Témata
Reklama

Až do nedávné doby, dalo by se říci před covidem, bylo jednání některých tradičních firem vyrábějících obráběcí stroje bez pokory, a někdy hraničilo až s arogancí. Jednání bez úcty nejen vůči zákazníkům (což zní přímo drze), ale také vůči partnerům dodávajícím subdodávky, vysokým školám a také spolupracujícím partnerům. Mají za sebou přeci tradici desítek let, kdo jim bude co radit, jak mají jednat a dělat. Nikdo přeci. A nyní? Padla kosa na kámen a otupila se, možná se i pokřivilo ostří.

Peter Kormai

Čecho-Švýcar zabývající se celý svůj profesní život specifikami vývoje, konstrukce a prodeje výrobních strojů, především obráběcích. Názory tohoto odborníka, který tuzemské technické veřejnosti není příliš znám, ale jehož jméno bylo či stále je skloňováno v takových etablovaných firmách, jako v americké Cincinnati Milacron, japonské Mori Seiki, jeho domácí Dixi, německé Dorries Scharman, italské Pama a celé řadě dalších, stále vyvolávají u zástupců firem i vysokých škol různorodé reakce.

Pokora a služba vůči zákazníkovi

Novodobý český Baťa, majitel břeclavské firmy Fosfa, Ivan Baťka, má zcela jasnou filozofii, kterou ho inspirovala legenda českých podnikatelů ze Zlína – Baťa. Podnikání je především služba zákazníkovi, a posléze celé společnosti. Tato filozofie neznamená jenom ono okřídlené, mnohokrát citované, že „Náš zákazník je náš pán“, ale znamená především pokoru a úctu k zákazníkovi. Dalo by se toto heslo doplnit „Náš zákazník náš pán, ale také partner“.

Tato filozofie je nahony vzdálená úvahám jedné majitelky, která v podnikovém časopisu z roku 2018 píše, že „hospodářské výsledky odrážejí nedobrý vztah na trzích a hospodaření bude ovlivněno výpadkem tržeb. Tyto výpadky jdou z části za firmou, ale hlavně za zákazníky“. Toto prý nedokážou ovlivnit. Nemohu a ani nechci zde přepisovat celý článek. Toto mé vytržení z kontextu celého článku přesně ukazuje, co čtenářům utkví v hlavě. Přesněji které výroky „kapitánek průmyslu obráběcích strojů“ jim zůstanou v hlavách, i kdyby svůj článek myslela úplně jinak. A tak tato část, tento výrok, utkvěl v hlavě i mně.

Ptám se sám sebe, jak je vůbec možné, zveřejnit před svými zaměstnanci takovou úvahu? Jak si může vrcholový představitel firmy, tedy její vlastník, dovolit něco takového napsat a sdělit svým zaměstnancům? Spekulativně se domnívám –jednoduše proto, že si je natolik jist svým produktem a není v něm špetka pokory vůči zákazníkovi. Pokud by přeci něco takového zákazník četl, tak by se musel asi velmi podivit. Tady zcela jasně platí, že pokora a úcta k zákazníkovi je to, co tvoří partnerské pouto mezi těmi dvěma. A není to o tom, kolik toho spolu projednali, projedli a propili.

Reklama
Reklama
Reklama

Někdo chce existovat bez inovací

Jeden generální ředitel se dva roky před covidem také v podnikovém časopisu vyjadřuje podobně. Říká: „Myslím, že bychom se obrazně měli držet svého kopyta. Nevymýšlet nové řady strojů a nechodit do slepých uliček. Ani nebudeme hledat alternativní konstrukční materiály. Soustředíme se na to, co umíme, tedy na tradiční, přesně technicky specifikované stroje a oslovíme více zákazníků.“ Toto mé opětovné vytržení z kontextu celého článku opět ukazuje, co čtenáři utkví v hlavě.

