Témata
Foto: Škoda Auto

Během roku 2023 hrozí evropské ekonomice recese. Český průmysl, podle viceprezidenta Svazu průmyslu a dopravy ČR Jana Rafaje, se na rozdíl od jiných západních zemí potýká s markantním nárůstem cen energií, nedostatkem kvalifikovaných zaměstnanců, růstem cen práce a zdlouhavým čekáním na cílené dotace. Přestože situace není jednoduchá, Jan Rafaj věří v sílu a odhodlání českých firem diverzifikovat a transformovat svůj byznys a doufá, že Evropa konečně pochopila důležitost lokálního průmyslu na starém kontinentě.

Tento článek je součástí seriálu:
Otevírací rozhovory vydání
Díly
Iva Ruskovská

Stála u zrodu PR v ČR. Od 90. let se této problematice aktivně věnovala jako odborný konzultant nebo tiskový mluvčí v komerční a státní sféře. Mimo jiné vedla první tisková centra v období povodní v ČR nebo působila jako tisková mluvčí a vedoucí oddělení PR a marketingu ÚVN Praha. V současné době se věnuje copywritingu.
Vystudovala sociologii a aplikovanou psychologii na FF UP Olomouc, kde také dokončila doktorské studium. Dlouhodobě se věnuje problematice sebereflexe a efektivní komunikace. V této oblasti absolvovala studium na FF UK Praha a řadu certifikovaných kurzů v zahraničí.

Reklama

MM: Covid, válka na Ukrajině, vysoké ceny energií – to jsou témata, která poslední dva roky rezonují veřejným prostorem a celosvětovou ekonomikou. Každý stát řeší jejich krizové důsledky různě, s větší, nebo menší účinností. V listopadu 2022 jsme měli k dispozici data ČSÚ, která uvádějí, že podle údajů zveřejněných Eurostatem průmyslová produkce v září 2022 v EU27 meziročně vzrostla o 5,7 %, český průmysl vzrostl o 8,3 %. Největší meziroční růst zaznamenalo Irsko (o 31 %) a Dánsko (o 19 %). Titulky v médiích, včetně českých, a různá lobby však často veřejnosti předkládají katastrofické scénáře hluboké recese až stagflace. Váš svaz má jistě k dispozici tvrdá data, relevantní a objektivní údaje. Jaký je tedy aktuální, reálný stav českého průmyslu?

J. Rafaj: Český průmysl se léčí z postcovidového syndromu. Poslední rok a půl na něj také začaly doléhat vysoké ceny energií a nastávající recese. Covid v určité fázi omezil výrobu a snížil poptávku. Zcela rozhodil dodavatelské řetězce, které jsme měli nastavené, a průmysl nebyl schopen naplňovat poptávku. V loňském roce se situace postupně zlepšovala. Dařilo se nám řešit problémy v dodavatelských řetězcích, ale začaly nás ohrožovat vysoké ceny energií a dalších vstupů. Statistické údaje sice vykazujeme, ale musíme je chápat v kontextu předchozích let. To znamená, že jsme měli sice významný růst, ale jedná se o růst vůči slabým covidovým letům.

Mgr. Jan Rafaj, MBA,
je od roku 2011 viceprezidentem Svazu průmyslu a dopravy ČR zodpovědným za oblast trhu práce. Působí jako generální ředitel ve společnosti Heimstaden Czech. Předtím působil 11 let ve společnosti ArcelorMittal Ostrava na pozicích ředitele pro HR a public affairs, ředitele energetiky a byl také místopředsedou představenstva. Narodil se ve Frýdlantu nad Ostravicí, vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně a následně získal titul MBA na Prague International Business School. Funkci viceprezidenta zastává i v Asociaci nájemního bydlení.
(Foto: archiv J. Rafaje)

Pokud mám srovnat meziroční nárůst vámi jmenovaných států vůči ČR, tak irská ekonomika je specifická ve zvýhodněném daňovém prostředí, které proaktivně potenciálním investorům nabízí. Významná je také časová posloupnost, kdy v různých obdobích irská ekonomika klesá a česká roste. Myslím, že v dlouhodobém trendu je Česká republika srovnatelná s Irskem.

