Letošní hannoverský veletrh opět přilákal do hlavního města Dolního Saska mnoho lidí. Jak to vypadalo na místě? Byly vystavující firmy spokojené?
Podnikatelé potřebují mít možnost predikovat své náklady. Trh se nechová přirozeně, nepohybujeme se v tržním hospodářství, ale v ekonomice ovlivněné válkou a spekulanty. Nic nemá svoji logiku. V létě, kdy byly obnovitelné zdroje na maximálním výkonu, byla spotová cena elektřiny na burze nejvyšší. Na všem v obrovské míře profitují obchodníci, často mimoevropští. Různé podpůrné substituce, které stojí stát obrovské finanční zdroje, se v důsledku rozplynou jako pára nad hrncem. Vzpomeňme na letní politicky pompézní snížení spotřební daně u PHM o necelé dvě koruny na litr, které jsme ve finále ani nezaregistrovali, protože bylo okamžitě přehlušeno nárůstem ceny ropy a marží prodejců.
Do učebnic dějepisu se jako jedna z absurdit letošního roku zapíše 30miliardová dotace vybraným podnikům, která by jim podle předkladatelů měla kompenzovat markantní nárůst cen za energie. Navíc v kontextu toho, že my jako vývozce a výrobce levné elektřiny máme téměř třikrát vyšší konečné ceny než například polští spotřebitelé, jejichž země je čistým dovozcem.
Podle vládou schváleného postupu, opírajícího se o Dočasný rámec Evropské komise, mohou od 1. listopadu firmy žádat o pomoc v závislosti na energetické náročnosti svého provozu – pokud jejich náklady na energie přesáhnou 3 % obratu, mají nárok na 45 mil., energeticky náročnější podniky až na 200 mil. Kč. Celkem se prý podle ministra průmyslu Jozefa Síkely bude jednat o více než 7 000 podniků, pro které má vláda připraveno 30 mld. Kč. Toto je výsledek jeho pět měsíců trvající analýzy o stavu energetiky a řešení pro firemní sektor. Od covidu žijeme v období samých sanací snažících se hasit následky apatičnosti, chaosu a zmatků předchozí i současné vlády. Osobně jsem do současné vlády vkládal velké naděje a očekávání…
Dotace 30 miliard je další zásek sekyry do zadlužování následných generací. Firmy i nadále nakupují za spotové ceny, tím se dostávají mimo konkurenční pole působnosti a čekají na to, že se ocitnou mezi vyvolenými, kterým bude následně umožněn vstup do byrokraticky složitého procesu s nejistým výsledkem, kdy na základě nějakého klíče někdo určí, zdali na podporu dosáhnou, či nikoliv. Již mám zprávy od představitelů několika strojírenských firem, že je stanovené podmínky vyřazují ze hry.
Dovolte mi dva diametrálně odlišné příklady. Dotace budou uznány na základě doložení poklesu hospodářského výsledku. Aby právě tomuto podnikatel, který o firmu pečuje jako řádný hospodář, zamezil, začal po loňském rozkolísání trhu s energiemi realizovat úsporná opatření, zvyšovat efektivitu výroby, a ve finále se mu tak podařilo zůstat v černých číslech… V tom případě však na podporu nemá nárok. Naopak ten podnikatel, který nic neřešil, ale o to více hlasitě křičel kolem sebe, žádal o pomoc, posílal své zaměstnance na úřad práce a dostal se do velké ztráty, bude panem bankéřem podpořen. Opatření směřuje primárně na energeticky náročnější firmy, ale v důsledku jsou na tom bity ty proinovativní, které již dávno pochopily a nastoupily na cestu efektivní výroby, i třeba právě v souladu s Green Dealem, ať si o něm myslíme své.
Daná opatření neřeší trh systémově, ale pokouší se látat díry na prochozené ponožce. Je známým faktem, že subdodavatelé v automobilovém průmyslu mají v rámci hromadné výroby minimální kusové marže. Pokud se jim v kontraktu podaří vyjednat 4 %, jsou úspěšní. Jakékoliv zvýšení vstupů jim sráží hranici profitability, která logicky směřuje blíže k červeným číslům, čímž se jejich důvěryhodnost a konkurenceschopnost stávají mizivými. Běžná, středně velká strojírenská firma, provozující různé technologie od obrábění přes tváření až po energeticky náročnější slévání a povrchové úpravy, měla vloni náklady na energii cca 30 mil. Kč, letos se odhaduje 80 mil. a výhled na příští rok přesahuje 160 mil. Je třeba nejednat zkratovitě, ale přijmout uvážená systémová řešení, která uvedou trh do reality, a podnikatelé tak budou moci predikovat. Začít lze například oddělením cen plynu od elektřiny, ale ne formou, jakou předvedl odhodlaný bankéř na svém výjezdu do Bruselu, kde pochopitelně nepochodil. Pokud by do politiky přišel z průmyslu a byl potřebně znalý pozadí německé energetické koncepce přechodu z jádra a uhlí na paroplynové elektrárny, věděl by, za jaké nitky je třeba tahat, a kde naopak hrozí okamžité přetržení.
