Témata
Foto: Jadran Šetlík

Role technické univerzity v udržitelné společnosti, Prof. David Tuček, UTB Zlín

Smyslem nové série podcastů je představit současnou roli univerzity a hledat její skutečné postavení a poslání ve vztahu k vývoji konkurenceschopnosti tuzemské ekonomiky a společnosti jako takové. Hovoříme s rektory a děkany technických univerzit a fakult o jejich denní operativě, o realizaci dlouhodobé strategie, jejich pohledu na ukotvení vzdělávací instituce ve společnosti a dalších tématech. Tentokráte jsme o rozhovor požádali profesora Davida Tučka, děkana Fakulty managementu a ekonomiky Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.

Tento článek je součástí seriálu:
Role technické univerzity v udržitelné společnosti
Díly
Roman Dvořák

Je absolventem oboru Strojírenská technologie Fakulty strojní ČVUT v Praze, kde nakonec kombinovanou formu doktorského studia po dlouhých letech nedostudoval (...). V roce 1997 nastoupil do vydavatelství Vogel Publishing na post odborného redaktora vznikajícího strojírenského titulu MM Průmyslové spektrum. V roce 1999 přijal nabídku od německého vlastníka outsourcingovat titul do vlastního vydavatelství. 

Dana Dvořáková

Jednatelka a spolumajitelka vydavatelství MM publishing. Po absolvování Vysoké školy ekonomické v Praze pracovala v oblasti financování zahraničního obchodu na centrále Creditanstalt, později HVB Bank v Praze. V roce 2004 společně s manželem Romanem Dvořákem zakládá rodinnou firmu MM publishing, kde zodpovídá především za oblast financí a HR. 

Reklama


MM: Jaká je vaše vazba na fakultu, resp. univerzitu? Za co jste byl zodpovědný?

D. Tuček: Pozici děkana zastávám již druhé funkční období, konkrétně šest let. Ve vedení univerzity jsem však měl možnost pracovat již předtím. Na fakultě jsem nějaký čas řídil Ústav průmyslového inženýrství a informačních systémů, což je moje odborná doména a také v této oblasti garantuji magisterský i doktorský studijní program. Dále jsem působil jako prorektor pro celoživotní vzdělávání a spolupráci s praxí. Měl jsem možnost se několikrát setkat s paní Soňou Baťovou, snachou zakladatele Tomáše Bati.

MM: Co vás stojí nejvíce úsilí, a co vám naopak přináší nejvíce radosti a uspokojení?

D. Tuček: Člověka by měla práce bavit. Pokud tomu tak je, pak nevnímá zápřah, který v těchto funkcích je. Vedoucí pracovník je zároveň i pedagog. Člověk musí ale mít sebereflexi – tlačí na svoji výuku, projekty i vědeckovýzkumnou činnost, ale při tom nesmí zanedbávat to jádro, co má dělat pedagog. Spoustu času však věnuji řízení fakulty, absolvuji řadu schůzek se svými kolegy. Je to jako každý jiný manažerský post se všemi aspekty, co mu náleží – realizace krátkodobých i dlouhodobých cílů.

Prof. Ing. David Tuček, Ph.D.
děkan Fakulty managementu a ekonomiky Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně
Po absolvování gymnázia v Otrokovicích nastoupil na Technologickou fakultu VUT v Brně a studium ukončil obhajobou diplomové práce na téma Rozšiřování služeb firmy Barum Continental. Poté pokračoval doktorským studiem na sesterské Podnikatelské fakultě a doktorát obhájil prací na téma Vliv aplikací metod průmyslového inženýrství na zvýšení konkurenční schopnosti českých průmyslových výrobců se zaměřením na Slovácké strojírny. Titul docenta obdržel po pěti letech, v roce 2007, a to již na domovské fakultě, na základě habilitační práce zaměřené na aspekty procesního řízení a koncepty řízení výroby českých průmyslových podniků. Nejvyšší vysokoškolský titul obdržel v roce 2021, kdy byl jmenován profesorem v oboru Ekonomika a management.
David Tuček celkem 11 let soukromě podnikal ve firmě se zaměřením na digitální zpracování dat. S manželkou Zuzanou, která je docentkou též na UTB ve Zlíně, vychovávají dvě děti.
Foto: Jadran Šetlík

Nejvíce času, který mě netěší, trávím vyřizováním emailové korespondence. Co mi přináší radost v mojí práci, je přímá komunikace s kolegy, zvláště, řešíme-li příjemné záležitosti a nové výzvy. Např. nyní vyvíjíme dva nové studijní programy, dále vědeckovýzkumné projekty typu Horizont 2020 nebo národní projekt Exceles s MŠMT a MPO. Těším se také z nových výukových, sportovních a odpočinkových ploch či ze získaných nových přístrojů pro výuku.

