Témata
Reklama

Bude světová, potažmo česká ekonomika navzdory turbulentním geopolitickým změnám a nejistým trhům dále růst? Obstojí český podnikatel v těžké světové konkurenci? Měl by přidat? A v čem? Jaké jsou trendy zdravého podnikání? Doplácejí ženy na genderové stereotypy? O tom všem a dalších aspektech světového a českého podnikání jsme si povídali s vedoucí partnerkou EY v České republice Magdalenou Souček.

Tento článek je součástí seriálu:
Otevírací rozhovory vydání
Díly
Iva Ruskovská

Stála u zrodu PR v ČR. Od 90. let se této problematice aktivně věnovala jako odborný konzultant nebo tiskový mluvčí v komerční a státní sféře. Mimo jiné vedla první tisková centra v období povodní v ČR nebo působila jako tisková mluvčí a vedoucí oddělení PR a marketingu ÚVN Praha. V současné době se věnuje copywritingu.
Vystudovala sociologii a aplikovanou psychologii na FF UP Olomouc, kde také dokončila doktorské studium. Dlouhodobě se věnuje problematice sebereflexe a efektivní komunikace. V této oblasti absolvovala studium na FF UK Praha a řadu certifikovaných kurzů v zahraničí.

MM: Jsme na začátku roku 2017. Jaký bude pro český byznys a firmy? Jaké jsou vaše prognózy pro světové trhy?

M. Souček: Výhledy pro letošní rok bych podložila konkrétními čísly a výstupy z globálního průzkumu „EY Barometr investiční důvěry“, kterého se na konci roku 2016 zúčastnilo 1 700 generálních ředitelů a vrcholových manažerů z 18 odvětví a 45 zemí světa, včetně 39 šéfů českých firem. Jednoznačně z něj vyplývá, že technologický pokrok a geopolitická nestabilita mění současné trhy. Šéfové podniků se už téměř deset let potýkají s makroekonomickými nejistotami a jsou tedy zvyklí na nevyrovnaný globální ekonomický růst, velké výkyvy na kapitálových trzích a mnohdy nepředvídatelné dopady měnové politiky. K těmto „stálicím“ mezi riziky ohrožujícími hospodářský růst se v roce 2016 přidala politická nejistota na mezinárodní a často i domácí scéně. Čeští manažeři firem jsou však optimističtí, dokonce ještě více než ti světoví, 87 % jich věří, že globální ekonomická situace i zisky podniků jsou stabilní, nebo se dokonce zlepšují. Ještě více věří ve vývoj domácí ekonomiky. Celkem 90 % tuzemských společností je přesvědčeno, že česká ekonomika je stabilní nebo roste.

Reklama
Reklama
Magdalena Souček je vedoucí partnerkou poradenské společnosti EY v České republice a části regionu střední a jihovýchodní Evropy. V letech 2006 až 2008 byla prezidentkou Americké obchodní komory v České republice. Dnes zde působí jako členka představenstva.V devadesátých letech se podílela na řadě změn v české legislativě. Jejími hlavními tématy jsou transparentnost podnikání a boj proti korupci. Od roku 2014 je předsedkyní Platformy pro transparentní veřejné zakázky při Americké obchodní komoře v České republice. Magdalena Souček je Češka, která v roce 1980 emigrovala do USA. O tři roky později nastoupila jako asistentka auditora do mezinárodní poradenské firmy v Bostonu. Do České republiky se vrátila ihned po sametové revoluci v roce 1990 a založila českou pobočku Arthur Andersen v Praze, kde vybudovala auditorskou, účetní a oceňovací praxi. V roce 2002 byla pobočka začleněna do mezinárodní sítě poradenské společnosti EY (dříve Ernst & Young). Vystudovala University of Massachusetts. Získala titul Certified Public Accountant a je členkou American Institute of Certified Public Accountants. Je také českou auditorkou a členkou Komory auditorů České republiky. Pravidelně se umísťuje v žebříčku magazínu Forbes mezi 50 nejvlivnějšími ženami České republiky. Je mentorkou programu rozvoje českých manažerek Odyssey a mecenáškou Národního divadla. V září 2015 obdržela z rukou ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka významné ocenění – medaili Jiřího z Kunštátu a Poděbrad, krále českého, za osobní přínos v oboru a k integraci v rámci Evropy.Magdalena Souček má dceru Annu. Mezi její koníčky patří cestování, divadlo, vinařství, lyžování a golf.

MM: Takže přes geopolitickou nestabilitu a nejistotu se ekonomice daří, roste a generuje nemalé zisky. Kam v letošním roce budou směřovat podnikatelské aktivity a investice?

