Věděli jste, že společnost Heidenhain je mimo jiné také výrobcem vysoce přesných ložisek i snímačů? A proto dokáže nabídnout snímač, který integruje obě tyto části. Jedná se o úhlové snímače Heidenhain MRP.
Smyslem nové série podcastů je představit současnou roli univerzity a hledat její skutečné postavení a poslání ve vztahu k vývoji konkurenceschopnosti tuzemské ekonomiky a společnosti jako takové. Hovoříme s rektory a děkany technických univerzit a fakult o jejich denní operativě, o realizaci dlouhodobé strategie, jejich pohledu na ukotvení vzdělávací instituce ve společnosti a dalších tématech. Tentokráte jsme o rozhovor požádali profesora Davida Tučka, děkana Fakulty managementu a ekonomiky Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.
MM: Jaká je vaše vazba na fakultu, resp. univerzitu? Za co jste byl zodpovědný?
D. Tuček: Pozici děkana zastávám již druhé funkční období, konkrétně šest let. Ve vedení univerzity jsem však měl možnost pracovat již předtím. Na fakultě jsem nějaký čas řídil Ústav průmyslového inženýrství a informačních systémů, což je moje odborná doména a také v této oblasti garantuji magisterský i doktorský studijní program. Dále jsem působil jako prorektor pro celoživotní vzdělávání a spolupráci s praxí. Měl jsem možnost se několikrát setkat s paní Soňou Baťovou, snachou zakladatele Tomáše Bati.
MM: Co vás stojí nejvíce úsilí, a co vám naopak přináší nejvíce radosti a uspokojení?
D. Tuček: Člověka by měla práce bavit. Pokud tomu tak je, pak nevnímá zápřah, který v těchto funkcích je. Vedoucí pracovník je zároveň i pedagog. Člověk musí ale mít sebereflexi – tlačí na svoji výuku, projekty i vědeckovýzkumnou činnost, ale při tom nesmí zanedbávat to jádro, co má dělat pedagog. Spoustu času však věnuji řízení fakulty, absolvuji řadu schůzek se svými kolegy. Je to jako každý jiný manažerský post se všemi aspekty, co mu náleží – realizace krátkodobých i dlouhodobých cílů.
Nejvíce času, který mě netěší, trávím vyřizováním emailové korespondence. Co mi přináší radost v mojí práci, je přímá komunikace s kolegy, zvláště, řešíme-li příjemné záležitosti a nové výzvy. Např. nyní vyvíjíme dva nové studijní programy, dále vědeckovýzkumné projekty typu Horizont 2020 nebo národní projekt Exceles s MŠMT a MPO. Těším se také z nových výukových, sportovních a odpočinkových ploch či ze získaných nových přístrojů pro výuku.
MM: Proč jste si za svoji profesi zvolil akademické prostředí, a nikoliv praxi?
D. Tuček: V dosavadní praxi jsem měl možnost pracovat pro oba sektory, profesní i akademický. Podnikal jsem v rodinné firmě ve velkoobchodu, následně jsem si založil svoji vlastní společnost v oblasti digitálního zpracování informací. Ale to už jsem byl přijat na univerzitu a stále více jsem se věnoval akademické kariéře a výuce. V okamžiku, kdy jsem se dostal do vedení fakulty a univerzity, jsem opustil vlastní byznys, prolnutí s praxí mi však díkybohu zůstalo. Ranná etapa vlastního podnikání byla pro mě nesmírně důležitá, takže nejsem typický akademik hlavně ve vazbě na to, jak se člověk chová k zákazníkům svých procesů, kteří se sice změnili, ale stále jsou to zákazníci. Podnikání mě naučilo správně jednat s kolegy a další dovednosti.
MM: Jakou úlohu podle vás hraje univerzita v současnosti?
