Jak na podnikání v Rusku

Ruská federace, územně nejrozsáhlejší a hospodářsky nejvyspělejší ze zemí BRICS, patří mezi nejlákavější strojírenské trhy mimo Evropskou unii. Navzdory tomu, že ruský ekonomický růst nedosahuje raketové úrovně Číny nebo Indie, nárůst HDP o 4,3 % za rok 2011 je stále vysoko nad úrovní západních států. Strojírenské produkty a vybavení navíc patří mezi hlavní ruské importy a spolu s dopravními prostředky tvořily v roce 2007 více než polovinu celkového dovozu.

Nedávný vstup země do Světové obchodní organizace utvrzuje v pokračování trendu z minulých let, tedy postupné liberalizace obchodu a snižování oficiálních obchodních bariér ze strany Ruska. Navzdory tomu jde o krajinu, se kterou může být obchodování obtížné – problémem zůstávají neoficiální bariéry obchodu, jako například složité celní procedury, specifický systém certifikace a preference domácích výrobců. Podnikání navíc komplikuje korupce, která může být přítomná ve všech zmíněných oblastech.

Co činí Rusko atraktivním navzdory některým negativům, je jeho kapitálová podinvestovanost – od infrastruktury až po vybavení továren. Ruská ekonomika v dnešní době prochází zásadní modernizací. což se projevuje i v obrovské poptávce po strojírenských výrobcích všeho druhu.

Ruský rubl v minulosti patřil mezi přísně kontrolované měny, to se však v uplynulém desetiletí změnilo. Dnes patří Rusko k zemím s liberálním režimem směnných kurzů. Obchod a transfer cizích měn je v Rusku povolen jen prostřednictvím bank autorizovaných Centrální bankou Ruska (CBR). Stále zůstává v platnosti oznamovací povinnost pro platební styk mezi cizími a domácími osobami, kterou zprostředkovávají komerční banky. Tato povinnost by českého importéra neměla přímo ovlivnit, avšak ruský odběratel může požadovat doplňující informace nebo dokumenty, aby jí vyhověl.

Pro platby související s importem zboží v současnosti neexistují žádná zásadní omezení. Zahraniční osoby mohou vlastnit běžné účty jak v zahraniční měně, tak v rublech. Co se týká plateb pro cizí osoby, jediným omezením je nutnost vykonávat platby v rublech s jinými cizími osobami prostřednictvím autorizovaných bank. Pro transakce v jiných měnách nebo s domácími osobami obecně neplatí žádné další omezení.

„Většina zahraničních společností působících v Rusku preferuje spolupráci se zahraničními bankami, protože jsou stabilnější, mají více zkušeností s financováním obchodních aktivit a obecně poskytují vyšší úroveň služeb,“ upozorňuje Helena Port, vedoucí oddělení CTS Sales ze Citibank. „Mnoho z nich ale nabízí služby jen v největších městských centrech, jako je Moskva nebo Petrohrad. Citibank je naproti tomu v zemi přítomná již od roku 1993, v současnosti působí v 15 městech v rámci celého Ruska a svou působnost dále rozšiřuje.“

Rusko je často označováno za jeden z nejvíce protekcionistických států na světě. Zatímco přímé obchodní bariéry se i v souvislosti se vstupem země do Světové obchodní organizace neustále zmenšují, nepřímé a neformální překážky zůstávají, respektive uvolňují se jen postupně.

Obecně může importované zboží podléhat třem typům poplatků: importnímu clu, dani z přidané hodnoty a někdy také spotřební dani, která se ovšem strojírenských výrobků netýká. Ruský sazebník zná celkem čtyři sazby: 5 %, 10 %, 15 % a 20 %. Import ze zemí s uzavřenou obchodní smlouvou, mezi něž patří jako člen Evropské unie také Česká republika, podléhá vždy základní sazbě v dané skupině výrobků. Podle ruských zákonů smí importované zboží proclít jen ruská právní osoba. Daň z přidané hodnoty se pro většinu strojírenských výrobků kromě zdravotnických potřeb pohybuje ve výši 18 %. Některé technologické vybavení, jehož ekvivalent se nevyrábí v Rusku, je od ní osvobozeno.

