Po zkušenostech získaných při výrobě a opravách převodovek různých druhů a provedení dospěl zakladatel firmy Antonín Pártl k úvahám, jak nahradit klasický šnek, který byl často opravovaným elementem, šnekem globoidním. Ten vykazuje daleko lepší užitné vlastnosti. Z nastudované literatury (např. Výroba ozubených kol, MM Průmyslové spektrum č. 5/2013 a dalších pramenů) vyplynulo, že pro výrobu těchto šneků se používá otočná hlava s noži, které ve vazbě s otáčejícím se obrobkem vytvoří globoidní šroubovici. Nevýhodou tohoto výrobního postupu však je, že pro každou variantu šneku (různé moduly, počet chodů, orientace šroubovice) je nutná konkrétní hlava a není možné provádět korekce stoupání šroubovice či broušení profilu zubu šneku. Ve firmě bylo vyvinuto zařízení, na kterém lze vyrábět globoidní šneky s moduly v rozsahu 0,5 až 3 s různým počtem chodů, stoupáním a orientací šroubovice. Pro větší moduly by bylo potřeba zařízení úměrně zvětšit a eventuálně upravit pro následné broušení profilu. Názorné ukázky vyrobených šneků jsou na obr. 1. Vyvinuté zařízení je v současné době chráněno jako užitný vzor č. 24 505 z roku 2012. Zařízení umožňuje výrobu konkávních globoidních šneků (obr. 2), a pokud se uprostřed tohoto šneku vytvoří ještě ozubení šnekového kola se shodnou osou otáčení, vznikne nový konstrukční prvek, který lze využít v převodovce s vysokým převodovým poměrem. Toto konstrukční řešení nového prvku, stejně jako celé převodovky, bylo přihlášeno jako řešení nové a byl mu udělen užitný vzor číslo 24 329 v roce 2012. Byly vyrobeny dva prototypy převodovek – první s celkovým převodovým poměrem i = 5 805 s poháněcím elektromotorem o výkonu 70 W (obr. 3), druhá s převodovým poměrem i = 3 075 s poháněcím elektromotorem o výkonu 1 100 W (obr. 4), která byla testována v Ústavu konstruování a částí strojů FS ČVUT Praha u prof. Ing. Vojtěcha Dynybyla, Ph.D. Test prováděl Ing. Pavel Mossóczy a nezávisle byla testována také na ZF JČU České Budějovice, kde za spolupráce s doc. Ing. Petrem Adámkem, Ph.D., a Ing. Josefem Frolíkem, CSc., bylo vyvinuto i potřebné zkušební zařízení, které využilo jiné zkušební metody. Odborným konzultantem, poradcem a aktivním účastníkem obou měření byl Ing. Václav Skala, Ph.D.
Hlavním výstupem obou měření bylo ověřit chování převodovky při zatížení a zjištění její mechanické účinnosti. Při měření na ČVUT byla převodovka zatížena krouticím momentem Mk = 900 Nm, při měření na ZF JČU pak Mk = 1 600 Nm. Při hodnocení obou zkoušek bylo možné konstatovat, že převodovka plnila navrhované parametry a nedošlo k problematickým situacím. Oba provedené testy vykazovaly mechanickou účinnost mezi 10–11 %, chod převodovky byl klidný. Teplota oleje při dlouhodobém provozu pod zátěží cca 650 Nm nepřekročila 50 °C. Převodovka byla po provedení zkoušek rozebrána, její díly proměřeny a prohlédnuty, nebylo zjištěno žádné nadměrné opotřebení, olej vypuštěný z převodovky po zkouškách neobsahoval nečistoty či kovové příměsi.