Lokální výroba a spotřeba se prosazují nejen v oblasti potravin – jde o čerstvost zboží, ekonomiku regionu a kontrolu původu a kvality. I nové digitální technologie (např. 3D tiskárny, malé digitální tiskárny knih, malé NC flexibilní stroje a linky) umožňují vyrábět v malých množstvích podle potřeby, lokálně a bez požadavků na zbytečnou dopravu a skladování.
Lokální výroba a služby mají několik výhod:
- redukují zbytečné mezičlánky (např. přepravu, skladování, složitou komunikaci), a tím prospívají životnímu prostředí a eliminují zbytečné plýtvání;
- podporují rozvoj lokálního podnikatelství, ekonomiky, rozvoj znalostí a spolupráce, vytvářejí podmínky pro tvorbu vyšší hodnoty pro zákazníka – čerstvost, cena bez zbytečných nákladů na skladování a manipulaci, rychlost dodávky, kustomizace;
- zjednodušují zajištění a sledování kvality a bezpečnosti produktů a služeb bez byrokratických a nefunkčních certifikátů, standardů a auditů.
Z automobilového průmyslu i z jiných oborů známe princip integrace dodavatelů (kolokace). Kolokace (co-location) představuje vyvrcholení přibližování dodavatelů součástek a komponentů co nejblíže k výrobním, montážním a servisním procesům zákazníka (zde výrobce). „Co nejblíže“ znamená přímo na linku, přímou fyzickou účast dodavatele ve výrobním procesu. Dodavatelé tedy nejen „dodávají“, ale jsou zodpovědní i za kvalitu, funkčnost a instalaci svých součástí. Některé novější automobilky mají 70 až 100 dodavatelů kolokovaných na montážních linkách zákazníka. (Neznamená to, že si na linky přestěhují své montéry, ale přejímají zodpovědnost za instalaci a mohou si tedy vybrat anebo najmout lidi podle svých představ.)
Zákazník již tedy nenakupuje součásti do skladu, ale kupuje již namontované, otestované, a tudíž funkční součásti fungujícího automobilu. To zjednodušuje a zlevňuje účetnictví a inventuru, součástky se neplatí před vlastní montáží, ale až po jejich prověřené funkci. Pak stačí jen spočítat z linky sjíždějící automobily – a tak je každý den přesně známo, za kolik součástek proplatit faktury. Dodavatel si sám řídí, koordinuje a kontroluje dodávky a instalaci potřebných součástí. Snižují se reklamace a také nároky na zákazníka, aby udržoval znalosti montáže nových anebo složitějších součástí. Dodavatel je tak motivován navrhovat a vyrábět součásti tak, aby jejich montáž byla co nejjednodušší, nejspolehlivější a nejlevnější.
Proces minimalizace součástek vrcholí v elektromobilech, v podstatě jen na několik integrovaných modulů, podobně jako v laptopu.
Princip kolokace se užívá i v jiných oborech. Například největší a nejúspěšnější prodejní řetězec Wal-Mart nenakupuje zboží od svých dodavatelů a neudržuje žádná skladiště kolem svých prostor. Wal-Mart prostě poskytuje (pronajímá) své prostory nejschopnějším dodavatelům, kteří jsou schopni řídit a koordinovat své vlastní zásobování. V nočních hodinách kolem Wal-Martu cirkulují dodavatelská auta, která vykládají své zboží „přímo na plac“ podle statistik efektivní poptávky za uplynulý den či hodinu. Dodavatelé, kteří toto nezvládnou anebo jejichž zboží se neprodává, jsou z rodiny dodavatelů Wal-Mart vyloučeni a nahrazeni lepšími. Výsledkem jsou nižší ceny a větší flexibilita pro spotřebitele, nižší náklady pro Wal-Mart a téměř bezkonkurenční prostředí pro kolokační podnikatelský model.
Podobně i v relokalizovaných podmínkách výrobci a producenti stále častěji doručují přímo zákazníkovi, bez mezičlánků velkoobchodu, distributorů, konsolidátorů a podobných služeb prodlužujících a zdražujících dodavatelské řetězce.
