Témata
foto: archiv P. Kafky

Pavla Kafku znám jako nositele prestižního titulu Manažer roku 2005, jímž byl oceněn ve funkci CEO firmy Siemens, následně z jeho dlouholetého působení v České manažerské asociaci, a zejména pak, již ve funkci prezidenta ČMA, z organizování v paláci Žofín právě oceňované soutěže Manažer roku. V roce 2018 stál za organizací jubilejního 25. ročníku této akce ve Španělském sále Pražského hradu za účasti premiéra a vybraných ministrů.

Jaroslav Šubrt

Je absolventem České zemědělské univerzity Praha, koncem 80. let pak absolvoval i FF UK Praha. Po roce 1990 pokračoval ve studiu v profesním vzdělávacím programu MBA se specializací na PR a marketing a též profesním vzdělávacím programu MSc. se specializací na Executive Leadership and management. V roce 1992 se podílel na vzniku soutěže Manažer roku, kterou od r. 1993 organizoval Svaz průmyslu ČR, Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR a Česká manažerská asociace (ČMA). Byl členem Hodnotitelské komise, Národní výběrové komise a též v Řídicím výboru této soutěže. Čtvrtstoletí posuzoval manažery přímo v hodnocených firmách, a to cca 200 TOP manažerů z různých odvětví národního hospodářství. 

Reklama

S předstihem se angažoval v tom, aby se po 100 letech v ČR uskutečnila mezinárodní konference PIMCO – Prague International Management Congress, která se na pozvání československé vlády pod záštitou prezidenta T. G. Masaryka a za předsednictví tehdejšího ministra obchodu USA Herberta Hoovera, pozdějšího prezidenta USA, konala v červenci 1924 v Národním muzeu a Obecním domě v Praze, a to jako ocenění snah průkopnických metod organizace a řízení u nás, tedy hledání nejlepších metod a vzorů řízení organizací pro rozšíření ve světě. Z počátku byl odmítán s argumentem, že je na přípravu příliš brzy, než po opakovaných snahách pochopil, že o konferenci, pro něho z nepochopitelných důvodů, není z decizní sféry zájem. Přitom, jak v rozhovoru zaznívá, Pavla Kafku mrzí, že naše vláda nevyužila 100. výročí tohoto prvního mezinárodního manažerského kongresu. Mohl to být růstový impulz k vzestupu ekonomiky ČR, tak jak tomu bylo v roce 1924.

MM: Česká republika se musí pustit do realizace strukturálních změn, jinak skončíme jako ekonomicky bezvýznamná země. Máme dobrý potenciál, abychom v Evropě hráli významnější roli než dnes a navázali na první republiku. Potřebujeme k tomu ale růstový impulz, významnější, než si vůbec dovedeme připustit. K tomu však potřebujeme státníky, kterých se nám nedostává. Myslíte si, že budeme muset definovat, kdo je státník, a kdo jen politik, a široce to publikovat, aby voličstvo bylo schopno rozlišit kvalitu a nenechat se ošálit, čím dál více rozbujelým, politickým marketingem?

P. Kafka: Obecně řečeno státník je lídr, vůdce, který vede společnost, resp. společenství k prosperitě. Politik je maximálně, více či méně, schopný manažer, ale především manažer svého politického úspěchu, ale i neúspěchu, hledící na volební cyklus, bohužel mnohdy bez ohledu na dlouhodobější potřeby společnosti. Podívám-li se na obrovské tempo růstu zadluženosti našeho státu, pak ti z politiků, kteří jej nebrzdí a nesnižují, buď z krátkodobého kalkulu, nebo politické neschopnosti, nejsou v mých očích státotvorní.

