160 let strojařského vzdělávání v Praze
Od Božkova parovozu ke kosmickým technologiím

Fakulta strojní nejen vzdělává mladé odborníky, ale stále stojí v čele pokroku, věnuje se výzkumu, vývoji a aktivně spolupracuje se stovkami průmyslových podniků a více než stovkou univerzit z celého světa. Její významné výročí si připomínáme seriálem článků, které budou mapovat šíři oborů, jimiž se odborníci na Fakultě strojní ČVUT v Praze v současné době zabývají. Cestu od vzniku polytechniky až po současnost vám přiblíží krátká historická exkurze.

O povolení vyučovat prvních 12 studentů umění inženýrskému požádal Christian Josef Willenberg císaře Leopolda I. Habsburského v roce 1705. Přestože Leopoldův následník, císař Josef I., vydal v roce 1707 reskript, kterým doporučil českým stavům projednat Willenbergův návrh a nařídil, aby pro něho zřídili stálé profesorské místo pro vyučování, trvalo stavům devět let, než tento návrh „projednaly“. Až v roce 1717 vydaly dekret o zřízení inženýrské profesury pro Willenberga. Ten začal vyučovat především disciplíny aplikovatelné ve vojenství a jeho následovník, prof. Jan František Schor (1726–1767), zavedl přednášky z optiky a geografie.

Profesor František Josef Gerstner, při návrhu založení technické univerzity roce 1798, zdůraznil: „Nezměrný užitek přinese polytechnika důkladným vyškolováním vedoucích odborných sil pro celý průmysl, všem úředníkům i řemeslníkům, podnikatelům i státu.“

Císař František I. v roce 1803 reagoval na návrh dekretem o založení Českého stavovského polytechnického institutu. F. J. Gerstner se proslavil návrhem koněspřežné dráhy Č. Budějovice – Linec. V té době přijal jeho nabídku na funkci technika v mechanickém kabinetu Josef Božek. Gerstnera zaujal jeho model postřihovacího stroje. Do povědomí veřejnosti Božek vešel jako zhotovitel tehdejších kvalitních protéz a konstruktér modelů hodinových kroků až po věžní hodiny. V roce 1811 Božek přivezl první parní stroj a úspěšně se pustil do jeho zprovoznění. Zkonstruoval vlastní parní vůz, který jako první na našem území předvedl 24. září 1815, a sestrojil také dva parníky. Poté však na experimenty s parním strojem zanevřel. Zhotovoval vagony pro Gerstnerovu koněspřežnou železnici České Budějovice – Linec a věnoval se výrobě protéz.

Historie strojní fakulty se píše od roku 1864, kdy se na tehdejším Českém stavovském polytechnickém institutu začalo vyučovat strojnictví jako samostatný obor. Nástup průmyslové revoluce se výrazně projevil ve výuce, která měla co nejvíce odpovídat potřebnému rozvoji průmyslu. Vyučovalo se strojnictví, strojnická technologie, teoretická mechanika, stavba strojů, hutnictví a praktická cvičení v dílnách. Společně s parními stroji se na Ústavu stavby strojů vyučovaly spalovací motory a železniční vozidla. Výuka pístových strojů byla postavena na přednáškách profesorů Salaby, Schmidta, Hausmanna, Zengera. Mechanickou technologii přednášel Jan Tille a stavbu strojů August Salaba. V roce 1883 se už ve strojnickém odboru vyučovaly předměty matematika, deskriptivní geometrie, fyzika, statika a dynamika, hydraulika, nauka o pružnosti a pevnosti, stavba strojů, mechanická technologie, chemie a účetnictví. V roce 1901 přibyly ještě přednášky z elektrotechniky. Skladba vyučovaných předmětů se během historie osvědčila – tyto předměty najdeme i v dnešních studijních plánech.

Výnosem Ministerstva školství a národní osvěty Československé republiky z 1. září 1920 vzniklo České vysoké učení technické v Praze jako svazek sedmi samostatných vysokých škol technických. Do něj patřila i Vysoká škola strojního a elektrotechnického inženýrství. Období po vzniku ČSR probíhalo ve znamení rozvoje průmyslu, zejména elektrifikace, výroby aut, letadel a zbraní. Akademická sféra se aktivně zapojovala také do řešení výzkumných úkolů při hledání efektivnějších zdrojů energie, zejména turbín, které se později uplatnily i v letectví. Udržení výkonných turbín ve stabilním stavu postupně vedlo ke vzniku automatického řízení strojů. Výuka strojírenství se postupně zkvalitňovala doplňováním o laboratorní cvičení a zapojováním studentů do výzkumné činnosti. Jedním z mnoha důkazů aktualizací skladby studijních předmětů bylo zřízení Ústavu spalovacích motorů pod vedením profesora Jana Košťála již v roce 1921 a zahájení výuky aerodynamiky a letectví v roce 1924. Výuka probíhala v Husově ulici, později i v Lichtenštejnském paláci, v Resslově ulici a na Karlově náměstí, kde v letech 1918 až 1926 na nádvoří postupně vznikly strojní laboratoře.

