Témata
Reklama

Cesta antivirového řešení Avast od prvních nápadů ve Výzkumném ústavu matematických strojů k firmě o 1 700 zaměstnancích Avast Software obývající několik pater nové budovy na Pankráci, byla dlouhá a někdy trnitá. Zakladateli a tvůrci myšlenky na vytvoření vlastního antivirového programu, ze kterého se postupem doby stal ochranný systém bránící napadením, jsou Pavel Baudiš a Eduard Kučera.

Tento článek je součástí seriálu:
Podnikatelské příběhy
Díly
Milan Loucký

Absolvoval ČVUT v Praze, Fakultu elektrotechnickou, obor Radiotechnika. Poté pracoval v laboratoři ČSD na přenosových systémech. Zde se setkal s výpočetní technikou, kterou napomáhal zavádět. V té době začal publikovat v odborných časopisech. V roce 1989 byl u zrodu prvního počítačového časopisu P+C u nás. V roce 1992 nastupuje do časopisu Chip, který vedl jako šéfredaktor a je i autorem mnoha úspěšných projektů. Po odchodu uvedl mj. časopis Digitální byt a podílel se na tvorbě odborných i firemních časopisů mj. pro Eurotel nebo Siemens. Byl šéfredaktorem časopisu Technik. Před deseti lety založil projekt zaměřený na problematiku chytré domácnosti DigitálníDomácnost.cz, ve kterém působí dodnes. Od roku 2017 pro MM Průmyslové spektrum vytváří články o lidech, kteří ve svém oboru dosáhli nepřehlédnutelných úspěchů.

Firma Alwil Software, později přejmenovaná v rámci užší vazby na program Avast na Avast Software, stála několikrát před vážným rozhodnutím, zda pokračovat, nebo ne, snížit rychlým vstupem na akciový trh v nevhodnou dobu hodnotu firmy, či nikoliv. Štěstěna a předvídavost obou protagonistů a managementu společnosti vždy pověstných „za pět minut dvanáct“ dokázala firmu katapultovat mezi největší výrobce ochranných systémů proti napadení počítače, určené především pro domácí uživatele. V době, kdy jsme vedli rozhovor, měla firma přes 435 milionů uživatelů po celém světě.

O meznících ve vývoji společnosti, o koupi konkurenční společnosti AVG, podnikatelském záměru, který se ukázal být správný, jsme si povídali s oběma zakladateli, pány Baudišem a Kučerou.

Reklama
Reklama
Reklama
Pavel Baudiš spolu s Eduardem Kučerou jsou spoluzakladatelé společnosti Avast Software (dříve Alwil Software). Pavel Baudiš se narodil v roce 1960 a je absolventem studia informačních technologií na VŠCHT. Eduard Kučera je narozen v roce 1953 a vystudoval fyzikální elektroniku na Matematicko-fyzikální fakultě UK. V roce 2009 získal Eduard Kučera titul Podnikatele roku. Časopis Forbes nedávno oba pány postavil na šestou a sedmou příčku v hodnocení multimilionářů v České republice. (Zdroj: Avast Software)

Etapa první: do příchodu společnosti Symantec na trh
MM: Kolik lidí bylo na počátku Avastu?

P. Baudiš (PB): Vyvíjel jsem ho ještě ve Výzkumném ústavu matematických strojů v rámci studia assembleru.

MM: Pak jste ale přešli do Zenit Centra, pokud vím.

PB: Ano, tam měli počítače a tam se v roce 1988 prodala vůbec první verze Avastu…

E. Kučera (EK): …Národní frontě. To bylo sdružení všech politických stran a spolků, povolených komunistickou stranou, jež ve všech spolcích a stranách linii KSČ zajišťovala. Ti první Avast koupili – a i za něj zaplatili.

MM: V Zenit centru jste ale dlouho nevydrželi a založili jste družstvo, což byla v době „perestrojky“ jediná možná cesta, jak se stát samostatným subjektem…

EK: Tehdy se nedalo založit nic jiného než družstvo. Podali jsme žádost o jeho založení v září 1989, těsně před sametovou revolucí, začali jsme v lednu 1990, ale mezitím se tak trochu změnila situace.

MM: A už jste mohli být podnikatelský subjekt.

EK: Protože jsme založili družstvo. Pak rok a půl trvalo, než jsme ho rozdělili.