Ing. Pavel Kafka, dr.h.c.
Narodil se v roce 1949 ve Znojmě. Vystudoval světovou ekonomiku a zahraniční obchod na VŠE Praha. V letech 1973 až 1991 působil na Ministerstvu zahraničních věcí, z toho řadu let v Japonsku, Řecku a jako vedoucí ekonomického oddělení na velvyslanectví v Bonnu. Od roku 1992 pracoval ve firmě Siemens, od roku 1994 do roku 2009 jako generální ředitel Siemens a reprezentant Siemens AG v České republice. V letech 2011 až 2019 byl prezidentem České manažerské asociace.
V uplynulých letech byl mj. také viceprezidentem Svazu průmyslu a dopravy ČR, viceprezidentem Česko-německé obchodní a průmyslové komory, viceprezidentem Českomoravské elektrotechnické asociace, předsedou Fóra průmyslu a vysokých škol ČR, spoluzakladatelem a prezidentem české pobočky Světové podnikatelské rady pro udržitelný rozvoj, členem správní a vědecké rady VŠE Praha a členem správní rady ČVUT v Praze.
Za rok 2005 získal titul Manažer roku. V roce 2006 mu VŠE Praha udělila čestný doktorát za významný praktický přínos k rozvoji managementu. V současné době působí jako čestný prezident České manažerské asociace a člen správní rady Nadace Jana Amose Komenského Pangea.
Je ženatý. Má čtyři děti.
Životní motto: „Bože, dej mi pokoru, abych přijal to, co změnit nemohu, sílu, abych změnil to, co změnit mohu, a moudrost, abych je uměl od sebe odlišit.“ (foto: archiv P. Kafky)

MM: Problémy současnosti můžeme například hledat v předčasně ukončené transformaci v roce 1995, a v řadě případů i špatně provedené. Čím to je, že naše parita HDP s EU nekoresponduje s úrovní mezd a tento rozdíl je největší v EU? Není způsob transformace příčinou toho, že jsme země s nízkou produktivitou práce, čímž se paradoxně nejvíce oháněli ti, kteří nás do této pasti dostali?

P. Kafka: Ono to hodně souvisí s rozdílem mezi HDP – hrubým domácím produktem, a HNP – hrubým národním produktem, který u nás málokdo vnímá, byť na to třeba, již zesnulý, profesor Milan Zelený, nejcitovanější český ekonom v zahraničí, opakovaně upozorňoval. Ten rozdíl je u nás jeden z nejvyšších v Evropě. Jsme dílnou Evropy. Oficiální odliv kapitálu v podobě dividend je ročně kolem 300 mld. korun, ale faktický je dvojnásobný. Odcházející finanční prostředky se tak mění v produktivní kapitál někde jinde. V této souvislosti si také můžeme klást otázku, kolik finančních prostředků, které jsme získali z EU, jsme vlastně proměnili v produktivní kapitál. Takto nám pak vychází také nízká produktivita práce, zejména její pomalý růst. Je to tím, že cizí kapitál k nám umístil výrobní část řetězce tvorby hodnot, a to tu, která má reálně nejnižší produktivitu. Zatímco ty části, které nesou nejvyšší produktivitu – výzkum a vývoj, marketing, prodej, servis atd., si ponechal.

Jen je třeba si neustále uvědomovat a podporovat vše, co náš stav stabilizuje, udržuje v rovnováze. Musíme se naučit žít i bez ekonomického růstu, potenciál růstu jiných hodnot života je pořád obrovský.

MM: Naše politická elita by si měla uvědomit, že průmysl je stále páteří ekonomiky. Kladu si proto otázku, jak dlouho a zdali české firmy zůstanou v dodavatelských řetězcích tam, kde jsou. Nebo se posuneme vzhůru, kde se tvoří vyšší přidaná hodnota. Dotace z EU jsme, jak říká řada politiků, projedli. Například jsme postavili rekordní počet rozhleden, často v nížinách, máme nejvíce golfových hřišť na světě na počet obyvatel a podobně. Přitom dotace vybírají špatné vítěze. Máme dnes již konečně chytrou hospodářskou politiku?

