Kvalitní subdodavatelé se nemusí bát o zakázky

MM: V roce 2016 jste se pro MM Průmyslové spektrum vyjádřil, že českému zbrojnímu exportu se daří. V roce 2015 činil vývoz více než 14 miliard korun. Uplynulo téměř 10 let, ekonomická situace se změnila. Jaká jsou aktuální čísla?

J. Hynek: Dlouhodobě byl objem vývozu obranného a bezpečnostního průmyslu kolem 15 miliard. Zlomem byl únor 2022, válečný konflikt na Ukrajině, který změnil nejen politickou, ale i ekonomickou situaci. Český obranný a bezpečnostní průmysl bude za rok 2022 vykazovat export za cca 30 miliard. Do této částky však musíme počítat určitý přeprodej, jelikož všechny komponenty jsme nedokázali vyrobit. Pokud je nutné zkompletovat zakázku, tak česká firma třeba vyrobí 70 % a zbylých 30 % kupuje v zahraničí. Jako příklad uvedu termovize, které se v ČR již nevyrábějí. Jestliže chceme vyvážet odstřelovačské pušky, český dodavatel dodá zbraň a optiku, ale termovizní vidění se musí nakoupit v zahraničí. Zákazník chce kompletní produkt, který česká firma dodá a nese za něj garanci. Před aktuálním válečným konfliktem jsme byli schopni předzásobit se u zahraničních dodavatelů na sklad. V současné době to neplatí. Nikdo zásoby už nemá, musí se vše kompletně vyrábět. Tato situace se pochopitelně promítne i do exportu. Žijeme v době, kdy sice vyrábíme, firmy jedou na plný výkon, poptávka je velká, ale na trhu chybí suroviny. Výroba se prodlužuje. Export v tomto roce tipuji tak na cca 20 miliard.

K vývozu vojenského materiálu je nutné dodat, že Evropa začíná hrát druhé housle. Největšími výrobci vojenského materiálu jsou USA, Rusko, Čína, ale i Indie. Rusové budou pravděpodobně vyvážet méně, ale pořád se drží na předních místech. Na mezinárodním veletrhu v Abú Dhabí měli obrovský pavilon, který byl hojně navštěvován. V Evropě máme pocit, že válečný konflikt na Ukrajině je něco výjimečného. Ale v globálním pohledu je vnímán jako lokální válka, jelikož většina světa je zvyklá nejen na obdobné konflikty, ale i na genocidy. Proto si ruský export zbraní najde svého zákazníka. Ruské firmy mají přebytky, které prodávají pod cenou, a najdou se země, které je za dobrou cenu velmi rády koupí.

MM: Evropa tedy v průmyslu subdodavatelsky zaspala?

J. Hynek: Ano, Evropa měla strategii, že „špinavý“ hutní, chemický a těžební průmysl utlumí a bude jeho výrobky nakupovat ze světa. Potřebovala levnější produkty. Chtěli jsme zelenou Evropu a zavírali jsme oči před dětskou prací v Africe, která zásobuje Evropu například kobaltem. Státy dodávající Evropě suroviny se staly hospodářsky soběstačnými, a zároveň se staly i spotřebiteli. Vybudovaly si vlastní průmysl a poskytnou Evropě jen to, co jim zbyde.

Pozitivně vnímám, že EU a celá Evropa si tuto kritickou situaci uvědomuje. V současné době je v EU k připomínkování směrnice o strategických surovinách. Ta pojednává o 28 základních surovinách, které jsou klíčové pro průmyslovou výrobu v Evropě a více než z 90 % se dovážejí. Cílem v roce 2030 je, aby se cca 10 % surovin těžilo na území EU, cca 40 % zpracovávalo v zemích EU a abychom na jedné zemi nebyli závislí více než z 65 %. Směrnice se týká průmyslu obecně, včetně obranného. O naplnění této směrnice jsem pochyboval. Spojil jsem se s uznávaným odborníkem a specialistou na problematiku surovinového hospodářství. Vysvětlil mi, že je to možné. Argumentem je například uspokojivý stav surovinových ložisek v severských nebo balkánských zemích. I když severské země mají relativně přísná ekologická pravidla, umí tato ložiska aktivovat velmi rychle. Otevřít nerostné ložisko na území EU, ne technicky, ale papírově, trvá nyní 10 let. EU chce tuto legislativu zkrátit na dva roky.

MM: Vy jste otevřeným kritikem evropské legislativy v oblasti průmyslu, potažmo české legislativy, která dle vašich slov má vysokou míru byrokratické zátěže a je papežštější než papež. Válečný konflikt na Ukrajině rozdělil svět a sám jste v předchozí odpovědi uvedl, že Evropa se snaží některá svá stanoviska přehodnotit. Vzhledem k těmto okolnostem, včetně energetické krize apod., je tedy evropská legislativa, včetně české, vstřícnější a rychlejší?