M. Souček: Současná společnost musí reagovat na nové výzvy, které přináší složité a rychle se měnící podnikatelské prostředí. Českým firmám se v náročných ekonomických podmínkách daří najít rovnováhu mezi organickým a neorganickým růstem, díky které si udržují konkurenční výhodu. Pro 67 % českých investorů je organický růst prioritou. V neorganickém se zaměřují zejména na fúze a akvizice. Ty již v reakci na měnící se podmínky nejsou pouze alternativou, ale stávají se nutností. Investoři, jak v České republice, tak i celosvětově, považují za přínosnější právě fúze a akvizice před společnými podniky či aliancemi. Přes polovinu světových firem plánuje v příštím roce nějakou firmu koupit. V České republice je to téměř polovina. I kdyby se zrealizoval jen zlomek tohoto záměru, znamenalo by to, že je před námi další rekordní transakční rok. Více než pět transakcí plánuje 44 % českých lídrů. U českých firem vedou menší a inovativní transakce. Megatransakce sice zůstávají v oblasti fúzí a akvizic strategickou alternativou, nicméně české společnosti usilují spíše o menší a „chytřejší“ transakce. Snaží se tak zaplnit existující mezery ve svých investičních portfoliích. Šéfové podniků uzavírají větší počet menších transakcí, díky nimž rozšiřují svou působnost za hranice svého tradičního odvětví. Zájem mají hlavně o inovativní akvizice, především start-upy a firmy zaměřené na technologické inovace.

Co se týká nejvýznamnějších celosvětových investičních destinací, jsou to Spojené státy americké, Čína, Německo, Kanada a Francie. Čeští investoři mají podle našeho průzkumu zájem především o tuzemsko a okolní region. Nejatraktivnější jsou pro ně cíle v České republice, následuje Německo, Čína a Spojené státy.

MM: Jak vnímáte českého, potažmo evropského podnikatele v kontextu těchto změn? Do jaké míry ovlivňují jeho podnikání?

M. Souček: Ekonomická a politická nestabilita Evropské unie je více než třiceti procenty českých podnikatelů vnímána jako největší riziko pro růst svého byznysu. Mezi další rizika se řadí například zpomalení globálního obchodu či výkyvy měnového kurzu, cen komodit a kapitálových trhů. Téměř třetina dotazovaných šéfů společností vidí největší problémy pro své hlavní podnikatelské aktivity ve změně chování a očekávání zákazníků (26 %) a v odvětvové regulaci (25 %). Negativní vliv má i prolínání odvětví a rostoucí konkurence z jiných sektorů (23 %).

MM: Změnilo se české podnikání za posledních 20 let? Je v něm nějaký nový prvek?

M. Souček: Můžeme být hrdí, že řada českých podnikatelů exportuje či expanduje do zahraničí, někteří jsou dokonce světovými špičkami ve svém oboru. Za všechny bych jmenovala například pana Pelce z GZ Media nebo pány Kučeru a Baudiše ze softwarové společnosti Avast.

Úspěšní čeští podnikatelé, stejně jako jejich kolegové ze západní Evropy, kladou čím dál větší důraz na udržitelný rozvoj svého podnikání a odkaz pro budoucí generace. Vedle hospodářských výsledků sledují i sociální cíle. Dobročinnost je pro ně cesta, jak udělat něco pro komunitu, region a širší společnost, jak zapojit mladou generaci do práce pro rodinnou firmu. Není jim jedno, v jakém prostředí žijí, a chtějí se na jeho rozvoji aktivně podílet.

MM: A jak si stojí české firmy v globální konkurenci?

M. Souček: Docela dobře. Nejprůmyslovější zemí Evropské unie je podle statistiků Česká republika. Na podnikové ekonomice se průmyslová výroba podílí 47,3 %. Hlavním tahounem zůstává automobilový průmysl. Ze zprávy konkurenceschopnosti The Global Competitiveness Index 2016–2017 Rankings, kterou vydává švýcarská nezisková organizace Světové ekonomické fórum (WEF) vyplývá, že se ČR v konkurenceschopnosti umístila na 31. místě ze 138 zemí, stejně jako v předchozím roce. Rok předtím (2014–2015) ČR zaznamenala posun o šest příček vzhůru. Hodnota indexu konkurenceschopnosti ČR se mírně zlepšila ze 4,69 na 4,72. Maximální hodnota je 7,0. Jen pro srovnání, vedoucí Švýcarsko vykazuje 5,81. ČR je tímto podle metodiky WEF třináctou nejkonkurenceschopnější ekonomikou EU. Nachází se, mimo jiné, před Polskem, Maďarskem, Slovenskem, Portugalskem, Řeckem, Maltou či Kyprem. Z nových členských států EU je konkurenceschopnější pouze Estonsko (30. místo).
Co se týká umístění podle jednotlivých ukazatelů, dosáhla ČR nejlepšího pořadí v makroekonomickém prostředí (19. na světě), základním školství (25.), vyšším vzdělání (27.) a finančních trzích (27.). Slabší je naopak v kategoriích instituce (54.), velikost trhu (46.) a efektivita trhu práce (44.).