P. Kafka: Pokud jde o průmysl, je stále páteří ekonomiky, ale tvoří jen necelou třetinu přidané hodnoty, takže není všespasitelný. Jak jsem již uvedl, je nejvíce zapojen do té časti mezinárodní tvorby hodnoty ve výrobě, kde se vytváří nejmenší přidaná hodnota. Potřebujeme zřetelné oživení domácího kapitálu a také tlak na jeho vzájemnou spolupráci, která má rezervy, jak již ve své době uváděl Baťa. Úspěchy čínské či indické ekonomiky se opírají o domácí kapitál. Ani tolik kritizované zapojení do mezinárodních řetězců subdodavatelským způsobem by nemuselo být nevýhodné, pokud ovšem naši výrobci budou tvrdě pracovat na zvyšování své kompetence, a stanou se tak třeba pro odběratele nenahraditelnými.

K hospodářské politice podotýkám to, že chceme být tržní ekonomikou proto, že s tou netržní máme neblahé zkušenosti. My jsme však funkci trhu, který je zásadním instrumentem pro správnou a efektivní alokaci zdrojů, z ekonomických procesů ve značné míře vytěsnili. Na neefektivní alokaci zdrojů zkolaboval plánovací systém. Profesor Zelený upozorňoval, že pokud máme většinu ukazatelů uměle zdeformovanou, pak nemůžeme znát ukazatele přirozené. Dotace všeho druhu jdou proti funkci trhu. Mohli jsme je alespoň používat jako zápůjční kapitál, který je nutné splatit, a ne jako jednostranný finanční transfer.

Esence schopností dobrého manažera podle Pavla Kafky

– uvědomuje si prvek nejistoty a potřebu změny. Je schopen vyměnit staré postupy řešení za nové. Je týmovým hráčem;

–  je schopen zohlednit úhel pohledu ostatních při rozhodování;

–  je nadán schopností hledání kompromisu, preferuje strategii win-win;

–  disponuje intelektuální pokorou v tom smyslu, že dovede oddělit intelekt od ega.

V tomto směru viním EU, že naše politiky nedonutila používat její prostředky co nejvíce tržním způsobem, a zejména na to, aby se země maximálně zapojila do evropských sítí – dopravních, komunikačních, energetických atd. To naše provinciální či ostrovní myšlení se nám nevyplácí. Uvedu příklad. V jedné diskuzi, před asi 20 lety, s tehdejším ministrem dopravy, jsem argumentoval nutností postavit páteřní železniční síť pro vlaky s rychlostí nad 300 km za hodinu jako součást vyspělé evropské sítě. Jeho protiargument byl, že nám poloviční rychlost na cestu z Ostravy do Prahy bohatě stačí.

Už z prvních přednášek na VŠE v roce 1967 jsem si odnesl mj. poznatek, že imanentní (bytostně vlastní, pozn. redakce) vlastností trhu je to, že se sám likviduje. Proto stát musí prostřednictvím svých zásahů trh „udržovat co nejvíce při životě“ a korigovat jeho případná selhání. Na to máme instituce. Na druhé straně jsme vybudovali celý myšlenkový i institucionální systém, který nejrůznějšími zásahy, plošnými dotacemi počínaje, trh omezuje. Proč jsme např. při covidu podporovali i firmy, které za 10 let předchozí konjunktury nedokázaly vytvořit dostatečné rezervy? Stát napojil ekonomiku na kapačky, a navíc připustil socializaci ztrát a privatizaci zisků. Podobný dopad proti potřebné strukturální změně mělo i opatření ČNB, tzv. kurzový závazek. Peter Drucker, guru managementu, říkal, že cílem podnikání je najít zákazníka, ne dotaci.

MM: Řadu řezů, které v době pandemie bylo možné učinit, protože byly ospravedlnitelné, jsme neučinili. Bohužel místo toho byly ohromné prostředky použity na udržení ekonomiky 19. století. Co jsme podle vás nevyužili a využít mohli, což může souviset s nedostatkem státníků? Nemůže jít až o frustraci z nevyužité příležitosti? Co nám chybí a co způsobuje až paralýzu vývoje ve společnosti?

