Novinka na trhu ochrany i v oblasti IoT: Avast Omni, který si odvezl cenu za inovace z letošního stěžejního světového veletrhu spotřební elektroniky CES 2020 v Las Vegas.
(Zdroj: Avast Software)
MM: A domácí sektor?
PB: Kolem roku 2005 jsme začali uvažovat i o tom, že se pustíme do středního sektoru firem i do firem větších. Ale k tomu jsme potřebovali investora. Tehdy jsme ale nevěděli vůbec nic o tom, jak jej získat. Jednali jsme s mnoha potenciálními investory, některá jednání se táhla i po dobu několika let, ale přestože výsledky nesplňovaly naše očekávání, hodně jsme se toho při jednáních naučili. Jeden investor, se kterým jsme se zprvu nedohodli, pak v roce 2008 přišel s nápadem, že bychom si měli pořídit ředitele, CEO. A my jsme si říkali, k čemu, vždyť Eda Kučera zvládne všechno, nikoho nepotřebujeme. Ale rozleželo se nám to v hlavě a na jednom setkání v Mnichově se objevil manažer, Němec, který právě odešel do důchodu ze Symantecu – a ten jediný z devíti dalších vypadal nadějně. Problém byl ale v tom, že mu to zatrhla jeho manželka, protože mají vnoučata a barák v Davosu, kde musí být alespoň 14 dní v měsíci – a obojímu se musí věnovat.
MM: Člověk by měl mít své priority…
PB: Ale tím to nekončí. Po tři čtvrtě roce se nám ale znovu ozval s tím, že zná jiného člověka, který taky dělal v Symantecu a odchází, Američan, dlouho byl v Singapuru. Před Vánocemi 2007 se přijel představit do Prahy. Vince Steckler, kterého jsme pak najali, se stal ředitelem a přes 10 let firmu úspěšně vedl. Skončil před půl rokem, v červnu 2019 – firmu pozvedl na zcela jinou úroveň a stylem, který bychom ani Eda, ani já nedokázali, takže dneska máme 1 700 lidí a osm poboček v různých zemích světa.
MM: Do doby Stecklerova šéfování spadá i přejmenování na Avast Software, proč k tomu došlo?
PB: Bylo jasné, že náš produkt Avast byl známý a Alwil Software nikomu nic neříkalo. Abychom těsněji propojili značku a výrobce, došlo v roce 2010 k přejmenování firmy na Avast Software.
MM: Jaký byl přínos Vince Stecklera?
PB: Tak předně je to jeden z lidí, kteří vymysleli slovo „freemium“, a navíc ho dokázal účinně propagovat. Ceníme si na něm i toho, že i když jsme s ním absolvovali 12 jednání s investory i novináři v jednom dni, vždy dokázal být naprosto přesvědčivý. Profík. Dokázal to, že o Avastu se začalo daleko více mluvit, profesionální řešení se najednou začala prodávat, vedl jednání s investory, kteří do firmy vstoupili. A nejdůležitější je, že dokázal malou firmu – když přišel, bylo nás cca 60 – transformovat ve firmu velkou, která má jen v Praze asi 1 000 lidí a celkem zhruba 1 700. Firma se musela změnit uvnitř – fungováním i vztahy – 60 lidí je možné obejít a říct jim, co mají dělat, ale u 1 700 lidí už to nefunguje. Navíc by nás styl jeho práce ani nebavil, on dokázal vést čtyři mítinky denně, pracovat s lidmi, bylo to hodně odlišné od toho, co jsme byli s Edou zvyklí dělat.
MM: A na jeho místo v roce 2019 nastoupil Ondra Vlček.
PB: Ondra Vlček k nám přišel jako vývojář a brigádník v roce 1995, vystudoval jadernou fyziku, a zůstal tady po celou dobu až do dneška. Dělal technického ředitele, a po celých 10 let ho Vince vychovával jako svého nástupce, budoucího CEO společnosti. A Ondrovou největší výhodou je znalost prostředí, protože on se v něm pohybuje přes 25 let.
Etapa třetí: brzda před vstupem na NASDAQ a koupě AVG
MM: A proč jste vlastně koupili AVG?
