Výkonná ředitelka Svazu českého leteckého průmyslu
Je absolventkou pražské Právnické fakulty. Již při studiu pracovala u poradenské firmy KPMG, kde se specializovala na daňové poradenství, zejména v oblasti mezinárodních daní. V rámci svého působení v KPMG pobývala rok v KPMG Dublin v Irsku, kde radila českým klientům se zakládáním irských investičních fondů. Poté byla rok v Londýně, kde se soustředila na mezinárodní daňovou optimalizaci.
Po sedmi letech v KPMG nastoupila v roce 2000 do Revitalizační agentury, kde se na pozici projektové manažerky zabývala restrukturalizací a prodejem českých průmyslových firem vlastněných státem. Jedním z nich byl Zetor, kde před jeho prodejem v letech 2000–2002 působila jako předsedkyně dozorčí rady. V Revitalizační agentuře, respektive společnosti Odien Asset Management, která byla poradcem této agentury, působila do roku 2004 na pozici finanční ředitelky a projektové manažerky.
V létě roku 2004 byla vybrána firmou BAE Systems a stala se ředitelkou offsetového programu Gripen, který se rozběhl v souvislosti s pronájmem letadel JAS 39 Gripen AČR. Od té doby se také datuje její působení v obranném a leteckém průmyslu. Od roku 2012 do roku 2014 pracovala pro švédskou společnost SAAB AB jako jednatelka české pobočky a ředitelka offsetového programu Gripen.
Na jaře roku 2014 se stala výkonnou ředitelkou Svazu českého leteckého průmyslu a od podzimu roku 2014 je místopředsedkyní dozorčí rady společnosti Letiště Praha a.s. V roce 2016 se stala také členkou dozorčí rady společnosti Czech Aviation Training Center.
Mezi její záliby patří cestování, golf, interiérové designerství a asijské umění. Zejména se však věnuje své šestileté dceři Victorii.
MM: V jaké kondici se aktuálně nachází český letecký průmysl?
Mgr. Undusová: Český letecký průmysl je celkově v dobré kondici. Statistiky našeho svazu ukazují, že objem letecké výroby již pět let po sobě roste a tím samozřejmě i jeho export. To je velice povzbudivé, jelikož většina leteckých výrobků a služeb míří do zahraničí a jejich tržby úměrně rostou. Takže i přes některé mediálně známé kauzy typu Aicraft Industries a Job Air Technics se leteckému průmyslu v Čechách daří. Za naše členy máme úplná statistická data z roku 2014. Z tržeb ve výši 13,5 miliardy korun činil export 10,5 miliardy korun. Zaměstnáno v členských firmách bylo téměř 6 500 lidí. Pokud bychom se komplexně podívali na letecké firmy v České republice včetně zaměstnanců letišť, tak se dostaneme řádově na cca 10 000 lidí. Letecká doprava je na vzestupu, a tudíž i počet zaměstnanců v letectví roste. V roce 2010 svazové firmy zaměstnávaly 3 700 lidí a na konci roku 2014 to bylo již zmiňovaných 6 500 zaměstnanců. Meziroční růst tržeb byl 15 %. Rostla i produktivita práce a konkurenceschopnost, kterou potvrzuje rostoucí export firem. Zároveň rostly i výdaje na výzkum a vývoj a investice do výrobních prostředků – za rok 2014 to byly 2 miliardy korun.
MM: Jaké je současné výrobní portfolio českého leteckého průmyslu? Je aktuálně výroba soustředěna na menší letadla typu kluzáky, ultralighty atd., nebo velká letadla, nebo převažují subdodávky?
Mgr. Undusová: Portfolio českého leteckého průmyslu je široké. Naše republika je jedna z mála zemí, která vyrábí pro letectví veškeré komponenty a má i své finální výrobce. Z výroby ve „velkém“ letectví se jedná zejména o dodávky dílů a komponentů pro světové obry typu Airbus a jejich zahraniční dodavatele. V tomto řetězci je zapojeno mnoho českých firem. Jsou to podniky strojírenského typu, o kterých se příliš neví, že jsou i kvalitními leteckými dodavateli. Z našich členů je to například Startech, Charvát AXL nebo Znojemské strojírny. Největší českou firmou dodávající Airbusu, Embraeru a Sykorskemu je Aero Vodochody prostřednictvím divize Aerostructures. Aero na dodávkách kooperuje s dalšími českými subdodavateli. Zajímavým dodavatelem je i Jihlavan, který má dobré zahraniční kontrakty a dodává i Airbusu. Česká dcera firmy Zodiac – Zodiac Galleys Europe je výhradním dodavatelem interiérového vybavení pro Airbus. V letošním roce mimo jiné dodala již tisící kuchyňku pro tuto leteckou společnost. Z menších firem mohu jmenovat například LA Composite, kteří dodávají protipožární ochranu nákladových dveří pro všechny typy letadel Airbus, nebo Quittner & Schimek z Nové Paky, kteří dodávají letecké kabeláže. Takže co se týká dodávek pro světové trhy, české firmy jsou velice slušně zapojeny do výrobních programů nejvýznamnějších výrobců.
V oblasti ultralightů je Česká republika skutečnou velmocí. Vedle Francie, Německa a Itálie jsme hlavním evropským výrobcem a exportérem ultralightů. Naším trhem je především Severní Amerika a Evropa. Přibližně 90 procent u nás vyrobených ultralightů jde na export. Roční hodnota vývozu je 40 milionů eur. Hlavními výrobci jsou CZ Sport Aircraft, Evektor Aerotechnik, Jihlavan Airplanes -Skyleader a Zlín Aircraft.
