Letošní hannoverský veletrh opět přilákal do hlavního města Dolního Saska mnoho lidí. Jak to vypadalo na místě? Byly vystavující firmy spokojené?
Kolikrát již v době růstu ekonomiky došlo k nenadálému, často nevysvětlitelnému zlomu? Kdo tahal za konce nití, aby změnil otáčení zeměkoule? Proč se to již stalo součástí naší životní cesty a začali jsme to brát jako samozřejmost, bez hlubšího pátrání po příčinách, navíc s ignorací všech hoaxů a cílené propagandy?
Ze všech stran slyšíme, že tuzemská ekonomika je na rozcestí, vyčerpala svůj potenciál a musí se změnit. Primárním hybatelem změny má být ten nejsnadnější cíl, který je na dosah – nevinný občan, jenž se musí podřídit vládním populistickým restrikcím, aby se ekonomika díky němu následně změnila (…). Po kolikáté to od „studentské“ revoluce již slyšíme? Začalo to utahováním opasků v období zpackané privatizace, pokračovalo zkorumpovanými politiky, kteří měli střežit zachování ústavnosti politického systému, a poté následovalo prorůstání byznysu do politiky. Díky Bohu i v tom marastu vznikaly různé iniciativy představitelů podnikatelské sféry poukazující na fatální následky, které může formovaná průmyslová struktura práce ve mzdě přinést. Avšak na druhém břehu se téměř pokaždé nacházela absolutně nicnetušící politická garnitura, která nedokázala vysílané impulzy identifikovat a přetavit v požadovanou změnu a aktivity pobídek zahraničním investicím tlumit. Kolegové novináři v článcích bez jakékoliv vlastní analýzy papouškovali, co jim bylo na tiskovkách řečeno, do veřejných debat byly zvány mediálně profláknuté obličeje, přisáté jak klíště na strůjce dílčích iniciativ, čímž si primárně zvyšovaly své ego a mediální obraz. Bylo to, je a stále bude; kam vítr, tam plášť. Nejprve bezhlavá podpora subdodavatelského modelu, nyní mávající praporem jeho kritiky ve jménu finální výroby. Obdobně slepá podpora bruselského Green Dealu a z neznalosti fyziky bezhlavá kritika všeho fosilního, následné prozření v podobě diskutabilní efektivity instalovaných obnovitelných zdrojů a „zelené“ elektromobility. A v dalších příkladech bych mohl pokračovat. Vždy zde chyběl veřejný prostor otevřený pro názor odborných autorit. A pokud se přesto nějaký relevantní vyskytl, dotyčný se kvůli obavám, aby na něj „naši nezaklekli“, speciálně v době předchozí vlády, zalekl, a nakonec veřejně odmlčel.
Jak jsme zaseli a hospodařili, tak nyní sklízíme. Naše ekonomika stále nedosáhla předcovidové úrovně, zatímco náš polský soused ji výrazně překročil. Vzpomeňme si na globální ekonomickou krizi před 14 lety, kdy EU kleslo o téměř 5 %, zatímco Polsko bylo jedinou členskou zemí se stabilně rostoucí ekonomikou. Ta v uplynulém období v mnoha ohledech připomínala čínskou. Její průměrné roční tempo růstu překonalo 3 %, tedy téměř dvojnásobek průměrného výstupu jak české, tak i evropské ekonomiky. Nejinak tomu bylo i během covidu, kdy Polsko jako jediná evropská země stabilně ekonomicky rostlo. Statistiky za letošní první kvartál pak ukazují další meziroční růst o neuvěřitelná 4 %. Vedle toho se pro svoje sousedství s napadenou Ukrajinou stává spojencem NATO, a to například při byznysové spolupráci výrobního sektoru pro potřebné posilování obranyschopnosti. Zatímco většina českých firem nechce mít s touto komoditou nic společného… Nemluvě o tom, že Poláci jsou již delší dobu velmi aktivní i v přípravách programů poválečné rekonstrukce Ukrajiny. Aktuální zprávou pak je rozhodnutí Intelu o 100miliardové investici do fabriky na výrobu čipů u polské Vratislavi.
