Témata
Zdroj: archiv redakce

Česká republika, resp. tehdejší Československo, mělo bohatou historii ve výrobě obráběcích strojů. Kde v období největší slávy byli ve svých inovačních počinech současní světoví lídři, když např. kovosviťácký konstruktér Ladislav Borkovec se již v roce 1977 začal zaobírat myšlenkou multifunkčního soustružnicko-frézovacího stroje? Přes dřevěný kinematický model, který si vytvořil doma v dílně, vedla dlouhá cesta až k prototypu prezentovanému  na EMO v Paříži v roce 1980. Po vyrobení 45 strojů řady MCSY, které nenazval nikdo jinak než „Boháro“, byla z ekonomických důvodů a nedostupnosti kvalitní řídicí elektroniky bohužel výroba v tehdejším Kovosvitu ukončena. Dva bývalé kovosviťáky, srdcem i duší, Jiřího Mindla a Vladislava Čítka, jsem díky jejich letitým zkušenostem celoživotního zasvěcení oboru obráběcích strojů požádal o rozpravu nad současným stavem tuzemského oboru výrobních strojů a nad tím, jaké jsou jeho případné perspektivy.

Roman Dvořák

Je absolventem oboru Strojírenská technologie Fakulty strojní ČVUT v Praze, kde nakonec kombinovanou formu doktorského studia po dlouhých letech nedostudoval (...). V roce 1997 nastoupil do vydavatelství Vogel Publishing na post odborného redaktora vznikajícího strojírenského titulu MM Průmyslové spektrum. V roce 1999 přijal nabídku od německého vlastníka outsourcingovat titul do vlastního vydavatelství. 

Reklama

Následující zamyšlení a postesknutí si nad stavem tohoto oboru vzniklo při neformální diskuzi účastníků, a v žádném případě si neklade za cíl komplexně definovat všechny problémy oboru. Jsou to spíše úvahy nad některými aspekty, které vedou ke snižování podílu české produkce obráběcích strojů zejména na tuzemském trhu a v Evropě. Hovořili jsme z úhlu pohledu konstrukčního, obchodního, a samozřejmě i strategického, a to ve vazbě na vlastnické struktury a jejich vliv na stabilitu firem a následnou perspektivu. Každé téma jsme vždy uzavírali tím, že vše je o lidech a jejich přístupu.

Drž se svého kopyta

Oba dva pánové se shodují, že opět po určité době roste zájem o tuzemské stroje, avšak některé firmy dovedly svůj lidský potenciál do kritického stavu. Z kapacitních důvodů nejsou schopny stroje vyrábět. Dokonce se dávají na cestu generálních oprav strojů, než aby se soustředily na vývoj a výrobu nových. A tak zbylé zkušené kapacity mrhají svými znalostmi a zkušenostmi. S vybavením a režií, které takové firmy mají, nejsou dle slov Jiřího Mindla schopny repasovat stroje tak efektivně jako specialisté. Pak prý existují dvě možnosti – buď na tom ztrácí dodavatel, nebo zákazník.

Prodej za každou cenu

Vladislav Čítek si myslí, že technická úroveň strojů tradičních tuzemských výrobců je stále velmi vysoká, především co se týče tříosých a jednodušších obráběcích strojů, ale častým střídáním vlastníků/akcionářů vede najatý management firmu často ode zdi ke zdi. A pak firma ztrácí svoji koncepční strategii, myslí si pan Čítek a pokračuje: „Podle mého, v pětiosém obrábění středně velkých dílů je jedničkou na trhu společnost Hermle, která díky svému rodinnému statutu s lokálním backgroundem má jasný směr ve vývoji, výrobě, prodeji i servisu.“

Jiří Mindl celý svůj profesní život zasvětil oboru obráběcích strojů. Podílel se na vývoji zlomových strojů, které vytvářely historii ve firmách, jako jsou Kovosvit MAS, Tajmac-ZPS, Strojtos Lipník či Fermat. Nyní, v závěru své profesní kariéry, se zabývá oblastí vřetenových jednotek, a to jak jejich repasemi, tak i vývojem nových. Spolupracuje s výzkumným centrem RCMT při FS ČVUT v Praze.
(Zdroj: archiv J. Mindla)