Energetické hospodářství je rozkolísané napříč celou Evropou. Je zde však diametrálně odlišná situace v porovnání s okolním světem, v němž se nevyskytuje tolik komplikací. Zpracovatelský průmysl je globálního charakteru a hrozí mu ztráta pozic jak na světových trzích, tak i doma v Evropě, a to kvůli importu ze třetích zemí. Automobilový průmysl nyní přechází na dekarbonizaci a zelené produkty, a aktuálně se rozhoduje, kde budou umístěny nové hodnotové výrobní řetězce. Automobilky mají před sebou poslední dvě generace aut se spalovacími motory poháněných palivem na bázi rafinace ropy, od roku 2035 budou moct, vedle alternativních pohonů, pracovat již jen se spalovacími motory na syntetická paliva vzniklá chemickou reakcí vodíku a oxidu uhličitého. A pokud nebudeme konkurenceschopní a nedokážeme toto všechno podchytit a stát se součástí nových řetězců, bude naše budoucnost klíčových tvůrců HDP velmi negativně ovlivněna.
Buďte zdrávi na těle i na duchu, a přesto přese všechno si s ohledem na zkracující se dny a potemnělou oblohu i nadále udržujte zdravý rozum.
Roman Dvořák, šéfredaktor
Pavel Janeček působí v energetice celý svůj profesní život. S redakcí MM Průmyslového spektra se podělil o své dlouholeté zkušenosti z plynárenského byznysu a o názory na řešení energetické krize v České republice. Navrhuje konkrétní východiska a apeluje na rychlé jednání české vlády.
Globální oteplování se stalo velmi diskutovaným tématem. I když bylo provedeno mnoho vědeckých studií a napsáno neméně vědeckých článků, dosud se odborná komunita nesjednotila v celkovém názoru na globální změny klimatu. Navíc zde hrají roli politika a byznysové zájmy, a tak je velmi obtížné se ve všech, často protichůdných, informacích vyznat.
Když jsme před 13 lety pod rouškou Průmyslu 4.0 začali pojmenovávat přirozený nástup digitalizace do výrobních procesů jako období průmyslové revoluce, byli jsme opiti mocí z pocitu uspokojení, jak máme vše pod kontrolou a tvoříme dějiny. Ani v nejmenším. Záhy jsme prozřeli, a později i ti největší propagátoři přiznali, že se jednalo o přirozenou inovační evoluci, nikoliv revoluci. Ale nyní skutečně zažíváme období průmyslové revoluce, a to v kontextu radikální změny výroby.
Ideologie Green Dealu, jako senzor laserového navádění, nás pronásleduje na každém kroku. Neutečeme před ní, neschováme se za roh. Žalostný stav zanedbané energetické sítě si vyžádá obrovské investice pro její potřebnou zásadní modernizaci. K financování poslouží desátky z nárůstu cen energií, ke kterým zákonitě musí dojít. Distribuční společnosti to pochopitelně ze svých zisků hradit nebudou.
Ke svému závěru se nachýlil rok, ve kterém stále rezonovaly všechny krize, které si Evropa nashromáždila za předchozí období. Některé státy se jejich důsledky popraly celkem se ctí, jako například Polsko, další se vrátily do předcovidové úrovně a bohužel Česká republika jako jediná stále lapá po dechu. Proč? Co je důvodem?
Problémy koncernové automobilky jsou vážnější, než si většina lidí umí představit. Kombinace emisního skandálu DieselGate, změny trhu a návyků spotřebitelů, inflace a neschopnosti na to všechno pružně reagovat je pro VW smrticí koktejl. Může jí dokonce hrozit osud finské Nokie či amerického Kodaku, které před lety nedokázaly zachytit nastupující disruptivní změny a se svým ikonickým byznysem skončily. Jak zásadní problém by podobný osud znamenal pro Německo, potažmo celou subdodavatelskou Evropu, se můžeme jen domýšlet.
Jaké zkušenosti máte s produktovými/subdodavatelskými dodávkami do obranného průmyslu? Jak bylo náročné se do tohoto sektoru dostat? Jedná se o oblast, která je pro vás v současné době důležitá nejen v rámci vaší výrobní diverzifikace, ale i případných státních garancí?
Kolikrát již v době růstu ekonomiky došlo k nenadálému, často nevysvětlitelnému zlomu? Kdo tahal za konce nití, aby změnil otáčení zeměkoule? Proč se to již stalo součástí naší životní cesty a začali jsme to brát jako samozřejmost, bez hlubšího pátrání po příčinách, navíc s ignorací všech hoaxů a cílené propagandy?
Položme si otázku, zdali dokáže evropský průmysl snížit své emise tak, abychom dle dohody Green Deal byli v roce 2050 uhlíkově neutrální.Odpověď zní – nikoliv. Nastavované limity jsou naprosto technicky nereálné. Podle stávající legislativy musíme plyn v průmyslu nahradit do roku 2030 minimálně z poloviny zeleným vodíkem, který ale stále neexistuje. A nemluvě o tom, že na jeho výrobu potřebujeme 10krát více zelené elektřiny, kterou neumíme ani vyrobit, ani uchovat a distribuovat.
S čím se v současné době v rámci operativy řízení firmy nejvíce potýkáte? Přetrvává stále nedostatek subdodavatelských komponent ve vaší oblasti a s tím související komplikace s plněním termínů zakázek? Ovlivňují vaši ekonomiku provozu cenové úrovně energetických a materiálových vstupů, nedostatek technického personálu či něco jiného? Jak tuto situaci řešíte a podařilo se vám již některé problémy stabilizovat?
Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem.
Proč jsme nejlepší?
a mnoho dalších benefitů.
... již 25 let zkušeností s odbornou novinařinou