PB: V družstvu totiž byla spousta dalších oborů, od zdravotnických softwarů a pomůcek až po lokalizace WordPerfectu…

EK: …a AutoCADu. Z nich pak vznikly společnosti Alwil Graphics, Alwil Trade a Alwil Software. Alwil Trade se stal distributorem a prodejcem.

PB: Avast jsme vyvíjeli v Alwil Software a Alwil Trade se staral o prodej. Ze začátku prodávali velmi dobře velkým firmám, ministerstvům, bankám, ale podcenili malé podnikatele a domácí uživatele, protože to bylo mimo jejich oblast zájmu. Oblast podnikatelů a domácností mezitím pokrylo konkurenční řešení AVG, které se v těchto sektorech poměrně dost rozšířilo. A pak jsme začali mít trochu problémy, spousta firem totiž přešla koupí pod globální firmy – a ty si přinesly svá řešení. Takže jsme se ocitli tak trochu mimo hru.

A v letech 1998–1999 přišel Symantec s agresivní cenovou politikou, která v podstatě zlikvidovala domácí výrobce antivirových řešení a ovládl trh. My měli první období, kdy se nám docela dobře dařilo. Pak jsme podepsali smlouvu s McAfee, protože jejich program nebyl dokonalý. Chtěli nás i koupit, to jsme ale odmítli. McAfee licencovalo naše programy na rok, což bylo nakonec pro obě strany výhodné, během tří měsíců implementovali naše řešení do svých produktů. Následně McAfee koupilo Dr. Solomon, a tím naše spolupráce skončila. Vývoj byl stále složitější – vyvíjelo se pro platformy Windows, OS/2, Exchange Servery, začaly se používat sítě ve velkém, přibývali poštovní klienti – a tak byl pro nás nástup Symantecu problém. Když to shrnu, vývoj byl dražší a prodeje klesaly.

MM: Takže jste byli na pokraji krachu?

PB: Ocitli jsme se v situaci, že to buď zavřeme, anebo musíme vymyslet něco jiného.

MM: A jak jste se rozhodli?

EK: V roce 2000 jsme od McAfee dostali poměrně velký balík peněz, které jsme ale neutratili, takže nám zbyly pro překlenutí tohoto dost těžkého období.

MM: Peníze ale musely jednou dojít…

PB: Právě. A v tu dobu jsme si řekli, uděláme globální produkt a nebudeme se zaměřovat jen na Českou republiku a Slovensko. A ač jsme to zkoušeli již dříve s tím, že jsme objížděli s Alwil Trade největší veletrhy v zahraničí, jako byl třeba CeBIT (v té době největší evropský veletrh informačních technologií, pozn. red.), Alwil Trade neuměl nabídnout tamnímu trhu naše produkty. Notabene neměl o ně ani zájem. V tu dobu jsme si řekli, že přece u antivirového programu jde o to přeložit pár textů, lokalizovat ho, po technické stránce to nebyl problém, viry jsou všude stejné. A když přijdete do cizí země, tak vzniká problém, jak tomu dát potřebný, ale nákladný marketing – a jak vlastně začít? A tak jsme se vydali cestou, kterou už šlo chvíli – asi rok – před námi AVG a v roce 2001 jsme svůj produkt nabídli jako „freemium“ verzi, tedy zadarmo pro domácí uživatele. AVG tehdy mělo jen anglickou verzi pro Spojené státy americké a Velkou Británii. A tak jsme si řekli, že všechny verze našich programů v anglické a české verzi budou k dispozici všem. Rozhlíželi jsme se kolem sebe a učili se od těch, co už touhle cestou prošli.

MM: Díky uvážlivému hospodaření s penězi od McAfee jste tedy nezabředli do půjček?

EK: Víte, pokud se někomu nedaří, tak mu nikdo ani nepůjčí.

MM: Z propasti jste tedy unikli jen o fous?

EK: Dalo by se to tak říct.

Etapa druhá: opět na cestě vzhůru, Avast pro každého a všude
MM: Jaká byla vaše další cesta?