Jiří Mindl působil jako technický ředitel jak v Kovosvitu, tak i ve zlínském Tajmac-ZPS. Pod jeho vedením došlo k vývoji např. kovosvitského velkého pětiosého obráběcího centra MCU 1100, které se stalo symbolem kvalitního inženýrského díla. „Mám mnoho referencí o maximální spolehlivosti tohoto stroje. Jsou firmy, kde jsou tato obráběcí centra bez zásadních problémů v téměř nepřetržitém provozu skoro 10 let,“ říká a pokračuje: „Stroje ze Sezimova Ústí, Zlína, Hulína, Brna či Varnsdorfu jsou na velmi vysoké technické úrovni, zásadním problémem je ale otázka obchodní a otázka efektivní výroby. Často obchodníci nabízejí stroje na nevhodné technologie, jen aby došlo k realizaci obchodního případu. Z toho však následně pramení problémy, které nabourávají vybudované vztahy.“

Schází efektivita ve výrobě

Velké problémy podle obou diskutujících nastávají ve výrobní části. Přesto, že tuzemské firmy mají perfektní technologické vybavení a setkáváme se zde s takovými technologiemi, které dodávají třeba společnosti Waldrich, Mazak, či dokonce Yasda, firmy nejsou schopny efektivně vyrábět a vše logisticky zastřešit. Například špičkoví tchajwanští výrobci obráběcích strojů minimalizují výrobní technologie. V jejich okolí fungují renomované obráběcí firmy či slévárny, od kterých si výrobky ve 100% kvalitě nakupují. Ale nemusíme pro příklad chodit do daleké Asie, rakouská společnost WFL taktéž své stroje „pouze“ montuje a veškeré díly si nechává vyrábět zakázkově. Tato strategie zásadně ovlivňuje efektivitu výrobců obráběcích strojů, jelikož technologie výroby dílů, často v malých sériích, je velmi zatěžuje.

S efektivitou ve výrobě velmi úzce souvisí i stav řízení a pracovní klima v jednotlivých společnostech. Se sledováním tzv. splnitelnosti norem se dnes již nedá vystačit. Každý člen pracovního kolektivu musí být pozitivně motivován k dosažení společného výsledku a jako s plnohodnotným spolupracovníkem s ním musí být i jednáno ze strany nadřízených.

Reklama
Reklama

Prototypem to nekončí

Další problém Jiří Mindl spatřuje v tom, že některé české firmy nejsou schopny pokračovat v následném vývoji strojů etablovaných na trhu. „Prototyp je hotový, a tak od toho jdeme pryč. Ale tomu tak není. Nikdy není hotovo. Podívejme se na Hermle, kteří začali s vývojem pětiosých strojů před 25 lety a neustále na jejich vývoji pracují.“ Vladislav Čítek na jeho úvahy navazuje: „V rámci dotačních nástrojů se v ČR za účasti rozsáhlé vývojové infrastruktury realizuje například velký výzkumný projekt završený prototypem. A vývojáři příští rok s novou dotací jdou dělat úplně na něčem jiném.“ Toto je příklad hybridního stroje WeldPrint kombinujícího technologie obrábění s navařováním v ochranné atmosféře, kterého se vyrobily dva prototypy, a tím to bohužel skončilo. A podívejme se na prodejní statistiky těchto typů strojů u DMG Mori či Mazaku. A jistě se najdou i další příklady. Naštěstí se dalšího vývoje technologií pro WeldPrint ujalo výzkumné centrum RCMT při FS ČVUT v Praze. V jejich laboratoři vzniká řada nových aplikací pro tento stroj.

Servis prodává nové stroje

Dnešní zákazníci preferují výrobní zařízení, které splní jejich technologické požadavky, a pokud jsou vysoce sofistikované, připlatí za ně vyšší cenu. Ruku v ruce s tím ale očekávají, že jim dodavatel poskytne dokonalý servis, kontinuální péči o stroj, což ale podle slov Jiřího Mindla bohužel celá řada firem komplexně nezajišťuje. Nereagují prý včas, nedisponují potřebnými náhradními díly. Vladislav Čítek se stále častěji setkává se zastaralým myšlením větších firem, které by si všechno chtěly řešit samy. To je ale podle něho na dnešním trhu nereálné. Pak prý české výrobce předbíhají dodavatelé čínských nebo tchajwanských strojů. „Proč si kupujete levné stroje?“ ptá se často pan Čítek majitelů firem. Především slýchá odpověď, že kvůli ceně. Ale již si prý neuvědomují, že obchodní zastoupení takových firem nemá často dlouhého trvání a není následně na koho se obrátit např. ohledně servisu.

Naše diskuze se dále stáčí do oblasti školství, které je s výše uvedeným pevně spojeno. Školy podle obou řečníků vychovají dobré techniky, kterým ale scházejí obchodní dovednosti zarámované do technického backgroundu. Musejí stroji absolutně rozumět a najít jeho řešení dle požadavků zákazníků. Zahraniční zastoupení velmi intenzivně „drilujou“ své prodejce v obchodních dovednostech. U nás je tomu bohužel často tak, že jednou dotyčný prodává zemědělské stroje a pak jde na obráběčky.

