V jednoduchosti je krása
Pan Bernard vzpomíná na událost, kdy po dobu cca jednoho měsíce jim ubylo zakázek a oni byli nuceni nepřetržitý provoz přerušit a po dobu víkendů odstavovat stroje. V ten okamžik nám u obráběcích center začala postupně odcházet serva. Hledali jsme příčinu a indicie v podobě zkondenzované vody uvnitř všech serv nás přivedla k závěru, že během nepřetržitého provozu při vnitřním aerosolovém chlazení se emulze ulpívající na hřídeli má možnost odpařit, ale v případě vypnutí stroje steče po hřídeli do serva, kde zkondenzuje a při pondělním opětovném spuštění stroje se motor spálí. Vyřešili jsme to nasazením simerinku na přední přírubu servopohonu, který jsme dokonce s ing. Urbanem v katalogu Siemensu pod ozn. IP67 nalezli. Těsnění zapadlo do vybrání na přírubě a bylo po problému - voda se již dovnitř serva nedostala...
Vapos, Siemens a technické školství
Budoucí cesta rozvoje středních škol je ve spolupráci s průmyslovými podniky. Vznik a vybavení moderních učeben je možné financovat z evropských strukturálních fondů. Na toto téma ing. Klocová ze společnosti Siemens uvádí: „Ráda bych na tomto místě zmínila skutečnost, že pan Bernard vedle své firmy věnuje iniciativu i rozvoji technického školství a byl to právě on, kdo nám v roce 2004 na Střední průmyslovou školu v Jičíně ukázal cestu. Pan Bernard s jičínskou průmyslovkou již delší dobu spolupracuje a díky tomu sem směřují i naše aktivity. Vůbec možná poprvé v České republice jsme právě na zdejší průmyslovce instalovali výukový software všeobecně známý pod názvem SinuTrain včetně ovládacích klávesnic, který je určen pro 16 pracovních stanic. Zájem ze strany pedagogů školy o novou formu výuky nás velmi potěšil a díky nadšení těchto lidí se nebojím říci, že výuka CNC programování je v Jičíně skutečně dokonalá. Velký dík patří i vedení školy, které toto nadšení sdílí a věnuje se neúnavně shánění finančních prostředků k dalšímu zkvalitnění výuky. Tuto skutečnost dokládá fakt, že v nedávné době byl na škole instalován nový soustruh, který posunuje výuku CNC programování na ještě vyšší úroveň, protože si studenti přímo ve škole mohou prakticky vyzkoušet to, co si připravili na tréninkových stanicích SinuTrain. V současné době jednáme se školou o možnosti instalace dalšího vzdělávacího doplňku - opce Virtuální stroj. Pokud vše dopadne dobře, a já věřím, že určitě ano, budou si moci studenti přímo v učebně na PC vyzkoušet ‚reálné obrábění‘ na virtuálním stroji," říká paní Klocová.
Konstrukce ve Vaposu
Josef Bernard se před konstrukcí stroje na jeho finální podobu dívá očima technologa, a tak také ke konstrukčnímu procesu přistupuje. Ví, co od stroje požaduje. Pak již k tomu přidá „jen" určitou ergonomii, aby obsluha byla po uživatelské stránce spokojená. Servisní a údržbářské zásahy pak musí být rychlé a patřičná místa dobře přístupná. To vše podtržené faktem v podobě majitele firmy a logické nutnosti výroby rentabilního produktu mu dává do rukou silné konkurenční zbraně. V tom je jeho doména úspěchu. Druhá pak, která nemá ve světě srovnání, je skutečnost, že si vyrábí stroje á priori pro vlastní potřebu, vše odladí přímo v reálném provozu - od avizovaných parametrů stroje až po servisní zásahy. Nenabízí zákazníkovi nulté série, jak jsme tomu například svědky u světových renomovaných výrobců.
Do roku 2004 si pan Bernard veškeré konstrukční záležitosti realizoval sám, případně ve spolupráci s jičínskou průmyslovkou při rozkreslování sestav ze základních výkresů, které jim dodal - vše „na prkně", bez využití počítačové techniky a příslušného softwaru. Pan Bernard na toto období vzpomíná: „Začátkem devadesátých let jsem se začal zabývat konstrukcí dřevoobráběcích strojů. Při použití současných konstrukčních programů by se tehdejší záležitosti řešily snáz a rychleji, ale taková byla doba a nic nešlo ‚obejít‘. Zásadní zlom nastal v roce 1996, kdy jsem své první obráběcí centrum překlápěl ze dřevoobrábění na obrábění kovu. Celý proces trval pět měsíců, kdy jsem dny a noci trávil u prkna. Toto a následující období jsem zvládal vlastními silami a až v roce 2004 jsem ke spolupráci přizval konstruktéra ing. Kukačku, který dnes dělá šéfkonstruktéra. Ing. Kukačka svými znalostmi programu CATIA přispěl velkým dílem ke zkvalitnění konstrukčního procesu a následně díky spolupráci se společností Kovosvit MAS jsme přešli ke konstrukčnímu programu Solid Edge verze 16."