PB: Rozhodli jsme se, že půjdeme cestou downloadovacích serverů, a hned první tři dny jsme byli mezi nejstahovanějšími programy na světě. Tehdy spousta lidí získávala programy právě touto cestou – šli se podívat na stahovací servery, a když tam viděli populární program, stáhli si ho také. Zjistili jsme, že když jsme v nějaké oblasti dosáhli kritické hodnoty, tak pak už to běželo samo. Pomohlo nám, že nás doporučovala spousta lidí. V každé komunitě totiž existuje nějaký guru, který svými názory ovlivňuje ty ostatní. A když guru řekne, nainstalujte si Avast, spousta lidí se tím nechá ovlivnit. A my jsme využili tuhle komunitu, měli jsme i fórum, kde přibývaly názory lidí, kteří radí ostatním – to funguje do dneška. A tyhle lidi jsme pak využili i pro lokalizaci našich programů.


Foto ze začátků vývoje programu Avast. Oba protagonisté na dobové fotografii
(Zdroj: Alwil Software)

MM: Anglická lokalizace byla první, která byla další?

PB: Italská, tam jsme měli distributora. Požádali jsme ho, aby to přeložil do italštiny, což se stalo. Ale následovala smršť e-mailů, že to je přeložené špatně, neodpovídá to terminologii, takže jsme překlad nakonec přenechali komunitě, které náš program znala.

MM: Kdo byl další na tapetě?

PB: Jako druhá přišla francouzská lokalizace, která měla neuvěřitelný úspěch. A to i proto, že to byl jediný program, který byl ve francouzštině, a dosáhli jsme skoro 80% penetrace mezi domácími uživateli – bez jediného eura spotřebovaného na reklamu nebo nějakou podporu prodeje a marketing. A tohle se pak opakovalo v každém regionu, kde jsme uvedli místní lokalizovanou verzi –došlo vždy k obrovskému rozšíření Avastu. Jasně, Francouzi jsou nacionalisté, ale dodnes nám není jasné, jak jsme mohli dosáhnout tak obrovského pokrytí, v dalších regionech jsme se dostali na cca 50 % trhu.

MM: Souhra náhod?

EK: Určitě ano! V roce 2001 už internet fungoval, „hitem“ tehdy byly makroviry a poštovní skripty. Kdyby to bylo o pět let, nebo jen o tři roky dříve, tak bychom takového úspěchu nedosáhli. A zase – o tři roky později by to bylo s křížkem po funuse.

MM: Kolik jazykových verzí jste připravili?

PB: Měli jsme ke 40 jazykovým verzím.

MM: Takže start byl raketový?

PB: Právě že moc ne, získání prvního milionu uživatelů nám trvalo asi 30 měsíců. Ale pozitivum bylo v tom, že se programy začaly prodávat, takže jsme zase měli „na živobytí“. Z toho pohledu se nám začalo dařit. Díky lokalizacím a fórům jsme měli podporu a počty uživatelů utěšeně rostly.


Novinka na trhu ochrany i v oblasti IoT: Avast Omni, který si odvezl cenu za inovace z letošního stěžejního světového veletrhu spotřební elektroniky CES 2020 v Las Vegas.
(Zdroj: Avast Software)

MM: A domácí sektor?

PB: Kolem roku 2005 jsme začali uvažovat i o tom, že se pustíme do středního sektoru firem i do firem větších. Ale k tomu jsme potřebovali investora. Tehdy jsme ale nevěděli vůbec nic o tom, jak jej získat. Jednali jsme s mnoha potenciálními investory, některá jednání se táhla i po dobu několika let, ale přestože výsledky nesplňovaly naše očekávání, hodně jsme se toho při jednáních naučili. Jeden investor, se kterým jsme se zprvu nedohodli, pak v roce 2008 přišel s nápadem, že bychom si měli pořídit ředitele, CEO. A my jsme si říkali, k čemu, vždyť Eda Kučera zvládne všechno, nikoho nepotřebujeme. Ale rozleželo se nám to v hlavě a na jednom setkání v Mnichově se objevil manažer, Němec, který právě odešel do důchodu ze Symantecu – a ten jediný z devíti dalších vypadal nadějně. Problém byl ale v tom, že mu to zatrhla jeho manželka, protože mají vnoučata a barák v Davosu, kde musí být alespoň 14 dní v měsíci – a obojímu se musí věnovat.