Pěkně uvažuje pan generální ředitel. Já být majitelem a přečíst si takovou úvahu, tak asi rozvážu s generálním ředitelem tohoto typu pracovní smlouvu. Asi si je tato firma jista svým produktem a zákazníky a majitel přemýšlí stejně. Jinak si to neumím vysvětlit. A to je dle mého názoru tragédie. Bez inovací a neúspěchů při nich se přeci nemohu posouvat kupředu. Dále si myslím, že je v tomto vyjádření opět chybějící pokora. Toto je prosím vyjádřeno v době, která je předkovidová, jak je teď moderní říkat.

Svoji firmu si destruuji zevnitř sám

Podobně, jak je uvedeno v tomto podnadpisu, o tom psal v roce 2014 i strojní inženýr Ján Košturiak. Pokud budete přemýšlet o obou výše uvedených vyjádřeních, jak asi mohly tyto firmy dopadnout v dnešní těžké době? Odpovím vám. Propouštějí a snižují stavy, zejména těch drahých a otravných konstruktérů, techniků a dělníků. Žalostný pohled.

Nepodnikám, protože to neumím. Neumím unést tu tíhu odpovědnosti vůči zákazníkovi, okolí své firmy, a hlavně vůči zaměstnancům. Ano, se svou firmou si mohu dělat, co chci, ale jenom do určité míry. Vždy bych měl mít na paměti, že zaměstnávám, bez ohledu na to, co se děje venku, mnohdy celé rodiny. A to já neumím, a proto nepodnikám a nikdy nebudu podnikat.

Nejhorší ze všeho je zachovávat současný stav ve firmě, hlavně nic neměnit, však ono to nějak pojede samo dál. Ano, pojede setrvačností. Chvíli. Rok, dva, pět? To nikdo neví, záleží na kondici firmy a ochotě zákazníků tolerovat takové názory, jako že nebudeme nic vyvíjet, anebo za všechno stejně mohou oni, protože jejich problémy se přenášejí na nás a my nemůžeme fakturovat, poněvadž jejich stroje jsou na naší hale a překáží nám zde. Toto je dle mého názoru bezesporu špatná úvaha a cesta.

Reklama

Inovace by měla být DNA firmy

O tom, že pojem inovace je v oboru českých obráběcích strojů zprofanovaný, špatně chápaný, a hlavně špatně realizovaný, není třeba vést větších polemik. Inovace není rozhodně pouze vymyšlení nového, zdokonaleného nebo vylepšeného obráběcího stroje. To samo o sobě nestačí, ono je potřeba ho také umět prodat a efektivně vyrobit. Firma musí vědět, jakými cestami se dozví, co vlastně zákazník potřebuje. Musíme buď komunikací přímo se zákazníkem nebo přes dobře informované partnery (ne jenom překupníky) poznat jeho potřebu. Pokud se firma do této potřeby „trefí“, pak má kýžený zdroj financí. Inovace také znamená zapojit do tohoto procesu partnery mimo vlastní výrobní závod, a pochopitelně zákazníka.

Inovace je nesmírně složitý a komplikovaný proces s mnoha návaznostmi. Pro inovaci nemůžeme sestavit jednoduchou několikařádkovou definici, tak jak ji někteří poradci, učitelé či jiní publikují, přednášejí nebo rozšiřují do hlav majitelů podniků a generálních ředitelů. Pokud tam ten pojem inovace vůbec je zasazen – viz výše uvedené vyjádření generálního ředitele.

Průmyslový podnik může k inovacím prostřednictvím zásady P2R (pochopení, provedení a realizace) přistupovat sám s pomocí jiné organizace (vysoká škola, strojírenské centrum kompetence), anebo díky spojení několika podniků s cílem inovační synergie pro společné uzly. Všechny známé podniky na obráběcí stroje v České republice podle mého názoru nejsou leadery v oboru, a to ani v Evropě, i když někteří si to evidentně myslí.

