Navýšení cen vstupů jak energií, tak především hutních materiálů primárně ukusuje z naší marže. Zvýšené náklady přenášíme do cen. Zákazníci je většinou akceptují při podmínce garance termínů, což je v aktuální situaci krajně obtížné, ale zatím zvládnutelné. Věřím, že se situace s hutními materiály na přelomu června/července stabilizuje nastartováním dodávek z destinací jako Japonsko, Korea a Brazílie. Ze střednědobého pohledu předpokládám, že dojde k novému nastavení úrovně cen, z nichž vyplyne celkové ochlazení ekonomiky a omezení zbytných výdajů na všech úrovních. Zároveň dojde k výrazné redukci globálních obchodních vazeb, a tím i potřebě zajišťovat klíčové komponenty strojů Evropě, což pro nás vytvoří celou řadu nových příležitostí. To je důvod, proč budoucnost pro strojírenské firmy v ČR i pro nás vidím celkem optimisticky. Stát by dle mého názoru měl jednak zajistit vymahatelnost dohod, a ne jako v případě pádu dodavatelů energií kvůli jejich riskantnímu obchodnímu modelu tolerovat přenesení dopadů na zákazníky, a dále pak kontrolovat existenci trhu v komoditách, které jsou pod vlivem mezistátních konfliktů, tzn. dovoz hutních materiálů, LNG, plynu, ropy a ostatních paliv z dalších teritorií. Nespoléhat na to, že firmy (trh) si poradí samy.