D. Tuček: Univerzita nemá být pouze dům, který slouží ke vzdělávání, i když vzdělávání studentů je jeden z nejčastěji skloňovaných úkolů. Další rolí univerzity je věda a výzkum, základní nebo aplikovaný. Univerzita je důležitou křižovatkou ve společnosti, místem, kde se potkávají ti, kteří se chtějí vzdělávat, s těmi, kteří mají co předávat. Ventilují se zde poslední trendy z té dané oblasti. A to nejen ze strany pedagogů, ale ze strany všech ostatních – odborníků z praxe, manažerů, kteří pravidelně docházejí na přednášky k vybraným předmětům. Dále našich zahraničních partnerů, kteří navštěvují naši univerzitu a my zase navštěvujeme je.
Každá moderní univerzita v tomto pojetí by měla rozvíjet i segment celoživotního učení. Např. naše fakulta nabízí odborné veřejnosti kurzy řízení firem, podnikání, oborové speciality typu akademie byznys manažera či průmyslového inženýra nebo Baťova manažerská škola. Máme možnost podílet se na formování okolí a společnosti, v tom právě tkví třetí role univerzity. Když jsem začal křižovatkou, tuto roli vnímám jako určitý důležitý semafor na té křižovatce zvaný univerzita.
MM: Jak se historicky vyvíjí vnější pohled na univerzitu ze strany odborné i všeobecné veřejnosti? Kde jsme nyní a kam bychom měli dospět?
D. Tuček: Prioritně se od univerzit očekává kvalitní výuka i bádání, což je asi historicky nejcitovanější role. Možná méně už se hovoří právě o té třetí roli. Univerzity by měly být tím strategickým partnerem, např. zástupcům správy a samosprávy, při formování regionálních, národních úkolů. Ale baťovské heslo nezná omezení národní úrovně, mezinárodních strategií a politik. My se snažíme naplnit realizaci strategických projektů v našem regionu. Máme společné instituce, jako např. Technologické inovační centrum a společné cíle ve vytváření partnerství jak veřejného, tak i občanského života ve Zlínském kraji. Dále pak posilujeme aktivity v oblasti společenské odpovědnosti, podílíme se na trvale udržitelném rozvoji společnosti a regionu. Příkladem jsou naše pravidelné konference zmiňující Baťův odkaz v Evropě.
MM: Jací studenti na univerzitu přicházejí a jací ji opouštějí?
D. Tuček: Bohužel musím konstatovat, že úroveň studentů přicházejících ze středních škol se mezigeneračně zhoršila, což dokládají testy a statistika. Má na to vliv chybějící selekce ze ZŠ na SŠ a ze SŠ na VŠ. V minulosti toto možné nebylo, neboť byla nastavena síta v podobě přijímacích zkoušek. Nyní hovořím za segment sociospolečenských a technických disciplín, např. v uměleckých oborech je situace naprosto odlišná a panují tvrdé podmínky. Z generace „Husákových dětí“ se na vysoké školy dostávali pouze silně motivovaní studenti, kteří se pečlivě připravovali. To bohužel už v dnešní době neplatí. Studenti, kteří by v minulosti těžko odmaturovali, se dnes stávají bakaláři v určitých oborech.
Je vysoký počet a velká konkurence ekonomických škol. My jsme jako jedni z posledních v loňském roce kvůli covidu zrušili přijímací zkoušku. Nyní v prvních ročnících vidíme celou řadu studentů, kteří požadavkům nestačí. Proto opět zavedeme kritéria přijetí, online přijímací zkoušky vnímáme jako bezpředmětné, neboť nejdou řádně zprocesovat.
Dobrou zprávou je, že ze strany MŠMT se vydefinovaly akademické a profesní studijní programy, zahrnující důležitou výukovou aktivitu v podobě praxe se stanoveným rozsahem i náplní.
MM: Jaká je současná úroveň akademického sboru, s jakými možnostmi jejich profesního růstu a sebevzdělávání?
D. Tuček: Někteří kolegové po doktorátu zůstávají na fakultě a pokračují v budování akademické kariéry. Často ale odcházejí do praxe, kde jsou ohodnoceni diametrálně odlišnými financemi a již se na akademickou půdu v produktivním věku nevrátí. Především se to týká informatiků. Ty můžeme adekvátně zaplatit za předpokladu jejich účasti na projektech, ale pak jim zase na výuku již nezbývá mnoho času, a navíc jsou velmi přetížení.
