Život v korporátu: Mít zdravý a sebevědomý tým

Nicméně podle jeho slov Ness není zcela typickým korporátem.

„Na naši firmu lze nahlížet buďto z globálního pohledu jako na Ness Digital Engineering, a zde, vzhledem k počtu zaměstnanců a celosvětovému působení, společnost jako typický korporát vnímám,“ vysvětluje Michal Řehák. „Avšak při pohledu na Ness Czech vidím firmu v pozitivním slova smyslu odlišně. Ve vedení jsme všichni lokální, jako firma máme poměrně plochou organizační strukturu a většina lidí se navzájem osobně zná. Myslím, že vzájemné vztahy zaměstnanců, včetně vztahů zaměstnanců s vedením, jsou u nás velmi nadstandardní a značně nás přibližují rodinné firmě.“

Jaká byla vlastně cesta, která jej zavedla do společnosti Ness? Po gymnáziu nastoupil na Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy, kde vystudoval obor matematika a management.

„Tento obor jsem volil s ohledem na předměty, jako je statistika, právo a účetnictví, které byly součástí sylabu nad rámec hluboké matematiky,“ vzpomíná Michal Řehák. „Po otci jsem spíše praktik, a nechtěl jsem tedy skončit jako teoretický matematik ve vědecké sféře. Necílil jsem však ani na kariéru manažera, shodou okolností ale nakonec vlastně dělám přesně to, co jsem vystudoval.“

Svoji kariéru začínal na pozici analytika business intelligence (BI) ve finančním sektoru firmy.

„Ačkoliv vzděláním nejsem nativní ‚ajťák‘, myšlení, kterému mě naučil Matfyz, mi výrazně pomohlo k plnohodnotnému zapojení do našich zákaznických projektů,“ říká dnes.

Postupem času čelil Michal Řehák stále složitějším úkolům a vedl menší analytické týmy. Protože ale má tendenci určovat směr a snaží se být ve vidění úloh vždy o pár kroků před ostatními, začal se věnovat architektuře datových skladů. V kariéře měl i štěstí, že mohl nejen rozvíjet architekturu velkých datových skladů bank, ale i navrhovat menší datové základny na zelené louce. Architekt BI totiž musí naplnit řadu požadavků, ať už je to cena, rychlost vybudování systému, či bezpečnost.

„Zajímavou částí mé práce pro mě bylo nacházení optimálního řešení. Jenže čím dál více jsem řešil kompromisy a zdůvodnění, proč něco dělat, či nikoli,“ vzpomíná Řehák. „Chyběl mi aspekt samostatného rozhodování a ve chvíli, kdy se v Nessu vyskytla možnost vést kompetenci BI, jsem neváhal. Logickým krokem pak již byl postup na pozici delivery ředitele divize data & analytics.“

Podle slov Michala Řeháka se také postupně měnil jeho vlastní přístup k datům. Po studiích měl vizi využít matematických schopností a analytických postupů pro přiblížení dat lidem v řídicích pozicích. Motivací pro naplňování této vize ve velkých digitálních projektech pro něj bylo sledovat, jak správná interpretace dat dokáže posouvat business vpřed. V posledních letech však je již sám tím, kdo data potřebuje pro řízení firmy.

„Když se dnes ohlédnu, dává mi cesta, kterou jsem ušel, jasný smysl, a to je pro mě zásadní,“ hodnotí s potěšením.

Během svého působení v roli analytika či architekta spolupracoval Michal Řehák s několika bankami, telco operátory i státní správou a pochopil, že každý sektor i každý zákazník má svá specifika.

„Poznat tato specifika bylo pro mě určitě důležité, ale pochopit, že naučené principy a postupy lze na úlohy v jádru aplikovat stejně bez ohledu na sektor či zákazníka, je pro mě klíčové pro zvládnutí stresové práce v managementu,“ shrnuje svoji stěžejní zkušenost.

Při navrhování nových datových skladů rovněž pochopil, že vznik nového systému je významně složitější než rozšiřování něčeho funkčního.

„Snažíte se definovat řád v místech, kde se nemáte o co opřít. Tyto zkušenosti se dají projektovat i do jiných životních či manažerských situací, než je budování IT systémů,“ konstatuje Michal Řehák.

Situace ve firmě, kterým musel Michal po nástupu do manažerské pozice čelit, často nebyly jednoduché.