Výrobu menších civilních letadel u nás realizují dvě společnosti – Aircraft Industries a jejich L410 NG, který má nový motor od GE, a firma Evektor s letounem EV 55, u kterého probíhají certifikační zkoušky.
Vojenská letadla nabízí jediný výrobce, a to Aero Vodochody, kde se aktuálně pracuje na projektu L-39NG. Ten u stávajících zákazníků nahradí legendární L-39 a chce uspět i u nových zájemců. Současně probíhají ve Vodochodech práce na letounech L-159, které byly prodány do Iráku a firmě Draken do USA.
MM: Na jakých trzích mají české letecké produkty největší uplatnění, jaké jsou hlavní exportní trhy?
Mgr. Undusová: Velké exportní objemy českých leteckých firem míří zejména za velkými zákazníky typu Airbus a Embraer. Obecně z exportních trhů stále převládají státy západní Evropy a USA. V oblasti leteckého výcviku jsou klienty leteckých škol především africké státy. Zajímavá je i Indie a očekává se nárůst spolupráce s Čínou. Perspektivním trhem je i jihovýchodní Asie, kde se firmy snaží navázat na předchozí dobré vztahy. Dobrým příkladem je Vietnam. U nových exportních příležitostí pro střední a menší firmy je velice důležitá podpora státu přes Ministerstvo zahraničí, Ministerstvo průmyslu a obchodu a jednotlivé zastupitelské úřady. Pokud firma nemá v dané zemi zastoupení, a to si většina menších firem nákladově nemůže dovolit, tak je velice těžké se na tato teritoria vůbec dostat.
MPO podporuje exportní snahy českých leteckých firem prostřednictvím dotací na účast na některých veletrzích a pořádáním obchodních misí, kam s ministrem cestují i zástupci firem se zájmem o navázání obchodní spolupráce v daném teritoriu. Ministerstvo zahraničí má také program malých obchodních misí, kdy podle požadavků pořádá prostřednictvím velvyslanectví v příslušných zemích setkání českých firem se zahraničními partnery. Agentury Czech Trade a CzechInvest se také snaží podporovat mezinárodní kontakty v letectví prostřednictvím svých databází kontaktů a referencí.
MM: V jakém segmentu a na jakých teritoriích vidíte perspektivy pro české letecké firmy? Máme nějaké výhody oproti jiným zemím?
Mgr. Undusová: Uplatnění pro české letecké výrobní firmy vidím zejména v dodavatelském řetězci světovým výrobcům. Vynikající renomé mají české letecké školy. Co se týká leteckých škol a jejich pilotního, leteckého i vrtulníkového výcviku, tak je zřejmé, že zahraniční klientela z Afriky, Asie, Izraele a v budoucnu i Číny je bude v následujících dekádách úspěšně živit. Oproti ostatním evropským zemím máme především ve výcviku velkou přidanou hodnotu. Nabízíme kompletní pilotní výcviky ve vysoké kvalitě se všemi potřebnými certifikacemi za konkurenceschopné ceny. ČR má vynikající mezinárodní pověst prvotřídních a přátelských školitelů. Tradice pilotního výcviku pro zahraniční klienty se u nás datuje už od roku 1948, kdy jsme nově vzniklému státu Izrael poskytovali výcvikové kurzy pilotů, včetně stíhacích letounů Avia S-199. Leteckých škol je v ČR opravdu hodně, například F-Air, DSA, Aviatický klub, Blue Sky Service, Flying Academy, Aero Klub Praha-Letňany. Dále v Praze-Ruzyni působí firma Czech Aviation Training Center, která školí piloty i palubní personál pro letecké společnosti – jde o certifikovaný pilotní výcvik na velká dopravní letadla Airbus a Boeing. Ve všech leteckých školách je možné začít výcvik tzv. „ab initio“, tedy od nuly bez nutnosti předchozích zkušeností a výcviku a ukončit kurz získáním pilotního průkazu.
V oblasti mezinárodního vojenského výcviku je lídrem státní podnik LOM Praha, který ve svém Centru leteckého výcviku v Pardubicích školí piloty vrtulníků a stíhače AČR, včetně dalších pilotů prakticky z celého světa.
Kromě výcviku pilotů je Česká republika schopná nabídnout i výcvik leteckých dispečerů v Czech Air Navigation Institute, který funguje při Řízení letového provozu ČR a probíhá v souladu s mezinárodními standardy ICAO a Eurocontrol. Výcvik dispečera letového provozu se poskytuje jako služba pro účely výcviku dispečerů pro české nebo zahraniční organizace řízení letového provozu. Doba výcviku letového dispečera včetně on job trainingu je cca 2 roky. V případě zahraničních frekventantů je doba výcviku od 3 do 9 měsíců v závislosti na požadovaných kvalifikacích. U zahraničních dispečerů pak on job training probíhá u jejich mateřské organizace. Na rozdíl od pilotní licence si nelze tento výcvik koupit takříkajíc „z ulice“. Uchazeči musejí být vybráni a vysláni na výcvik svými zaměstnavateli, tedy organizacemi, které se zabývají řízením letového provozu. Uchazeči o tuto práci musejí nejdříve projít sérií testů, které mimo jiné zjišťují i psychickou stabilitu a odolnost vůči stresu.