Jsme zemí malých firem a živnostníků?

O tom jsme hovořili s generální ředitelkou Asociace malých a středních podniků a živnostníků České republiky Evou Svobodovou.

MM: Česká republika byla vždy zemí malých podnikatelů, živnostníků a cechů. Kolik je u nás aktuálně takových subjektů a jakou měrou se podílejí na české ekonomice?

E. Svobodová: V současné době je v České republice kolem 1,1 milionu malých a středních podnikatelských subjektů, tj. firem do 250 zaměstnanců. Podíl malých a středních podniků v roce 2015 na celkovém počtu aktivních podnikatelských subjektů byl 99,83 % a podíl na celkových výkonech podnikatelské sféry dosáhl 49 %. Nemalou měrou se podílí i na celorepublikové zaměstnanosti. V roce 2015 zaměstnávaly tyto podniky 589 tisíc zaměstnanců, což je o 7 tisíc více oproti toku 2014. Celkové výkony malých a středních podniků v průmyslu dosáhly v minulém roce 1,6 mld. korun, tzn. že jejich podíl je 39 %. Podstatnou část malého a středního podnikání tvoří rovněž osoby samostatně výdělečně činné. Na konci roku 2015 jich bylo celkem 975 952. Nejvyšší množství OSVČ bylo na konci roku 2011, kdy jich v ČR bylo více než 1 milion. Pokles je pravděpodobně způsoben nižším počtem OSVČ, které mají tuto činnost jako hlavní zdroj příjmů. Na druhou stranu stoupá počet OSVČ na vedlejší činnost čili při zaměstnání. To pravděpodobně signalizuje, že živnostník raději volí zaměstnaneckou jistotu a k tomu přivýdělek.

MM: Nastává tedy u nás obnova řemeslné tradice? Zaznamenáváte nějaký posun? Vznikají opět profesní sdružení nebo cechy, které zde bývaly za první republiky?

E. Svobodová: Co se týká obnovení řemeslných a profesních cechů, zdaleka nedosahujeme úrovně, která je známá a běžná v sousedních zemích, zejména v Rakousku a Německu. Systém v těchto zemích je nastaven odlišně a hlavně nebyl přerušen obdobím totality. Cechy si v těchto zemích vybudovaly nezastupitelné místo ve společnosti. Být členem cechu patří k hrdosti, kvalitě, cti a celkovému vyššímu společenskému postavení a uznání. V České republice je většina cechů bohužel ještě popelkami, neboť samy bojují o své právoplatné místo ve společnosti. Také nemají dostatek finančních prostředků na svou propagaci, ať už vůči potenciálním členům nebo vůči veřejnosti. I z tohoto důvodu asociace iniciovala letošní projekt Rok řemesel 2016. Jedním z hlavních cílů je pozvednutí prestiže řemeslných cechů, osvěta vůči veřejnosti a v neposlední řadě ocenění za řemeslný počin, za který předáváme vítězům finanční odměny. Řemeslným počinem je nejčastěji soutěž studentů určitého oboru, veletrhy, výstavy, ukázky živé práce pro veřejnost, spolupráce se základními a středními školami nebo vydávání odborných publikací.

MM: Jak vnímáte současné podnikatelské prostředí? Je k lidem, kteří se rozhodli podnikat, příznivé, nebo naopak?

E. Svobodová: Nemůžeme říci, že by podnikatelské prostředí bylo vyloženě nepříznivé, ačkoli např. začínající podnikatelé tento názor mají. Začít podnikat je dnes obtížnější, než tomu bylo v 90. letech. Je mnohem větší konkurence, vývoj je dynamičtější a aktuálně není možné najít dostatek kvalitních zaměstnanců. Na druhou stranu existuje pro začínající podnikatele řada prostředí a platforem pro jejich podporu. Jsou to např. podnikatelské huby, inkubátory, sdílené služby, granty a různé formy podpory. Ovšem ne všechny jsou využívány. Například inkubátory zejí prázdnotou a ne všichni podnikatelé nakonec svůj byznys skutečně odstartují. Obavy na začátku jsou zcela oprávněné – nemám dost peněz, nemám tak originální nápad a nemám se s kým poradit. Snažíme se podporovat novou krev a na tom jsme postavili v asociaci před čtyřmi roky projekt „Svou cestou – Young business“, který zahrnuje setkávání mladých, začínajících podnikatelů s těmi staršími, zkušenými a úspěšnými. Součástí projektu je i grant, kde mohou začínající podnikatelé soutěžit se svými byznys plány o částku 500 000 korun. Fakt je, že v současné době se znovu dostávají do popředí léty ověřené přístupy a principy Baťova podnikání.