Proti minulému období se Česko zlepšilo u nadpoloviční většiny kritérií. Zlepšila se zejména vyspělost finančních trhů, technologická připravenost a vyšší vzdělání. Zhoršila se u makroekonomického prostředí, velikosti trhu a inovací.

Největší vliv na zlepšení konkurenceschopnosti ČR v delším období měla technologická připravenost, infrastruktura a makroekonomické prostředí. Technologická připravenost zahrnuje například dostupnost moderních technologií, přímé zahraniční investice či kvalitu a dostupnost internetu.

Již delší dobu Česko nejvíce ztrácí v inovacích a vyspělosti podnikatelského prostředí. Tyto ukazatele však mají pro ČR jakožto zemi zařazenou do kategorie nejvyspělejších ekonomik tažených inovacemi nejvyšší váhu. Meziroční zhoršení inovací z převažující části vysvětluje nedostatek vědců a inženýrů. ČR se dále zhoršila u kooperace průmyslu s výzkumnou sférou a u vládních nákupů high-tech produktů. Naopak si polepšila v počtu podaných patentových žádostí, ve výdajích firem na výzkum a vývoj a v kvalitě vědecko-výzkumných institucí. Podstatný podíl na zhoršení představuje i efektivita trhu práce, která zahrnuje flexibilitu při stanovování mezd, vliv zdanění práce nebo regulaci najímání a propouštění zaměstnanců.

Dalším a velmi důležitým faktorem konkurenceschopnosti je české školství, které má stále slušnou, i když průměrnou úroveň. Bohužel je však dost rigidní. Ustrnulo na starých principech a málo a pomalu se mění. Chybí praktická výuka a okamžitá použitelnost. Za 25 let jsme postupně opustili technické vzdělání, přírodní vědy a především pak matematiku. S tím samozřejmě souvisí i špatně placení učitelé. To vidím jako zásadní problém. Důsledkem, který teď pálí české firmy nejvíc, je malý počet kvalifikovaných absolventů, zejména v technických oborech. Ale to je už takový evergreen posledních pěti let.

MM: Jak je možné, že se české ekonomice přes všechny rychlé změny a turbulence ve světě, včetně lokálních problémů, pořád daří?

M. Souček: Objektivní výhodou je naše geografická poloha uprostřed Evropy, která je zajímavá jak pro evropské, tak i pro světové investory. Dále jsou to vzdělaní lidé. I když už nejsme levná pracovní síla, v porovnání se západní Evropou a dalšími vyspělými ekonomikami máme stále nižší mzdové nároky. Naši lidé mají výbornou schopnost přizpůsobit se a mají dobré nápady. Přesouváme se pomalu od jednoduchých výrob k činnostem s vyšší přidanou hodnotou. Česko stále přitahuje především průmyslové investice. Nejvíce investičních projektů i pracovních míst je již tradičně vytvořeno v rámci automobilového průmyslu a jeho dodavatelů.

MM: Co je třeba k tomu, aby se ještě více Čechů a českých firem prosadilo v globální ekonomice?

M. Souček: Je toho ještě dost. Zásadní je zvýšení konkurenceschopnosti. Tím mám na mysli především vzdělanost. Měla by zde být větší podpora školství v kontextu širšího mezinárodního uznání, množství studentských zahraničních stáží atd. Dále bych očekávala silnější podporu vědy a výzkumu, zatraktivnění přírodních věd, včetně matematiky, pro širší veřejnost. Z hlediska konkurenceschopnosti je důležité, aby se některé univerzity přetransformovaly na výzkumně-vývojové a aby je stát dostatečně podporoval. Určitě bychom měli pokračovat v duchu roku 2015, kdy bylo fantastickým úspěchem udělení čtyř grantů prestižní ERC (Evropské výzkumné rady).

Mezi další opatření bych jmenovala podporu podnikatelského prostředí. Lepší fungování burzy. Jsme malá země. Nevadí. Máme stejně velký trh jako Švýcarsko a Rakousko. Pojďme se inspirovat. Více podporujme značku Made in Czech ve světě. Dbejme na větší otevřenost vůči světu. Určitě potřebujeme, aby sem přišli zahraniční odborníci, a naopak, aby se naši lidé šli učit do světa, aby Češi byli flexibilnější a ochotnější stěhovat se za prací.

