V hrázi jsou zhruba každých sto metrů umístěny senzory, které v jejím nitru měří vlhkost, teplotu a tlak i hloubku a teplotu okolní vody. Data ze senzorů jsou každou hodinu odesílána do centrály, přičemž v případě výskytu neočekávaných hodnot je interval zkrácen na minutu. V centrále jsou data následně porovnávána s dlouhodobými trendy a vyhodnocována pomocí softwaru pracujícího na principu neuronových sítí. Systém díky tomu může velmi spolehlivě rozhodnout, zda jsou naměřené hodnoty v pořádku nebo hrozí nebezpečí, a to i v případě, když se do výsledku měření promítnou nepředvídatelné faktory. Příkladem může být třeba déšť, který má vliv na míru vlhkosti uvnitř hráze. Systém bez znalosti aktuálního počasí by mohl považovat vyšší vlhkost za nadměrné prosakování vody do hráze a podobně.