J. Hynek: Mimo výše jmenovanou směrnici jsem nic zásadního nezaznamenal. Ostatní legislativa, včetně české, žije dále svým životem. Nezaregistroval jsem žádné převratné změny. Pouze na začátku ukrajinsko-ruského konfliktu se zrychlil proces udělování exportních licencí na Ukrajinu. Na vydání exportní licence mají ze zákona české úřady 60 dní. Na začátku konfliktu trvalo udělení vývozní licence několik dnů. Bohužel již nebylo řešeno to, že abychom něco mohli vyrobit, musíme něco dovézt. Ale dovoz zrychlený režim neměl. Dnes jsme již zpět v režimu 60 dní. Dokonce Poláci, kteří na začátku války po nás přestali vyžadovat tranzitní licenci, se opět vrátili zpět k jejímu vyžadování. Pokud Ukrajina a další státy budou něco urgentně potřebovat, budou si muset příslušnou dobu počkat. Legislativa se nezjednodušila.

Jako největší problém vnímám českou legislativní definici vojenského materiálu. Dlouhodobě se nedaří upravit zákon tak, aby se definice zjednodušila a zkonkretizovala. Přestože existuje společný seznam vojenského materiálu EU, každá země má svoji vlastní interpretaci. Uvedu příklad – nákladní automobil Tatra, a jeho dohušťovaní pneumatik za jízdy, je dle české legislativy vojenský materiál. Podle německé legislativy by Tatra musela mít balistickou ochranu, a pak by se jednalo o vojenský materiál. Další příklad. Náhradní díly na cvičné letadlo pro výcvik pilotů L39 jsou v české legislativně považovány za vojenský materiál, v Rakousku je tomu naopak. V naší národní definici je mimo jiné uvedeno „vojenský materiál hromadně užívaný“. Takže pokud si někdo usmyslí, že ešusy, používané převážně v naší armádě, jsou vlastně vojenský materiál, tak budeme ešusy vyvážet podle pravidel pro vojenský materiál. Pořád jsme papežštější než papež. Doufám, že se podaří prosadit změnu definice vojenského materiálu. Česká definice je nejednoznačná, zavádějící a má příliš široké spektrum.

MM: Zůstaňme ještě u Evropské unie. V únoru tohoto roku jsem zaznamenala, že EU chystá novou směrnici, která by znamenala, že se firmy budou mimo jiné ptát svých dodavatelů a odběratelů na dodržování ESG (environmental, social and governance). Jak tento návrh vnímáte?

J. Hynek: Jde o takzvanou „náležitou péči“, kterou je nutno vyžadovat po všech dodavatelích v celém dodavatelském řetězci. Dnes je obranný průmysl v situaci, že stávající subdodavatele prosí, aby mu dodali, a nové subdodavatele shání, a ještě dlouho shánět bude. Hodně z nich se v určité fázi subdodavatelského řetězce nachází v Asii. V momentě, kdy se český výrobce zeptá svého čínského dodavatele, jak plní ekologické normy či zda dodržuje lidská práva, tak mu tento subjekt již nikdy nic nedodá. I když firmy přestěhují výrobu mimo EU, tak nebudeme moci dodávat naší armádě, neboť i ona jako konečný uživatel je povinná vyžadovat, abychom podmínky směrnice dodržovali. Otevřeně říkám, že po zavedení této směrnice se může naše armáda rovnou vzdát, protože český průmysl jí nedodá ani jeden náboj. Aby mohl dál fungovat, bude prodávat do Afriky a Asie, kde se na tyto věci nikdo ptát nebude, natož aby je vyžadoval.

Stručně řečeno – tato směrnice míří k likvidaci obranného průmyslu, odchodu investorů, přesunu výroby mimo EU a neochotě dodávat vládám zemí EU. Z toho vyplývá i snížení obranyschopnosti zemí EU a znemožnění dodávat vojenský materiál na Ukrajinu. Někdy mám pocit, že si tuto směrnici proloboval přímo Vladimir Putin.

MM: Klíčovým tématem valné hromady AOBP na podzim 2022 byla taxonomie EU a neposkytování bankovních služeb obrannému a bezpečnostnímu průmyslu. Chcete tím říct, že je rozdíl v poskytování bankovních úvěrů výrobci fotovoltaické elektrárny a výrobci munice?

J. Hynek: ESG taxonomie EU vnímá obranný průmysl jako kategorii sociálně neudržitelného průmyslu, což je vlastně průmysl, který by vůbec neměl být. Řadí ho do kategorií hazardních her a tabákového průmyslu. Zároveň jiné oddělení EU říká, že je třeba posílit naši obranyschopnost a posílit obranný průmysl. Otázkou je, zda pravá ruka ví, co dělá levá. Některé banky mají tendenci na tyto věci nejen slyšet, ale jdou i nad rámec v podobě etických kodexů a pravidel. Etická pravidla bank etablovaná na českém území českému obrannému průmyslu příliš nepřejí. Nejenže mu neposkytují úvěry, dokonce pokud má nějaká firma jako předmět podnikání zahraniční export vojenského materiálu, tak jí často neotevřou ani účet. Jejich argumentem je: nepodporujeme vojenskou výrobu a obchod se zbraněmi, proto vám nedáme úvěr, a v horším případě ani účet.