Vapos nyní disponuje moderní konstrukční kanceláří a pilně pracuje na nových obráběcích centrech pro vlastní potřebu, z nichž šest kusů by mělo světlo světa spatřit příští rok. Vývoj nových typů strojů řeší v rámci projektu Impuls MPO o celkovém objemu 64,2 mil. korun. Jedná se o vývoj čtyř- a pětiosých obráběcích center. K tomu pan Bernard uvádí: „Při koncepci nových strojů jsem hledal segment, který není ve světě silně zastoupen. Nechceme konkurovat výrobcům, jako jsou DMG, Mazak či Haase, chceme být technicky ‚fajnoví‘. Přišli jsme se strojem se třemi různými stavebnicovými variantami. Dva stroje jsou již postavené a nyní na nich probíhají zkoušky. Jako výčet některých technických zajímavostí bych například uvedl, že po prvním spuštění stroje a bez jakýchkoliv zásahů do elektroniky jsme v základním nastavení stroje dosáhli přesnosti kruhové interpolace v hodnotách pod 2,5 mikrometru. Frekvenční charakteristika při úvodním odfiltrování pak vykazovala 200 Hz, tuhost pak přes 100 N/µm," uvádí pan Bernard. To jsou bezesporu špičkové parametry, kterých nedosahují ani renomovaní výrobci obráběcích strojů. V rámci zachování konstrukčního know-how pan Bernard výše uvedené výborné technické parametry především přisuzuje konstrukčnímu uspořádání stroje, perfektní mechanice stroje - např. předepnutým a nadimenzovaným kuličovým šroubům a dokonalému krytování strojů. Více již prozradit nechtěl...
Ke způsobu měření těchto parametrů ing. Škop ze společnosti Siemens pak dodává: „Rád bych uvedl vlastnost řídicího systému Sinumerik spočívající v tom, že se dokáže tzv. změřit sám a není nutné používat měřicí metody s externím osciloskopem. Vše se zjistí na ovládacím panelu. Vedle toho ale Sinumerik především umí odhalit chyby v mechanice a okamžitě poskytnout výsledky měření, což běžným měřením nezjistíte. Například při naměření špatné frekvenční charakteristiky vám přímo předá informaci, že tyto špatné parametry jsou zapříčiněny např. volným ložiskem na hřídeli."
Technologické aplikace
Přípravky na obrábění dílů jsou po konstrukční stránce velmi složitou záležitostí. Například pro značku BMW obrábí ve Vaposu devět různých typů držáků a pro každý je potřeba rozdílný upínač, který obsahuje přes 900 komponent. Setkáte se zde i s přípravky deset let starými, které jsou stále ve výrobě používány. Výjimkou nejsou přípravky s nosností až 1,2 tuny. „Když jsem začínal konstruovat přípravky," říká pan Bernard, „tak první byl obdélníkového tvaru s kapacitou osmi kusů držáků. Po krátké době to nebylo z důvodu výrobní kapacity dostačující a překonstruoval jsem ho na 12 pozic. Paralelně s tím jsme měli již ve výrobě naše obráběcí centrum s průměrem otočného stolu 800 mm. To není dostačující, uvědomil jsem si v té chvíli a překonstruoval jsem přípravek na trojúhelníkový tvar s kapacitou 18 kusů obráběných držáků. Tomu jsem ale musel přizpůsobit velikost otočného stolu stroje na průměr 900 mm," uzavírá své povídání pan Bernard. Ve Vaposu si konstruují stroje a přípravky na základě svých požadavků na konkrétní používané technologie.
Návrat do reality
Během cesty domů jsem si v myšlenkách přehrával stěžejní okamžiky společného více než tříhodinového setkání, které nám ze svého drahocenného času pan Bernard věnoval. Vždy mám doslova mrazení v zádech, když se setkám s takto výjimečnými lidmi, kteří z nuly vybudují rodinnou firmu, obětují pro ni celý svůj život, z lásky předávají zkušenosti svým dětem, které budou pokračovat v jeho šlépějích. V případě pana Bernarda jde však ještě o něco víc. Poznal jsem neskutečně skromného a charakterního člověka v kombinaci s vysokými profesními znalostmi oborů konstrukce, technologie, financí a manažerských praktik. A to činí pana Bernarda mimořádnou osobností. Děkuji zástupcům společnosti Siemens, že mi toto setkání zprostředkovali.
Roman Dvořák