Problémy dnes zažívá zejména výrobní sféra, která trpí akutním nedostatkem zaměstnanců. Mladí lidé nechtějí pracovat fyzicky. Nastavený školní systém umožňuje nastoupit na střední školy s maturitou s osmi čtyřkami z deváté třídy. Absence studentů na středních odborných školách a zejména učilištích dosahuje až 50 procent. Řada žáků nemá ani základní návyky chodit každý den do školy, přesto nejsou vyloučeni, neboť u některých oborů by ve třídě nezůstal už nikdo. A jejich snaha a motivace je skoro nulová. Tito lidé pak přicházejí na trh práce a diví se, že v zaměstnání po nich někdo chce práci a dodržování pravidel. Na stavební obory, např. klempíř, se hlásí žáci, kteří v prvním ročníku neumí definovat, co je čtverec, co je obdélník, co je obvod a co je obsah. Na některé obory se počet přihlášených za poslední dekádu dramaticky snížil. Největší propad absolventů hlásí obory kameník, čalouník, pokrývač, autoelektrikář, řezník-uzenář, pekař či truhlář. Obor sladovník-pivovarník je dokonce na nule, což znamená žádný absolvent. Tato mládež však dospěje a měla by tvořit základ aktivně pracujících lidí, ať už podnikatelů či zaměstnanců, kteří budou vytvářet hodnoty dalších 30 let. Trochu mne z toho jímá hrůza. Ovšem ne všechny děti jsou stejné. Samozřejmě je zde řada velmi šikovných, pracovitých žáků a studentů, ale z nich mnozí míří do zahraničí.

MM: Jak dnes vypadá typický český živnostník? Jaké má největší problémy, a naopak, v čem se mu daří? Co aktuálně živnostníci řeší?

E. Svobodová: Jak vypadá typický český živnostník, nelze jednoznačně odpovědět. Pokud jde o řemeslo, je mu většinou kolem 50 let a více. Pokud jde o IT, jde o mladého člověka těsně po škole. Pokud jde o ženu, je to nejčastěji matka malých dětí. OSVČ podnikají nejčastěji bez zaměstnanců, neboť současná podoba rigidního zákoníku práce je pro živnostníky nepřijatelná. V případě většího počtu zakázek se raději obrátí na kolegu OSVČ z oboru a na revanš si tuto zakázku vrátí. Zaměstnanec je drahý, při nedostatku práce je problém s jeho zaplacením, případně propuštěním. Také musí být na vše proškolen, vybaven pracovními a ochrannými pomůckami, má nárok na dovolenou, stravenky, nemocenskou apod. Při výkyvech v zakázkách je pak naplňování těchto nároků a povinností velmi problematické. V současné době začínají podnikat lidé v oborech, které vůbec nevystudovali. Máme zde příklady lidí, kteří pracovali ve velkých IT korporacích a založili si malou potravinářskou firmu, restauraci nebo obchod se sportovním zbožím nebo jsou producenty či pěstiteli v menších regionech, kde bydlí. Jsou pro svou práci velmi zapáleni, jedou na doraz. Jsou také úspěšní, ale bohužel při růstu firmy začínají narážet na nedostatek kvalifikovaných zaměstnanců. Pokud mám být konkrétní, tak neseženete např. pekaře, vyučeného už vůbec. Mnozí zaměstnanci nechtějí dojíždět ani pár kilometrů nebo prostě nepřijdou do práce, aniž by zavolali. Tento stav rozvoj velmi nadějných firem velice brzdí. Živnostníci, kteří jsou plátci DPH, řeší samozřejmě další povinnosti, které na ně naložil stát. Jedná se mimo jiné o kontrolní hlášení DPH nebo na obzoru rozjíždějící se elektronickou evidenci tržeb apod. Administrativa narůstá, ačkoli stát tvrdí opak. Živnostník musí tuto agendu zajišťovat externě, což se mu samozřejmě prodražuje.

MM: V čem nejvíce potřebují malé a střední podniky, včetně OSVČ, pomoci?

E. Svobodová: Všichni víme, že rčení „jeden nezmůže nic“ je naprosto pravdivé a v případě malých podniků to platí dvojnásob. Proto se některé firmy, ať již velké, nebo malé, sdružují v profesních asociacích. Z reakce našich členů víme, že zcela zásadní je podpora v jednání s úřady a ministerstvy. Je to především nepříjemná komunikace např. v oblasti byrokratických postupů, šikany podnikatelů a dalších palčivých témat. Věnujeme se každému podnětu z členské základny. V loňském roce jsme k této agendě založili tzv. SOS útvar. A pokud mohu trochu pochválit naši činnost, tak máme za sebou první úspěchy. Podařilo se urovnat majetkové vztahy mezi pražskými odbornými školami a díky pragmatickému jednání všech stran se tím udržel kovářský učňovský obor. Koordinujeme aktivity bývalých dealerů Hyundai vůči bezprecedentnímu chování dovozce Hyundai Motor Czech. Těší nás, že šikanovaní dealeři zatím vyhráli všechny soudy. Naposledy to byla arbitráž u Rozhodčího soudu. Řešíme se státními zástupci velké celoplošné projekty středních podniků spojené s vydíráním. Pomáháme i malé podnikatelce s šikanou od místního živnostenského úřadu. Marně zatím bojujeme s finanční správou a dalšími úředníky nad nepochopitelným postupem vůči východočeským výrobcům při uznávání nákladů na výzkum a vývoj. V rámci SOS útvaru se snažíme všechny spory řešit nejprve smírnou cestou, teprve pokud není možné dojít k dohodě, využíváme právních i mediálních nástrojů. SOS útvar si získává u firem oblibu a my garantujeme, že všechny případy dotáhneme do konce.

