Se zvednutým praporem

MM: K 1. červenci loňského roku zahájila v Německu vyčleněním aktivit od společnosti Siemens svoji činnost společnost Innomotics jako samostatný právní subjekt. Proč k tomu došlo?

T. Duba: Primárním cílem bylo koncentrovat výrobu elektromotorů, jak nízkonapěťových, tak i vysokonapěťových, elektropřevodovek, středně napěťových pohonů a elektrických vřeten do jedné společnosti, která by se zaměřovala jen na tyto výrobky. Hlavním posláním je redefinice spolehlivého pohybu pro lepší zítřek, což v českém jazyce zní kostrbatě, ale anglické motto „Redefining reliable motion for a better tommorow“ plně definuje naše aktivity. Zkrátka jsme tým lidí, který se věnuje elektromotorům, elektropřevodovkám, pohonům – čímž mám na mysli frekvenční měniče. A díky tomu se můžeme touto problematikou zabývat do hloubky. Můžeme přistupovat s nadšením k řešení zákaznických požadavků a potřeb. A jsem přesvědčen, že díky tomu zákazník dostane lepší servis, než tomu bylo v minulosti.

MM: Předpokládám, že nedošlo k přerušení „pupeční šňůry“ s firmou Siemens?

T. Duba: Jednoznačně nikoliv. V podstatě jde o to, že stejní lidé, kteří se v minulosti starali o své zákazníky, v tom pokračují i nadále, avšak pod hlavičkou jiné firmy. A aktuálně se pochopitelně řeší možnosti budoucího fungování – ať už jako součást koncernu Siemens, anebo úplně mimo něj. Tento proces má svoji dynamiku a uvidíme, který z možných scénářů nakonec bude ten aktuální. Necháme se překvapit. Každopádně každá z cest má svůj jediný společný cíl – spokojený zákazník, který bude vždy ve výhodě, neboť se o něj bude starat profesionál, který se motorům věnuje naplno a má s touto komoditou dlouholeté zkušenosti.

Vedle našeho obchodního týmu, který zabezpečuje technickou podporu jak při realizaci prodeje, tak i poprodejního servisu, má společnost Innomotics v České republice tradiční výrobní závody, které zde provozoval Siemens, a to v Mohelnici, Frenštátu pod Radhoštěm a Drásově, dále pak vývojové centrum v Ostravě. Tím chci říci, že Česká republika má v té nové společnosti prapor velmi vysoko vztyčený a v rámci celé skupiny v této chvíli hrajeme naprosto zásadní roli.

MM: Můžete se blíže vyjádřit k plánované akvizici firmy Innomotics?

T. Duba: Vyčlenění výroby elektromotorů z kompetencí firmy Siemens předcházelo následujícímu kroku v podobě změny akcionáře. V teoretické rovině v podstatě připadají v úvahu tři scénáře. Buď zůstaneme součástí Siemens bez větších změn, můžeme vstoupit na burzu, anebo vstoupí externí investor. Je zde patrný fakt, že komodita nízkonapěťových a vysokonapěťových elektromotorů, středněnapěťových frekvenčních měničů a elektrovřeten je skutečně perspektivní a zájem o ni je enormní.

MM: Nemalá část R&D se odehrává zde v ČR. Kam směřuje?

T. Duba: Innomotics má celosvětově na 14 000 zaměstnanců, z toho téměř 4 000 jsou v České republice. Většina z nich je zaměstnána buď v oblasti vlastní výroby, anebo výzkumu a vývoje. Myslím si, že můžeme být právem hrdí na to, že kromě výroby samotné zde stále zůstává vývoj nových produktů a úplně nových řešení. V tom je Česká republika silná i nadále, a i z toho pohledu my v rodině Innomotics hrajeme zásadní roli.

A pokud se budeme bavit o směřování firmy, která klade důraz na úspory elektrické energie jako takové, tak je jistě na prvních příčkách ekologičnost vyvíjených zařízení a našich řešení. Mám tím na mysli především snižování emisí CO₂ například používáním motorů s mnohem vyšší účinností, než tomu bylo doposud. Třeba nové motory s permanentními magnety mají při stejném výkonu menší zástavbovou plochu a dosahují úspory spotřebované energie na svůj provoz.

MM: Kde vidíte potenciál růstu vývoje produktů pro nové komodity a trhy?

T. Duba: Podíváme-li se na instalovanou bázi elektromotorů v České republice, najdeme zde celou řadu „exemplářů“, které fungují mnohem déle, než konstruktéři předpokládali. Fyzická životnost překonala tu mentální a nepochybně dojde k tomu, že začneme obměňovat tuto instalovanou bázi starých elektromotorů. A zde vidím velký prostor pro úspory elektrické energie, neboť jejich účinnost dnešní optikou nebyla zdaleka tak vysoká a již pouhou výměnou dojde k tomu, že to zákazník a provozovatel citelně pocítí na platbách za spotřebovanou elektrickou energii. Druhou oblastí, ač to v této chvíli zní pro Českou republiku jako futuristický pohled, je výroba zeleného vodíku. Té bychom se měli věnovat na úrovni státní strategie.

