V roce 1973 byl zahájen státní úkol, na nějž byla uvolněna 1 miliarda Kč – vývoj obráběcích strojů 3. vývojového stupně. V září tohoto roku byla v TOS Trenčín soustředěna skupina osmi konstruktérů (po dvou z VÚOSO Praha, ZPS Gottwaldov, TOS Trenčín a Kovosvitu Sezimovo Ústí) pod vedením VÚOSO.
Úkol zněl vypracovat projekční návrhy strojů třetího vývojového stupně pro obrábění přírubových, hřídelových a tyčových součástí během čtyř měsíců, tj. do konce roku 1973. Tento úkol nebyl dostatečně připraven a ani konstruktéři, kteří pracovali na tomto úkolu, nebyli náležitě seznámeni s jeho cíli. Po mnoha kontrolních dnech, kterých se zúčastňovalo velké množství lidí, byl v požadovaném termínu zpracován návrh jednotlivých strojů. Bylo provedeno rozdělení výroby do jednotlivých podniků následovně:
• v ZPS Gottwaldov výroba dvou prototypů přírubových strojů,
• v TOS Trenčín výroba dvou prototypů hřídelových strojů,
• v Kovosvitu Sezimovo Ústí výroba jednoho prototypu hřídelového stroje a jednoho prototypu univerzálního provedení.
Výroba tyčového provedení stroje byla pokládána za nejobtížnější. Byla rovněž rozdělena výroba skupin strojů mezi tyto podniky, aby se zajišťovaly společně pro všechny prototypy. V roce 1974 a 1975 probíhal vývoj jednotlivých strojů. Současně probíhalo jednání o nasazení strojů do pružných výrobních systémů (PVS). V ZPS Gottwaldov měl být vybudován PVS pro obrábění přírub, v TOS Trenčín PVS pro obrábění hřídelí, v Kovosvitu PVS pro obrábění z tyčí.
Před zahájením studijních prací byl GŘ TST dán Kovosvitu příkaz, že pro PVS tyče musí být použito strojů 3. vývojového stupně. V Kovosvitu byla zpracována studie v několika variantách na realizaci tohoto úkolu s použitím právě těchto strojů. Ze studie byla vybrána varianta tvořená trojicí strojů propojených manipulátorem. Na dvou krajních strojích probíhalo obrábění z tyče z prvé strany a po uchycení přenášejícím upínačem a upíchnutí byla součást manipulátorem přenesena do středního stroje, kde pokračovalo dokončování druhé strany a poté opět byla součást přenášena manipulátorem do odkládací stanice, kde byla odložena. PVS bylo sestaveno ze dvou takovýchto trojic.
Ukázalo se však, že tento způsob výroby a přenosu součásti má řadu úskalí, že bude těžké jej uvést do provozu a že nebude řešením pro opakovanou výrobu. V ZPS Gottwaldov a TOS Trenčín byl úkol postavení PVS ze strojů 3. vývojového stupně zrušen a změněn na postavení pouze jednoho stroje jako pracoviště. Tento stav nezajištění žádného PVS znamenal, že uvolněné prostředky ze státního rozpočtu na vývoj budou vynaloženy bez patřičného efektu, nebo se bude pokračovat v dalším dodělávání a předělávání strojů a čerpání dalších značných prostředků bez výrazného úspěchu.