P. Kafka: Nevyužili jsme nedávného, ale ani předchozího ekonomického poklesu k tomu, co světový ekonom českého původu Josef Alois Schumpeter, narozený v Třešti, nazýval creative destruction – tj. nechat „zaniknout“ ty firmy či oblasti ekonomiky, které nejsou schopny držet krok, a naopak tak pomoci (mj. zvýšenou nabídkou pracovních sil a dalších zdrojů) těm podnikům či oborům, které jsou orientovány na budoucnost a mají vysokou produktivitu práce – to je totiž to kreativní na té destrukci. Číňané mají znak pro krizi složený ze dvou částí, jedna znamená nebezpečí a druhá příležitost.

Voláme po vyšší ekonomické gramotnosti lidí, ale věnujeme se zejména ekonomice individua či rodiny. Potřebujeme, aby lidé chápali základní makroekonomické veličiny – zejména pokud jde o společné prostředky, jako jsou státní a veřejné rozpočty či dluhová služba a další.

Ekonomické krize jsou v zásadě ozdravné, protože ekonomický rozvoj je v tržní ekonomice, a behaviorální ekonomie nám to zdůvodňuje, nerovnovážný. Bohužel odpor silných hráčů včerejška bývá někdy těžko překonatelný. Proto nám také klesá cenová konkurenceschopnost na zahraničních trzích. Přestože máme nedostatek pracovních sil, máme méně než polovinu průmyslových robotů na 10 000 zaměstnanců než Německo, a nejsme ani v první dvacítce nejvíce robotizovaných zemí světa. Chybí nám kvalitní analýza výsledků jednotlivých politik státu, i když nejrůznějších tzv. analýz je tolik, že slýchávám, že pro samou analýzu dospějeme k paralýze. Co je ale kritické, je absence holistické syntézy dílčích analýz.

Reklama
Reklama
Reklama

Jako společnost jsme stále v celkově dobré kondici. Jen se bojím narůstajících nerovnováh, absence tlaku na skutečný výkon, rozvoje dotační mentality a setrvávající tendence k relativizaci společenských pravidel a řádu, které mj. zatěžují kohezi společnosti. Voláme také po vyšší ekonomické gramotnosti lidí, ale věnujeme se zejména ekonomice individua či rodiny. Potřebujeme také, aby lidé chápali základní makroekonomické veličiny – zejména pokud jde o společné prostředky, jako jsou státní a veřejné rozpočty, dluhová služba atd.

Když jsem na přelomu 80. a 90. let pracoval v Německu, často jsem se v běžných médiích setkával s velmi názornými vysvětleními jednotlivých makroveličin. Jako příklad uvádím státní dluh a dluhovou službu – když to média zveřejní v absolutní finanční hodnotě, většině lidí to nic neřekne, ale porovnání roční dluhové služby, třeba s rozpočtem zdravotnictví či školství, je velmi názorné.

MM: Problematika dalšího vývoje je dost složitá, takže v mnoha ohledech nedohlédnutelná. Každopádně je třeba směrem k vládě klást disruptivní otázky a vést ji k tomu, aby se více chovala proaktivně, a nikoli dominantně reaktivně. Nicméně vím, že jako prezident ČMA jste spolupracoval s Milanem Zeleným, který byl v ČR v mnoha ohledech propagátorem a pokračovatelem Baťových myšlenek. Vůbec si nemyslím, že má dnes Česko podobnou vizi, jako měl Jan Antonín Baťa v roce 1937, když vydal knihu Budujme stát pro 40 milionů lidí. K tomu je totiž třeba omezovat neproduktivní dobývání renty, což souvisí s dotačním kapitalismem, též mít nějaké mentální nastavení, které by zemi vedlo do světové špičky. Domnívám se, a vyplývá to též z našich předešlých rozhovorů s Vlastislavem Břízou, Antonií Doležalovou, Janem Urbanem, Václavem Cílkem či Ivanem Baťkou, že to tu bohužel není cítit, což by měla být úloha politiků, ale zejména státníků, kterých se nám nedostává. Čím to je a co je potřeba změnit?