MM: Člověk by měl mít své priority…

PB: Ale tím to nekončí. Po tři čtvrtě roce se nám ale znovu ozval s tím, že zná jiného člověka, který taky dělal v Symantecu a odchází, Američan, dlouho byl v Singapuru. Před Vánocemi 2007 se přijel představit do Prahy. Vince Steckler, kterého jsme pak najali, se stal ředitelem a přes 10 let firmu úspěšně vedl. Skončil před půl rokem, v červnu 2019 – firmu pozvedl na zcela jinou úroveň a stylem, který bychom ani Eda, ani já nedokázali, takže dneska máme 1 700 lidí a osm poboček v různých zemích světa.

MM: Do doby Stecklerova šéfování spadá i přejmenování na Avast Software, proč k tomu došlo?

PB: Bylo jasné, že náš produkt Avast byl známý a Alwil Software nikomu nic neříkalo. Abychom těsněji propojili značku a výrobce, došlo v roce 2010 k přejmenování firmy na Avast Software.

MM: Jaký byl přínos Vince Stecklera?

PB: Tak předně je to jeden z lidí, kteří vymysleli slovo „freemium“, a navíc ho dokázal účinně propagovat. Ceníme si na něm i toho, že i když jsme s ním absolvovali 12 jednání s investory i novináři v jednom dni, vždy dokázal být naprosto přesvědčivý. Profík. Dokázal to, že o Avastu se začalo daleko více mluvit, profesionální řešení se najednou začala prodávat, vedl jednání s investory, kteří do firmy vstoupili. A nejdůležitější je, že dokázal malou firmu – když přišel, bylo nás cca 60 – transformovat ve firmu velkou, která má jen v Praze asi 1 000 lidí a celkem zhruba 1 700. Firma se musela změnit uvnitř – fungováním i vztahy – 60 lidí je možné obejít a říct jim, co mají dělat, ale u 1 700 lidí už to nefunguje. Navíc by nás styl jeho práce ani nebavil, on dokázal vést čtyři mítinky denně, pracovat s lidmi, bylo to hodně odlišné od toho, co jsme byli s Edou zvyklí dělat.

MM: A na jeho místo v roce 2019 nastoupil Ondra Vlček.

PB: Ondra Vlček k nám přišel jako vývojář a brigádník v roce 1995, vystudoval jadernou fyziku, a zůstal tady po celou dobu až do dneška. Dělal technického ředitele, a po celých 10 let ho Vince vychovával jako svého nástupce, budoucího CEO společnosti. A Ondrovou největší výhodou je znalost prostředí, protože on se v něm pohybuje přes 25 let.

Etapa třetí: brzda před vstupem na NASDAQ a koupě AVG
MM: A proč jste vlastně koupili AVG?

PB: V roce 2010 jsme s Vincem vyjednali prvního minoritního investora. A o dva roky později jsme s ním chtěli vstoupit na veřejně obchodovatelný NASDAQ, kam už v únoru vstoupilo AVG a poté v červnu Facebook, ale byl to v podstatě velký disaster. Vstupní hodnota Facebooku následně klesla z 35 dolarů asi na 15, neprobíhaly žádné obchody. A přestože investoři doporučovali vstup na burzu, nakonec jsme to odpískali, za těchto podmínek to nemělo cenu. Ukázalo se, že to bylo uvážlivé rozhodnutí. Jednak se firmě dařilo a s investory, kteří pak v roce 2014 přišli, jsme byli schopni koupit AVG, což by se – pokud bychom byli na burze NASDAQ – nepovedlo.

MM: Takže AVG jste koupili v roce 2016?

PB: AVG tehdy mělo větší obrat, ale menší zisk. Nás bylo v té době 650, AVG mělo 1 680 lidí. A ta firma se hodně změnila – a AVG se dostalo před prodejem do stavu, kdy se management snažil žít od kvartálu ke kvartálu. Oni rezignovali na nějaký dlouhodobější výhled, v rámci nějž by se firmě dařilo. A právě v roce 2016 došli k závěru, že pokud se nic nestane, hodnota firmy bude nadále klesat, takže akcionáři firmy i její management souhlasili s prodejem.

MM: To spojení ale muselo být hodně náročné…

PB: Bylo, ale integrace nakonec dopadla překvapivě dobře.

MM: Využili jste technologie z AVG?

PB: Dodnes máme dva produkty: Avast a AVG, protože jde o stále dobře zavedenou značku.

MM: Ale z hlediska marketingu je současná podpora dvou značek náročnější, není tomu tak?