MM: Proč jste si za svoji profesi zvolil akademické prostředí, a nikoliv praxi?

D. Tuček: V dosavadní praxi jsem měl možnost pracovat pro oba sektory, profesní i akademický. Podnikal jsem v rodinné firmě ve velkoobchodu, následně jsem si založil svoji vlastní společnost v oblasti digitálního zpracování informací. Ale to už jsem byl přijat na univerzitu a stále více jsem se věnoval akademické kariéře a výuce. V okamžiku, kdy jsem se dostal do vedení fakulty a univerzity, jsem opustil vlastní byznys, prolnutí s praxí mi však díkybohu zůstalo. Ranná etapa vlastního podnikání byla pro mě nesmírně důležitá, takže nejsem typický akademik hlavně ve vazbě na to, jak se člověk chová k zákazníkům svých procesů, kteří se sice změnili, ale stále jsou to zákazníci. Podnikání mě naučilo správně jednat s kolegy a další dovednosti.

MM: Jakou úlohu podle vás hraje univerzita v současnosti?

D. Tuček: Univerzita nemá být pouze dům, který slouží ke vzdělávání, i když vzdělávání studentů je jeden z nejčastěji skloňovaných úkolů. Další rolí univerzity je věda a výzkum, základní nebo aplikovaný. Univerzita je důležitou křižovatkou ve společnosti, místem, kde se potkávají ti, kteří se chtějí vzdělávat, s těmi, kteří mají co předávat. Ventilují se zde poslední trendy z té dané oblasti. A to nejen ze strany pedagogů, ale ze strany všech ostatních – odborníků z praxe, manažerů, kteří pravidelně docházejí na přednášky k vybraným předmětům. Dále našich zahraničních partnerů, kteří navštěvují naši univerzitu a my zase navštěvujeme je.

Každá moderní univerzita v tomto pojetí by měla rozvíjet i segment celoživotního učení. Např. naše fakulta nabízí odborné veřejnosti kurzy řízení firem, podnikání, oborové speciality typu akademie byznys manažera či průmyslového inženýra nebo Baťova manažerská škola. Máme možnost podílet se na formování okolí a společnosti, v tom právě tkví třetí role univerzity. Když jsem začal křižovatkou, tuto roli vnímám jako určitý důležitý semafor na té křižovatce zvaný univerzita.

Reklama
Reklama

MM: Jak se historicky vyvíjí vnější pohled na univerzitu ze strany odborné i všeobecné veřejnosti? Kde jsme nyní a kam bychom měli dospět?

D. Tuček: Prioritně se od univerzit očekává kvalitní výuka i bádání, což je asi historicky nejcitovanější role. Možná méně už se hovoří právě o té třetí roli. Univerzity by měly být tím strategickým partnerem, např. zástupcům správy a samosprávy, při formování regionálních, národních úkolů. Ale baťovské heslo nezná omezení národní úrovně, mezinárodních strategií a politik. My se snažíme naplnit realizaci strategických projektů v našem regionu. Máme společné instituce, jako např. Technologické inovační centrum a společné cíle ve vytváření partnerství jak veřejného, tak i občanského života ve Zlínském kraji. Dále pak posilujeme aktivity v oblasti společenské odpovědnosti, podílíme se na trvale udržitelném rozvoji společnosti a regionu. Příkladem jsou naše pravidelné konference zmiňující Baťův odkaz v Evropě.

MM: Jací studenti na univerzitu přicházejí a jací ji opouštějí?

