Cílem konstruktérů bylo sloučit měnič napětí s výkonovou elektronikou do jednoho celku, jenž by našel využití zejména v obvodech určených pro elektrické vozy, ale i dalších strojích využívajících elektrický pohon. Oba výše zmíněné prvky slouží k zajištění optimálního napájení daného stroje, výkonová elektronika tak však činí pomocí spínání, které vede k prudkým změnám v procházejícím proudu a tím pádem i ke vzniku elektromagnetického pole. To ovšem může ovlivňovat další součástky, a to včetně měniče. Při konstrukci podobných obvodů je tedy nutné počítat i s nutností dostatečného odstínění a navrhnout takový design, jenž by rušivé vlivy minimalizoval. Vývojáři proto umístili nejcitlivější kontrolní část měniče co nejblíže k výkonové elektronice, aby tak zmenšili dráhu vedení, na němž by mohlo docházet k rušení. Tímto způsobem sice snížili vliv rušivých polí, získali však větší množství elektrických součástek na menší ploše, což vede k výrazně vyšší tvorbě tepla. Kontrolní část měniče proto byla umístěna na speciální keramickou desku, jež může být připojena přímo na desku výkonové elektroniky. Tato deska je pak chlazena speciálním systém vodního chlazení, který zajišťuje její teplotní stabilitu.