PB: Je. Ale z hlediska technického je ten antivirový engine v obou programech stejný. V rekordním čase se podařilo implementovat řadu velmi dobrých věcí z AVG do Avastu. Spojení jsme oznámili v červnu, proběhlo v září, a už v lednu tu byla nová verze AVG. Chci říct, že v Brně jsou neuvěřitelně šikovní lidé i ve viruslabu, a i tam se podařilo exportovat „avastí kulturu“. Sjednotila se spousta věcí a ekonomicky to spojení dávalo smysl. Když AVG koupila nějakou firmu, nechali tu firmu existovat, včetně jejího účetnictví, takže v tom byl dost velký guláš. Proto se některé AVG zakoupené firmy pozavíraly, někteří lidé na začátku i odešli, protože nevěděli, co bude, ale tak to prostě v životě chodí.

Podařilo se nám pak vstoupit v roce 2018 na Londýnskou burzu. Doba vstupu na burzu nebyla sice úplně ideální, ale povedlo se to. Po počátečním usazování hodnota akcií klesala, ale poslední dobou jejich hodnota roste takovým tempem, až je to pro nás trošku strašidelné.

EK: Pro představu, protože cena akcií není pro někoho příliš vypovídající, hodnota Avastu je asi tolik jako polovina hodnoty ČEZ.

Trendy a budoucnost
MM: Dá se hovořit v souvislosti s bezpečností o nějakých trendech?

PB: Zhruba do roku 2003 psali viry mladí kluci – a od té doby je to tvrdý byznys. Útočníkům jde o důvěrné informace, účastní se dokonce i státní instituce, které se snaží pronikat do informačních zdrojů a výrob jiných států a organizací. Stal se z toho průmysl. Ale tím, že máme díky instalované bázi našich programů na 400 milionů check-pointů, můžeme velmi rychle zjistit existenci problému a reagovat na vzniklé hrozby. V naší threat labs máme úplný přehled o době a místě vzniku problému, jak se projevil. Analýza dnes probíhá z převážné části zcela automaticky a do budoucna i s využitím metod umělé inteligence, což je jeden z trendů v této oblasti. Celý systém je pak schopen se učit a rozhodovat o tom, co má dělat dál. V té rychlosti, jakou se to děje, je nutné se touto oblastí intenzivně zabývat. „Malé viry“ se detekují a ochrana proti nim se dnes nasazuje už automaticky. Pro omezení falešných poplachů testujeme aktualizace na vzorcích. Na to pak navazují tzv. pulzní updaty, které – jakmile je detekce hotová – odesílají se všem uživatelům bez zásahu člověka. Pokud jde o složité nebo komplikované infiltrace, jde to přes viruslab, a zde se vyvíjejí ochranné prostředky pro tyto případy.

MM: Co je vlastně v dnešní době největší hrozbou, ransomware?

PB: Jak vidíte v OKD nebo v Benešově, tak ransomware je hit pořád.


Budova na Pankráci, jejíchž několik horních pater obývá Avast Software. Svým stylem se hodně přiblížila podobným projektům, známým ze Silicon Valley. Pro zaměstnance je tu jídelna, oddechový kout, posilovna, prostě všechno, aby se mohli zastavit a utřídit si myšlenky před další prací…
(Zdroj: Avast Software)

MM: A co internet věcí? Nedávno jsem četl, že zařízení IoT je víc než počítačů…

PB: Internet věcí bude zcela určitě velký problém.

EK: Počítačů je pořad stejně, kolem plus minus tři čtvrtě miliardy, možná už miliarda, ale telefonů je daleko víc – i zařízení, která v sobě obsahují nějakou chytrost a která se připojují do sítě. Každé zařízení s konektivitou může být napadeno. Může se na něm zkoušet, co bude dělat, jak bude odpovídat, najde se slabina, a protože výrobci se o již dodaná zařízení většinou nestarají – vyrobí zařízení, dají mu firmware a během roku zase musejí mít zboží nové –, tak nikdo pak už firmware neaktualizuje. A to se pak stává cílem útoků třeba přes slabiny jeho firmwaru.

