V základním režimu je vše připraveno pro velmi názorný způsob ovládání – každému řádku ve výše zmíněné tabulce je přiřazen jeden vstup a jeden výstup ovladače. Takže například sepnutím signálu 3 se pohon rozjede podle pokynů ve 3. řádku, a pokud signál na vstupu trvá, dokončí pohyb a poté vyšle opačným směrem (tedy na svůj výstup) signál, že je pohyb dokončen. Jakmile během pohybu signál zmizí, pohyb je přerušen, pohon se zastaví se zadaným zpomalením, ale nevyšle potvrzení o dosažení polohy, protože na ni nedojel. Pokud se během pohybu objeví signál pro jiný pohyb, systém jej poslechne a začne plnit poslední známý příkaz. Vše je jasné, přehledné a jednoznačné nejen pro specialistu s připojeným PC, ale i pro kohokoliv, kdo sleduje například pomocí kontrolek stav vstupů a výstupů. Proto se tento režim nazývá „ventil“ – signál do systému (jako při sepnutí cívky ventilu) vyvolá pohyb a následně sepnutí výstupu (obdobné signálu z koncového spínače na válci).
Pokud od pohonů požadujete úlohy komplikovanější, než jen polohování a případné řízení síly, stačí přepnout do režimu pro specialisty, stáhnout si z domovských stránek firmy Festo software FCT (Festo Configuration Tool) a rázem jste ve zcela jiném světě, tentokrát určeném spíše specialistům na elektrické pohony.