MM: Ve kterých oborech nejčastěji malé a střední firmy podnikají?

E. Svobodová: U nás jsou nejvíce zastoupeny obory, jako je výroba lodí, metalurgie a strojírenství, dopravní telematika, výroba plastů a gumy, elektrotechnika, stavební průmysl, řemesla, služby a obchod. Když už jsme ve strojírenském časopise, tak bude pro vaše čtenáře zajímavá informace, že strojírenské firmy představují cca 24 % členské základny. Jde nejčastěji o firmy z přesného strojírenství, výroby a údržby strojů a zařízení, ale i mechatroniky, biomechaniky a nanotechnologií. Průměrný počet zaměstnanců se pohybuje od 50 do 70.

MM: A co ženy a jejich chuť podnikat? V jakém oboru se realizují?

E. Svobodová: Rostoucí trend počtu žen podnikatelek dále pokračuje. Dvanáctinásobně převyšuje počet podnikatelských subjektů nově založených muži. Největší bariéru při zahájení podnikání vidí ženy v nedostatku financí, nepřehledné byrokracii, ale i v obavě o zabezpečení rodiny. I přesto jsou tři čtvrtiny podnikatelek spokojeny se svojí pracovní volbou, zatímco běžně zaměstnané ženy pouze z jedné třetiny. Trendem začíná být dosažení nezávislosti. Vyplývá to z výsledků průzkumu a analýzy, kterou asociace s platformou Ženy, s. r. o., a s MPO uskutečnily a zveřejnily v září 2016. Přestože muži v podnikání stále převládají, jejich počet v posledních letech stagnuje a dominuje trend trvalého růstu počtu podnikajících žen. V roce 2015 počet podnikatelek vzrostl o dalších více než sedm tisíc, zatímco mužů přibylo jen šest set. Na jednoho muže tak dnes připadá v průměru 1,48 živnostenských oprávnění, na jednu ženu je to 1,32. Podnikatelky jsou se svým životem i příjmem mnohem spokojenější než ženy v zaměstnaneckém poměru. To potvrzuje také skutečnost, že pouze jedno procento oslovených žen podnikatelek nechce, aby jejich děti v budoucnu podnikaly.
Samostatnost a nezávislost prezentují ženy také v tom, že při zahájení podnikání nevyhledávají pomoc s prodejem produktů, příliš nespoléhají na státní ani evropskou podporu. Naopak za rozhodující považují podporu rodiny. Vadí jim nesrozumitelnost všech administrativních povinností, potýkají se s nedostatkem zdrojů a přivítaly by srozumitelný a finančně dostupný informační servis.

Ženy si uvědomují, že základní finanční kapitál a informace o podnikání jsou nezbytností. I proto AMSP ČR za podpory Raiffeisenbank každoročně vyhlašuje grantový program Podnikavá žena roku, kdy deset nejzajímavějších podnikatelských příběhů získává veřejné ocenění, medializaci a finanční odměnu.

MM: Děkuji vám za odpověď.

Asociace malých a středních podniků a živnostníků České republiky (AMSP ČR)

Vznik: AMSP ČR je na trhu od roku 2001, kdy se spojila s organizací ASMEC (Association of Small and Medium-sized Enterprises and Crafts), vzniklou v roce 2000.
Zakladatel: Ing. Břetislav Ošťádal, po roce 1989 působil 9 let jako generální ředitel Svazu průmyslu a dopravy ČR, následně tuto pozici opustil a věnoval se vlastnímu podnikání ve strojírenství. Později usoudil, že malé a střední podniky, kam se svou firmou rovněž patřil, nemají v České republice potřebné zastání, a tak se po vzoru okolních západních zemí rozhodl iniciovat založení Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR.

Počet členů: 264 tisíc podnikatelských subjektů, z nichž cca 1/3 jsou osoby samostatně výdělečně činné

Činnost a zaměření: Hlavní činností AMSP ČR je podpora malých a středních podniků a živnostníků formou informačního servisu, právního poradenství, monitoringu dotačních příležitostí, vyhlašování grantů a soutěží.

Vedení AMSP ČR: doc. Ing. Karel Havlíček, Ph.D., MBA, předseda představenstva

Zdroj: AMSP ČR

PhDr. Iva Ruskovská

iva.ruskovska@gmail.com