PB: Je třeba si uvědomit, že vývoj mnohdy není zaměřen na bezpečnost. Tedy, alespoň u některých telefonů po určitou dobu je možné získat nějaké updaty, ale u zařízení – a nemusí to být jen levná kamera, ale třeba i televize – se většinou po roce o ně už výrobce nestará a stará se o nové věci. Navíc ten trh je roztříštěný. Vezměte si, kolik výrobců takových chytrých zařízení je, a srovnejte s tím, že třeba Windows měly až 90 % trhu. Asi 100 největších výrobců pokrývá cca 80 až 90 % trhu. Chtít od nich, aby udržovali své přístroje a „látali“ bezpečnostní díry, to je spíše přání z říše snů.

EK: U spotřebního zboží nebo i v jiných oborech to bývá tak, že třeba prvních pět nebo i dva výrobci pokrývají 90 % trhu. Pak je možné, že se starají i o starší modely…

PB: Na druhou stranu, protokoly v IoT jsou jiné, ale o to větší je to výzva z hlediska ochrany. Pokud je to takto roztříštěné, nelze jednotlivá zařízení chránit sama o sobě. To prostě nejde.

MM: A dokážete různorodá zařízení, počínaje počitadlem krav prošlých z pastvy přes čidla volných parkovacích míst až třeba po semaforové kamery nebo počitadla průjezdu vozidel, nějak chránit?

PB: Už na to máme produkt, který před pár dny získal cenu Best of Innovation na největším veletrhu spotřební elektroniky na světě CES 2020 v Las Vegas. Je to krabička Avast Omni, což je takový puk, který po připojení do domácí sítě monitoruje všechna zařízení a dokáže je rozpoznat. Pokud kamera, která doposud komunikovala s jedním serverem, byla najednou připojena k serveru dalšímu, Omni komunikaci odřízne a pošle hlášení, že takový problém nastal. Na vás pak je, co s tím provedete. Nyní se prodává v Americe a je v nabídce poskytovatelů internetu (ISP, Internet Service Provider). Máte tak absolutní kontrolu nad tím, co se v síti děje.


Centrum Avast Threat Labs. Zde jsou k dispozici online údaje o virových hrozbách. Pro sběr údajů o nově vzniklých infiltracích slouží všechny instalované programy na celém světě, díky tomu může být reakce velmi rychlá.
(Zdroj: Avast Software)

MM: A na co si mají průmyslové podniky dávat největší pozor?

PB: Čím víc je podnik závislý na internetu, technologiích a aplikacích, tím více času a prostředků musí investovat do ochrany proti útokům, jak jsme viděli třeba na příkladu OKD, kdy to může z provozu vyřadit i takový kolos.

EK: Můžeme to říct asi takto. Pokud si vezmete auto, postupně v něm přibývala elektronika, která se zabývala především bezpečností auta a posádky: ABS, trakční kontrola, řídicí jednotka motoru, to všechno jsou autonomní samostatné systémy, které pracují tak, že tomu řidiči jen něco sdělují a provádějí nějaké činnosti. Ale to, co lidé v poslední době nejvíce sledují, je infotainment, tvořený navigací, systémem ozvučení, je tam i interface na řídicí systémy, pomocí kterých se může něco nastavit. A ty samostatné jednotky, řídicí systémy toho auta souvisejí s infotainmentem vozu jen omezeně. Ten jim nemůže zadávat práci nebo určovat, co mají dělat. A tak lze říct, že v autě je část jakoby průmyslová, ta výrobní, co auto řídí a zařídí, že jede, a pak ta zábavní neboli v podstatě „hračkářský průmysl“, děti mohou sledovat za jízdy film nebo vás naviguje k cíli. A to je velmi důležité rozdělení, které ale funguje, protože infotainment je založen na počítačových systémech – a u nich u všech si lidé zvykli, že to „někdy nefunguje“. Ale auto si nemůže dovolit, že by mu přestaly fungovat třeba brzdy.

No a paralelu toho můžeme najít i v průmyslovém podniku, kde jsou zařízení nebo věci, jež bezpodmínečně a nutně souvisejí s produkcí a výrobou a jejich řízením. I v  nemocnici – přístroje, které monitorují a někam ukládají výsledky. A pak máme druhou část, kde je ta paralela v tom „hračkářském průmyslu“. Do ní patří systémy pro řízení podniku ERP, zdrojů, účetnictví, fakturace, lidské zdroje – a všude jsou počítače, a také lidé, kteří vlastní neopatrností mohou infikovat síť nebo provést nevhodnou změnu. Ale tyto změny by se nikdy neměly projevit na té průmyslové části! Takže sítě by od sebe měly být vždy oddělené. A pokud to někdo nevěděl, tak poté, co se provalil virus Stucks, který odřízl centrifugy v Íránu na výrobu obohaceného uranu, tak to je příklad toho, že je třeba výrobní část fyzicky oddělit. A to je i případ OKD, kde se řeší, že je nutné oddělit údaje, kolik horníků je v podzemí, kolik ukazují čidla metanu a podobně, od toho, jak se platí faktury.