Dlouhodobý handicap pro rozvoj naší ekonomiky také vykazujeme v oblasti služeb a softwaru. Určitě bychom se měli na tento segment více zaměřit. Sektor „software“ je v celoevropském měřítku na prvním místě v počtu projektů a na druhém z hlediska tvorby pracovních míst. Ale řada start-upů a technologických firem založených českými majiteli naznačuje, že už se tato situace začíná postupně měnit i u nás.

Další handicapy v rozvoji a zdravém podnikání jsou v přetrvávající korupci a neetickém chování firem, zneužívání veřejných financí, nedostatečné spolupráci univerzit a průmyslu na výzkumu a vývoji a nedostatku inovací a jejich podpory, včetně nedostatečné ochrany vlastnických práv.

MM: V čem jsou Češi, potažmo česká podnikatelská veřejnost jiná než ta západní? Je zde již generace odborně, jazykově a morálně vyspělých podnikatelů, kteří se dokážou pohybovat v mezinárodním prostředí?

M. Souček: Češi jsou známí velkou schopností improvizace. Čechy nezaskočí většina nestandardních situací. Máme velmi dobrý ohlas na naše lidi, které jsme vyslali do zahraničí. Mnohdy je tam hodnotí výrazně lépe než my tady. Vynikáme údajně v nacházení nestandardních řešení, když nevyjde plán A, najdeme plán B, C nebo i D.
Co se týká mladých Čechů, tak ti už jsou dnes v mnohém podobní svým vrstevníkům na Západě. Jsou zcestovalí a díky technologiím je dnes možné být v kontaktu s celým světem nepřetržitě a sdílet trendy.

Pořád nás, jak mladší, tak starší ročníky, odlišuje historická zkušenost. I přes naši zcestovalost nejsou Češi tak multikulturní jako lidé na Západě, protože vyrůstali v jiném prostředí. V západní Evropě a v USA sedí v lavicích děti, jejichž rodiče nebo prarodiče jsou z různých koutů světa. To vždy obohatí a inspiruje. Je to velká zkušenost. A oni v tomto mají náskok. To v ČR dříve běžné nebylo a stále není.

MM: Jaký je český podnikatel partnerem pro své kolegy a zákazníky ze zahraničí? Jak je na tom především se svojí spolehlivostí a důvěryhodností?

M. Souček: Myslím, že špičkoví podnikatelé mají pověst velmi dobrou. Během let si na zahraničních trzích ve svých oborech získali respekt a renomé. Naše průmyslové podniky nebo firmy zaměřující se na tradiční řemesla, jako např. čeští skláři, jsou určitě pro zahraniční partnery důvěryhodní. Mluví za ně jejich práce a celosvětově oceňované, unikátní produkty. Například nemocniční lůžka Linet, mikroskopy Tescan atd. Technologicky zaměření podnikatelé i některé menší start-upy už nejsou často díky novým technologiím limitováni hranicemi. Jejich produkty a služby jsou určeny pro klienty z celého světa. A tomu je přizpůsobena i celková vize a činnost těchto firem.

MM: V souvislosti s tím bych se zeptala na dnes hodně diskutované téma v ČR – transparentnost, korupční jednání, etika podnikání. Jak jsou na tom čeští podnikatelé?

M. Souček: Korupce bohužel stále existuje. Více než polovina, konkrétně šest z deseti českých podnikatelů se setkalo s možností získat úplatkem výhodu pro své podnikání. Čtyři z deseti navíc byli přímo vyzváni úplatek poskytnout. Omezení korupce podnikatelé zařadili mezi tři hlavní priority, na které by se česká vláda měla v nadcházejících letech soustředit. Jen pro zajímavost, mezi dalšími prioritami byly jmenovány vysoké výdaje státního rozpočtu (56 %), špatná dopravní infrastruktura (48 %) a již zmiňovaná korupce (42 %). Neuplácí se prý přitom jen ve státní správě, ale i mezi firmami samotnými. Dotazovaní podnikatelé se setkali s korupcí dvakrát častěji ve veřejném sektoru než ve firmách.

Podle průzkumu mezi manažery firem EY Global Fraud Survey 2016 korupci aktuálně považuje ve své zemi za rozšířený jev 39 % všech oslovených manažerů. V ČR je to 54 %.(Pro zvětšení klikněte na tabulku).

