Ocelové konstrukce obecně nejsou v dobré kondici. Stavby, které vznikaly v devadesátých letech a přelomu tisíciletí, dnešním provozům kapacitně nestačí. Dochází proto k různým neodborným zásahům, například k nepovolenému rozšiřování hal pomocí vazníků zavěšených na původní konstrukci, vrstvení potrubí na potrubních mostech či naddimenzování vzduchotechniky zavěšené ze střechy kotvami. Nebo jsou konstrukce zakryté, jako například v mrazírnách, kde vlivem vysokého teplotního rozdílu uvnitř a vně budovy nadměrně korodují.
Praxi při stavbě a údržbě ocelových konstrukcí v Česku popisuje Miloslava Pošvářová, soudní znalkyně v oboru ocelových konstrukcí a protikorozní ochrany: „Při výstavbě nových konstrukcí, například hal, se často zadají projektantovi základní údaje bez požadavků na životnost konstrukcí, způsob údržby, specifikace, na jakou činnost se hala bude používat. Projektant se podle nich snaží najít nejlevnější řešení a stavební firma samozřejmě zase šetří náklady volbou stavebních materiálů. A potom přijde management, chce prostor maximálně využít a neváhá na poddimenzovanou konstrukci navěsit technologická zařízení, aniž by zadal minimálně statický posudek. Další případ je hala, která se vybaví nákladným technologickým vybavením, ale ta je již po době životnosti. Nikdy se neprohlížel její stav, prohlídka konstrukcí ani oprava není možná,“ objasňuje Miloslava Pošvářová.
Inspektoři se často nemohou k samotné konstrukci dostat, protože je na ní zavěšeno mnoho ocelových prvků nebo provoz v hale vyžaduje přísné hygienické podmínky, které neumožňují fyzickou kontrolu. Inspektoři z Bureau Veritas již druhým rokem využívají ke kontrolám nepřístupných konstrukcí drony, a to v rámci spolupráce se Správou informačních technologií města Plzně.
Zdroj: Zpracováno redakcí z tiskové zprávy Botticelli.