D. Tuček: Bohužel musím konstatovat, že úroveň studentů přicházejících ze středních škol se mezigeneračně zhoršila, což dokládají testy a statistika. Má na to vliv chybějící selekce ze ZŠ na SŠ a ze SŠ na VŠ. V minulosti toto možné nebylo, neboť byla nastavena síta v podobě přijímacích zkoušek. Nyní hovořím za segment sociospolečenských a technických disciplín, např. v uměleckých oborech je situace naprosto odlišná a panují tvrdé podmínky. Z generace „Husákových dětí“ se na vysoké školy dostávali pouze silně motivovaní studenti, kteří se pečlivě připravovali. To bohužel už v dnešní době neplatí. Studenti, kteří by v minulosti těžko odmaturovali, se dnes stávají bakaláři v určitých oborech.

Je vysoký počet a velká konkurence ekonomických škol. My jsme jako jedni z posledních v loňském roce kvůli covidu zrušili přijímací zkoušku. Nyní v prvních ročnících vidíme celou řadu studentů, kteří požadavkům nestačí. Proto opět zavedeme kritéria přijetí, online přijímací zkoušky vnímáme jako bezpředmětné, neboť nejdou řádně zprocesovat.

Dobrou zprávou je, že ze strany MŠMT se vydefinovaly akademické a profesní studijní programy, zahrnující důležitou výukovou aktivitu v podobě praxe se stanoveným rozsahem i náplní.

MM: Jaká je současná úroveň akademického sboru, s jakými možnostmi jejich profesního růstu a sebevzdělávání?

D. Tuček: Někteří kolegové po doktorátu zůstávají na fakultě a pokračují v budování akademické kariéry. Často ale odcházejí do praxe, kde jsou ohodnoceni diametrálně odlišnými financemi a již se na akademickou půdu v produktivním věku nevrátí. Především se to týká informatiků. Ty můžeme adekvátně zaplatit za předpokladu jejich účasti na projektech, ale pak jim zase na výuku již nezbývá mnoho času, a navíc jsou velmi přetížení.

Pokud se lidé z praxe vracejí na univerzity a učí, jsou velmi vítáni, za předpokladu dokončení postgraduálního studia. Kariérní postup na univerzitách je možný, takže směřování k habilitaci a následnému získání profesury je cestou k profesnímu růstu a vyššímu finančnímu ohodnocení.

Reklama

MM: Kde je dnes Evropa ve svém postavení z celosvětového pohledu v oblasti inovací? Kam ji podle vás posunul covid?

D. Tuček: Známá baťovská zásada říká, že v krizi je třeba vidět především příležitost. V oblasti terciárního vzdělávání jsme schopni online schvalovat dokumenty, učit nebo připravovat projekty, což platí nejen pro školství, nýbrž i pro segment podnikatelský. Je pozitivní, že jsme se naučili uvažovat jinak.

Do budoucna nebudou souměřitelné některé podmínky, jako např. cena energií. Neplatí, že energetická politika je souměřitelná mezi státy, ekonomikami nebo kontinenty. Stejně tak to neplatí třeba o zemědělské politice. Velký vliv mají rozhodnutí, jakou energetickou strategii v dlouhodobém horizontu přijme stát, jelikož různé energetické vstupy mají různé ceny. Jsou odlišné podmínky pro firmy např. v Evropě, USA nebo Číně. Jde o nový fenomén, naši podnikatelé se děsí, že tyto ceny vstupů se následně projeví v konkurenceschopnosti jejich produktů.

MM: Proč se podle vás postupně rozevírají nůžky mezi evropskými, resp. americkými technologickými firmami a asijskými? Jsou absolventi vaší univerzity kompatibilní s požadavky světových firem a uplatňují se v mezinárodním prostředí?

D. Tuček: V minulosti byla Evropa, především Německo, skutečně leaderem v nastavení investic do vzdělávání a jeho kvalitě. Zdejší cena pracovní síly byla a je na poměrně vysoké úrovni, podnikatelé jsou ve mzdových nákladech pod vyšším tlakem než asijský region, a proto zde sílí tlaky na digitalizaci veškerých procesů. ČR nemůže být montovnou, musíme si držet dvě klíčové podmínky – výzkum a přímý styk s koncovým zákazníkem.

Na vše má velký vliv legislativa a dané podmínky, mnohdy nás to zbytečně svazuje.

V zemích, kde zatím není až takový tlak např. na ekologii nebo na sociální jistoty, to je určitou výhodou. Klíčovou rolí je určitě vzdělání a podpora inovací, včetně podmínek pro jejich rychlé rozšiřování.