MM: Společnou reakcí zemí EU na podporu ekonomik je Nástroj pro oživení a odolnost. Národní plán obnovy ČR je tvořen jednotlivými komponenty podpory, včetně podpory pro firmy. Ekonom Petr Zahradník se v srpnu 2022 pro MM Průmyslové spektrum vyjádřil, že „pokud se nám podaří na podzim 2022 rychle aktivovat Národní plán obnovy ČR, kdy máme z EU dostat 90–100 miliard eur, rozumně je investovat, tak je to cesta, jak se recesi vyhnout“. Jmenuje i další programy, projekty nebo dotace, které obsahují úlevy či pomáhají firmám. Jak české firmy tyto prostředky čerpají?

J. Rafaj: Národní plán obnovy ČR, o kterém hovoříte, počítá s celkovým finančním objemem kolem 180 miliard korun. Prostředky na plán obnovy jsou však mířeny na transformaci firem jen menšinově a nejsou zaměřeny na postcovidovou a energetickou krizi. Nejedná se o rychlou pomoc, ale o dlouhodobější strategické investice, jejichž realizace trvá rok a déle a které mají určitou náběhovou křivku. Nedomnívám se, že by tento plán obnovy nějakým zásadním způsobem pomohl českému průmyslu v překonání recese 2023. Nehledě na to, že jsme závislou ekonomikou a exportní zemí. V podstatě budeme kopírovat globální trendy, které se na nás budou valit. Pokud se dostanou do problému německé firmy, dostane se do problému celosvětová poptávka. Nemyslím si, že prostředky, které jsou určeny na transformaci českého průmyslu, mají zásadní význam pro aktuální řešení energetické krize. Mimo jiné, pouze 20 % finančních prostředků z celkové částky je určeno na obnovu firem. Většina směřuje do veřejné infrastruktury, školství apod.

Obecně nám ale EU schválila určitý objem cílených financí. Další krok je na nás. Problémy vidím na naší straně především v oblasti vyhodnocování projektů, které se předkládají v rámci jednotlivých výzev. Čekáme nesmírně dlouho. Zdlouhavé schvalovací procesy u konkrétních projektů, ať už to jsou stavební, nebo jiné povolovací úřady, připojování do distribuční sítě a další, transformaci českého průmyslu neurychlí.

Neřekl bych, že máme fatální závislost na automobilovém průmyslu. Před dvěma roky se automobilový průmysl ze dne na den zastavil. Zažili jsme propad české ekonomiky, ale nebyl fatální. Avšak souhlasím, že bychom měli ještě více diverzifikovat ekonomiku a postupně odvětví automotive opouštět,“ říká k problematice automotive Jan Rafaj.
(Foto: Škoda Auto)

Co se týká energetické krize, zde tuzemské firmy úpěnlivě volaly po spuštění dotačních výzev. V české legislativě však máme velmi dlouhé schvalovací procesy, které blokují rychlé čerpání finančních prostředků. Firmy čekají až několik měsíců na schválení žádostí a projektů. Uvedu příklad – pokud se vám přece jen podaří realizovat například fotovoltaické systémy, tak zjistíte, že není připravena distribuční síť. Důležité je mít nejen připravené jednotlivé oblasti, ale celou infrastrukturu tak, aby systém plynule fungoval. Kvituji také, že Senát schválil novelu Lex OZE, která by měla celý proces žádostí urychlit. Domnívám se, že prostředky, které mohou bezprostředně pomoci krizi v České republice, je dobré transformovat do byznysu s vyšší přidanou hodnotou. Nemyslím si, že na příslušné výzvy české firmy nereagují nebo reagují pomalu. Kdo to tvrdí, měl by si podnikání zkusit. Cesta inovací je cesta odvážného marketingu, i nepovedených kroků.

Další kapitolou, která přichází z EU, je Dočasný krizový rámec. Tento legislativní nástroj, který vytváří širší prostor pro poskytnutí národních dotací v rámci energetické krize, byl poskytnut jednotlivým státům EU jako pomoc při postcovidové a energetické krizi. To znamená, že i ČR může otevřít vlastní dotační systém pro střední a velké firmy a pomoci jim v této situaci. Po dlouhých jednáních svazu, která jsme vedli od jara 2022, až v listopadu 2022 MPO vyhlásilo balíček 30 miliard, které měly jít na kompenzace vysokých cen energií. Firmy, které loni nespadaly pod zastropování, je mohou čerpat za rok 2022. Jejich žádosti se na konci minulého roku začaly shromažďovat, a zatím dosáhly hodnoty několika miliard. Vedle toho jsme usilovali, aby v roce 2023 došlo k zastropování energií. Což se podařilo, byť zvolený koncept není pro velké firmy neomezený, což by bylo jednodušší a srozumitelnější. Prakticky se pro firmy označované dle pravidel veřejné podpory jako velké nejedná o zastropování, ale o podporu podle míry ekonomických dopadů.