Pokud se lidé z praxe vracejí na univerzity a učí, jsou velmi vítáni, za předpokladu dokončení postgraduálního studia. Kariérní postup na univerzitách je možný, takže směřování k habilitaci a následnému získání profesury je cestou k profesnímu růstu a vyššímu finančnímu ohodnocení.
MM: Kde je dnes Evropa ve svém postavení z celosvětového pohledu v oblasti inovací? Kam ji podle vás posunul covid?
D. Tuček: Známá baťovská zásada říká, že v krizi je třeba vidět především příležitost. V oblasti terciárního vzdělávání jsme schopni online schvalovat dokumenty, učit nebo připravovat projekty, což platí nejen pro školství, nýbrž i pro segment podnikatelský. Je pozitivní, že jsme se naučili uvažovat jinak.
Do budoucna nebudou souměřitelné některé podmínky, jako např. cena energií. Neplatí, že energetická politika je souměřitelná mezi státy, ekonomikami nebo kontinenty. Stejně tak to neplatí třeba o zemědělské politice. Velký vliv mají rozhodnutí, jakou energetickou strategii v dlouhodobém horizontu přijme stát, jelikož různé energetické vstupy mají různé ceny. Jsou odlišné podmínky pro firmy např. v Evropě, USA nebo Číně. Jde o nový fenomén, naši podnikatelé se děsí, že tyto ceny vstupů se následně projeví v konkurenceschopnosti jejich produktů.
MM: Proč se podle vás postupně rozevírají nůžky mezi evropskými, resp. americkými technologickými firmami a asijskými? Jsou absolventi vaší univerzity kompatibilní s požadavky světových firem a uplatňují se v mezinárodním prostředí?
D. Tuček: V minulosti byla Evropa, především Německo, skutečně leaderem v nastavení investic do vzdělávání a jeho kvalitě. Zdejší cena pracovní síly byla a je na poměrně vysoké úrovni, podnikatelé jsou ve mzdových nákladech pod vyšším tlakem než asijský region, a proto zde sílí tlaky na digitalizaci veškerých procesů. ČR nemůže být montovnou, musíme si držet dvě klíčové podmínky – výzkum a přímý styk s koncovým zákazníkem.
Na vše má velký vliv legislativa a dané podmínky, mnohdy nás to zbytečně svazuje.
V zemích, kde zatím není až takový tlak např. na ekologii nebo na sociální jistoty, to je určitou výhodou. Klíčovou rolí je určitě vzdělání a podpora inovací, včetně podmínek pro jejich rychlé rozšiřování.
Pokud absolvent vysoké školy nalezne uplatnění půl roku až rok a půl po ukončení studia, je to součást hodnocení, které má svoji kriteriální váhu při nastavení rozpočtu MŠMT na další rok. Tato finanční stránka věci se projevuje v hodnocení univerzity určitou nemalou částkou v řádu milionů. Ještě důležitější je pozice instituce v mezinárodních žebříčcích, dnešní zahraniční i domácí studenti se dívají, jaký je standard té instituce, na které studují. Instituce, která má lepší rating, lépe připravuje své studenty. Rovněž zaměstnavatelé se dívají, z jakých univerzit uchazeči přicházejí, a podle toho jim nabízejí finanční ohodnocení. Pozice univerzity v mezinárodním ratingu je klíčová. Nejprestižnější žebříček hodnocení samostatných fakult je Times Higher Education University Ratings, zde zaujímají naše ekonomické obory nejlepší pozice mezi univerzitami v ČR.
MM: Děkujeme vám za rozhovor.
Prezident Asociace výzkumných organizací Libor Kraus se pohybuje v oblasti výzkumu a vývoje 30 let. Jaká vidí pozitiva, úskalí a rezervy v této důležité součásti našeho ekonomického růstu? Na to jsme se ho zeptali v rozhoru, který poskytl redakci MM Průmyslového spektra.
Podařilo se po více než 25 letech v České republice obnovit řemeslnou tradici a drobné podnikání, nebo jsou páteří českého průmyslu pouze velké firmy a nadnárodní společnosti? Jaký je český živnostník, co ho trápí a jaká je v této oblasti aktuální situace?