Stačí jeden malý mikroorganismus a vše je jinak

Jeden malý mikroorganismus, který destabilizuje světovou ekonomikou, nyní zcela jistě otřásá pomyslnými do nebe stavěnými věžemi tradičních strojírenských firem majících stoleté tradice. Ptám se, co kromě optimalizování a snižování fixních nákladů, jak se nyní moderně říká propouštění, dělali během „home officce“ svých tvůrčích pracovníků?

Inovovali tvůrci obráběcích strojů svoje produkty, anebo si nechali uplynout jen tak rok svého průmyslového i lidského života? Tak to uvidíme v budoucnu. Jestli usnuli na vavřínech svých starých referencí a jistě bohaté minulosti, kterou zdědili po svých předchůdcích.

Udrží značku a postavení své firmy? Bude firma dále existovat? Anebo se budou vymlouvat na covid, špatnou hospodářskou situaci? Ne, nezávidím jim ani trochu. Nechtěl bych být v jejich kůži. Nicméně se domnívám, že se u valné většiny všech výrobců nic nedělo. Stát dal příspěvky na domácí práci jejich zaměstnanců, a tak se alespoň částečně podařilo udržet některé pracovníky. Jenže inovovalo se? Hledaly se nové obchodní příležitosti? Nové byznys modely? Nebo se hledají pronájmy na uvolněné prostory, jak můžeme vidět na LinkedInu?

Štiky nikdy nespí

Zatímco tradiční výrobci možná spí, možná ne, tak firmy, které vyrábějí také obráběcí stroje, ale nemají takovou tradici, jsou nuceni vyvinout několikanásobně větší úsilí než tyto setrvačností jedoucí kolosy. V čem vyvíjejí takové úsilí? Myslím v tom, že více inovují, jejich řízení není tak svázané byrokratickými příkazy, směrnicemi a formuláři. V tom je jejich síla, adaptibilita, tedy schopnost se přizpůsobit a vyvodit akceschopný počin, který se může projevit např. instalací nového stroje. A to i v době, kdy si ostatní myslí, že to není vůbec možné.

Doprovodným efektem k „usínání na vavřínech“ je trvalé a soustavné podcenění těch malých právě těmito velkými. Oni nám přeci neublíží, ten se nemůže udržet na trhu, my máme tradici, značku a produkt. A právě to poslední je velmi zrádné. Mnohdy si velké firmy myslí, že mají životaschopný produkt. Právě tato doba ukazuje, že to nemusí být tak úplně pravda.

Jeden český majitel, který má strojírenskou firmu, jež vyrábí obráběcí stroje pod značkou jeho příjmení, je příkladem takové štiky. Nevím sice, kolik má tato firma zaměstnanců, ale byla různými lidmi z oboru velmi podceňována. A co se stalo? V nedávné době instalovala v České republice největší obráběcí stroj, jaký kdy byl v Evropě instalován. Jistě, dá se namítnout, taková zakázka má dlouhou průběžnou dobu, musel ji získat již vloni. Ano musel, ale proč ji nezískaly „renomované“ firmy (i zahraniční), tedy jeho konkurenti, a ti, kteří tento typ firem neustále podceňují? Potom např. v kuloárech probleskávají nejrůznější informace s odůvodněním, proč jsme zakázku nezískali my, ale zrovna tato firma. Je to alibismus? Možná.

Na polopravdách, domnělých zdůvodněních a domněnkách o získání zakázek tohoto velkého obráběcího stroje je zrovna krásně vidět, proč nemohou tradiční firmy takovou zakázku získat. Nejsou konkurenceschopné právě těmto štikám, které přemýšlejí o tom, jak konkurovat, jak získat tu či kterou zakázku. Ti malí to nemají lehké, protože jiné velké firmy, které nakupují CNC obráběcí stroje, se často dívají na velikost toho, kdo dodává, a velikost dodavatele je pro ně mnohdy zárukou. Jenže velká firma nemusí znamenat záruku. Může to znamenat přesný opak, zkostnatělé řízení, procesy, které nepřidávají hodnotu, nezájem o zákazníkovy procesy. Nicméně navenek velká firma je pro ty, kdo nakupují zárukou, protože je často zajímá jenom cena a to, jak pojistit svá rizika. A to podle mne není příliš správné.