Další fází kolokace je pak přímá účast dodavatele na prodeji produktů a výrobků, do kterých dodává vstupní materiály a součásti. Zákazník pak nekupuje jen funkční součásti, ale součásti, které již byly prodané ve výrobku zákazníka. Takový dodavatel je pak přímo zainteresovaný na prodejnosti výrobků zákazníka, pro které dodává. Vzniká tak přímá aliance dodavatele, výrobce (poskytovatele) a zákazníka. Vytvářejí se tak podmínky, kdy je zákazník ochoten platit předem a tak posílit kvalitu, kustomizaci, rychlost a nižší cenu preferovaných výrobků a produktů. V posledních letech dodavatelé také přebírají kompetence a odpovědnost v oblasti vývoje komponentů a celých modulů.
Ještě v roce 1983 Theodore Levitt, v článku v Harvard Business Review o globalizaci, sebevědomě prohlašoval: „Potřeby a přání celého světa byly nezvratně homogenizovány. To udělalo multinárodní korporaci zastaralou a globální korporaci absolutní.“ Všichni se můžeme podobně mýlit, pokud nebudeme dlouhodobé evoluční cykly společností a jejích ekonomik studovat v historickém kontextu a s přináležející vážností.
Pro lepší orientaci si můžeme jednotlivé fáze monumentálního corso-ricorso cyklu globalizace stručně definovat.
Lokalizace: původní stav produkce a výroby po „objevu“ zemědělství a opuštění sběru a lovu.
Delokalizace (také globalizace, outsourcing): přenos domácích výrobních procesů (nebo jejich částí) do nákladově výhodných zahraničních lokalit za účelem zlevnění produktů pro domácí spotřebu.
Glokalizace: přizpůsobování produktů, výrobků a služeb odlišným místním kulturám a preferencím za účelem pronikání na diferencované globální trhy. V konečné fázi je glokalizace oboustranná, ve smyslu vzájemného přizpůsobování se mezi hostitelem a hostem globálního podnikání.
Relokalizace: návrat do kontextu lokálních podmínek za účelem snížení nákladů a rizik spojených s logistikou globálních dodavatelských řetězců; nástup řetězců poptávkových (zákaznických). Vzniká tak nová lokalizace.
Restaurace místní komunity: Hospodářskou relokalizaci doprovází obnova místní a regionální samosprávy a obroda autentické (tj. nestranické) demokracie.
Při transformaci globalizace–relokalizace je však zachována (pomocí digitalizace a komunikace) globalizace znalostí, které „cestují“ a jsou sdíleny po celém světě při klesajících nákladech.
Zatímco globalizace fyzikálních toků produktů stagnuje (prudce klesá ve vyspělých regionech), globalizace digitálních toků (informace, recepty, software, algoritmy atp.) prudce akceleruje: od 1 000 GB/s v r. 2005 na 25 000 GB/s v r. 2014. Přelomový nárůst se teprve připravuje, tedy deglobalizace fyzikálních toků při akcelerující globalizaci toků digitálních. Nový svět už je a konec světa starého už byl – i když zatím jen ve vyspělých ekonomikách.
Od globalizačního „Mysli lokálně, jednej globálně“ jsme se přesunuli k relokalizačnímu „Mysli globálně, jednej lokálně“.
Globální dodavatelské řetězce mají příliš mnoho mezičlánků, jsou složité, neprůhledné, nepředvídatelné, a tudíž rizikové a nebezpečné. Proto narůstá efektivní dezintermediace (odstraňování mezičlánků), jakož i zkracování a zrychlování řetězců pomocí lokalizace. Transformace dodavatelských řetězců (supply chains) na řetězce spotřebitelské (demand chains) akceleruje díky stále časnějšímu zásahu zákazníka do složení a náplně řetězce již od samého počátku, a ne až na konci, když už je konečný produkt zformován a doručen.