Spolupráce

Je s podivem, že čeští výrobci obráběcích strojů vzájemně více nespolupracují. Vzhledem k jejich malému tržnímu potenciálu ve vztahu k největším evropským výrobcům by jim jistě prospěla užší spolupráce v obchodní oblasti a dále by bylo užitečné zamyslet se nad spoluprací ve výrobní oblasti ve smyslu zvyšování efektivity, a tím i snižování výrobních nákladů. Pro příklad můžeme jít třeba ke švýcarským či italským výrobcům, kteří vytvářejí oborově vývojové aliance, a pod nimi se i mj. prezentují na asijských či amerických veletrzích.

Slepé uličky

Podle pana Čítka zde schází marketingová a obchodní podpora. Velmi často se případu neujme po technické stránce znalý obchodník, aby se vydal za zákazníkem a výhody řešení mu dokázal vysvětlit, a následně i prodat. „Je to zejména o dotahování věcí do konce a o povyšování jejich technické úrovně. Když si vezmete Integrex od Mazaku – v čem je tento stroj lepší oproti kovosviťáckým pětioskám? Prodejci Mazaku často hledají pro své zákazníky řešení, vycházejí jim v požadavcích vstříc.“

Vladislav Čítek po svém vyučení nastoupil do Kovosvitu, prošel si celou řadou zdejších profesí, aby nakonec zakotvil v oblasti výroby vřeten. Následné restrukturalizační procesy s příchodem nového vlastníka jej přivedly na cestu vlastního rodinného podnikání ve firmě VOPPS, která se zabývá opravami vřeten, servisem obráběcích strojů a přesným broušením.
(Zdroj: archiv V. Čítka)

Pro ukázku podobného případu, alespoň v očích vývojářů, se vypravme opět do Kovosvitu do dávné historie u stroje Trijoint s paralelní kinematickou strukturou, jehož výhody konstruktéři považovali za nedoceněné a neúspěch připisovali obchodníkům, kteří jej nedokázali trhu nabídnout… Skutečný důvod neúspěchu, nikoliv ten prezentovaný, ponecháváme na technicky znalých čtenářích.

Fyzika má své limity

Podle mínění Jiřího Mindla došlo před 25 lety v konstrukci obráběcích strojů k zásadním inovacím. Především z hlediska jejich řízení, konstrukčních materiálů pro jejich stavbu, a samozřejmě daných technologií. Tím vším a mnohým dalším se stroje dostaly na určitou úroveň, kterou stále i po té době není třeba pro většinu aplikací zvyšovat. Můžeme zdokonalovat stroje, integrovat nové výrobní technologie, jako jsou HSC obrábění nebo aditivní technologie, ale to je pro úzké oblasti použití. Většina strojů, které se zrodily před 25 lety, současným požadavkům stále bohatě vyhovuje. Samozřejmě můžeme zdokonalovat řídicí systém, zvyšovat přesnost nebo zlepšovat užitné vlastnosti klíčových komponent, ale historická podstata obráběcích strojů po konstrukční stránce zatím nebyla překonána.

Vladislav Čítek na úvahy pana Mindla navazuje a deklaruje je konkrétním příkladem: „Kostra stroje je klíčová, a ta v Kovosvitu vždy bývala na vysoké úrovni. Máme ve výrobě soustruh SP 430 s délkou pojezdu 2 500 mm, a když jej porovnám s obdobným soustruhem korejské výroby, zjišťuji, že funkčně jsou si oba stroje velmi podobné. Pak ale vidím rozdíl například v lunetách, které následně omezují jeho použití, nebo samozřejmě v hmotnosti – korejský váží 9,5 tuny, kovosviťácké „espéčko“ 16 tun. Samozřejmě, český stroj je o něco dražší, ale obchodníci nedokážou vyzdvihnout jeho nesporné výhody a prodat jej,“ konstatuje s povzdechem pan Čítek.

Reklama

Ze stíhačky k obráběčce

Oba pánové si profesně prošli společností Kovosvit, kde docházelo k časté obměně managementu, mj. i s příchody nových akcionářů. A firmě tak scházela dlouhodobá vize, nový management vždy přišel se svojí vizí. Podobně tomu bylo i v TOS Kuřim či Škoda Machine Tools. Jiří Mindl v kontextu diskutovaného poukazuje na evropské výrobce: „Když se podíváme na menší italské či německé výrobce obráběcích strojů, velikostí cca do 200 zaměstnanců, jsou řízeni lidmi, kteří oborem prošli od píky – od výroby přes servis až po obchod, a pak ti nejlepší zpravidla končí v managementu. Vše si poskládají dohromady, vědí, co trh a zákazník požadují.“ Ale toto je prý běžné i u firmy takové velikosti, jako je DMG Mori, která je řízena ve dvou až třech liniích managementem, který oborem prošel a dostává se mu ze strany majitelů, resp. akcionářů maximální důvěry.