Některé banky také odmítají provést platbu. Firma, která má kontrakt a potřebuje ve světě nakoupit komponenty a dále kompletovat, má velký problém. Myslím si, že v tomto okamžiku si ruská strana mne ruce, jelikož na jednu stranu Evropa potřebuje mobilizovat, rozvíjet bezpečnostní průmysl a na druhé straně nové podmínky nejsou nastavené a stávající jsou velmi složité. V okamžiku, kdy vznikl konflikt na Ukrajině, jsem očekával od bank změnu v jejich přístupu. Byl jsem velice překvapen. Větší společnosti mají snad komunikaci s bankami jednodušší. Banky se chovají vstřícněji, nechtějí ztratit velkého klienta. Menší firmy, subdodavatelé komponent, mají velké problémy. Konkrétním příkladem může být firma, která vyráběla civilní výrobky a chtěla se rozšířit o vojenskou výrobu. Její pojišťovna jí vypověděla smlouvu. Důvod? Nebudou podporovat výrobce zbraní. S bankami je problém dlouhodobý, a nyní se přidaly i pojišťovny. Objevil se již také námořní dopravce, který si do etického kodexu dal, že nebude přepravovat vojenský materiál.

Naše asociace usiluje o rovné řešení. Zákon o bankovních službách má povinnost poskytovat základní bankovní služby všem fyzickým osobám. My bychom se přikláněli rozšířit ho o právnické osoby, jelikož současné chování bank považuji za naprosto diskriminační. Bohužel se nám nedaří tuto legislativu prosadit, jelikož vláda se změnou nesouhlasila a nepodpořila ji. Mimochodem, pokud by banka odmítla zřídit účet kvůli barvě pleti, pohlaví nebo vyznání, to by byl poprask. Jestliže však banka odmítne zřídit účet společnosti, která má povolení, včetně exportu vojenského materiálu, a nejvyšší bezpečnostní prověrku svých statutárních orgánů, tak nerozumím, proč takto prolustrované firmy by měly být pro banku problémem. Stát vlastně prověřil firmu za banku a ona již nemusí nic zjišťovat. Bezpečnostní způsobilost NBÚ tedy není pro banku věrohodná?

MM: Většina států navyšuje své rozpočty na obranu. To se jistě mimo jiné také promítá do zvýšené poptávky po vojenském materiálu. Co se nejvíce aktuálně poptává? Rýsuje se vize do budoucna?

J. Hynek: Stručně a jednoduše řečeno, poptává se všechno. Nemáme žádný produkt, který by nebyl zajímavý, o který by nebyl zájem. Na Ukrajině je největší poptávka po dělostřelecké munici. Obecně, munice je velice žádaný artikl, jelikož jednotlivé země neměly zásoby pro svoje palebné průměry, které jim předepisovaly směrnice, naplněny. Proto chtějí tento stav změnit a doplnit. Poptávka v oblasti obranného a bezpečnostního průmyslu je rozsáhlá. Vím, že jsou například velké problémy se strojním vybavením v chemickém průmyslu. Je málo firem, které umí takové vybavení zkonstruovat. Jedná se o zařízení, kde je potřeba projekt navrhnout a podle něj vyrobit.

Obrovským problémem je nedostatek v oblasti lidských zdrojů, konkrétně se jedná o vývojáře. Naši členové hledají technology, konstruktéry, například ve výrobě ručních palných zbraní, ale i programátory CNC strojů. Evergreen je IT, jelikož žádná moderní zbraň se neobejde bez kvalitního softwaru.

MM: Rozmach zbrojního průmyslu, zvýšený zájem o bankovní úvěry, navyšování investic do nových technologií, rozvoj výroby, to vše s sebou přináší příležitosti pro české subdodavatele, konkrétně například ve strojírenství, kteří kvůli útlumu v automotive často jen přežívají. Mají čeští zbrojaři konkrétní plán subdodavatelské spolupráce, který by některým malým a středním podnikům pomohl a zbrojnímu průmysl urychlil dodávky?

J. Hynek: Každá firma má svoji vlastní strategii. Jak již bylo řečeno, všichni hledají kvalitní subdodavatele. Je to případ od případu. Někdo se spoléhá na vlastní výrobu, někdo preferuje více subdodávek. V našich řadách jsou třeba firmy, které se soustřeďují pouze na vývoj a strojní výrobu a elektro řeší formou subdodávek. Naprostou samozřejmostí jsou některé ISO normy. V oblasti zbrojního průmyslu bývá někdy vyžadován AQAP standard jakosti, což je jakási NATO nadstavba systému jakosti ISO 9001.

U dodávek pro naši armádu je mnohdy požadováno státní ověřování jakosti, které se může vztahovat i na subdodavatele, a u nich pak může probíhat kontrola pracovníků Státního ověřování jakosti. Kdo postupuje podle ISO standardů a vyrábí podle technické zadávací dokumentace, tak se bát nemusí, že by byl ve zbrojním průmyslu odmítnut. Pokud někdo nakoupí v Číně nekvalitní produkty, pak spolehlivým dodavatelem nebude.

MM: Děkuji vám za rozhovor.