Aditivní výroba může být vhodným řešením nejen pro individualizované produkty, ale i produkci méně kusových zakázek, kde by se klasická sériová produkce nevyplatila. A právě na tento segment se zaměřuje pražská společnost cotu.
Ve dnech 22. až 26. září 2025 se po dvou letech v německém Hannoveru konal další ročník veletrhu EMO, přední světové exhibice výrobních technologií, která letos oslavila své 50. výročí. Pod mottem „Innovate Manufacturing“ veletrh představil celý hodnotový řetězec obrábění kovů, zahrnující obráběcí stroje, výrobní systémy, aditivní procesy, přesné nástroje a automatizaci. S účastí 80 000 odborných návštěvníků z celého světa poskytlo EMO důležité inovační impulzy pro posílení konkurenceschopnosti v globálním průmyslu.
Vývoj nového produktu bývá zpravidla zdlouhavý, složitý a finančně náročný proces. Přitom existují nástroje, které jej mohou zásadně zrychlit, zefektivnit a zároveň zlevnit. Jedním z nich je digitální dvojče – virtuální kopie reálného produktu, s níž lze pracovat už ve fázi návrhu a konstrukce.
Sériová výroba nestojí pouze na rychlosti, ale také na přesnosti. A dnes, kdy o konkurenceschopnosti rozhoduje každý mikron, se průmyslové firmy stále častěji ptají: Co vlastně dělá rozdíl mezi dobrým a výjimečným brousicím strojem? Odpověď netkví jen v technických parametrech, ale i v tom, jak stroj dokáže fungovat dlouhodobě, aniž by se přesnost snižovala.
Nejprve spojení a poté zase rozdělení, případně naopak. To jsou základní operace, bez kterých si strojírenskou výrobu neumíme představit. Technologie tavného svařování a technologie termického dělení materiálu jsou zdánlivě velmi odlišné a vedou k naprosto rozdílnému výsledku, ale mají jeden společný a nepostradatelný prvek: Uplatňují se při nich technické plyny, které na rozdíl od plamenů či jisker nejsou na první pohled patrné. Dokonce by se mohlo zdát, že snad nejsou ani potřeba. Ale opak je pravda.
Představte si univerzálního obchodníka a produktového specialistu v jedné osobě. Pracuje neustále odkudkoli na světě a dokáže provést zákazníka (se sídlem třeba v Japonsku) celým portfoliem – plynule, v jeho rodném jazyce, s perfektní znalostí všech detailů. Budoucnost prodeje strojírenských produktů tak dostává novou podobu.
V minulém, zářijovém vydání MM Průmyslového spektra jsme přinesli otevírací rozhovor s profesorem Vladimírem Maříkem, zakladatelem a vědeckým ředitelem CIIRC ČVUT v Praze a ředitelem Institutu Equilibrium. Významný propagátor umělé inteligence se věnoval palčivým tématům, jako je zhoršující se inovativní prostředí v ČR a naléhavá potřeba třetí ekonomické transformace. Profesor Mařík kriticky poukázal na absenci skutečných lídrů a dlouhodobých vizí ve společnosti, jež brání pokroku, a upozornil na byrokracii a nedostatečnou vládní podporu vědy a výzkumu, což limituje náš potenciál například v onshoringu. Neopomněl ani představit klíčovou roli CIIRC v rozvoji špičkových technologií, výchově budoucích expertů a aplikovaném výzkumu pro průmysl, s důrazem na strategické propojení umělé inteligence a energetiky.