MM: Pojďme nyní v diskuzi opustit oblast firemní a produktové strategie a nahlédnout do vnějšího prostředí, do kterého je vše to, o čem jsme dosud hovořili, zasazeno. Co je podle vás otázkou přežití českého průmyslu? Jmenujte prosím tři klíčové oblasti, které vidíte pro jeho potřebný restart.

T. Duba: Jsou to stále stejné výzvy, které je třeba správně uchopit a realizovat. Primárně je to investice do vzdělání, dále pak rozvoj strategických R&D aktivit a větší propojení výzkumné sféry vysokých škol s průmyslovým prostředím. Stále mám totiž pocit, že tyto dva světy žijí odděleně. A samozřejmě je klíčové změnit obecné vnímání průmyslu, a to především strojírenství, motivovat mladé chlapce a děvčata ke studiu techniky na střední nebo vysoké škole. Primárně vidím potřebu posílení kvality některých středních odborných škol a již zmíněného většího otevření praxi univerzit. Školy se musí zaměřit na nadčasový obsah studia a formu jeho podání. Nikoliv biflovat to, co dotyčný nezměněně přednáší posledních 15 let. Proto je třeba ta úzká vazba s výrobním sektorem, protože právě zde se rodí budoucnost.

Bylo by určitě na místě zavést jak pro základní školy, tak i gymnázia praktickou výuku formou dílen, tak i praxí v průmyslových oborech. Věřím, že by to bylo velmi zajímavé a mladé lidi by to motivovalo, jakým směrem se profesně vydat. Mimo jiné tím mám na mysli gymnazisty, kteří mají špičkové znalosti matematiky a fyziky, které jsou pro rozvoj moderních technických oborů klíčové.

MM: Česká republika je součástí evropského regionu a bohužel jsme svědky toho, jak v současné době Evropa obecně ztrácí dech v globální konkurenci, zaspala v celé řadě oborů. Existuje ještě světlo na konci tunelu, a pokud ano, jak se k němu co nejrychleji dostaneme?

T. Duba: Optimismus musí existovat, protože pokud bychom nebyli optimisti, tak si myslím, že by naše životy nestály za nic. Co se týče Evropy, řekl bych, že na jedné straně máme přespříliš nabubřelé a komplikované regulace, možná že jsme se sami přeregulovali i tam, kde to možná ani nebylo potřeba. A zde spatřuji potřebu zvýšené pružnosti v rozhodování.

Na druhou stranu, pokud to vezmu z pohledu České republiky, na všechno se v té naší kotlině díváme skrz prsty, protože nechápeme, proč to dělat jinak, když to doposud takto fungovalo. Osobně se domnívám, že řada věcí, s kterými přichází Evropská unie, je smysluplná. Musíme si z toho vzít to lepší, zkusit to adaptovat na podmínky našeho trhu a využít tu možnost, která tady je. A i v případě takových věcí, jako je Green Deal, je třeba, aby se české firmy chopily této výzvy a díky ní vyrostly na úkor svých vlastních konkurentů, ať už z Evropské unie, anebo ze zemí mimo ni.

MM: Nedávno jste na síti LinkedIn okomentoval článek ze Seznamu, týkající se přímé úměry mezi výší vzdělání a životní spokojeností jedince, slovy: „Ono to s tou naší blbou náladou nebude v ČR zase tak špatné. Jen bychom si měli každý den připomínat, v čem jsme skvělí, a z těchto úspěchů se radovat!“ V čem jsme skutečně skvělí? Ale nikoliv naší vlastní optikou v naší sociální bublině, ale pohledem zvenčí?

T. Duba: Řekl bych, že jsou zde nesmírně šikovní, vzdělaní, a hlavně vynalézaví lidé, kteří dokážou najít řešení tam, kde ho nikdo jiný nevidí. Ale myslím si, že máme historicky problém s nízkým sebevědomím. Je to dáno náturou Čechů, je to možná dáno naší nedůvěřivostí a přílišným negativismem.

A pokud se podívám zpět, do doby mého vzdělávání, základní a střední školu jsem absolvoval v době socialismu před revolucí, tehdy určitě nebylo zvykem, že by lidé vynikali svou sebeprezentací a byli schopni upozorňovat na své pozitivní stránky. O to větší radost mi právě dělá to, když vidím, jak jsou dnešní lidé zdravě sebevědomí. A nemusí se jednat o velmi mladé, ale mám na mysli třeba generaci dnešních třicátníků, kteří jsou úplně jiní, než jsme byli my, a jsou v tomto mnohem dravější, jsou sebevědomější, dokážou prostě hrát velkou hru právě na tom evropském poli. A na takovou generaci já bych sázel.

Podle mě je opravdu důležité si každý den uvědomovat, v čem jsme dobří, podívat se za sebe, zhodnotit, co se nám povedlo. Samozřejmě jsou i dny, kdy víme, že všechno nebylo ideální. Ale na druhou stranu nám to pomůže se odpíchnout dál a říct si, dobře, tohle se nepovedlo, příště už to nebudu opakovat. Ale opravdu zkusit vidět věci pozitivně, soustředit se na ně, v nich se zdokonalovat a negativní věci eliminovat. To bych řekl, že je náš návod na perspektivní budoucnost.

MM: Děkujeme za rozhovor.