Budoucnost českých obráběcích strojů

Podíváme-li se na předcovidovou mapu výrobců českých obráběcích strojů, tak zjistíme, že výrobců je více na Moravě než v Čechách. Alespoň prozatím jich je více. Jak to bude dál, nikdo neví, a myslím si, že ani oni to neví. Můžou mít nyní pocity, že se začíná blýskat na lepší časy, zakázky přicházejí, ale to by nemělo být signálem k tomu, aby opět usnuli na vavřínech.

Dá se říci, že některé zásahy, jako je masové propouštění, které realizovali, jsou často nevratné. Kde seženou kvalifikované techniky, když je budou hledat všichni? Na středních školách a učilištích? Někteří se holedbají, že s nimi úspěšně spolupracují. Nevím a každopádně jim to nezávidím. Vyřešit problémy snižováním fixních nákladů je proces, jenž má velmi krátkodobý efekt. Kdo bude v budoucnu inovovat stroje? Kdo bude plnit náročná přání zákazníků? Nebo snad mají svá řešení připravena v digitálních archivech svých výkresů? Asi těžko, protože exponenciální nárůst vědění dobu dynamicky mění závratným tempem.

Zachytily současné strojírenské firmy mezioborové trendy a synergie, anebo se vezou na svých starých řešeních? Našly spolupracující partnery na vysokých školách a výzkumných pracovištích? Nebo řeší jenom „projekty pro projekty“? Či vyvíjejí jenom na základě státních dotací? Na toto si musí odpovědět samy. Kdysi Česko patřilo mezi významné hráče na poli obráběcích strojů. Dnes už o tom mám jisté pochybnosti. Jistě jsou výjimky, ale kolik jich je? Jak se překreslí mapa výrobců obráběcích strojů v České republice, o tom rozhodnou jenom oni sami. Ne zákazníci, ne trh, ne subdodavatelé, ne spolupracující firmy, ale ti, kteří mají ve svých názvech TOS, případně svá příjmení či jiné názvy. Oni sami o tom rozhodují svým přístupem.

Závěrem

Je tristní pozorovat zásahy některých generálních ředitelů, majitelek a majitelů, to, co dělají se svými firmami. Na druhé straně, jak jsem poznamenal již výše, neumím podnikat a neunesl bych takovou odpovědnost. To ale neznamená, že signály, které tyto firmy vysílají navenek svými činy, nemůžu komentovat. Mohu a tímto článkem to také činím a děkuji redakci MM Průmyslového spektra, že mi to umožnila. Doufejme jenom, že české obráběcí stroje nezaniknou a nebudou v budoucnu koupeny cizími investory. Přál bych si, aby české firmy na obráběcí stroje prosperovaly, úspěšně konkurovaly zahraničním firmám. Přál bych si, aby kromě selského rozumu do řízení firem pronikl systémový duch, který reflektuje překotně se měnící podmínky a přání zákazníků.

Vydání #7,8
Firmy
Související články
Lesk a bída českých obráběcích strojů

Česká republika, resp. tehdejší Československo, mělo bohatou historii ve výrobě obráběcích strojů. Kde v období největší slávy byli ve svých inovačních počinech současní světoví lídři, když např. kovosviťácký konstruktér Ladislav Borkovec se již v roce 1977 začal zaobírat myšlenkou multifunkčního soustružnicko-frézovacího stroje? Přes dřevěný kinematický model, který si vytvořil doma v dílně, vedla dlouhá cesta až k prototypu prezentovanému  na EMO v Paříži v roce 1980. Po vyrobení 45 strojů řady MCSY, které nenazval nikdo jinak než „Boháro“, byla z ekonomických důvodů a nedostupnosti kvalitní řídicí elektroniky bohužel výroba v tehdejším Kovosvitu ukončena. Dva bývalé kovosviťáky, srdcem i duší, Jiřího Mindla a Vladislava Čítka, jsem díky jejich letitým zkušenostem celoživotního zasvěcení oboru obráběcích strojů požádal o rozpravu nad současným stavem tuzemského oboru výrobních strojů a nad tím, jaké jsou jeho případné perspektivy.