Pokud vnikne ransomware do systému pro správu podniku, tak to sice nadělá škody, ale firma může dál pracovat. A ta paralela s autem a oddělením řídicích systémů od infotainmentu je důležitá, už proto, že jde mnohdy o lidské životy.

MM: Děkujeme za rozhovor.

Ing. Milan Loucký

milan.loucky@gmail.com

Reklama
Vydání #1,2
Kód článku: 200120
Datum: 05. 02. 2020
Rubrika: Redakce / Management a řízení
Seriál
Firmy
Související články
Fórum děkanů strojních fakult

Uveďte prosím stěžejní exponát, který bude vaše fakulta na MSV v Brně prezentovat a proč se škola rozhodla právě pro něj?

Výzkum rozděluji pouze na dobrý a špatný, říká Libor Kraus

Prezident Asociace výzkumných organizací Libor Kraus se pohybuje v oblasti výzkumu a vývoje 30 let. Jaká vidí pozitiva, úskalí a rezervy v této důležité součásti našeho ekonomického růstu? Na to jsme se ho zeptali v rozhoru, který poskytl redakci MM Průmyslového spektra.

Život podle profesora Kassaye

Profesor Štefan Kassay se řadí mezi klíčové osobnosti podnikatelského a vědeckého života, a to nikoliv pouze na Slovensku, ale i v okolních evropských zemích. Vyučil se jako soustružník a díky své neskonalé touze po poznání se vypracoval mezi evropskou elitu a nenašli byste zde jemu rovnému, který by dokázal v takové míře integrovat podnikatelské, ekonomické, vědecké, pedagogické a diplomatické znalosti, jako právě profesor Kassay. V oblasti vědy a vzdělávání vidí zásadní impuls pro rozvoj jednotlivce a společnosti a proto mj. založil svoji nadaci, která tyto kroky podporuje.

Související články
Od konstrukce strojů po parkovací věže

Mezi starší generací strojařů pravděpodobně není nikoho, kdo by neznal původem škodováka Josefa Bernarda z Jičína. Tento strojírenský nadšenec příští rok oslaví své sedmdesátiny. Před třiceti lety po odchodu z místního Agrostroje položil základy společnosti Vapos, která dává perspektivní práci patnácti desítkám lidí z Jičína a blízkého okolí.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Od vydavatelství po startupy

Jiří Hlavenka není pro mnoho lidí neznámou osobností. Jde o člověka, který stál u zrodu vydavatelství i nakladatelství Computer Press a později i u prvního interaktivního webu o počítačích a počítačových technologiích, kde se neznalci mnohdy dozvěděli i odpověď na svou otázku. Jiří Hlavenka se ale v současné době věnuje investování do projektů, které mají smysl, a tak jeho jméno figuruje především u webu Kiwi.com, který vám najde - třeba i na poslední chvíli - nejlepší a nejlevnější letecké spojení kamkoli. Někdy může let po více "mezidestinacích" sice trvat déle, ale vždy se můžete spolehnout na to, že doletíte tam, kam jste si vysnili nebo kam potřebujete dolétnout.

Lesk a bída českých obráběcích strojů

Česká republika, resp. tehdejší Československo, mělo bohatou historii ve výrobě obráběcích strojů. Kde v období největší slávy byli ve svých inovačních počinech současní světoví lídři, když např. kovosviťácký konstruktér Ladislav Borkovec se již v roce 1977 začal zaobírat myšlenkou multifunkčního soustružnicko-frézovacího stroje? Přes dřevěný kinematický model, který si vytvořil doma v dílně, vedla dlouhá cesta až k prototypu prezentovanému  na EMO v Paříži v roce 1980. Po vyrobení 45 strojů řady MCSY, které nenazval nikdo jinak než „Boháro“, byla z ekonomických důvodů a nedostupnosti kvalitní řídicí elektroniky bohužel výroba v tehdejším Kovosvitu ukončena. Dva bývalé kovosviťáky, srdcem i duší, Jiřího Mindla a Vladislava Čítka, jsem díky jejich letitým zkušenostem celoživotního zasvěcení oboru obráběcích strojů požádal o rozpravu nad současným stavem tuzemského oboru výrobních strojů a nad tím, jaké jsou jeho případné perspektivy.

