Odborně-vzdělávací a zpravodajský portál z oblasti strojírenství a navazujících oborů
Články >> Ztráta selského rozumu, Část 1.
Chcete dostávat MM Průmyslové spektrum ZDARMA až do Vaší schránky? Více informací zde.

Ztráta selského rozumu, Část 1.

Mnoho vedoucích pracovníků často přemýšlí o tom, proč se jejich firmám nedaří tak, jak by si představovali majitelé a také oni sami. Najímají drahé poradce, kteří nemají přímou odpovědnost za dopad svých rad na chod podniku, a ti pak mohou povolit uzdu své fantazii včetně drahých experimentů. Výsledek je žádný anebo žalostný. Naštvaní zaměstnanci jsou jednou nohou na odchodu. A přitom by stačilo podle našeho mínění tak málo. Návrat ke kořenům lidských hodnot a hlavně používání zdravého – tzv. selského – rozumu. Náš cyklus vám nabídne několik úvah na toto téma. Vycházíme z našich dlouholetých zkušeností z řízení tvůrčích pracovníků a také z psychologické praxe.

Jev, který jsme popsali v úvodu tohoto příspěvku, je velmi častý a nikterak se nevymyká současnému stavu průmyslových podniků. Tlak na kvalitu dodávek, jejich rychlost a vůbec flexibilitu firem vůči dynamickým změnám na trhu je obrovský. Mnoho vedoucích pracovníků marně hledá účinný recept, který nemůže nalézt. To vše je umocněno netrpělivostí majitelů, kteří z pochopitelných důvodů chtějí mít výsledky nejlépe ihned. V konečném důsledku to může znamenat časté změny na postech vrcholového vedení. Do značné míry se dá těmto skutečnostem lépe odolávat, pokud bude při řízení firmy užíván přístup založený na základních lidských hodnotách (poctivost, úcta k druhému, nesobeckost apod.) a také na selském rozumu.

Selský rozum by se měl převádět do každodenní činnosti v průmyslových podnicích, z nichž se však bohužel začínají vytrácet znalosti. Znalostmi nemyslíme manuály, návody, stohy papírů nebo výkresovou dokumentaci, jak se někteří mylně domnívají. Znalostmi rozumíme akci při implementaci všech informací vznikajících při tvorbě produktu, za přímé účasti pracovníků, kteří jsou tím pravým pokladem všech firem. Ne pochlebovači a kývači, ale takoví zaměstnanci, kteří jsou schopni realizovat odvážné myšlenky, udělat první krok do neznáma a nebojí se na sebe vzít zodpovědnost, nejsou zbabělí a umějí věci dotahovat do konce, i když všichni kolem už nemůžou. A tak, když prodáte např. obráběcí stroj skrze tuto akci, dosáhnete cíle, který jste si vytyčili.

Jak říká prof. Milan Zelený: „Informace jsou pouhými vstupy do znalostního procesu. Dosažení vytčeného účelu skrze akci (tedy ne jen na papíře) je jediným důkazem či manifestací praktické, použitelné znalosti. Vše ostatní je informace. Informace jsou nutné, ale ne postačující.“ Mezi informace tedy počítáme výkresy, technologické postupy a návody. Na to, aby se z informace stala znalost, je zapotřebí mít předchozí zkušenosti, které umožňují uvažovat v souvislostech, a tím pádem opravňují takto kompetentní osobu posuzovat její smysluplnost a určovat způsob, jak danou informaci použije. V druhém případě, nemá-li daná osoba předchozí zkušenosti, potřebuje disponovat dostatečnou mírou sebedůvěry a rozhodnosti, aby se rozhodla, že bude experimentovat ve jménu poznání. S dostatečnou mírou zvídavosti tím zpravidla vždy dospěje k výsledku, který ji může něco nového naučit. Například děti: pravděpodobně se všichni shodneme na tom, že z hlediska zkušeností jsou jako čistý list papíru. Teprve se učí. A mají-li dostatečně tolerantní rodiče, kteří jim dávají prostor pro zkoušení a experimentování, na mnoho zkušeností si přijdou zvídavostí samy. Vzhledem k tomu, že zkušenosti jsou nepřenositelné, je evidentní, že k jejich nabytí je vždy potřeba zážitek. Stejné je to i v organizaci. Je-li přítomen kompetentní lídr, dá lidem prostor, aby si zkušenosti vytvářeli sami skrze prožité situace, a pomáhá jim, aby se z nich naučili maximum.

Selský rozum

Čeští manažeři si mnohdy myslí, že stačí přenést informace a postupy z nejlepších mezinárodních praktik při řízení firem a úspěch bude zaručen. Často se zapomíná na vlastní rozum, který je v českých podmínkách označován za jako „selský rozum“. Zapomíná se na to, že vždy jsou tyto nejlepší praktiky přenášeny do mikroklimatu konkrétního firemního prostředí. A to někdy nejde.