A jak tím vším proplouval český národ, který se často nad Polskem mentálně povyšoval? Po globální ekonomické krizi se Evropa ponořila do dluhové krize, avšak Češi naprosto přestali utrácet z obav o ztrátu svých úspor a patřili k nejpesimističtějším v celé Evropské unii. Mohutně k tomu přispěla tehdejší vláda, která nastavila „šetřicí modul“, aniž by uvažovala o potřebě následného růstu. Ekonomiku to tehdy srazilo na kolena a nyní hrozí, že debaty vedené ve veřejném prostoru způsobí podobný efekt. Vydatně k tomu přispívá i vysoká inflace, v níž v rámci Evropy rovněž vynikáme. V diskuzích o úsporném balíčku a konsolidaci rozvrácených veřejných financí naprosto chybí úvahy o podpoře budoucího růstu. Podobně jako tehdy. Nevnímám žádnou diskuzi věnovanou veřejným programům a investicím, které by růst mohly za několik let výrazně podporovat.
K odrazu české ekonomiky ode dna určitě jednou dojde, a to bez ohledu na to, zdali se aktuální podnikatelské iniciativy ujmou, či tradičně nikoliv. Vše je otázkou nízkých úrokových sazeb, při nichž modernizované malé a střední firmy začnou mít prostor znovu vytvářet vyšší zisky, spotřebitelé po odeznění ožebračující inflační vlny znovu získají tolik potřebný optimismus a spustí se konjunktura nového růstového cyklu. Do té doby, než to zase někdo utne a začneme v sinusovém cyklu padat dolů. Kdy to nastane, ví jen Bůh.
Buďte zdrávi na těle i na duchu, a přesto přese všechno si při zachování zdravého rozumu i nadále udržujte potřebné investice do svých osobních pocitů, které vám nikdo nikdy nevezme. Hezké léto.
Česká republika, resp. tehdejší Československo, mělo bohatou historii ve výrobě obráběcích strojů. Kde v období největší slávy byli ve svých inovačních počinech současní světoví lídři, když např. kovosviťácký konstruktér Ladislav Borkovec se již v roce 1977 začal zaobírat myšlenkou multifunkčního soustružnicko-frézovacího stroje? Přes dřevěný kinematický model, který si vytvořil doma v dílně, vedla dlouhá cesta až k prototypu prezentovanému na EMO v Paříži v roce 1980. Po vyrobení 45 strojů řady MCSY, které nenazval nikdo jinak než „Boháro“, byla z ekonomických důvodů a nedostupnosti kvalitní řídicí elektroniky bohužel výroba v tehdejším Kovosvitu ukončena. Dva bývalé kovosviťáky, srdcem i duší, Jiřího Mindla a Vladislava Čítka, jsem díky jejich letitým zkušenostem celoživotního zasvěcení oboru obráběcích strojů požádal o rozpravu nad současným stavem tuzemského oboru výrobních strojů a nad tím, jaké jsou jeho případné perspektivy.
Leží, sotva se hýbe, vzdychá, heká a je na umření. Vtipy o rýmičce, „smrtelné“ mužské chorobě, se staly koloritem témat ženských diskuzí, když jejich metrákového pořízka, který je za běžných okolností pevný jako skála a odvážný jako lev, skolí ucpaný nos a škrábání v krku. Covidové trable posledních dvou let v porovnání se současným střemhlavým pádem evropské ekonomiky do recese jsou onou banální rýmičkou, která se v době propuknutí zdála býti tím nejhorším, co nás mohlo v našich životech potkat.