MM: Někteří ekonomové se varovně vyjadřují k fiskální politice ČR. Například ekonom a europoslanec Luděk Niedermayer říká, že „některé země, které mají dobrou rozpočtovou politiku a velký fiskální prostor na poskytování těchto podpor, si plošnou pomoc mohou dovolit, nicméně Česká republika momentálně čelí asi nejhorší fiskální situaci od svého vzniku v roce 1993 a náš prostor je velice omezený“. Mnozí podnikatelé a manažeři firem rovněž vnímají, že veřejné dluhy se hromadí, inflace se navyšuje a narůstající dluh bude muset jednou někdo zaplatit. Pomoc hledají ve svých řadách, ne od státu. Jak vy vnímáte z dlouhodobého hlediska úlevy, dotace a zároveň flexibilitu a schopnost českých firem čelit krizi? Nehrozí, že se některé skomírající firmy budou uměle držet nad vodou, a v konečném důsledku to bude pro český průmysl kontraproduktivní?

J. Rafaj: S českými firmami jsem každodenně v kontaktu a neznám žádnou firmu, která by žila pouze z dotací a držela se nad vodou jen kvůli dotacím. Pokud taková na trhu je, nemá na něm co dělat. Stát, který dotace poskytuje, by měl využít kontrolních mechanismů a jejich čerpání důsledně hlídat, případně žádné dotace neposkytovat.

Zároveň neznám podnikatele, který by v posledních letech nečerpal žádnou dotaci. Jednalo se například o covidovou dotaci v situaci, kdy byli zaměstnanci v karanténě. Covidové zákazy byly příkladem přemíry regulace, kterou jsme si v Evropě nastavili. Je tedy férové, aby se takové ztráty kompenzovaly. Ve svazu bojujeme za to, aby realizované dotace měly perfektní hodnocení efektivity a přidělené dotační finance byly použity cíleně ve prospěch ekonomické transformace.

Reklama
Reklama
Reklama

Když jsme v roce 1989 naskočili do globální průmyslové soutěže, tak Německo a další státy západní Evropy již disponovaly vyspělou ekonomikou a průmyslem. My jsme začínali úplně od nuly. Někteří ekonomičtí teoretikové si myslí, že posledních 30 let české firmy nic nedělaly… Dám vám konkrétní příklad v zastropování cen energií – protože nechceme zpustošit český státní rozpočet, pro české podniky bude jedna megawatthodina za 200 eur, ale v Německu bude jedna megawatthodina za 130 eur. Takže německý podnik bude mít daleko více peněz např. i na investice. Tím, jak na české podniky doléhají vysoké ceny energií a další povinné platby, jako jsou například mzdy, daně, náklady, je logický předpoklad, že budeme méně investovat do transformace. Německý podnik bude opět zvýhodněný. Takže, jestli si budeme hrát v ČR na hrdiny, tak podnikům vůbec nepomůžeme.

Naprosto souhlasím, že musíme mít na zřeteli naše veřejné finance, abychom státní pokladnu nezruinovali. V ČR je nastavený model – plošná pomoc. Jedná se opravdu o pomoc potřebným a nejohroženějším skupinám obyvatelstva? Nerozumím vládním plošným balíčkům pomoci pro domácnosti, které v mnoha případech dotovaly i movitější občany, již takovou podporu nepotřebují. Stát by měl takové kroky realizovat promyšleně, cíleně, a ne plošně. Já budu pro každou dotaci, která bude na konci dobře změřená, a v konečném důsledku státu vydělá více. Měly by být nastaveny takové podmínky, abychom efektivně vyhodnotili každou korunu investovanou z dotací, ať nám přinese více, než jsme do ní vložili.

