Reklama

Fórum výrobních manažerů

05. 04. 2023

Management a řízení, Restart průmyslu, Výzkum, vývoj a inovace, Průmysl 4.0 & Vzdělávání

Přidat do záložek

Odstranit záložku

Po registraci (zdarma) a přihlášení bude stránka přidána do záložek

Kde vy osobně spatřujete případnou Achillovu patu českého průmyslu, která jej destabilizuje v krizových časech? Pokud stále existuje cesta nápravy, jaká by to podle vás byla?

Tento článek je součástí seriálu:

Fórum výrobních průmyslníků

Díly

Roman Dvořák

Je absolventem oboru Strojírenská technologie Fakulty strojní ČVUT v Praze, kde nakonec kombinovanou formu doktorského studia po dlouhých letech nedostudoval (...). V roce 1997 nastoupil do vydavatelství Vogel Publishing na post odborného redaktora vznikajícího strojírenského titulu MM Průmyslové spektrum. V roce 1999 přijal nabídku od německého vlastníka outsourcingovat titul do vlastního vydavatelství.

Olga Kupec
jednatelka a majitelka, Abydos

Nemyslím si, že český průmysl má nějakou specifickou Achillovu patu. Krize, a že jich nyní máme víc než dost, dopadají celkově na průmysl v Evropě. Za nejdůležitější považuji, aby se ceny energií dostaly na světově konkurenční úroveň. Ty jsou totiž hlavními hybateli inflace. Zde průmysl potřebuje, aby politici nastavili reálný energetický rámec. Za slabinu českého průmyslu se považuje, že málo českých firem má vlastní finální výrobky. To ale znamená, že jsou součástí větších dodavatelských řetězců a mají větší diverzifikaci, což považuji v době krize za výhodu. Specificky českou kapitolou je automobilový průmysl a jeho dodavatelé, kde se mění paradigma celého oboru a je skutečně otázkou, jak se s tím bude schopen vyrovnat.

Martin Belza
generální ředitel a spolumajitel, Strojírny Prostějov

Nejsem si vědom nějaké zásadní Achillovy paty oproti ostatním zemím EU. Sami sobě si však podtrháváme nohy přehnaným lpěním na ultrakorektnosti vůči veškerému okolí, i sobě navzájem, na rozdíl od zbytku světa, který si jde dravě za svým. Darwinova evoluční teorie se již mnohokrát ukázala platnou a my (tím myslím Evropa, Evropská komise, která ji vede s vědomím a požehnáním evropských vlád i voličů) se ji opět pokoušíme prověřit, tentokrát však ze strany „toho“ slabšího.

Náprava je jednoduchá. Vrátit se k tomu, co několik století z pohledu Evropy dobře fungovalo. Ale co nejdříve, než bude pozdě… Dle mého názoru zatím pozdě není.

Pavel Cesnek
generální ředitel, Žďas

Za největší problém současnosti považuji kvalitu výuky a přípravu studentů odborného školství. Dnes nám přicházejí nepřipravení absolventi technických oborů, o jejich jazykové vybavenosti ani nemluvě. Firmy musejí věnovat velké úsilí a čas na jejich překvalifikaci. Mnohé firmy ze zoufalství vytvářejí učební centra, učiliště či střední školy. Proč to musí dělat? Kde je role školství?

Jaké je řešení? Pokud chceme zachovat průmyslovou tradici v této bývalé špičkové průmyslové zemi, je třeba připravit strategii směřování průmyslu, a následně i školství na 10–15 let dopředu, ovšem s aktivní účastí průmyslu. Což se nyní bohužel vůbec neděje.

Petr Karásek
krizový manažer a viceprezident, Česká asociace interim managementu

Český průmysl byl bohužel po procesu privatizace ve velké většině vytlačen z oblasti finální výroby do sektoru subdodavatelů, či dokonce poddodavatelů dalších dodavatelů, a tím se dostal na chvost globálního byznysového řetězce. Tato pozice pak vyžaduje převážně reaktivní chování a poskytuje velmi malý prostor pro samostatné aktivní inovativní přístupy a hledání nových cest k uspokojení potřeb zákazníků a konečných uživatelů. Důsledkem toho je pak větší zranitelnost podniků při různých disruptivních a krizových situacích.

Cesta, jak se vymanit z pozice pouhých dodavatelů velkým koncernům, jejichž konkurenční výhoda spočívá většinou jen v nízkých cenách a přesném plnění dodávek, směrem k pozici samostatných strategicky zaměřených finálních výrobců není jednoduchá, ale chytrostí, umem a inovativním myšlením je určitě možné odkrývat rychle se otevírající mezery příležitosti na trzích a objevovat různé tržní výklenky.

Libor Witassek
jednatel a majitel, Strojcar

Velká část českého průmyslu pracuje na bázi velmi nízké přidané hodnoty, s vysokým podílem lidské manuální práce a s nízkou úrovní digitalizace. Je tak levným dodavatelem komponent s nízkou přidanou hodnotou a není divu, že i někteří velcí „low cost“ hráči se dostali do astronomických ztrát, protože velmi nízká přidaná hodnota dlouhodobě nevytváří dostatečné rezervy potřebné pro překonání krize. Vysoký podíl lidské práce je v rozporu s možnostmi trhu práce i dlouhodobě selhávajícím vzdělávacím systémem, u zaměstnanců totiž chybí potřebné dovednosti, obzvlášť pro digitální ekonomiku.

Klíčovou kompetencí v krizi je organizační agilita, které ale dnes bez vysoké míry digitalizace nelze dosáhnout. Klíčem je transformace výrobců s nízkou přidanou hodnotou na finalisty nebo vysoce agilní poskytovatele výrobního outsourcingu.