Dezintermediace propojuje prvotní výrobu přímo se zákazníkem (spotřebitelem), bez tradičních a v dnešní době již zbytečných mezičlánků. Instituce místních trhů, kde produkty nejsou prezervované, předbalené a tříděné, zákazník má větší prostor pro kustomizaci svého nákupu a efektivního ovlivňování nákupů příštích. V devadesátých letech bylo v USA jeden až dva tisíce místních zemědělských trhů. Dnes jich je 10 krát více. Relokalizace akceleruje ve všech vyspělých ekonomikách.
Úspěšné farmy otevírají i své vlastní restaurace, aby se dostaly blíže ke konečnému spotřebiteli a maximálně zkrátily hodnotový řetězec. Známé jsou např. Blue Hill Farm, Great Barrington, MA anebo Stone Barns Center for Food and Agriculture. Blue Hill má dokonce restauraci i v New York City, kde nabízí pětichodový „Farmer´s Feast“ ze sklizně daného týdne. Blue Hill koupila pozemky kolem New Yorku, aby mohla garantovat maximální čerstvost a zákaznickou kustomizaci pro své restaurace. Je to jiný svět a relokalizace otevírá neomezené možnosti pro nové podnikání. Zemědělství není jen pro masovou výrobu a produkci olejů, paliv a „žlutých kytiček“, ale hlavně pro zdravé a důstojné jídlo v místních komunitách, tj. tam, kde vlastně všichni žijeme.
Heslo „Mysli globálně, jednej lokálně“ tak dostává specifickou náplň a kontext. Blue Hill užívá veškeré znalosti a inovace, které svět nabízí v přípravě jídla a v zemědělských přístupech a technologiích. Pak je používá v uspokojování a tvorbě svých vlastních, malých ekosystémů a lidských seskupení. „Poznej svého farmáře – Poznej své jídlo“ je nová iniciativa k zajištění zdravého jídla, ale napomáhající i rozvoji místních potravinových systémů a renovaci venkovských ekonomik. Vlny přesunu mladého podnikatelského talentu z měst na venkov již začaly.
Nový podnikatelský model „Farm-to-table“ (Z farmy až ke stolu) vyjadřuje integrované (tj. bez zbytečných mezičlánků) propojení místní produkce potravin s jejich doručením až na stoly místních spotřebitelů. Místně podporované zemědělství dosáhlo maximálního rozšíření obzvláště na východě USA, kde je poptávka po organických produktech zdaleka nejvyšší. Čím vyspělejší region, tím silnější relokalizace a přímá účast místního kapitálu na lokalizované produkci.
Místní ekosystémy vznikají i ve městech. Nezastavěné plochy a střešní prostory se transformují na zeleninové zahrady sloužící místním sousedstvím. Vznikají tak i znalosti k tzv. vertikálnímu zemědělství (vertical farming), založenému na hydroponické kultivaci, bez nároků na půdu a její okupaci, vyčerpávání a devastaci. Vertikální farmy mohou fungovat nejen ve městském, ale i v nehostinném prostředí půdních, hydrologických a teplotních podmínek.
Nezisková organizace Just Food (správné jídlo) v New Yorku je řízená dobrovolníky a soustřeďuje se na místní zdroje, čerstvost a zdravost nabídky. Její iniciativou je CSA (Community Supported Agriculture), kde pomocí podílového předplatného místní komunita podporuje místní pěstitele a farmáře a propojuje je přímo se zákazníky. Součástí je i akce Fresh Food for All, která zajišťuje čerstvé, neodpadové potraviny pro „polévkové kuchyně“ pro chudé a bez domova v New Yorku. Vyloučení prostředníků (dezintermediace) je v případě Just Food úplné, dodavatelský řetězec byl transformován na řetězec zákaznický (poptávkový) a farmáři pracují přímo se svojí komunitou klientů a zákazníků. Stejný model nyní začínají používat i vinaři, sýraři a řezníci. Masová výroba zde ustupuje individuálním zakázkám.