Ve Svazu průmyslu a dopravy vidíme obrovské transformační posuny. Máme skvělé firmy, které mají velkou přidanou hodnotu a prosadily se na světovém i evropském trhu. Samozřejmě jsou i takové, které se z různých důvodů nerozvíjely a stagnují. Každá krize některým firmám přinese zánik, ale zároveň dává impulzy ke vzniku firem nových,“ komentuje současnou situaci v českém průmyslu Jan Rafaj.
(Foto: R. Dvořák)

MM: Asi se shodneme v tom, že ČR je i nadále řazena mezi nejprůmyslovější země Evropy, převážně se subdodavatelskou výrobní základnou. V poslední době však stále více zaznamenávám názory, že přestáváme být konkurenceschopní. Již prý nebudeme levným a spolehlivým výrobním dodavatelem. Investiční zájem zahraničních partnerů prý také ochabuje, trh práce je špatný a neflexibilní. Jak vnímáte tyto názory? Podíváme-li se zpět, hospodářské cykly se opakují, krize v ekonomickém vývoji vždy byly a budou...

J. Rafaj: Dvacet let se pohybuji v byznysu, managementu a mezi zaměstnanci. Zatím nevidím investory, kteří by na ČR zanevřeli a odcházeli. Rád bych však upozornil na nové české investory, kteří se zde etablovali, ale nemají velkou touhu své podnikání v ČR rozšiřovat. Svůj byznys neopouštějí, ale zároveň neexpandují. Důvodů a překážek je celá řada. Především je to demografický vývoj trhu práce, který blokuje možnosti najít dostatečně kvalifikovanou pracovní sílu. Migrační politika je velmi špatná, její filozofie je příliš složitá a ochranářská. Dnes navíc patříme k regionům s velmi vysokými náklady na energie či se zdlouhavými povolovacími procesy. Takže pokud vyhodnocujete, kam podnikání umístit, všechny tyto parametry jsou proti vám. To znamená, že pokud poroste cena práce, realizace sofistikovanějších technologií bude stagnovat, podniky se nebudou transformovat, mohou potenciální investoři o ČR do budoucna ztratit zájem. Nevidím zatím aktuální ohrožení, ale nevylučuji, že do budoucna může taková situace nastat. Ve svazu o tomto problému víme, aktivně o něm diskutujeme a nazýváme ho koncem levné ekonomiky. Dotace tedy vnímáme jako určitý přínos, který může být transformaci nápomocen. Mimo jiné, dotace jsou na nic a firmě nepomohou, pokud nebudete mít v týmu schopné lidi, nápady, které jste schopni realizovat. Ve Svazu průmyslu a dopravy vidíme obrovské transformační posuny. Máme skvělé firmy, které mají velkou přidanou hodnotu a prosadily se na světovém i evropském trhu. Samozřejmě jsou i takové, které se z různých důvodů nerozvíjely a stagnují. Každá krize některým firmám přinese zánik, ale zároveň dává impulzy ke vzniku firem nových.

Reklama

MM: Světová ekonomika se změnila a změny pravděpodobně ještě nekončí. Asi nám je všem jasné, že ceny energií se na původní úroveň nevrátí. Někteří ekonomové a podnikatelé volají po transformaci české ekonomiky, diverzifikaci českého průmyslu, odklonu od fatální závislosti na automobilovém průmyslu, produkci s vyšší přidanou hodnotou, prodeji pod vlastní značkou apod. Pro takové konání musíte mít potenciál, sílu, odvahu a touhu něco změnit. Je český průmysl, potažmo české firmy a jejich vedení, na takovou transformaci připraven?

J. Rafaj: Neřekl bych, že máme fatální závislost na automobilovém průmyslu. Před dvěma roky se automobilový průmysl ze dne na den zastavil. Zažili jsme propad české ekonomiky, ale nebyl fatální. Avšak souhlasím, že bychom měli ještě více diverzifikovat ekonomiku a postupně odvětví automotive opouštět. Domnívám se, že transformační cesta je nastavená. Opět mohu jmenovat velké množství firem, které mají výrobky s vysokou přidanou hodnotou. Každá společnost je však originál a procesy změn jsou pro ni různě složité a těžké. Nemůžeme po každém chtít, aby byl vynálezcem a vyráběl. Každý není Baťa a udělat bezchybný transformační krok není jednoduché. Neklaďme však překážky těm, kteří chtějí transformaci realizovat. Převážná většina majitelů a manažerů firem chce společnost budovat a posouvat. Přesto často naráží na nejrůznější překážky, ať už jsou to schvalovací procesy, regulace, nebo neflexibilní trh práce. V Čechách si zbytečně dlouze a komplikovaně nastavujeme některá kritéria EU, i když je po nás EU vůbec nechce.