MM: Kde vidíte příčiny takového jednání, jaká je u nás aktuální situace? Bojují čeští podnikatelé proti těmto nešvarům, nebo chtějí vůbec bojovat?

M. Souček: Je to především v legislativě. V České republice do roku 2012, kdy byl přijat zákon o trestní odpovědnosti právnických osob, nebylo možné firmy za korupci stíhat. V tomto směru teprve doháníme anglosaský svět. Nedělejme si však iluze. Korupce existuje i ve vyspělejších ekonomikách. Podle průzkumu mezi manažery firem EY Global Fraud Survey 2016, korupci aktuálně považuje ve své zemi za rozšířený jev 39 % všech oslovených manažerů. V ČR je to 54 %. To znamená, že se od předchozích dvou globálních průzkumů realizovaných v roce 2014, resp. v roce 2012 prakticky nic nezměnilo, protože stejný názor v nich zastávalo shodně 38 % respondentů. V České republice je však situace o 15 % horší než v celosvětovém měřítku. Nicméně, v posledních letech sledujeme mírně pozitivní vývoj. Přesto však Češi vedou. Obsadili první místo na světě v poskytování osobních darů a služeb za účelem získání zakázek. Uplácení zákazníků má i ve světě zelenou. Čína drží prvenství v poskytnutí úplatku v zájmu získání či udržení zakázky, Češi v poskytování obchodních darů a Slováci v nákladech na reprezentaci. Zajímavé je také to, že i když jsou podnikatelé v Čechách s korupčním chováním nespokojeni, tak 54 % společností nemá protikorupční pravidla nebo o nich zaměstnanci nevědí.

Co se týká protikorupčních opatření, ta se stále víc zaměřují na protistrany obchodních transakcí a na jejich etické chování. Ostatně o tom, že je to potřeba, svědčí i nedávná odhalení možného zneužívání offshorových finančních struktur. Je proto pochopitelné, že šéfové podniků chtějí mnohem lépe znát své odběratele, dodavatele, společníky i ostatní obchodní partnery. Větší transparentnost je jednoznačně věcí veřejného zájmu.

České manažery začíná děsit také kyberkriminalita. Vidíme, že někteří zaměstnanci, a mohou k tomu mít nejrůznější důvody, jsou ochotni odcizit ze své společnosti důvěrné údaje, případně je zpřístupnit někomu mimo firmu. Dalším zdrojem komplikací je rozpor mezi ochranou osobních údajů a bezpečností. Řešení kybernetických hrozeb by měla mít u vedení a statutárních a dozorčích orgánů největší prioritu. Situace se oproti předchozím rokům začíná pomalu zlepšovat. Už více než polovina českých manažerů má obavy z kyberkriminality a vnímá ji jako významné riziko.

Magdalena Souček s majitelem společnosti GZ Media Zdeňkem Pelcem a jeho synem na světovém finále EY Světového podnikatele roku v červnu 2016 v Monaku

MM: Existuje v České republice odpovědné podnikání? Jaké firmy dělají filantropii?

M. Souček: Ano, situace v České republice se hodně zlepšila. To, že se podnikatelé čím dál více věnují rozvoji regionů, podpoře kultury a filantropii, je nepochybně také známka toho, že prosperují. Neznamená to však, že nemusejí denně překonávat řadu překážek a problémů. Rozhodně si zaslouží naše uznání a podporu. V dnešní době, ve světle současné geopolitické situace a rostoucího terorismu v Evropě, potřebujeme více než dříve pozitivní příběhy úspěchu odvahy, čestnosti a lidskosti. Majitelé rodinných firem stále více kladou důraz na udržitelný rozvoj a odkaz pro budoucí generace a s tím související dobročinné aktivity. Filantropii stále častěji považují za přirozenou součást aktivit svých firem.

Řeknu vám jeden konkrétní příklad. Na něm uvidíte, jak důležitou roli hrají různé formy filantropie ve světovém byznysu. Prestižní mezinárodní soutěž EY Světový podnikatel roku má na celém světě stejnou metodiku a kritéria hodnocení a výběru podnikatelů. Nejlepší podnikatel z každé země pak jede v červnu do Monaka a tam nezávislá porota vybírá světového podnikatele roku. V minulém roce vyhrál předseda představenstva společnosti Moose Enterprise, který udělal na porotu soutěže velký dojem i tím, že každoročně dává na charitu minimálně deset procent ze zisku své firmy. V posledních letech by toto prestižní ocenění nikdy nezískal byznysmen, který nevěnuje část svého zisku na filantropii.