Pokud absolvent vysoké školy nalezne uplatnění půl roku až rok a půl po ukončení studia, je to součást hodnocení, které má svoji kriteriální váhu při nastavení rozpočtu MŠMT na další rok. Tato finanční stránka věci se projevuje v hodnocení univerzity určitou nemalou částkou v řádu milionů. Ještě důležitější je pozice instituce v mezinárodních žebříčcích, dnešní zahraniční i domácí studenti se dívají, jaký je standard té instituce, na které studují. Instituce, která má lepší rating, lépe připravuje své studenty. Rovněž zaměstnavatelé se dívají, z jakých univerzit uchazeči přicházejí, a podle toho jim nabízejí finanční ohodnocení. Pozice univerzity v mezinárodním ratingu je klíčová. Nejprestižnější žebříček hodnocení samostatných fakult je Times Higher Education University Ratings, zde zaujímají naše ekonomické obory nejlepší pozice mezi univerzitami v ČR.

MM: Děkujeme vám za rozhovor.

Související články
Trnitá cesta české vědy a výzkumu

Třicet let je diskutovaným tématem propojení české vědy a výzkumu s průmyslem. Podařilo se konečně v této oblasti učinit pokroky? Proč se čeští vědci nehrnou do tuzemských firem a proč české školství negeneruje kreativní osobnosti? K diskuzi o těchto otázkách jsme pozvali docenta Jiřího Krechla, který se problematice výzkumu a vývoje dlouhodobě věnuje.

Role technické univerzity v udržitelné společnosti, Doc. Milan Edl, ZČU v Plzni

Smyslem této série podcastů je představit současnou roli univerzity a hledat její skutečné postavení a poslání ve vztahu k vývoji konkurenceschopnosti tuzemské ekonomiky a společnosti jako takové. Hovoříme s rektory a děkany technických univerzit a fakult o jejich denní operativě, o realizaci dlouhodobé strategie, jejich pohledu na ukotvení vzdělávací instituce ve společnosti a dalších tématech. Tentokráte jsme o rozhovor požádali docenta Milana Edla, děkana Fakulty strojní Západočeské univerzity v Plzni.

Lesk a bída českých obráběcích strojů

Česká republika, resp. tehdejší Československo, mělo bohatou historii ve výrobě obráběcích strojů. Kde v období největší slávy byli ve svých inovačních počinech současní světoví lídři, když např. kovosviťácký konstruktér Ladislav Borkovec se již v roce 1977 začal zaobírat myšlenkou multifunkčního soustružnicko-frézovacího stroje? Přes dřevěný kinematický model, který si vytvořil doma v dílně, vedla dlouhá cesta až k prototypu prezentovanému  na EMO v Paříži v roce 1980. Po vyrobení 45 strojů řady MCSY, které nenazval nikdo jinak než „Boháro“, byla z ekonomických důvodů a nedostupnosti kvalitní řídicí elektroniky bohužel výroba v tehdejším Kovosvitu ukončena. Dva bývalé kovosviťáky, srdcem i duší, Jiřího Mindla a Vladislava Čítka, jsem díky jejich letitým zkušenostem celoživotního zasvěcení oboru obráběcích strojů požádal o rozpravu nad současným stavem tuzemského oboru výrobních strojů a nad tím, jaké jsou jeho případné perspektivy.

Související články
Cesta k budoucímu růstu vede přes investice

Rok 2020 by se dal přejmenovat na Rok černých labutí. Ekonomové k těmto původem australským ptákům přirovnávají události, které nikdo nečeká a které hluboce zasáhnou samotné základy hospodářství. Tak jako to dokázala pandemie nového typu koronaviru. Ze dne na den donutila vlády, aby vypnuly na několik měsíců nejen českou, ale také další klíčové ekonomiky pro české exportéry.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Jsem optimista, letos se přikláním k mírnému růstu

Evropa, včetně České republiky, se potýká s ekonomickými problémy. České firmy a domácnosti bojují s téměř 20% inflací, vysokými cenami energií a zdražování nemá konce. Růst hrubého domácího produktu má na letošní i příští rok klesající tendenci a oživení se jeví v nedohlednu. Přesto, ekonom Petr Zahradník hlubokou recesi v 2. pololetí 2022 neočekává. Doufá, že na konci roku budeme aspoň mírně růst, a máme příležitosti se z recese proinvestovat.