Poslední dvě dekády se Evropě vyčítalo, že má velký podíl průmyslu. Dva světové globální problémy, covid a válka na Ukrajině, nám ukázaly, že průmysl je pro Evropu požehnáním. EU schválila obrovské investice do výroby čipů, obdobně to učinila i Amerika. Snad jsme si uvědomili, že pokud si necháme globálně vyrábět produkty, jsme křehčí a zranitelnější. Až nyní Evropa zjišťuje velký přínos kompletního průmyslu na svém území.

MM: Děkuji vám za rozhovor.

Vydání #1,2
Kód článku: 230118
Datum: 08. 02. 2023
Rubrika: Redakce / Rozhovor
Seriál
Související články
O stavu ekonomiky a roli vůdců

V povídání s Janem Urbanem, vysokoškolským pedagogem, podnikovým poradcem, publicistou a autorem řady knih a článků, se prolíná řada myšlenek nedávno zesnulého profesora Milana Zeleného, i když se osobně nikdy nepotkali. Několik top manažerů a emeritních CEO, kterým jsme tento rozhovor poskytli před zveřejněním, doporučilo slova Jana Urbana tesat do kamene. V intencích uvažování excelentních ekonomů Zeleného i Urbana lze říci, že dosud panuje rozpor, který nastiňuje tento rozhovor: trend zaměňování popisu akce za akci samotnou se spíše prohlubuje místo toho, aby v praxi ustupoval – v politice, podnikání i ve vzdělávání.

Krize jako cesta k žádoucí změně

Hlavním životním mottem Ing. Vlastislava Břízy, majitele a generálního ředitele společnosti Koh-i-noor, je tvrzení, že kdo je připraven, není zaskočen. Společný rozhovor probíhal v intencích této jeho celoživotní strategie.

Podnikatelské prostředí není stabilní. Nemáme cenovou stabilitu

Mojmír Hampl je přední český ekonom, který se většinu svého profesního života věnuje problematice financí, měnové a fiskální politiky. MM Průmyslovému spektru poskytl rozhovor, kde se mimo jiné vyjadřuje k současné politice ČNB, k důvodům, proč Česká republika aktuálně nesplňuje podmínky pro přijetí eura, a proč je nutné provést zásadní reformy tak, aby veřejný dluh byl udržitelný.

Související články
Jsem optimista, letos se přikláním k mírnému růstu

Evropa, včetně České republiky, se potýká s ekonomickými problémy. České firmy a domácnosti bojují s téměř 20% inflací, vysokými cenami energií a zdražování nemá konce. Růst hrubého domácího produktu má na letošní i příští rok klesající tendenci a oživení se jeví v nedohlednu. Přesto, ekonom Petr Zahradník hlubokou recesi v 2. pololetí 2022 neočekává. Doufá, že na konci roku budeme aspoň mírně růst, a máme příležitosti se z recese proinvestovat.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Poklona českému průmyslu

Tradičně vám ve veletržním vydání MM Průmyslového spektra v „předvečer“ konání sněmu Svazu průmyslu a dopravy, přinášíme komentář jeho prezidenta Jaroslava Hanáka k předchozímu období, kterým si český průmysl prošel. Tentokráte jsou jeho slova směřovaná podnikatelům a průmyslníkům plna obdivu a respektu.

Deset zastavení s JK: 3P - Pozoruj/Pochop/Podnikej

Série 10 rozhovorů s legendou inovační sféry Jánem Košturiakem je retrospektivou dílčích milníků, které jej na jeho osobní a profesní cestě potkaly a umožnily mu realizovat jeho sny, touhy a přání. Nahlížejme postupně do minulosti a hledejme společně okamžiky, které vytvářely Jánovu budoucnost a umožňovaly mu vidět za horizont zřetelněji než nám ostatním.

Reformy nestačí. Je nutná transformace

Je současná ekonomická krize příležitostí k progresu národního hospodářství? Bude avizovaná 7% inflace v tomto roce velkou hrozbou? Proč by se čísla měření životní úrovně ČR neměla srovnávat s některými státy EU? Je iniciativa českých podnikatelů k druhé transformaci české ekonomiky oprávněným voláním po změnách? Na tyto a další otázky odpovídala v rozhovoru pro MM Průmyslové spektrum hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská.