Když to převedu do našeho českého prostředí, tak si vzpomínám, že hned po roce 1989, když jste někde chtěla finanční příspěvek, tak se na vás ve většině firem dívali divně. Byli jsme zvyklí, že stát se postaral. Situace se však změnila. Dnes se opravdu celá česká společnost posouvá. Není to až v takovém velkém rozsahu, jako se to děje v mezinárodním prostředí, ale progres je vidět. Znamená to, že se české ekonomice daří a že podnikatelé mají veřejný zájem a nejsou jen sami pro sebe. Na druhou stranu chápu, že pokud se vaší firmě nedaří, tak řešíte jiné problémy než filantropii.

Nesmím také zapomenout zmínit se o nastupující mladé generaci. Ta je zase trochu jiná. Podle našich poznatků se mladí podnikatelé nebo mladí potomci ve firmě, včetně mladých zaměstnanců, chtějí věnovat filantropii daleko více, než byste předpokládali. Většina z nich chce být součástí odpovědného podnikání. Jsou daleko více motivovaní, když jsou součástí takového celku.

MM: Novým trendem v oblasti společenské odpovědnosti jsou tzv. impaktové investice. O co se jedná? Jaká je situace v ČR a ve světě?

M. Souček: V oblasti společenské odpovědnosti jde o tzv. impaktové investování, tj. investice, u nichž investor vedle finančního výnosu záměrně sleduje určité sociální cíle.

Provedli jsme globální průzkum, který mapuje názory 525 vlastníků a manažerů rodinných firem z 21 zemí na to, jaký přístup mají tyto společnosti k dobročinnosti jako takové, podle čeho si vybírají filantropické aktivity, jakou roli hrají daňové a jiné pobídky státu či jak se měří a posuzuje efektivita vynaložených prostředků. Výsledkem bylo, že ve svých filantropických aktivitách s impaktovými investicemi počítá téměř polovina (44 %) rodinných firem. Velké rodinné podniky se přitom věnují dobročinnosti víc než podniky menší. Průzkum také potvrdil, že většina majitelů rodinných firem vnímá filantropii jako důležitý faktor, který dokáže utužovat rodinné vazby napříč generacemi. Dobročinnost je totiž hmatatelným příkladem elementárních rodinných hodnot. Je to cesta, jak udělat něco pro komunitu, kde jsem doma, a jak zapojit mladou generaci do práce pro rodinný podnik.

V celosvětovém měřítku jde na tento typ impaktových investic průměrně 3,1 % jmění rodinných podniků. Na špičce tohoto trendu je Blízký východ (3,5 %), následovaný Evropou a Asií (shodně po 3,4 %). Významná část dotázaných vlastníků a manažerů rodinných podniků se domnívá, že státní podpora impaktových investic je lepší (28 %), resp. podobná (62 %) jako podpora tradičních dobročinných aktivit. To je překvapivé zjištění, protože speciální zákonnou úpravu pro tento typ investic má zatím pouze jedna země, a to Velká Británie.

V ČR jsou impaktové investice teprve na začátku. Tradiční filantropie a dobročinnost tu má však již svoji tradici. Filantropii si většinou mohou dovolit větší, dlouhodobě prosperující firmy. U malých firem je na území Česka rozdíl v čase. Podnikatelé, kteří založili svoji společnost v 90. letech, dospěli do velikosti a určité vyzrálosti. Neohlížejí se tedy pouze za ziskem, ale mají i zájem pomáhat. Dokonce i samotní zaměstnanci chtějí pracovat ve společnostech, které se snaží angažovat vůči sociálně slabším nebo přispívat k lepšímu životnímu prostředí.

MM: Máte bohaté zkušenosti s byznysem v Americe, západní Evropě. Je tam větší prostor pro podnikání žen? Co musí ČR udělat, aby měla více žen na vedoucích funkcích v ekonomice, ale například i v politice? Doplácí u nás ženy na genderové stereotypy, nebo je to jinak?

M. Souček: Česká republika zažila a zažívá velký posun. Když jsem se sem v 90. letech vrátila, bylo zde hodně žen, které se věnovaly pouze domácnosti a rodině. Příliš si nevěřily. Dnes znám a stále více poznávám mnoho českých asertivních žen a dívek, které jsou už někde jinde. Je pravda, že především v USA, ale také ve Francii a v Anglii jsou na tom trochu lépe. Je to také individuální, jak která firma k této problematice přistupuje. Pro mne je primární jen a jen výkon. Nic jiného. Řídím se ověřenými průzkumy, že smíšený tým, padesát na padesát, vykazuje nejvyšší efektivitu. Další z věcí, které v ČR chybí, je větší podpora flexibilních pracovních úvazků a práce z domova.