P. Kafka: Vizi nemáme, a zejména její hodnotové ukotvení. Takové to masarykovské „nebát se a nekrást“, i když to samozřejmě platí i dnes. Např. z jaké priority společenských hodnot vyplývá fakt, že máme jedno z nejvyšších zdanění práce? Daňový systém musí lépe odrážet hierarchii hodnot. Ale není to problém jen politiky, ale celé společnosti. Teprve až budeme mít tento základní společenský konsenzus, určitou společenskou smlouvu, musí přijít politika s návrhem strategií, jak tyto hodnoty podporovat, rozvíjet a také prosadit. Nemůžeme si dále dovolit, jít stále jen cestou nejmenšího odporu. Zato máme dnes spoustu nejrůznějších oborových či sektorových strategií, které tzv. o sobě nevědí, nepracují se stejnou metodikou, ale především nejsou strategiemi v tom zásadním smyslu. Nedefinují totiž cíl, časovou osu, zodpovědné osoby a instituce, finanční zabezpečení ani kontrolu výsledku. Chybějí nám také analýzy dopadů jednotlivých politik státu – bez toho se nedá úspěšně řídit.

Pavel Kafka, tehdy jako prezident České manažerské asociace, s profesorem Milanem Zeleným na zámku Vilémov v roce 2017, kde Nadace ZET po dlouhá léta pořádala podnikatelské kempy pro děti a mládež z dětských domovů či nízkopříjmových rodin. Tito mladí lidé se v blízké době chystali postavit tzv. na vlastní nohy. Přítomní podnikatelé a odborníci jim zde po celý týden předávali své letité zkušenosti, snažili se jim pomoci v přechodu do reálného života a podpořit v nich podnikatelského ducha. (foto: archiv redakce)

Co nám ale chybí nejvíce, je syntéza jak analýz minulosti, tak zejména jednotlivých dílčích rozvojových strategií do budoucna. Už profesor William E. Deming upozorňoval, že ani automobil nelze řídit jen pohledem do zpětného zrcátka. Už jsem se k tématu systémové škodlivosti dotací vyjádřil. Migrací můžeme řešit dílčí nerovnováhy na pracovním trhu, ale přece nechceme udělat z naší krásné země továrnu, kde budou jiní vyrábět sami pro sebe.

MM: Podniky, které by mohly růst a nabírat další zaměstnance, nerostou, protože na trhu práce chybějí lidé. Ti jsou mnohdy vázáni ve firmách, jež nejsou dostatečně produktivní a donedávna žily čistě z dotací, což české ekonomice přidělává starosti do budoucna. Dokonce to prezident NKÚ nazval dotačním kapitalismem. Máme řadu podniků, které v době pandemie přežily jen díky státní podpoře. Myslíte si, že kdyby ji nedostaly, musely by zavřít či reorganizovat, uvolnily by lidi, kteří by mohli začít pracovat v perspektivních oborech? Nebo, že náš trh práce může zachránit migrace?

P. Kafka: Systémovou škodlivost dotací mohu jen podtrhnout. V naší společenské vizi musí přece být na významném místě i nemateriální kvalita života. Hlavně jde o rovnováhu všech stránek života. Na toto téma potřebujeme hlubokou interdisciplinární diskuzi – společenské vědy mají v tomto směru dluh. Kvalita života je přece mnohorozměrná, každý má trochu jiné priority. Když jsem chodil na základní školu, měli jsme ve dvoupokojovém bytě kamna jen v kuchyni. V ložnici jsme tudíž netopili, někdy jsme museli spát v čepicích. Pro pitnou vodu jsem chodil v okresním městě 300 metrů k pumpě. Z tohoto pohledu se máme dnes výtečně. Rodiče se, jako Češi, na výzvu prezidenta Beneše, přestěhovali z Vídně do Znojma a už nemohli zpět ani ke svému vídeňskému majetku, ani k přátelům. I z tohoto pohledu se máme dnes znamenitě. Jen je třeba si to neustále uvědomovat a podporovat vše, co náš stav stabilizuje, udržuje v rovnováze. Musíme se naučit žít i bez ekonomického růstu, potenciál růstu jiných hodnot života je pořád obrovský. Koheze společnosti a spokojenost lidí jsou odvozeny od mnoha faktorů. Ale zase musíme dbát na rovnováhu, jak říkal Masaryk: „svobody tolik, kolik je možno, řádu tolik, kolik je nutno“.

