Roku 2005 společnost Panasonic, v té době pod značkou SUNX, představila senzory řady FX-300. Byly to první senzory na světě, které disponovali funkcí Master-Slave prostřednictvím optického propojení. Každý senzor mohl sloužit jako Master nebo jako Slave. Díky tomuto propojení bylo možno kopírovat veškeré nastavení jako například prahovou hodnotu, dobu odezvy, spínací/rozpínací kontakt atd. z jednoho senzoru na další. To nejen ušetřilo čas, ale hlavně zvýšilo bezpečnost správného nastavení v systému s více senzory. Z tohoto důvodu byla tato komunikace implementována také do senzorů tlakových a laserových.
Tuto filozofii měli vývojáři na paměti při návrhu komunikačního modulu řady SCGUxx – jednotky, která zajistí propojení senzoru a síťového komunikačního protokolu. Pomocí PLC nebo PC tato komunikační jednotka zajišťuje nejen připojení vstupů (učení, přepínání databank) k digitálním vláknovým senzorům, ale dokáže také přijímat hodnotu rozsahu světla a verifikovat stav výstupu, což podstatně zvyšuje možnosti během spouštění a údržby.