„Výrobního ředitele na základě výběrového řízení nemůže dělat pilot stíhačky s MBA ve Stuttgartu, který za krátkou dobu nadělá ve fabrice nenapravitelnou škodu,“ doplňuje jej pan Čítek a uzavírá naši debatu.


Obor obráběcích strojů vždy tvořil páteř naší inovační ekonomiky, nabízel uplatnění špičkovým konstruktérům, prodával naši značku do zahraničí, kde se montéři těšili velkému respektu. Vysoké školy v úzké vazbě s praxí podchytávaly mladé talenty. Stále nacházíme ve všech koutech světa konvenční obráběcí a tvářecí stroje z Kovosvitu, Varnsdorfu, ZPS, Šmeralu či Žďasu z 50. a 60. let minulého století – 60 let a stále v provozu. Navrátí se tento ztracený lesk zpět do našich fabrik, škol a „výzkumáků“?

Vydání #6
Kód článku: 220629
Datum: 01. 06. 2022
Rubrika: Redakce / Názory
Firmy
Související články
Od konstrukce strojů po parkovací věže

Mezi starší generací strojařů pravděpodobně není nikoho, kdo by neznal původem škodováka Josefa Bernarda z Jičína. Tento strojírenský nadšenec příští rok oslaví své sedmdesátiny. Před třiceti lety po odchodu z místního Agrostroje položil základy společnosti Vapos, která dává perspektivní práci patnácti desítkám lidí z Jičína a blízkého okolí.

Soumrak strojírenských bohů

Až do nedávné doby, dalo by se říci před covidem, bylo jednání některých tradičních firem vyrábějících obráběcí stroje bez pokory, a někdy hraničilo až s arogancí. Jednání bez úcty nejen vůči zákazníkům (což zní přímo drze), ale také vůči partnerům dodávajícím subdodávky, vysokým školám a také spolupracujícím partnerům. Mají za sebou přeci tradici desítek let, kdo jim bude co radit, jak mají jednat a dělat. Nikdo přeci. A nyní? Padla kosa na kámen a otupila se, možná se i pokřivilo ostří.

Pod dvou letech opět na EMO do Hannoveru

Od 16. do 21. září 2019 se uskuteční 22. ročník největšího světového veletrhu zpracování kovů EMO. Megaakce se koná opět v Německu, které je po Číně a USA třetím největším trhem obráběcích strojů na světě. Veletrhu se účastní téměř 2 100 vystavovatelů ze 47 zemí světa. Z České republiky se očekává účast 28 firem na ploše necelých 1 700 m2. Na minulý veletrh v roce 2017 přijelo do Hannoveru z České republiky přes 2 200 odborníků.

Související články
Veletržní válka světů

Redakce MM Průmyslového spektra věnovala šanghajskému veletrhu obráběcích strojů CCMT 2018 nemalou pozornost ve zpravodajství, které bylo uveřejňováno na webových stránkách v rubrice Očima redakce. V tomto článku a na přiložených obrázcích jsou zaznamenány veletržní postřehy, čínský kolorit, veletržní statistiky i holá fakta z oblasti čínského průmyslu. Něco málo o čínské výrobní technice a technologiích, které byly prezentovány na CCMT 2018, i pár dalších postřehů, jsme připravili do tohoto vydání.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
EMO zrcadlem pokroku a inovací

Při příležitosti prezentace veletrhu EMO 2017 Hannover před evropskou novinářskou obcí se uskutečnilo i pražské zastavení. Zastoupení Deutsche Messe pro ČR zorganizovalo tiskovou konferenci, které se vedle generálního ředitele EMO Hannover Christopha Millera účastnil i tiskový mluvčí hannoverského veletržního komplexu Hartwig von Sass spolu s ředitelem českého svazu SST Ing. Paclíkem a předsedou Společnosti pro obráběcí stroje doktorem Smolíkem.