Reklama

MM: V roce 2005 jste se stal jako generální ředitel společnosti Siemens nejlépe hodnoceným Manažerem roku v rámci všech odvětví hospodářství ČR. Po skončení v této funkci jste se na tři funkční období stal prezidentem České manažerské asociace, kde jste vykonal ohromný kus práce. Domníváte se, že dnes v klubku přehršle soutěží má akce Manažer roku nadále své místo?

P. Kafka: Soutěž Manažer roku jako hledání nejlepších metod a vzorů řízení organizací bude mít svůj velký význam vždy. Proto mne také mrzí, že naše vláda nevyužila 100. výročí prvního mezinárodního manažerského kongresu PIMCO – Prague International Management Congress, který se na pozvání československé vlády pod záštitou prezidenta Masaryka a za předsednictví tehdejšího ministra obchodu USA Herberta Hoovera, pozdějšího prezidenta USA, konal v červenci 1924 v Praze. Nyní jsme, tak jako tehdy, v přelomové době, na kterou musí management adekvátně reagovat. Jde především o zvládnutí možností, které řízení organizací nabízí umělá inteligence, a to nejen v organizacích byznysových. Proto jsem vždy usiloval o to, aby v soutěži Manažer roku byly také kategorie pro neziskovou sféru, veřejnou správu atd. Celou řadu minusových bodů při mezinárodním srovnávání konkurenceschopnosti národních ekonomik dostáváme totiž dlouhodobě právě za nevýkonnou veřejnou správu.

Jako společnost jsme stále v celkově dobré kondici. Jen se bojím narůstajících nerovnováh, absence tlaku na skutečný výkon, rozvoje dotační mentality a setrvávající tendence k relativizaci společenských pravidel a řádu, které mj. zatěžují kohezi společnosti.

MM: Z některých vyjádření politiků mám pocit, že je ekonomická realita příliš nezajímá, i když předstírají, že ano. Spíše jim jde o to, prodat voličům emocionální obraz, proto politik používá emočně nabité termíny typu bohatnutí obyvatelstva, přitom v realitě jde o pomalé ekonomické zotavování, tedy o zmenšování chudoby. Vím, že kladete důraz na hodnotovou orientaci, že bohatství není jen ve zlepšujících se číslech, které toho o kvalitě života mohou vypovídat jen málo. Co říci k tomuto nazírání na realitu?

P. Kafka: Jak jsem již řekl, vizi, nebo jak říká Ladislav Verner, majitel společnosti Soma Lanškroun, „definici národního zájmu“, potřebujeme jako sůl. Ale ono přece nestačí mít pouze vizi. Jde především o její naplnění a strategii její realizace. Jsme bohužel národem „bujarých začátků, umdlévajících pokračování a přidušeného konce v půli cesty“, jak zase říkával imunolog a básník Miroslav Holub, spoluzakladatel nadace Pangea. I na úrovni firem je dnes, více než kdy v minulosti, strategie důležitější než operativní výkonnost. Spíše než dělat věci správně, je dnes třeba dělat správné věci.

MM: Závěrem dovolte stručné konstatování, které může vyplývat z rozhovoru. Česko stagnuje. Nic moc nového se tu nestaví. Firmy otálejí s investicemi. Inovace slovně vítáme, ale změny nechceme. Byrokracie dusí aktivitu. A tak se u nás donekonečna sepisují akční plány a koncepce, ekonomika kulhá a blbá nálada moc nemizí. Určité průniky závěrů z našich redakčních otevíracích rozhovorů s významnými osobnostmi by mohly nasvítit České republice cestu, jak postupovat dále. Soubor 37 opatření seskupení NERV ze začátku tohoto roku slouží spíše jako supermarket nápadů, a to může být dost málo k tomu, co ČR potřebuje. Jakého jste názoru?