Role technické univerzity v udržitelné společnosti, Prof. David Tuček, UTB Zlín

Smyslem nové série podcastů je představit současnou roli univerzity a hledat její skutečné postavení a poslání ve vztahu k vývoji konkurenceschopnosti tuzemské ekonomiky a společnosti jako takové. Hovoříme s rektory a děkany technických univerzit a fakult o jejich denní operativě, o realizaci dlouhodobé strategie, jejich pohledu na ukotvení vzdělávací instituce ve společnosti a dalších tématech. Tentokráte jsme o rozhovor požádali profesora Davida Tučka, děkana Fakulty managementu a ekonomiky Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.

Lesk a bída českých obráběcích strojů

Česká republika, resp. tehdejší Československo, mělo bohatou historii ve výrobě obráběcích strojů. Kde v období největší slávy byli ve svých inovačních počinech současní světoví lídři, když např. kovosviťácký konstruktér Ladislav Borkovec se již v roce 1977 začal zaobírat myšlenkou multifunkčního soustružnicko-frézovacího stroje? Přes dřevěný kinematický model, který si vytvořil doma v dílně, vedla dlouhá cesta až k prototypu prezentovanému  na EMO v Paříži v roce 1980. Po vyrobení 45 strojů řady MCSY, které nenazval nikdo jinak než „Boháro“, byla z ekonomických důvodů a nedostupnosti kvalitní řídicí elektroniky bohužel výroba v tehdejším Kovosvitu ukončena. Dva bývalé kovosviťáky, srdcem i duší, Jiřího Mindla a Vladislava Čítka, jsem díky jejich letitým zkušenostem celoživotního zasvěcení oboru obráběcích strojů požádal o rozpravu nad současným stavem tuzemského oboru výrobních strojů a nad tím, jaké jsou jeho případné perspektivy.

Od konstrukce strojů po parkovací věže

Mezi starší generací strojařů pravděpodobně není nikoho, kdo by neznal původem škodováka Josefa Bernarda z Jičína. Tento strojírenský nadšenec příští rok oslaví své sedmdesátiny. Před třiceti lety po odchodu z místního Agrostroje položil základy společnosti Vapos, která dává perspektivní práci patnácti desítkám lidí z Jičína a blízkého okolí.

Energetická náročnost obráběcích strojů, část 3: Inteligentní technologie

Globální oteplování se stalo velmi diskutovaným tématem. I když bylo provedeno mnoho vědeckých studií a  napsáno neméně vědeckých článků, dosud se odborná komunita nesjednotila v celkovém názoru na globální změny klimatu. Smyslem předkládané trilogie článků není rozklíčovat současný stav a doporučit řešení, ale z pohledu konstrukce a provozu výrobních zařízení představit řešení firem, které primárně nehledí na byznys, ale na budoucnost naší planety.

Cesta k budoucímu růstu vede přes investice

Rok 2020 by se dal přejmenovat na Rok černých labutí. Ekonomové k těmto původem australským ptákům přirovnávají události, které nikdo nečeká a které hluboce zasáhnou samotné základy hospodářství. Tak jako to dokázala pandemie nového typu koronaviru. Ze dne na den donutila vlády, aby vypnuly na několik měsíců nejen českou, ale také další klíčové ekonomiky pro české exportéry.

Kdo se nestará o budoucnost, ten ji nemá

Pavla Kafku znám jako nositele prestižního titulu Manažer roku 2005, jímž byl oceněn ve funkci CEO firmy Siemens, následně z jeho dlouholetého působení v České manažerské asociaci, a zejména pak, již ve funkci prezidenta ČMA, z organizování v paláci Žofín právě oceňované soutěže Manažer roku. V roce 2018 stál za organizací jubilejního 25. ročníku této akce ve Španělském sále Pražského hradu za účasti premiéra a vybraných ministrů.

Vezměme rozum do hrsti a bojujme

Pavel Sobotka, zakladatel a ředitel firmy Frentech Aerospace. Základy technických a technologických schopností získal v Tesle Brno, kde pracoval 27 let. Již tehdy byl přesvědčen, že přesná mechanika bude stále atraktivním oborem, jelikož se podílí absolutně na všem, co používáme. Brýle, zdravotnická technika, auta, letadla, kosmické rakety, obranný průmysl, tiskařina, výroba mikročipů, počítačů a mnoho dalšího.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě

a mnoho dalších benefitů.

... již 25 let zkušeností s odbornou novinařinou

      Předplatit