Od konstrukce strojů po parkovací věže

Mezi starší generací strojařů pravděpodobně není nikoho, kdo by neznal původem škodováka Josefa Bernarda z Jičína. Tento strojírenský nadšenec příští rok oslaví své sedmdesátiny. Před třiceti lety po odchodu z místního Agrostroje položil základy společnosti Vapos, která dává perspektivní práci patnácti desítkám lidí z Jičína a blízkého okolí.

Veletržní válka světů

Redakce MM Průmyslového spektra věnovala šanghajskému veletrhu obráběcích strojů CCMT 2018 nemalou pozornost ve zpravodajství, které bylo uveřejňováno na webových stránkách v rubrice Očima redakce. V tomto článku a na přiložených obrázcích jsou zaznamenány veletržní postřehy, čínský kolorit, veletržní statistiky i holá fakta z oblasti čínského průmyslu. Něco málo o čínské výrobní technice a technologiích, které byly prezentovány na CCMT 2018, i pár dalších postřehů, jsme připravili do tohoto vydání.

Související články
EMO zrcadlem pokroku a inovací

Při příležitosti prezentace veletrhu EMO 2017 Hannover před evropskou novinářskou obcí se uskutečnilo i pražské zastavení. Zastoupení Deutsche Messe pro ČR zorganizovalo tiskovou konferenci, které se vedle generálního ředitele EMO Hannover Christopha Millera účastnil i tiskový mluvčí hannoverského veletržního komplexu Hartwig von Sass spolu s ředitelem českého svazu SST Ing. Paclíkem a předsedou Společnosti pro obráběcí stroje doktorem Smolíkem.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Zlatá medaile pro prof. Kassaye

Po dvouleté pauze, zapříčiněné hygienickými opatřeními ke snížení šíření pandemie koronaviru, se opět otevřely brány MSV v Brně, v rámci kterého se udílejí i ocenění Zlatých medailí. A to jak vystaveným exponátům, tak tradičně, již od roku 2006, díky iniciativě redakce našeho časopisu, také ocenění osobnosti za její celoživotní tvůrčí technickou práci a dosažené inovační činy.

Na cestě ke zrození stroje, část 5: Zakázka

Série deseti článků, jejichž autorem je konstruktér Michal Rosecký, popisuje proces výroby obráběcího stroje. Krok po kroku nás provází tímto náročným procesem, na jehož závěru je po stránce vývoje a výroby rentabilní moderní výrobní zařízení s inovativními prvky, o které trh projeví zájem a po uvedení do provozu přinese zákazníkovi deklarovanou profitabilitu, technické parametry a návratnost investic.

Jste připraveni na budoucnost? Zjistěte to...

Každý den se probouzíme do situace, kdy nekonečný boj o nové zákazníky o kousek přitvrdí, je stále náročnější a vyhraje ten, kdo se nejlépe a nejrychleji přizpůsobí. Jak řekl rakouský psychiatr Viktor Frankl, základní lidskou vlastností je svoboda rozhodnout se, i když její uplatnění nemusí být lehké. Člověk není svobodný ve vztahu k podmínkám, v nichž žije, ale má svobodu v tom, jaké k nim zaujme stanovisko. Jak se rozhodnete vy?