Po válečných letech 1939–1945 se začalo vyučovat již v roce 1945. V roce 1950 byl vydán první zákon o vysokých školách, po kterém následoval i nový statut ČVUT. Vysoké školy se rozdělily podle vzoru univerzit na fakulty a uvnitř na katedry, dříve nazývané jako vysokoškolské ústavy. Nově byly zavedeny vědecké aspirantury. ČVUT mělo v té době osm fakult. Dnešní Fakulta strojního inženýrství vznikla v roce 1951 a měla 12 studijních oborů: stavební, dopravní a zdvihací stroje, automobily a traktory, zemědělské stroje, pístové stroje, chladicí technika, kotle, projektování, stavba a provoz tepelných a energetických zařízení, vytápění a vzduchotechnika, chemické a potravinářské stroje, strojírenská technologie, obrábění, obráběcí a tvářecí stroje, přesná mechanika a optika, provozní praxe. Koncem 50. let měla fakulta 18 kateder a dva kabinety. Od roku 1960 se zde vyučovaly obory strojírenská technologie, tepelně energetická zařízení, motorová vozidla a pístové stroje, stroje stavební, zdvihací a dopravní, zemědělské stroje, obráběcí a tvářecí stroje, vzduchotechnika a chladicí zařízení, stroje chemického a potravinářského průmyslu, přesná mechanika a optika, ekonomika, organizace a plánování strojní a elektrotechnické výroby. V roce 1951 byla zřízena Katedra automobilů, traktorů a zemědělských strojů profesora Jana Petránka. V roce 1965 byla sloučena s Ústavem spalovacích motorů. V roce 1969 byly Pod Juliskou uvedeny do provozu těžké laboratoře, které využívalo šest kateder. Rozvoj fakulty doprovázely také organizační změny. Začátkem 80. let se název změnil na Fakultu strojní ČVUT v Praze, na které působilo do roku 1998 celkem 33 kateder. K další reorganizaci došlo v roce 1998 zřízením ústavů, které vznikly sloučením stávajících oborově příbuzných kateder.

Po roce 1989 došlo k určitému poklesu zájmu o studium strojírenských oborů a současně k výraznému rozvoji spolupráce školy s průmyslovými podniky. Fakulta zajišťuje výuku strojních inženýrů a současně významně přispívá k rozvoji poznání vlastním výzkumem a k přenosu nových znalostí do praxe. Ve spolupráci s průmyslovými partnery se podílí na vývoji nových efektivnějších strojů, výrobních technologií i zdrojů energie, a tím pomáhá českému průmyslu udržovat konkurenceschopnost. Tvůrčí potenciál fakulty spočívá ve vědecko-výzkumných a pedagogických pracovnících i ve studentech, kterých je téměř 3 000.

Záběr FS ČVUT prostupuje napříč celým strojírenstvím, jež se vyznačuje multidisciplinaritou. Obor integruje ve svých produktech celou řadu dalších technických disciplín, které strojní inženýr musí ovládat alespoň na úrovni komunikace s odborníky – matematiky, fyziky, chemiky, elektroinženýry, datovými inženýry, IT specialisty, lékaři a dalšími. Tomu odpovídají aktuální vzdělávací plány, jež obsahují jak tradiční předměty, které fakulta vyučuje již od svého založení, tak i řadu aktuálních inženýrských témat.

V současnosti tvoří Fakultu strojní ČVUT v Praze celkem 20 ústavů a vědeckých pracovišť, které pokrývají široký záběr inženýrských odborností od technické matematiky a fyziky, mechaniky, termodynamiky a materiálových věd po jednotlivé výrobní technologie, mechatroniku, řízení a automatizaci aplikované při návrhu či projektování, konstruování, výrobu v oborech automobilů, letadlové a kosmické techniky, výrobních strojů, chemického a zpracovatelského průmyslu, v energetice a technice prostředí. Zdejší vědci znají nové trendy ve strojírenství a výsledky výzkumu se promítají do společných projektů fakulty s nejvýznamnějšími firmami. Průmyslové firmy, které s Fakultou strojní ČVUT v Praze spolupracují, kladně vnímají přínosy jak v oblasti přípravy kompetentních pracovníků, tak i v oblasti inovací a znalostí.

Fakulta na tomto poli uplatňuje holistický přístup, nutný pro řešení problémů současnosti se zahrnutím co nejširšího okruhu partnerů v rámci velkých projektů. Příkladem je výzkumný záměr Integrované inženýrství, výzkumná centra a nyní Národní centra kompetence, propojující mobilitu na silnici a na kolejích, dále úzká spolupráce mezi fakultami ČVUT v Praze a VŠCHT v Praze, Centrum kompetence Strojírenská výrobní technika nebo v současnosti Národní centrum kompetence Strojírenství, Centrum leteckého a kosmického výzkumu a další. Navzdory tomu, že kvalita vědy a výzkumu na vysokých školách je hodnocena především podle publikačních výsledků, se fakulta snaží stále zkoumat a vyvíjet efektivnější stroje a technologie pro průmysl, a tím pro celou společnost. Dobré aplikační výsledky ocenila i Technologická agentura ČR výročními cenami za spolupráci a Mezinárodní evaluační panel v rámci hodnocení Metodika 2017+, kdy se ČVUT spolu s VŠCHT jako jediné technické školy v ČR dostaly do kategorie A.

V dalších vydáních letošního roku, kdy Fakulta strojní ČVUT v Praze slaví 160 let od zahájení výuky, přineseme podrobnější informace o aktuálních aktivitách univerzity v jednotlivých oblastech.