Co se týká ženské otázky, já ji vnímám zcela pragmaticky. V byznysu, ale i jinde, je důležité vědět, co chcete. Věřit ve své schopnosti a postupovat za svým cílem s jasným a stálým odhodláním. A to platí obzvlášť pro ženy. Nevěřím na boj se skleněnými stropy (teorie skleněného stropu znamená v genderové problematice neviditelnou bariéru, která brání ženám dostat se v kariéře na pozice odpovídající jejich vzdělání a schopnostem), pokud ženy dávají dostatečný důraz na konzistentnost a trvalé budování jedné cesty. Není to jednoduché, priority se mohou měnit, začne vyhrávat rodina nebo partner. To je potom na jejich rozhodnutích a prioritách znát. Ne všechny ženy se chtějí naplno věnovat kariéře a častěji upřednostňují rodinu. Podle mě jde skloubit oboje, záleží jen na tom, zda chcete. Váš život je vaše volba. Když se žena rozhodne a vytyčí si cestu, tak na žádný strop nenarazí. Vždy je něco za něco. Jako v každém úspěšném konání je třeba nasazení a jít si za svým. A to bych každé ženě, každé osobě, která se tak rozhodne, přála. Žádné skleněné stropy nesmí nikoho zastavit. A je jedno, jestli je to žena, nebo muž.

MM: Děkuji vám za rozhovor.

PhDr. Iva Ruskovská

iva.ruskovska@gmail.com

Reklama
Seriál
Firmy
Související články
Prognózovat vývoj ekonomiky by bylo jednodušší, kdyby šlo jen o ekonomiku, říká ekonom Miroslav Zámečník

Složitá geopolitická situace natolik ovlivňuje ekonomické světové dění, že s jistotou prognózovat vývoj české ekonomiky není jednoduché. Klasické spouštěče, které ohlašují krizi, nefungují. Kdo dnes v recesi uspěje, proč je ČR pořád pro zahraniční investory zajímavá a která firma se budoucnosti bát nemusí? To jsou témata, nad kterými redakce MM Průmyslového spektra diskutovala s hlavním analytikem České bankovní asociace Miroslavem Zámečníkem.

Na kapitánském můstku strojíren

Ing. Jiří Rosenfeld, CSc. vloni oslavil sedmdesáté narozeniny a je znám svými velmi zajímavými, až kontroverzními názory, které ale mají svou logiku. Stojí v čele společnosti Slovácké strojírny ve funkci generálního ředitele od roku 1997, v roce 1999 se stal předsedou představenstva, v dozorčí radě ale působil již od roku 1993. Za přínos regionu a podnikání v něm se stal v roce 2014 Osobností roku Zlínského kraje a v roce 2017 se pak dostal do finále soutěže EY podnikatel roku.

Život podle profesora Kassaye

Profesor Štefan Kassay se řadí mezi klíčové osobnosti podnikatelského a vědeckého života, a to nikoliv pouze na Slovensku, ale i v okolních evropských zemích. Vyučil se jako soustružník a díky své neskonalé touze po poznání se vypracoval mezi evropskou elitu a nenašli byste zde jemu rovnému, který by dokázal v takové míře integrovat podnikatelské, ekonomické, vědecké, pedagogické a diplomatické znalosti, jako právě profesor Kassay. V oblasti vědy a vzdělávání vidí zásadní impuls pro rozvoj jednotlivce a společnosti a proto mj. založil svoji nadaci, která tyto kroky podporuje.

Související články
Výzkum rozděluji pouze na dobrý a špatný, říká Libor Kraus

Prezident Asociace výzkumných organizací Libor Kraus se pohybuje v oblasti výzkumu a vývoje 30 let. Jaká vidí pozitiva, úskalí a rezervy v této důležité součásti našeho ekonomického růstu? Na to jsme se ho zeptali v rozhoru, který poskytl redakci MM Průmyslového spektra.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Stroje rostou se zákazníkem, říká pamětník českého obrábění Miroslav Otépka

Česká republika si v letošním roce připomíná 100 let od svého vzniku. Mezinárodnímu strojírenskému veletrhu v Brně je 60 let. Redakce MM Průmyslového spektra se rozhodla také zavzpomínat a k rozhovoru pozvala Miroslava Otépku, který stál u zrodu konstrukce a výroby českých obráběcích strojů. Miroslav Otépka se z profese dělníka vypracoval na respektovaného majitele jedné z největších českých strojírenských firem. Aktivita, optimismus a dobrá nálada ho neopouštějí ani ve věku, kdy se jiní věnují odpočinku. Možná je to jeho filozofií a jak sám říká: „Práce mi nikdy nic nevzala, vše, co jsem dělal, dělal jsem rád.“

Jak se transferuje know-how

„Pokud někde postavím pět strojů a budou z nich padat šrouby, které budu odesílat do zahraničí, tak to je samozřejmě jiná přidaná hodnota, než když vybuduji vývojové centrum, kde mám devadesát procent vysoce sofistikovaných pozic, spojené s výrobním závodem,“ říká programový ředitel GE Aviation pro Českou republiku Milan Šlapák, který poskytl redakci MM Průmyslového spektra rozhovor.

