Spojením obou hledisek – nákladové efektivity a produktivity – získáme jasnou představu o tom, na co se zaměřit při volbě té správné řezné rychlosti. V případě, že zvolená řezná rychlost leží v blízkosti jak ekonomické řezné rychlosti, tak i řezné rychlosti pro maximální výrobu, nazýváme tuto zvolenou rychlost vysoce efektivní řeznou rychlostí.
Porozumění principů popsaných v tomto článku pomůže čtenáři najít nejvhodnější kombinaci řezných podmínek pro danou aplikaci. Jde o optimalizaci 1 : 1, což znamená jednu aplikaci a jeden řezný nástroj. Bez velkých počtů tento přístup umožňuje lépe pochopit vliv změny výrobních podmínek na náklady a čas obrábění.
Povšimněte si následujícího:
- Pokud rostou náklady na obráběcí stroj (je využíván nákladnější stroj), náklady na obrábění rostou také. To lze částečně kompenzovat zvýšením řezné rychlosti.
- Pokud rostou náklady na nástroje (jsou používány dražší nástroje), náklady na obrábění rostou také. To lze částečně kompenzovat snížením řezné rychlosti.
- Je-li pro seřízení stroje i nástroje potřebný delší čas, pokud je série menší či je potřeba odebrat z obrobku více materiálu, náklady na obrábění rostou. Toto však bohužel nelze vykompenzovat změnou řezné rychlosti (lze ale přizpůsobit hloubku řezu a posuvy).
- V případě, že materiál je obtížně obrobitelný, náklady na obrábění vzrůstají a lze pozorovat, že se zóna vysoce efektivního obrábění zmenšuje. To lze kompenzovat nižší, vhodně zvolenou řeznou rychlostí.
- A nakonec lze pozorovat, že při zvyšující se hloubce řezu a/nebo posuvu dochází ke snížení nákladů a další jemná optimalizace je možná snížením řezné rychlosti.
To vše nás vede k jasnému závěru, že u uvedených případů je vždy výhodné pracovat s hloubkou řezu a posuvem, které jsou nastaveny na co možná nejvyšší hodnoty. To je již zmíněno v úvodu jako první kroky optimalizační metody 1:1.