Role technické univerzity v udržitelné společnosti, Doc. Milan Edl, ZČU v Plzni

Smyslem této série podcastů je představit současnou roli univerzity a hledat její skutečné postavení a poslání ve vztahu k vývoji konkurenceschopnosti tuzemské ekonomiky a společnosti jako takové. Hovoříme s rektory a děkany technických univerzit a fakult o jejich denní operativě, o realizaci dlouhodobé strategie, jejich pohledu na ukotvení vzdělávací instituce ve společnosti a dalších tématech. Tentokráte jsme o rozhovor požádali docenta Milana Edla, děkana Fakulty strojní Západočeské univerzity v Plzni.

Zlatá medaile pro prof. Kassaye

Po dvouleté pauze, zapříčiněné hygienickými opatřeními ke snížení šíření pandemie koronaviru, se opět otevřely brány MSV v Brně, v rámci kterého se udílejí i ocenění Zlatých medailí. A to jak vystaveným exponátům, tak tradičně, již od roku 2006, díky iniciativě redakce našeho časopisu, také ocenění osobnosti za její celoživotní tvůrčí technickou práci a dosažené inovační činy.

V on-line byznysu chybí lidská chemie

Online platforma se i díky pandemii koronaviru stala hitem posledních tří měsíců. Někteří podnikatelé dokonce tvrdí, že se velká část byznysu a obchodování přesune do online prostředí. Bude tento fenomén přetrvávat, změní se konečně české montovny na podniky s přidanou hodnotou, a proč by Čechům mohla i krize prospět? Na to jsme se zeptali ekonoma a člena Národní ekonomické rady vlády Lukáše Kovandy.

Role technické univerzity v udržitelné společnosti, Prof. David Tuček, UTB Zlín

Smyslem nové série podcastů je představit současnou roli univerzity a hledat její skutečné postavení a poslání ve vztahu k vývoji konkurenceschopnosti tuzemské ekonomiky a společnosti jako takové. Hovoříme s rektory a děkany technických univerzit a fakult o jejich denní operativě, o realizaci dlouhodobé strategie, jejich pohledu na ukotvení vzdělávací instituce ve společnosti a dalších tématech. Tentokráte jsme o rozhovor požádali profesora Davida Tučka, děkana Fakulty managementu a ekonomiky Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.

Na cestě ke zrození stroje, část 8. Logistika

Série 10 článků, jejichž autorem je konstruktér Michal Rosecký, popisuje proces výroby obráběcího stroje. Krok po kroku nás provází tímto náročným procesem, na jehož závěru je po stránce vývoje a výroby rentabilní moderní výrobní zařízení s inovativními prvky, o které trh projeví zájem a po uvedení do provozu přinese zákazníkovi deklarovanou profitabilitu, technické parametry a návratnost investic.

Na cestě ke zrození stroje, část 5: Zakázka

Série deseti článků, jejichž autorem je konstruktér Michal Rosecký, popisuje proces výroby obráběcího stroje. Krok po kroku nás provází tímto náročným procesem, na jehož závěru je po stránce vývoje a výroby rentabilní moderní výrobní zařízení s inovativními prvky, o které trh projeví zájem a po uvedení do provozu přinese zákazníkovi deklarovanou profitabilitu, technické parametry a návratnost investic.

Budoucnost české výroby

Česká výroba prochází složitým obdobím. Naši výrobci musí každý den řešit složité úkoly a problémy, za které si z části ani nemohou. Doba už je taková, je potřeba se jí ale postavit čelem.

Cesta k budoucímu růstu vede přes investice

Rok 2020 by se dal přejmenovat na Rok černých labutí. Ekonomové k těmto původem australským ptákům přirovnávají události, které nikdo nečeká a které hluboce zasáhnou samotné základy hospodářství. Tak jako to dokázala pandemie nového typu koronaviru. Ze dne na den donutila vlády, aby vypnuly na několik měsíců nejen českou, ale také další klíčové ekonomiky pro české exportéry.

Od vydavatelství po startupy

Jiří Hlavenka není pro mnoho lidí neznámou osobností. Jde o člověka, který stál u zrodu vydavatelství i nakladatelství Computer Press a později i u prvního interaktivního webu o počítačích a počítačových technologiích, kde se neznalci mnohdy dozvěděli i odpověď na svou otázku. Jiří Hlavenka se ale v současné době věnuje investování do projektů, které mají smysl, a tak jeho jméno figuruje především u webu Kiwi.com, který vám najde - třeba i na poslední chvíli - nejlepší a nejlevnější letecké spojení kamkoli. Někdy může let po více "mezidestinacích" sice trvat déle, ale vždy se můžete spolehnout na to, že doletíte tam, kam jste si vysnili nebo kam potřebujete dolétnout.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě

a mnoho dalších benefitů.

... již 25 let zkušeností s odbornou novinařinou

      Předplatit