Jako tenká červená linie se napříč diskuzemi v sále i kuloárech Strojírenského fóra táhla otázka certifikace dílů zhotovených aditivními technologiemi, zejména v oblasti automotive, aerospace či zdravotnictví, které mají své velmi přísné certifikační procesy. Současné technologie průmyslové výroby jsou známy desítky let, ověřené mnohaletou praxí a vyrobené součástky mají předvídatelné fyzikální vlastnosti. Oproti tomu u 3D tisku neexistují dlouhodobé zkušenosti s reálným používáním zhotovených dílů – opotřebení, únava materiálu. Zavést trojrozměrný tisk do běžné praxe, certifikovat výrobu jednotlivých součástek, ale i jednotlivých 3D tiskáren i vstupního materiálu, tak bude ještě stát hodně lidského úsilí, času i financí.
Roman Dvořák, Brno
Foto: Jan Hrdý
roman.dvorak@mmspektrum.com