Trnitá cesta české vědy a výzkumu

Třicet let je diskutovaným tématem propojení české vědy a výzkumu s průmyslem. Podařilo se konečně v této oblasti učinit pokroky? Proč se čeští vědci nehrnou do tuzemských firem a proč české školství negeneruje kreativní osobnosti? K diskuzi o těchto otázkách jsme pozvali docenta Jiřího Krechla, který se problematice výzkumu a vývoje dlouhodobě věnuje.

Soumrak strojírenských bohů

Až do nedávné doby, dalo by se říci před covidem, bylo jednání některých tradičních firem vyrábějících obráběcí stroje bez pokory, a někdy hraničilo až s arogancí. Jednání bez úcty nejen vůči zákazníkům (což zní přímo drze), ale také vůči partnerům dodávajícím subdodávky, vysokým školám a také spolupracujícím partnerům. Mají za sebou přeci tradici desítek let, kdo jim bude co radit, jak mají jednat a dělat. Nikdo přeci. A nyní? Padla kosa na kámen a otupila se, možná se i pokřivilo ostří.

Ujíždí nám vlak digitalizace?

Rozhovor s Martinem Peňázem ze společnosti Autodesk, nám dává možnost nahlédnout na současnou digitální transformaci optikou, jejichž rámec a obzory se vytvářely dalece před tím, než nás doba covidová naučila přemýšlet a konat jinak a pružněji, než bylo standardem.

Způsob myšlení definuje naši úspěšnost

Ekonomické změny způsobené pandemií vyžadují nové přístupy v oblasti lidských zdrojů a leadershipu. O své zkušenosti a náměty, jak v tomto turbulentním čase efektivně využít lidský potenciál, včetně svého, se s námi podělila Lucie Teisler, vedoucí partnerka poradenské společnosti Anderson Willinger.

Role technické univerzity v udržitelné společnosti, Prof. David Tuček, UTB Zlín

Smyslem nové série podcastů je představit současnou roli univerzity a hledat její skutečné postavení a poslání ve vztahu k vývoji konkurenceschopnosti tuzemské ekonomiky a společnosti jako takové. Hovoříme s rektory a děkany technických univerzit a fakult o jejich denní operativě, o realizaci dlouhodobé strategie, jejich pohledu na ukotvení vzdělávací instituce ve společnosti a dalších tématech. Tentokráte jsme o rozhovor požádali profesora Davida Tučka, děkana Fakulty managementu a ekonomiky Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.

Budoucnost české výroby

Česká výroba prochází složitým obdobím. Naši výrobci musí každý den řešit složité úkoly a problémy, za které si z části ani nemohou. Doba už je taková, je potřeba se jí ale postavit čelem.

Cesta k budoucímu růstu vede přes investice

Rok 2020 by se dal přejmenovat na Rok černých labutí. Ekonomové k těmto původem australským ptákům přirovnávají události, které nikdo nečeká a které hluboce zasáhnou samotné základy hospodářství. Tak jako to dokázala pandemie nového typu koronaviru. Ze dne na den donutila vlády, aby vypnuly na několik měsíců nejen českou, ale také další klíčové ekonomiky pro české exportéry.

Firmy oceňují studentskou mezioborovou spolupráci

Už po patnácté se na Západočeské univerzitě v Plzni uskutečnil ojedinělý výukový projekt DESING, v němž studenti z několika zdejších fakult pracují v multioborových týmech na tématech zadaných průmyslovými podniky. Vyvrcholením jeho, již 15. ročníku, byl jubilejní 10. mezinárodní workshop, který proběhl začátkem dubna ve Vědeckotechnickém parku Plzeň. Čtyři nejúspěšnější plzeňské a dva bavorské studentské týmy tu v anglicky vedených prezentacích představily návrhy svých technických produktů.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě

a mnoho dalších benefitů.

... již 25 let zkušeností s odbornou novinařinou

      Předplatit