Podle ruského celního řádu smí importované zboží proclít jen osoba se sídlem v Rusku. Tou je obyčejně odebírající ruská strana, ale za poplatek je možné využít služeb celních skladů nebo agentů. Poplatek však možná nebudete muset platit jen oficiálně. Podle průzkumu Světového obchodního fóra považuje korupci na hranicích za hlavní překážku importu do země 21,3 % a obtížné importní procedury 17,1 % dotázaných. Administrativní náročnost celních procedur a s ní související korupci proto můžeme považovat za větší překážku než samotnou výšku cel.

Podle ruské legislativy mohou být některé typy zboží importované do Ruska jen v případě doložení toho, že daný výrobek splňuje povinné technické požadavky. Úřady přitom neakceptují mezinárodní certifikáty bezpečnosti nebo kvality, ale přidržují se dědictví Sovětského svazu, systému certifikací GOST. Importovaný produkt musí být testován v centru akreditovaném státní agenturou Gosstandart. Většina těchto center sídlí v Rusku, avšak existuje několik mezinárodních center za hranicemi země, přičemž jedno z nich se nachází i v Praze. Centra vydávají certifikáty GOST, které potvrzují, že daný výrobek je v souladu s ruskými předpisy a standardy. Specifickým prvkem je navíc zapojení třetích stran do tohoto procesu, jako například úřady zodpovědné za požární ochranu apod.

„Založení pobočky zjednodušuje platební styk a rozšiřuje možnosti působení na místním trhu,“ říká Olga Saharova, bankéřka působící v ruské pobočce Citibank. „Zahraniční právnická osoba může v Rusku založit buď pobočku nebo zastupitelství. Ruským právem nejsou vnímány jako právnické osoby, ale smějí mít svůj vlastní majetek, který na ně delegovala pod jistými podmínkami mateřská společnost. Hlavní rozdíl mezi nimi spočívá v povaze aktivit, které provádějí.“

Zastupitelství smí vykonávat jen nekomerční činnosti, jako například marketing nebo průzkum trhu. Pobočka na druhé straně může vykonávat celou škálu aktivit, jimiž se zabývá její mateřská společnost. Navíc může jednodušeji najímat pracovníky ze zahraničí. Rozdílné je i jejich zdanění – zastupitelství většinou neplatí daň z příjmu, zatímco pobočka ano.

„Hlavním problémem zahraničních společností, které začínají obchodovat s Ruskem, je slabá znalost ruské legislativy. Jedním ze způsobů, jak vyřešit tento problém, je využít služeb právnických kanceláří nebo konzultantských firem, které poskytují širokou škálu služeb od registrace pobočky až po právní poradenství,“ radí bankéřka Saharova.

Navázání obchodního vztahu s ruským partnerem může být přitom komplikované. V zásadě existují dva přístupy, jak k tomu přistupovat. První, využívaný zejména americkými a jinými západními firmami, můžeme označit za „opatrný“ přístup. Nově příchozí firma požaduje platby předem nebo jiné zajištění a až po vybudování silného vztahu s ruským odběratelem dochází k odběru „na dluh“. Druhý přístup je možné s trochou nadsázky označit za „slovanský“, kdy naopak k navázaní silného vztahu dochází ještě před uzavřením obchodního kontraktu prostřednictvím poměrně dlouhého období jednání, pracovních obědů a večeří.

Je pravda, zvláště pro menší společnosti, že mnohdy bez alespoň částečného následování druhého přístupu nelze obchod vůbec uzavřít. Na druhou stranu ani první přístup není zcela bezdůvodný – ruské firmy získaly po rozpadu Sovětského svazu pověst notorických neplatičů a vymahatelnost práva je v Rusku v mezinárodním srovnání malá. Jana Pavlicová, ředitelka pro rozvoj obchodu ze Citibank, upozorňuje: „Při obchodování s ruskými firmami je rozhodně na místě zajištění prostřednictvím dokumentárního akreditivu nebo bankovní záruky vydané důvěryhodnou bankou. Platí, že zahraniční banky jsou v tomto směru lepší volbou než banky čistě ruské.“

Lukáš Martoš

Citibank

lukas.martos@citi.com