„V době, kdy jsem nastupoval do vedení BI kompetence, odcházela z divize téměř třetina našich zaměstnanců, včetně seniorních konzultantů, přičemž většina jsou zároveň mí přátelé,“ vzpomíná. „V tom roce to byl souběh několika faktorů, včetně reakce na některé kroky tehdejšího vedení. Kromě vlastních myšlenek na odchod jsem uvažoval i nad tím, jestli se nedotýkáme nějaké kritické hranice, jejíž překročení by mohlo znamenat neschopnost vychovávat nové talenty či získávat nové zakázky. Rozhodl jsem se tehdy, že tuto situaci společně překonáme. V tom se právě projevuje síla korporátu, kdy na rozdíl od rodinné firmy vás při obtížích zbytek firmy podrží. Dnes již máme více lidí, než jsme měli předtím, a stále rosteme.“

A právě díky svým zkušenostem z mládí může dnes Michal Řehák rodinnou firmu a korporát objektivně porovnávat: „Pracovat v rodinné firmě chcete kvůli flexibilitě, rychlému rozhodování a přátelskému prostředí. Toho lze ale vědomě dosáhnout i v korporátním prostředí. V malé firmě se však může stát, že změna na trhu nebo prostá chyba v úsudku firmu ‚položí‘. Zde přináší korporát stabilitu, která je zvláště v dnešní době žádoucí.“

Hodně kladů a záporů se podle něj pojí s nastavenými procesy.

„V korporátu jste na jednu stranu rád, že je máte, na druhou stranu samozřejmě narážíte na jejich limity,“ konstatuje. „Procesy jsou provázány s lidmi, kteří do nich vstupují. V korporátu jich je více, a tak spousta věcí déle trvá. Z vlastních zkušeností také vidím, že pokud má korporát více vrstev řízení, objevuje se často neochota učinit důležitá rozhodnutí. Hlavním pozitivem korporátu je již zmiňovaná stabilita nejen pro zaměstnance, ale i pro zákazníky a kvalitu dodávek. Pro naši firmu je přínosem i podpora ze strany globálního vlastníka, například v přístupu k nadnárodním projektům, produktům, a v neposlední řadě k rozsáhlým dovednostem a zkušenostem kolegů z celého světa.“

Jak Michal Řehák říká, obecně platí, že lidé pracují rádi tam, kde jim vykonaná práce dává smysl. Dobrý šéf dokáže lidem svá rozhodnutí vysvětlit a dokáže jim pomoct s jejich problémy, a to jak pracovními, tak i osobními. Dobrý šéf své lidi zná a oni znají jeho. To je podle něj něco, na čem každý manažer může pracovat, a dosáhnout tak větší motivace lidí. Proto si nemyslí, že je v tomto aspektu rozdíl mezi korporátem a malou firmou.

Z pohledu HR může mít korporát výhodu v tom, že díky své velikosti může zaměstnávat specialisty na péči o zaměstnance, jako je tomu v Ness Czech. Korporátní firma zároveň často disponuje širší škálou zaměstnaneckých benefitů, a zejména v současnosti velmi ceněná nabídka více volných dnů je pro ni snadněji nastavitelná.

„Zjevnou výhodou korporátu je navíc kariérní růst,“ říká Michal Řehák. „Existuje zde mnoho směrů, kam se člověk může posouvat, i když musí sám chtít a vyžaduje to čas. V malé firmě tento prostor tolik nevidím.“

I když slovo korporát může podle jeho slov mít pro velkou skupinu lidí spíše negativní charakter, zažil Michal během své profesní cesty i lidi, kteří v žádném případě nechtěli pracovat pro malou firmu – právě kvůli absenci procesů. Jak říká: „Jednoduše, ne každému vyhovuje punk.“

Ať už hovoříme o firmě velké, nebo malé, Michal Řehák má jasno v důležité věci: „V řízení lidí je nejdůležitější budovat vzájemnou důvěru. Pokud vaši zaměstnanci věří, že řídíte firmu správným směrem, a zároveň vy věříte, že zaměstnanci zvládnou jim přidělené úlohy, je to cesta ke společnému úspěchu. Osobně se většinou snažím lidem s jejich prací pomoci, ale dbám na to, aby své úkoly nakonec vždy vyřešili sami. I když to někdy nemusí být nejefektivnější způsob řešení, je to dle mého cesta, jak neustále posouvat lidi v jejich zkušenostech, schopnostech a kariéře. Ve výsledku se to firmě, ale i vám, jakožto řídícímu pracovníkovi, vrátí v podobě zdravého a sebevědomého týmu.“

Ani ten nejlepší manažer však nemá pouze jeden život – ten pracovní. A čím je vytíženější a čím je jeho práce zodpovědnější, tím mu dá samozřejmě více práce skloubit práci, osobní život a nějaké to hobby. Příklad Michala Řeháka však jasně svědčí o tom, že to skutečně jde.

„Kromě práce se rád věnuji sportu, dosud hraji aktivně florbal za dva týmy,“ popisuje Řehák. „S jedním, kde působím v roli kapitána, jsme v loňském roce postoupili do vyšší soutěže a je to pro mě o něco náročnější. Doufám, že kluky neomrzím a ještě několik let si spolu zahrajeme. Baví mě i inline brusle a lyžování. Občas si doma rád zabrnkám na kytaru a snažím se během roku účastnit se pravidelných víkendových akcí s přáteli. Mám skvělou rodinu, dvě nadané mladé slečny a tolerantní manželku, bez nich by vše skloubit určitě nešlo.“