O budoucnost českého průmyslu strach nemám říká prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Jaroslav Hanák

Při příležitosti konání MSV v Brně oslovila redakce MM Průmyslového spektra výraznou osobnost českého byznysu – prezidenta Svazu průmyslu a dopravy ČR Jaroslava Hanáka.Povídali jsme si s ním o tom, žese našemu průmyslu mimořádně daří, jaká jsou největší rizika pro další růst tuzemské ekonomiky, jak vnímá státní podporu v oblasti podnikání a proč fandí Evropské unii, přestože si myslí, že je to byrokratický moloch.

Ovlivní státní dluh růst české ekonomiky?

Národní rozpočtová rada jako nezávislý odborný orgán vyhodnocuje, zda stát a další veřejné instituce dodržují pravidla rozpočtové odpovědnosti daná zákonem. Český státní dluh zaznamenal razantní propad a letos dosáhl více než 400 miliard korun. Zda se deficit bude prohlubovat, nebo konsolidovat, a jaké dopady to může mít na českou ekonomiku, jsme diskutovali s předsedkyní Národní rozpočtové rady Evou Zamrazilovou.

V on-line byznysu chybí lidská chemie

Online platforma se i díky pandemii koronaviru stala hitem posledních tří měsíců. Někteří podnikatelé dokonce tvrdí, že se velká část byznysu a obchodování přesune do online prostředí. Bude tento fenomén přetrvávat, změní se konečně české montovny na podniky s přidanou hodnotou, a proč by Čechům mohla i krize prospět? Na to jsme se zeptali ekonoma a člena Národní ekonomické rady vlády Lukáše Kovandy.

Podpora rozvoje mladých technologicky orientovaných firem

Je všeobecně známo, že zejména v počátečních fázích podnikání či inovačního cyklu, kdy firma vyvíjí nový, nebo modifikuje již existující produkt pro zcela nové využití, vzniká celá řada otázek spojených s designem produktu, se strategií jeho komercializace, s definicí vhodných zahraničních trhů a se smysluplným byznys modelem. Jedná se o kritickou fázi rozvoje firem, protože jen malé části z nich se podaří touto fází projít bezi zásadních problémů.

Nevyléčitelná nemoc českého průmyslu

V současnosti je realita České republiky, jako malé exportní země, která nemá mnoho domácích firem se svými vlastními finálními výrobky prodejnými do celého světa velmi nebezpečná, neboť zkrachují-li naši odběratelé, zkrachujeme s nimi. Jsme pouze zemí nádeníků a hrozí nám novodobé nevolnictví. Z pozice subdodavatele je dnešní výše přijímaného státního dluhu nesplatitelná.

Fórum výrobních průmyslníků

V jaké profesní náladě přijíždíte na letošní MSV do Brna a jaká témata byste zde chtěli se svým týmem v rámci setkání jak s obchodními partnery tak i příp. s představiteli státu diskutovat? Část 2.

Fórum výrobních průmyslníků

Pomůže vám integrace reálných prvků digitalizace a robotizace do vaší firmy zajistit vyšší produktivitu ve výrobě a dosažení vyšší efektivity všech vnitropodnikových procesů - od přijetí zakázky, přes konstrukci, výrobu, až po její expedici a v neposlední řadě nahradí tyto prvky scházející pracovní sílu?

Z garáže až na vrchol v PVD technologii povlakování

Pavel Holubář je ředitelem průmyslové společnosti SHM. Tato zkratka značí Super Hard Materials, a to je přesně to, o co tu jde. Zjednodušeně řečeno jde principiálně o fyzikální metody nanášení tenkých vrstev na nástroje, kdy nanesená několikamikronová vrstva dává materiálu zcela jiné mechanické vlastnosti. Především podstatně prodlužuje jeho životnost. Jaká byla 25 let trvající cesta až na samotný vrchol, kdy technologie firmy SHM jsou v současné době rozesety ve 35 zemích světa? O tom – a nejen o tom – jsme si s Pavlem Holubářem povídali.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě

a mnoho dalších benefitů.

... již 25 let zkušeností s odbornou novinařinou

      Předplatit