Pozdravy dobré ráno, pekný deň sa považujú za slušnosť a dobrú výchovu. Rovnako na pracovisku je prejavom spolupatričnosti aj úsmev, vzájomný stisk rúk a pochopenie nálad. Veľa prezrádza výraz tváre ako reflexia vnútorných pocitov a pripravenosti na plnenie plánovaných úloh. Vlastných a zosúladených s pracovnými povinnosťami podľa zosnovaného algoritmu.
Pavel Sobotka, zakladatel a ředitel firmy Frentech Aerospace. Základy technických a technologických schopností získal v Tesle Brno, kde pracoval 27 let. Již tehdy byl přesvědčen, že přesná mechanika bude stále atraktivním oborem, jelikož se podílí absolutně na všem, co používáme. Brýle, zdravotnická technika, auta, letadla, kosmické rakety, obranný průmysl, tiskařina, výroba mikročipů, počítačů a mnoho dalšího.
V povídání s Janem Urbanem, vysokoškolským pedagogem, podnikovým poradcem, publicistou a autorem řady knih a článků, se prolíná řada myšlenek nedávno zesnulého profesora Milana Zeleného, i když se osobně nikdy nepotkali. Několik top manažerů a emeritních CEO, kterým jsme tento rozhovor poskytli před zveřejněním, doporučilo slova Jana Urbana tesat do kamene. V intencích uvažování excelentních ekonomů Zeleného i Urbana lze říci, že dosud panuje rozpor, který nastiňuje tento rozhovor: trend zaměňování popisu akce za akci samotnou se spíše prohlubuje místo toho, aby v praxi ustupoval – v politice, podnikání i ve vzdělávání.
Hlavním životním mottem Ing. Vlastislava Břízy, majitele a generálního ředitele společnosti Koh-i-noor, je tvrzení, že kdo je připraven, není zaskočen. Společný rozhovor probíhal v intencích této jeho celoživotní strategie.
Počínaje Velikonočním pondělím se v Pekingu, téměř tradičně v tomto čase, po pět dnů konal další ročník veletrhu výrobních strojů CIMT 2023. Pro cizince byla poslední výstava jednoduše dostupná na jaře roku 2019. Od ledna 2020 se přestalo do Číny létat a události nabraly nečekaný spád. V tomto krátkém textu se podíváme na výstavu i před brány výstaviště.
S krizovým manažerem Petrem Karáskem, viceprezidentem České asociace interim managementu, jsme se sešli po pěti letech od posledního otevíracího rozhovoru pro náš časopis. Zajímalo nás, jakými turbulencemi z pohledu krizového manažera český průmysl za tu dobu prošel. Zda majitelé firem mění směr a portfolio svého podnikání. Zda se za pětileté období navýšil počet produktů s tuzemskou přidanou hodnotou, a jaké jsou aktuální podmínky pro podnikání v ČR.
Spojené státy americké se řadí mezi největší vývozce na světě. Pro naše firmy představuje nejúspěšnější exportní destinaci z mimoevropských trhů. Za poslední období dochází k postupnému nárůstu našeho exportu, v roce 2019 poprvé v historii přesáhl 100 mld. Na trh USA vyvážíme zboží s nejvyšší inovační hodnotou, jako jsou např. letecké motory, zdravotnická zařízení či mikroskopy. Tyto komodity by se nyní mohly rozšířit o další sektory, jako například výrobní stroje pro high-tech výrobu.
Série 10 rozhovorů s legendou inovační sféry Jánem Košturiakem je retrospektivou dílčích milníků, které jej na jeho osobní a profesní cestě potkaly a umožnily mu realizovat jeho sny, touhy a přání. Nahlížejme postupně do minulosti a hledejme společně okamžiky, které vytvářely Jánovu budoucnost a umožňovaly mu vidět za horizont zřetelněji než nám ostatním.
Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem.
Proč jsme nejlepší?
a mnoho dalších benefitů.
... již 25 let zkušeností s odbornou novinařinou