Cesta antivirového řešení Avast od prvních nápadů ve Výzkumném ústavu matematických strojů k firmě o 1 700 zaměstnancích Avast Software obývající několik pater nové budovy na Pankráci, byla dlouhá a někdy trnitá. Zakladateli a tvůrci myšlenky na vytvoření vlastního antivirového programu, ze kterého se postupem doby stal ochranný systém bránící napadením, jsou Pavel Baudiš a Eduard Kučera.
Smyslem série této řady podcastů je představit současnou roli univerzity a hledat její skutečné postavení a poslání ve vztahu k vývoji konkurenceschopnosti tuzemské ekonomiky a společnosti jako takové. Hovoříme s rektory a děkany technických univerzit a fakult, kteří dávají nahlédnout do své denní operativy, o dílčí realizaci dlouhodobé strategie a jejich pohledu na ukotvení vzdělávací instituce ve společnosti. V tomto díle je naším hostem profesor Ľubomír Šooš, děkan Strojnické fakulty Slovenské technické univerzity v Bratislavě.
Je současná ekonomická krize příležitostí k progresu národního hospodářství? Bude avizovaná 7% inflace v tomto roce velkou hrozbou? Proč by se čísla měření životní úrovně ČR neměla srovnávat s některými státy EU? Je iniciativa českých podnikatelů k druhé transformaci české ekonomiky oprávněným voláním po změnách? Na tyto a další otázky odpovídala v rozhovoru pro MM Průmyslové spektrum hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská.
Online platforma se i díky pandemii koronaviru stala hitem posledních tří měsíců. Někteří podnikatelé dokonce tvrdí, že se velká část byznysu a obchodování přesune do online prostředí. Bude tento fenomén přetrvávat, změní se konečně české montovny na podniky s přidanou hodnotou, a proč by Čechům mohla i krize prospět? Na to jsme se zeptali ekonoma a člena Národní ekonomické rady vlády Lukáše Kovandy.
Složitá geopolitická situace natolik ovlivňuje ekonomické světové dění, že s jistotou prognózovat vývoj české ekonomiky není jednoduché. Klasické spouštěče, které ohlašují krizi, nefungují. Kdo dnes v recesi uspěje, proč je ČR pořád pro zahraniční investory zajímavá a která firma se budoucnosti bát nemusí? To jsou témata, nad kterými redakce MM Průmyslového spektra diskutovala s hlavním analytikem České bankovní asociace Miroslavem Zámečníkem.
Česká republika si v letošním roce připomíná 100 let od svého vzniku. Mezinárodnímu strojírenskému veletrhu v Brně je 60 let. Redakce MM Průmyslového spektra se rozhodla také zavzpomínat a k rozhovoru pozvala Miroslava Otépku, který stál u zrodu konstrukce a výroby českých obráběcích strojů. Miroslav Otépka se z profese dělníka vypracoval na respektovaného majitele jedné z největších českých strojírenských firem. Aktivita, optimismus a dobrá nálada ho neopouštějí ani ve věku, kdy se jiní věnují odpočinku. Možná je to jeho filozofií a jak sám říká: „Práce mi nikdy nic nevzala, vše, co jsem dělal, dělal jsem rád.“
Při příležitosti konání MSV v Brně oslovila redakce MM Průmyslového spektra výraznou osobnost českého byznysu – prezidenta Svazu průmyslu a dopravy ČR Jaroslava Hanáka.Povídali jsme si s ním o tom, žese našemu průmyslu mimořádně daří, jaká jsou největší rizika pro další růst tuzemské ekonomiky, jak vnímá státní podporu v oblasti podnikání a proč fandí Evropské unii, přestože si myslí, že je to byrokratický moloch.
Podporuje Evropská unie svoji evropskou ekonomiku, potažmo národní ekonomiky jednotlivých zemí, nebo je to moloch, který je brzdou dalšího rozvoje? Jaký je aktuální stav a co můžeme ještě od bruselské legislativy očekávat? Na názor jsme se zeptali prezidenta Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR RNDr. Jiřího Hynka.
Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem.
Proč jsme nejlepší?
a mnoho dalších benefitů.
... již 25 let zkušeností s odbornou novinařinou