P. Kafka: Jsem skoro 30 let ve vedení již zmíněné nadace Pangea, která ve své činnosti vychází z myšlenkového odkazu Jana Amose Komenského, zejména z jeho Obecné porady o nápravě věcí lidských. Proto vítám všechny mezioborové diskuze odborníků. Ale je třeba jít do hloubky nad rámec běžných politických diskuzí o daily business. Ty mohou tzv. nasvítit cestu, jak dále, ale musí zde být vůle politiků toto realizovat. Máme mnoho „ostrůvků pozitivní deviace“, ale tím se často necháváme uchlácholit. Potřebujeme, aby tyto ostrůvky byly zasazeny do pozitivního systému. Musíme se věnovat zejména budoucnosti, protože kdo se o ni nestará, tak ji také nemá.

MM: Děkuji vám za rozhovor

Vydání #7,8
Kód článku: 240706
Datum: 26. 06. 2024
Rubrika: Redakce / Rozhovor
Firmy
Související články
Vezměme rozum do hrsti a bojujme

Pavel Sobotka, zakladatel a ředitel firmy Frentech Aerospace. Základy technických a technologických schopností získal v Tesle Brno, kde pracoval 27 let. Již tehdy byl přesvědčen, že přesná mechanika bude stále atraktivním oborem, jelikož se podílí absolutně na všem, co používáme. Brýle, zdravotnická technika, auta, letadla, kosmické rakety, obranný průmysl, tiskařina, výroba mikročipů, počítačů a mnoho dalšího.

O stavu ekonomiky a roli vůdců

V povídání s Janem Urbanem, vysokoškolským pedagogem, podnikovým poradcem, publicistou a autorem řady knih a článků, se prolíná řada myšlenek nedávno zesnulého profesora Milana Zeleného, i když se osobně nikdy nepotkali. Několik top manažerů a emeritních CEO, kterým jsme tento rozhovor poskytli před zveřejněním, doporučilo slova Jana Urbana tesat do kamene. V intencích uvažování excelentních ekonomů Zeleného i Urbana lze říci, že dosud panuje rozpor, který nastiňuje tento rozhovor: trend zaměňování popisu akce za akci samotnou se spíše prohlubuje místo toho, aby v praxi ustupoval – v politice, podnikání i ve vzdělávání.

Krize jako cesta k žádoucí změně

Hlavním životním mottem Ing. Vlastislava Břízy, majitele a generálního ředitele společnosti Koh-i-noor, je tvrzení, že kdo je připraven, není zaskočen. Společný rozhovor probíhal v intencích této jeho celoživotní strategie.

Související články
Musíme mít dovednosti orientačního běžce

S krizovým manažerem Petrem Karáskem, viceprezidentem České asociace interim managementu, jsme se sešli po pěti letech od posledního otevíracího rozhovoru pro náš časopis. Zajímalo nás, jakými turbulencemi z pohledu krizového manažera český průmysl za tu dobu prošel. Zda majitelé firem mění směr a portfolio svého podnikání. Zda se za pětileté období navýšil počet produktů s tuzemskou přidanou hodnotou, a jaké jsou aktuální podmínky pro podnikání v ČR.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Deset zastavení s JK: 3P - Pozoruj/Pochop/Podnikej

Série 10 rozhovorů s legendou inovační sféry Jánem Košturiakem je retrospektivou dílčích milníků, které jej na jeho osobní a profesní cestě potkaly a umožnily mu realizovat jeho sny, touhy a přání. Nahlížejme postupně do minulosti a hledejme společně okamžiky, které vytvářely Jánovu budoucnost a umožňovaly mu vidět za horizont zřetelněji než nám ostatním.

