MM: Pane profesore, nemohu začít náš rozhovor s ohledem na smysl udíleného ocenění jinak. Proč by měl každý pedagog projít praxí jako vy? Co vám to dalo?
Prof. Hosnedl: Praxe poskytuje zpětné vazby, bez nichž si nedovedu představit fungování žádného zdravého systému. Svoji odbornou dráhu jsem začínal ve Škoda Obráběcí stroje v Plzni po docela úspěšné diplomové práci, jejíž inovativní výsledky řešení rámu portálových strojů byly prakticky obratem uplatněny v praxi. Zde jsem se pak podílel na vývoji více než 30 typů těžkých obráběcích strojů, z nichž bylo 80 % exportováno do zemí celého světa. Zde jsem také vyvinul rozsáhlý SW systém, rutinně využívaný desítky let, který řádově zrychlil a zkvalitnil vývojové práce na všech vyvíjených pohonných mechanismech tak, že prakticky zmizely reklamace na tyto tehdy velmi náročné klíčové stavební prvky. Systém byl bez mého přispění zaveden i do výuky na zdejší Fakultě strojní ZČU v Plzni. Rovněž jsem rád, že se mi bez nároků na jakékoli investice podařilo vyřešit a patentově ochránit desítky let neřešitelný problém strojního obrábění čelních ploch zubů tehdy běžných přesuvných ozubených kol a spojek, což principiálně umožnilo zavedení CNC řízení všech typů tehdy vyráběných strojů.
Dodnes však vzpomínám zejména na konstruktéry s velkým „K“, od nichž jsem se tehdy taje konstruktérského řemesla učil. Často jsme spolu museli řešit i problémy, kdy se zdálo, že „přestaly fungovat přírodní zákony“, když se trhaly „nezatížené“ šrouby, zadíraly nalisované kuželové spoje ve vřetenu, které se volně otáčelo v nepoškozených valivých ložiskách, atd.
Také nikdy nezapomenu, jak po náročném hledání a nalezení příčin nefunkčnosti pohonu stroje v tehdy běžně neřešené dynamice přišla veškerá moje práce nazmar jen proto, že jsem při popisu výsledného návrhu na řešení posunul u jedné z několika desítek číselných hodnot desetinnou čárku o jedno místo. Škoda vzniklá nedodržením termínu dodání stroje zákazníkovi byla tehdy několik desítek milionů korun. Naopak zase vysvětluji studentům, že např. výpočet životnosti valivého ložiska „na šest a více platných cifer“ není projevem pečlivosti, ale spíše projevem neznalosti teorie i praxe, také proto, že jeho obecně proměnlivé zatížení otáček kroužků ložiska vůči sobě (pozn. ne vždy „otáček hřídele“, jak je „axiomaticky“ uváděno ve většině učebnic konstruování a nezřídka i ve firemních katalozích) a dob běhu často vychází jen z více či méně kvalifikovaných odhadů.
Ještě jednu vzpomínku v tomto ohledu mi prosím dovolte. Jeden z inovovaných strojů těžce zranil a pouze šťastnou náhodou neusmrtil montéra jen proto, že bezpečnost konstrukce byla tradičně a perfektně promyšlena až po provoz stroje. Jak bylo třeba konstruovat špičkový těžký CNC obráběcí stroj pro obsluhu, která neuměla číst; jak nikdo nepředpokládal, že exportovaný stroj „zamrzne“ několik týdnů v oceánském přístavu kvůli stávkujícím dělníkům a že všechny standardně nakonzervované funkční plochy nenapravitelně zkorodují; že součást stroje může prasknout a nikoho nezraní, a naopak třeba smrtelně zranit, i když nepraskne; že sebepřesnější výpočet není cílem (pozn. kolik jen existuje učebnic s názvem „konstrukce a výpočty … “, případně konstrukčních zadání „navrhněte a vypočtěte … “), ale jen jedním z mnoha způsobů více či méně přesné predikce nějaké vlastnosti, která je teprve kritériem pro hodnocení konstrukce – o takových poznatcích a zkušenostech, včetně toho, že provoz je sice nejkritičtější, ale zdaleka ne jedinou etapou „životního cyklu výrobku“, by bylo možné „napsat knihy“.
Tím vším jsem chtěl deklarovat, že pedagog svým studentům musí předávat praktické znalosti, nikoliv informace získané z knih.