PB: V roce 2010 jsme s Vincem vyjednali prvního minoritního investora. A o dva roky později jsme s ním chtěli vstoupit na veřejně obchodovatelný NASDAQ, kam už v únoru vstoupilo AVG a poté v červnu Facebook, ale byl to v podstatě velký disaster. Vstupní hodnota Facebooku následně klesla z 35 dolarů asi na 15, neprobíhaly žádné obchody. A přestože investoři doporučovali vstup na burzu, nakonec jsme to odpískali, za těchto podmínek to nemělo cenu. Ukázalo se, že to bylo uvážlivé rozhodnutí. Jednak se firmě dařilo a s investory, kteří pak v roce 2014 přišli, jsme byli schopni koupit AVG, což by se – pokud bychom byli na burze NASDAQ – nepovedlo.
MM: Takže AVG jste koupili v roce 2016?
PB: AVG tehdy mělo větší obrat, ale menší zisk. Nás bylo v té době 650, AVG mělo 1 680 lidí. A ta firma se hodně změnila – a AVG se dostalo před prodejem do stavu, kdy se management snažil žít od kvartálu ke kvartálu. Oni rezignovali na nějaký dlouhodobější výhled, v rámci nějž by se firmě dařilo. A právě v roce 2016 došli k závěru, že pokud se nic nestane, hodnota firmy bude nadále klesat, takže akcionáři firmy i její management souhlasili s prodejem.
MM: To spojení ale muselo být hodně náročné…
PB: Bylo, ale integrace nakonec dopadla překvapivě dobře.
MM: Využili jste technologie z AVG?
PB: Dodnes máme dva produkty: Avast a AVG, protože jde o stále dobře zavedenou značku.
MM: Ale z hlediska marketingu je současná podpora dvou značek náročnější, není tomu tak?
PB: Je. Ale z hlediska technického je ten antivirový engine v obou programech stejný. V rekordním čase se podařilo implementovat řadu velmi dobrých věcí z AVG do Avastu. Spojení jsme oznámili v červnu, proběhlo v září, a už v lednu tu byla nová verze AVG. Chci říct, že v Brně jsou neuvěřitelně šikovní lidé i ve viruslabu, a i tam se podařilo exportovat „avastí kulturu“. Sjednotila se spousta věcí a ekonomicky to spojení dávalo smysl. Když AVG koupila nějakou firmu, nechali tu firmu existovat, včetně jejího účetnictví, takže v tom byl dost velký guláš. Proto se některé AVG zakoupené firmy pozavíraly, někteří lidé na začátku i odešli, protože nevěděli, co bude, ale tak to prostě v životě chodí.
Podařilo se nám pak vstoupit v roce 2018 na Londýnskou burzu. Doba vstupu na burzu nebyla sice úplně ideální, ale povedlo se to. Po počátečním usazování hodnota akcií klesala, ale poslední dobou jejich hodnota roste takovým tempem, až je to pro nás trošku strašidelné.
EK: Pro představu, protože cena akcií není pro někoho příliš vypovídající, hodnota Avastu je asi tolik jako polovina hodnoty ČEZ.
Trendy a budoucnost
MM: Dá se hovořit v souvislosti s bezpečností o nějakých trendech?
PB: Zhruba do roku 2003 psali viry mladí kluci – a od té doby je to tvrdý byznys. Útočníkům jde o důvěrné informace, účastní se dokonce i státní instituce, které se snaží pronikat do informačních zdrojů a výrob jiných států a organizací. Stal se z toho průmysl. Ale tím, že máme díky instalované bázi našich programů na 400 milionů check-pointů, můžeme velmi rychle zjistit existenci problému a reagovat na vzniklé hrozby. V naší threat labs máme úplný přehled o době a místě vzniku problému, jak se projevil. Analýza dnes probíhá z převážné části zcela automaticky a do budoucna i s využitím metod umělé inteligence, což je jeden z trendů v této oblasti. Celý systém je pak schopen se učit a rozhodovat o tom, co má dělat dál. V té rychlosti, jakou se to děje, je nutné se touto oblastí intenzivně zabývat. „Malé viry“ se detekují a ochrana proti nim se dnes nasazuje už automaticky. Pro omezení falešných poplachů testujeme aktualizace na vzorcích. Na to pak navazují tzv. pulzní updaty, které – jakmile je detekce hotová – odesílají se všem uživatelům bez zásahu člověka. Pokud jde o složité nebo komplikované infiltrace, jde to přes viruslab, a zde se vyvíjejí ochranné prostředky pro tyto případy.
MM: Co je vlastně v dnešní době největší hrozbou, ransomware?
PB: Jak vidíte v OKD nebo v Benešově, tak ransomware je hit pořád.