Když se řekne selský rozum, máme tím na mysli myšlenkový proces opírající se zejména o logické myšlení, znalosti a hlavně zkušenosti. Kde je však intuice? Intuitivní přístup je velmi často opomíjen. V některých oblastech lidské činnosti je téměř zapovězen. Jak selský rozum, tak i použití intuitivního přístupu se nám jeví jako vhodná kombinace pro řízení průmyslových podniků. Pokud si pokládáte otázku „Proč?“, tak protože selský rozum si v průběhu života rozvíjíte, zatímco intuici, tu máte u sebe stále. Jediný důvod, proč se podle ní neřídíte, je ten, že ten slabý hlas vycházející z vás uvnitř neslyšíte nebo nechcete slyšet.

Výraz selský rozum podle Miroslava Petruseka (či prostý rozum) se v češtině používá jako ekvivalent latinského výrazu „sensus communis“, tj. obecné smýšlení, který označuje filozofický princip počítající s rozumem (smýšlením) a vycházející z praktických soudů a hodnocení postavených na empirických zkušenostech bez vlivu vědomostí a znalostí získaných studiem či školním vzděláním a který je přirozený všem lidem.

A teď si představte selský rozum v praxi, tedy vysvětlíme tento pojem doslovným použitím. Selský rozum je nástroj myšlení, jehož použití je selektivní, nicméně výsledkem jeho použití má být odpověď či řešení, které je:

  • jednoduché;
  • pochopitelné;
  • jednoznačné;
  • autentické.

Selský rozum je často spojován s řešením, jehož výsledkem je primitivní řešení, bez hlubší znalosti problému. Faktem však zůstává, že pokud budeme často brát při řešení podnikových problémů všechny souvislosti, stane se naše řešení překombinovaným, složitým a neakceptovatelným. Tím se dostáváme ke složitému a drahému řešení, protože odbornost může směr, kterým se ubírat, velmi komplikovat.

Selský rozum nemusíte hledat, ten je někde ve vás, tak ho najděte! (Ilustrace R. Jindra)
 

Naopak selský rozum má následující vlastnosti:

  •  v komplikovaných podnikových situacích, kdy se uvažují všechny souvislosti, je dobré se od nich oprostit, brát v potaz jen ty podstatné a rozhodující;
  •  problémy se řeší bez předsudků, takže řešení bude zdánlivě primitivní, ale účinné;
  •  schopnost rychlého nalezení jednoduchého, účinného, praktického a většinou i levného řešení problému, vycházející z praktických a empirických zkušeností, kterému všichni rozumí;
  •  často je řešení v rozporu se vžitými pravidly, zaběhanými pořádky, normami a předpisy, takže na první pohled může působit méně logicky;
  •  řešení je nekomplikované a bez složitých úvah o tom, co se za ním může skrývat;
  •  lze ho nasadit tam, kde složité teorie a učenost selhávají, protože jde k podstatě problému;
  •  i při vysvětlování řešení lze jít k názornému příkladu, protože výkladu musí rozumět všichni.

A v implementaci vlastností selského rozumu při řešení podnikových úkolů při realizaci produktu je problém, zvláště pak pokud je komplikován odborností.

Myslíme si, že to myslíme dobře

Tuto památnou větu „Myslíme si, že to myslíme dobře“ vyslovil jeden technicky velmi zdatný konstruktér při dotazu, jak může ovlivnit svým přístupem dění v podniku. Je to odpověď svědčící o tom, že přílišná odbornost komplikuje nasazení zdravého selského rozumu. Také přímo válcuje technické názory kolegů v podniku z jiných útvarů. Nepřipouští jiné technické řešení, protože jeho je nejsprávnější. Speciálně někteří konstruktéři jsou v podniku ti, kteří mají zvláštní dar komplikovat technická provedení produktů.

Známým zaklínacím klišé těchto technických tvůrců je také „Zákazník si to tak přeje“. Skutečně zákazník, anebo jejich přemrštěné konstruktérské ego? Pokud by ten stejný konstruktér doma svařoval branku, dělal plot či vyráběl nábytek, nebo dokonce vyráběl svépomocí tvárnice na stavbu domu, tak vyvine nesmírnou mozkovou aktivitu, aby tento domácí úkol byl beze zbytku a hlavně velmi efektivně, včas a ekonomicky splněn. Jak je však možné, že má dvojí přístup k řešení těchto problémů? Odpověď je podle nás jednoduchá. Zatímco při řešení domácích úkolů dokáže aplikovat zdravý selský rozum, tak jinde tomu tak není, protože realizuje své touhy, a to mnohdy i skryté a na úkor všech spolupracovníků v podniku.

Co brání rozvoji selského rozumu

Selskému rozumu brání v rozvoji:

  • pýcha a arogance;
  • nepřijímání zpětné vazby okolí;
  • tvrdé prosazování vlastních zájmů;
  • zasahování do kompetence jiných lidí;
  • řešení pro řešení, řešení naoko;
  • lhaní a překrucování faktů;
  • manipulace;
  •  klapky na očích.