Způsob myšlení definuje naši úspěšnost

Ekonomické změny způsobené pandemií vyžadují nové přístupy v oblasti lidských zdrojů a leadershipu. O své zkušenosti a náměty, jak v tomto turbulentním čase efektivně využít lidský potenciál, včetně svého, se s námi podělila Lucie Teisler, vedoucí partnerka poradenské společnosti Anderson Willinger.

Výzkum rozděluji pouze na dobrý a špatný, říká Libor Kraus

Prezident Asociace výzkumných organizací Libor Kraus se pohybuje v oblasti výzkumu a vývoje 30 let. Jaká vidí pozitiva, úskalí a rezervy v této důležité součásti našeho ekonomického růstu? Na to jsme se ho zeptali v rozhoru, který poskytl redakci MM Průmyslového spektra.

Jsme zemí malých firem a živnostníků?

Podařilo se po více než 25 letech v České republice obnovit řemeslnou tradici a drobné podnikání, nebo jsou páteří českého průmyslu pouze velké firmy a nadnárodní společnosti? Jaký je český živnostník, co ho trápí a jaká je v této oblasti aktuální situace?

MM Podcast: Glosa - Dědici evropské historie

Evropa se během relativně krátké doby proměnila z technologicky, ekonomicky i vojensky nejrozvinutějšího regionu planety v turistický skanzen s otevřeným zbytnělým sociálním systémem, na který se snaží napojit vlny přicházejících z celého světa.

Štěstí přeje připraveným!

Cesta antivirového řešení Avast od prvních nápadů ve Výzkumném ústavu matematických strojů k firmě o 1 700 zaměstnancích Avast Software obývající několik pater nové budovy na Pankráci, byla dlouhá a někdy trnitá. Zakladateli a tvůrci myšlenky na vytvoření vlastního antivirového programu, ze kterého se postupem doby stal ochranný systém bránící napadením, jsou Pavel Baudiš a Eduard Kučera.

Deset zastavení s JK: Obnova Slovenska

Série 10 rozhovorů s legendou inovační sféry Jánem Košturiakem je retrospektivou dílčích milníků, které jej na jeho osobní a profesní cestě potkaly a umožnily mu realizovat jeho sny, touhy a přání. Nahlížejme postupně do minulosti a hledejme společně okamžiky, které vytvářely Jánovu budoucnost a umožňovaly mu vidět za horizont zřetelněji než nám ostatním.

Univerzita Karlova cílí na vyšší spolupráci s firmami

Poprvé v historii byla zvolena do funkce rektorky Univerzity Karlovy, jedné z nejstarších univerzit v Evropě, žena. Lékařka prof. MUDr. Milena Králíčková v březnu tohoto roku, měsíc po svých 50. narozeninách, převzala mandát. Jejím cílem je poskytovat trhu práce moderního absolventa, větší zapojení studentů do komerční sféry, maximální podpora aplikace vědeckých výsledků do praxe a další úspěšný rozvoj Charles University Innovations Prague, která vznikla za jejího předchůdce prof. Zimy.

Role technické univerzity
v udržitelné společnosti:
Prof. Ľubomír Šooš, STU v Bratislavě

Smyslem série této řady podcastů je představit současnou roli univerzity a hledat její skutečné postavení a poslání ve vztahu k vývoji konkurenceschopnosti tuzemské ekonomiky a společnosti jako takové. Hovoříme s rektory a děkany technických univerzit a fakult, kteří dávají nahlédnout do své denní operativy, o dílčí realizaci dlouhodobé strategie a jejich pohledu na ukotvení vzdělávací instituce ve společnosti. V tomto díle je naším hostem profesor Ľubomír Šooš, děkan Strojnické fakulty Slovenské technické univerzity v Bratislavě.

Reformy nestačí. Je nutná transformace

Je současná ekonomická krize příležitostí k progresu národního hospodářství? Bude avizovaná 7% inflace v tomto roce velkou hrozbou? Proč by se čísla měření životní úrovně ČR neměla srovnávat s některými státy EU? Je iniciativa českých podnikatelů k druhé transformaci české ekonomiky oprávněným voláním po změnách? Na tyto a další otázky odpovídala v rozhovoru pro MM Průmyslové spektrum hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě

a mnoho dalších benefitů.

... již 25 let zkušeností s odbornou novinařinou

      Předplatit