Jsem optimista, letos se přikláním k mírnému růstu

Evropa, včetně České republiky, se potýká s ekonomickými problémy. České firmy a domácnosti bojují s téměř 20% inflací, vysokými cenami energií a zdražování nemá konce. Růst hrubého domácího produktu má na letošní i příští rok klesající tendenci a oživení se jeví v nedohlednu. Přesto, ekonom Petr Zahradník hlubokou recesi v 2. pololetí 2022 neočekává. Doufá, že na konci roku budeme aspoň mírně růst, a máme příležitosti se z recese proinvestovat.

Deset zastavení s JK: Síťování

Série 10 rozhovorů s legendou inovační sféry Jánem Košturiakem je retrospektivou dílčích milníků, které jej na jeho osobní a profesní cestě potkaly a umožnily mu realizovat jeho sny, touhy a přání. Nahlížejme postupně do minulosti a hledejme společně okamžiky, které vytvářely Jánovu budoucnost a umožňovaly mu vidět za horizont zřetelněji než nám ostatním.

Role technické univerzity
v udržitelné společnosti:
Prof. Ľubomír Šooš, STU v Bratislavě

Smyslem série této řady podcastů je představit současnou roli univerzity a hledat její skutečné postavení a poslání ve vztahu k vývoji konkurenceschopnosti tuzemské ekonomiky a společnosti jako takové. Hovoříme s rektory a děkany technických univerzit a fakult, kteří dávají nahlédnout do své denní operativy, o dílčí realizaci dlouhodobé strategie a jejich pohledu na ukotvení vzdělávací instituce ve společnosti. V tomto díle je naším hostem profesor Ľubomír Šooš, děkan Strojnické fakulty Slovenské technické univerzity v Bratislavě.

Fórum výrobních manažerů

Jaké zkušenosti máte s produktovými/subdodavatelskými dodávkami do obranného průmyslu? Jak bylo náročné se do tohoto sektoru dostat? Jedná se o oblast, která je pro vás v současné době důležitá nejen v rámci vaší výrobní diverzifikace, ale i případných státních garancí?

MM Podcast: Glosa - (Po)citová investice

Kolikrát již v době růstu ekonomiky došlo k nenadálému, často nevysvětlitelnému zlomu? Kdo tahal za konce nití, aby změnil otáčení zeměkoule? Proč se to již stalo součástí naší životní cesty a začali jsme to brát jako samozřejmost, bez hlubšího pátrání po příčinách, navíc s ignorací všech hoaxů a cílené propagandy?

CIMT a Čína v roce 2023

Počínaje Velikonočním pondělím se v Pekingu, téměř tradičně v tomto čase, po pět dnů konal další ročník veletrhu výrobních strojů CIMT 2023. Pro cizince byla poslední výstava jednoduše dostupná na jaře roku 2019. Od ledna 2020 se přestalo do Číny létat a události nabraly nečekaný spád. V tomto krátkém textu se podíváme na výstavu i před brány výstaviště.

Fórum výrobních manažerů

S čím se v současné době v rámci operativy řízení firmy nejvíce potýkáte? Přetrvává stále nedostatek subdodavatelských komponent ve vaší oblasti a s tím související komplikace s plněním termínů zakázek? Ovlivňují vaši ekonomiku provozu cenové úrovně energetických a materiálových vstupů, nedostatek technického personálu či něco jiného? Jak tuto situaci řešíte a podařilo se vám již některé problémy stabilizovat?

Fórum výrobních manažerů

Jak silná koruna, růst energií, tlak na mzdy, úrokové sazby a inflace ovlivňují vaši konkurenceschopnost na světových trzích? Které regiony světa začínají podle vás na „evropské realitě“ profitovat?

MM Podcast: Glosa - Mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždycky

Krize je selektivním očistným procesem. Je to její zákon a řád, po generace prověřený a v důsledku vždy přijímaný. Není jiné možnosti. Někdy přijde v menší vlně, jindy s větší vervou, než bychom si přáli. Je na světě jiné spravedlnosti?

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě

a mnoho dalších benefitů.

... již 25 let zkušeností s odbornou novinařinou

      Předplatit