Od vydavatelství po startupy

Jiří Hlavenka není pro mnoho lidí neznámou osobností. Jde o člověka, který stál u zrodu vydavatelství i nakladatelství Computer Press a později i u prvního interaktivního webu o počítačích a počítačových technologiích, kde se neznalci mnohdy dozvěděli i odpověď na svou otázku. Jiří Hlavenka se ale v současné době věnuje investování do projektů, které mají smysl, a tak jeho jméno figuruje především u webu Kiwi.com, který vám najde - třeba i na poslední chvíli - nejlepší a nejlevnější letecké spojení kamkoli. Někdy může let po více "mezidestinacích" sice trvat déle, ale vždy se můžete spolehnout na to, že doletíte tam, kam jste si vysnili nebo kam potřebujete dolétnout.

Připravme se na budoucnost, Část 6. Jan Mašek, RedButton

Inovační guru, profesor Ján Košturiak, připravil pro letošní rok cyklus seminářů s experty, kteří vytvářejí budoucnost pro ty, již chtějí být v budoucnu úspěšní. Tento nový koncept vzdělávací a informační platformy chce lidem ukázat změny, které přijdou v oblasti technologií, společnosti, práce, vzdělávání a podnikání.

Pod dvou letech opět na EMO do Hannoveru

Od 16. do 21. září 2019 se uskuteční 22. ročník největšího světového veletrhu zpracování kovů EMO. Megaakce se koná opět v Německu, které je po Číně a USA třetím největším trhem obráběcích strojů na světě. Veletrhu se účastní téměř 2 100 vystavovatelů ze 47 zemí světa. Z České republiky se očekává účast 28 firem na ploše necelých 1 700 m2. Na minulý veletrh v roce 2017 přijelo do Hannoveru z České republiky přes 2 200 odborníků.

CIMT Peking, Část 1. Obecný pohled

V předvelikonočním týdnu se v Pekingu uskutečnil veletrh obráběcích strojů CIMT 2019. V asijském regionu se jedná o obdobu veletrhu EMO Hannover. A stejně jako EMO je velkou měrou národní výstava německé výrobní techniky, tak CIMT je převážně čínský. V tomto prvním vstupu se podíváme na letošní ročník trochu s odstupem, aniž bychom se zaměřili na konkrétní exponáty.

Perspektivy čínského draka

Již několik let vám pravidelně v tomto čase přinášíme reportáže ze dvou klíčových strojírenských veletrhů celého asijského kontinentu, které jsou určitým barometrem srovnání postupného vývoje čínských výrobců obráběcích strojů a komponent, ale i pohledem na zvolené marketingové strategie nadnárodních společností při jejich penetraci na zdejší čínský trh – největší a nejprogresivněji rostoucí na světě. V lichých letech se v Pekingu v dubnu koná veletrh CIMT (China International Machine Tool Show), v sudých přibližně ve shodné době pak v Šanghaji veletrh CCMT (China CNC Machine Tool Fair). Aktuální postřehy z každého dne veletrhu jsme přinášeli prostřednictvím redakčního portálu mmspekturm.com a sociální sítě facebook, s tradičním komplexnějším pohledem na veletrh a čínský komoditní trh jako takový přicházíme nyní.

Jak se transferuje know-how

„Pokud někde postavím pět strojů a budou z nich padat šrouby, které budu odesílat do zahraničí, tak to je samozřejmě jiná přidaná hodnota, než když vybuduji vývojové centrum, kde mám devadesát procent vysoce sofistikovaných pozic, spojené s výrobním závodem,“ říká programový ředitel GE Aviation pro Českou republiku Milan Šlapák, který poskytl redakci MM Průmyslového spektra rozhovor.

Fórum výrobních průmyslníků

Dnešní téma anketní otázky se týká oblasti procesů neustálého zlepšování, které zvyšuje efektivitu činností a samozřejmě - finanční úspory. Jakým způsobem jsou vaši zaměstnanci do těchto procesů (např. podávání zlepšovacích návrhů) přizváni a jak na dosaženém výsledku participují?

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě

a mnoho dalších benefitů.

... již 25 let zkušeností s odbornou novinařinou

      Předplatit