Kdybychom měli vybrat ty nejvíce důležité obstrukce bránící v použití selského rozumu, označili bychom je souhrnným názvem „ego“. Předimenzované ego je v lidském životě jeden z významných destruktorů. Často ovládá svého nositele natolik, že použití či nepoužití selského rozumu je zcela nepodstatné, neboť to, co augmentované ego ničí jako první, jsou vztahy. Zásadně totiž brání příjemnému průběhu mezilidské komunikace a mění ji tím v konfliktní způsob. Příčinou změny v komunikaci je neochota vnímat, naslouchat a skutečně porozumět. Tím pádem je očekávání pozitivního výsledku zcela zbytečně. A stejně tak to je i se selským rozumem – tedy absence naslouchání a nepřijetí zpětné vazby ani neumožní vznik selského rozumu.

Jak brání rozvoji selského rozumu „ti nahoře“

Rozvoji selského rozumu v průmyslových podnicích brání vrcholoví manažeři sami tím, že nejsou vůdci takového typu, kteří preferují jednoduché, jasné a čisté řešení. Neprověřují, zda je jasné zadání, pouze předpokládají, že je to jasné. Neumějí odlišit podstatné od nepodstatného, jsou pyšní a arogantní. Prosazují nekriticky svá řešení, a to zejména technická řešení. Nedokážou přijmout zpětnou vazbu a obklopují se svými lidmi, které si často kupují funkcemi a platy. A tyto ovečky pak šlapou brázdu, jak oni sami chtějí. Lžou a překrucují fakta. Majitelům dávají účelově zkreslená fakta a ti jim bezhlavě věří, takže klapky na očích mají nejenom oni, ale i majitelé samotní. Zkrátka jsou to jenom manažeři, ale ne vůdcové.

Jak se pozná vůdce od manažera

Management v podstatě znamená „řízení“. Tedy pojmově nadřazená oblast zahrnující logicky postupující činnosti. Od získání lidí přes jejich organizování, řízení samotné až následně po kontrolu a odměňování či trestání. Oproti tomu vůdcovství v podstatě znamená „vedení“. Tedy pojmově nadřazená oblast zahrnující logicky postupující činnosti. Od přitahování lidí přes jejich rozvoj, hledání uvědomění, následně poskytnutí důvěry a volnosti až po oslavování výsledků. Všimněte si prosím odlišnosti oproti managementu. Celé kouzlo věci spočívá v tom, že lídr nikoho nepřemlouvá, nevyjednává s ním. Prostě lídr jen existuje a je sám o sobě inspirací a nositelem vize. Lídr je představitelem smýšlení, mise, smyslu a hodnoty. A to tak moc, jak je to jen možné. A právě díky tomu, že je sám příkladem, nečeká, aby konal, a jde vpředu, přitahuje ostatní, kteří to vidí stejně. Mohli bychom to nazvat jako vesmírný magnetismus. Tedy opak klasické fyziky, ve které platí, že se přitahují protiklady. Zde to funguje na základě psychologie a vztahů. Tedy „sám sobě“ a „skrze sebe mám tebe“. Zní vám to nejednoznačně?

 


Manažer se od lídra pozná při řízení podniku. Bez ohledu na vaši odbornost, stanete-li se vedoucím, potřebujete se stát i odborníkem na porozumění lidem. (Ilustrace R. Jindra)

 

Když se nyní vrátíme k přitahování, je zde vidět, jak skvěle funguje, když je lídr nositelem vize. Tento proces funguje všude. Jen pokud jako lídr chcete přitahovat více lidí, musíte být více vidět. A když budete více vidět, bude více vidět i vize, jejímž jste nositelem. Tím pádem přitáhnete více lidí. Zde však dochází často k omylu. Lidé, kteří přicházejí, jdou za vámi jako za někým, kdo mluví jejich jazykem, kdo podobně nebo stejně smýšlí, kdo často vyznává podobné nebo stejné hodnoty, a tedy za lídrem přicházejí jako spojenci, jako přátelé. Ne jako zaměstnanci nebo budoucí otroci. Oni chtějí být vašimi partnery a spolupracovníky. Chtějí mít prostor pro tvorbu, svobodu v myšlení. Oni přece přišli dobrovolně. Nikdo je nepřemlouval a nevyjednával s nimi o tom, co dostanou za to, že budou věřit stejné myšlence. A zde se často stává, že jedna věc je to, co se říká, ukazuje a tvrdí se o tom, že to je ta vize, a druhá strana je o pravém opaku, což však bývá vidět až po nějaké době.

Závěrem

Jak jste na tom vy? Poznáváte, že vám také chybí v podniku selský rozum? Tak s tím, himbajs, něco dělejte! O to vás snažně prosíme. Nepřestaneme a budeme vás dál zásobovat úvahami na toto téma.

Prof. Jiří Marek, Dr. Petr Pacher

marek@fme.vutbr.cz

 

Další články

Inovace
Management a řízení
Výzkum/ vývoj

Komentáře

Nebyly nalezeny žádné příspěvky

Sledujte nás na sociálních sítích: