Témata

Existují reálné kompenzace za ruský trh?

Český export do Ruska se téměř tři roky po zavedení sankcí EU propadl o více než polovinu. I když z posledních údajů ČSÚ ze začátku tohoto roku vyplývá, že se o téměř čtvrtinu navýšil, čísla jsou stále přibližně stejná jako v období hospodářské krize 2008 až 2010. Jsou země Společenství nezávislých států (SNS) reálnou alternativou a možnou kompenzací za ruský trh? Je nově vzniklá Euroasijská ekonomická unie životaschopná? A jaké benefity nabízí českému exportérovi?

Tento článek je součástí seriálu:
Otevírací rozhovory vydání
Díly
Iva Ruskovská

Stála u zrodu PR v ČR. Od 90. let se této problematice aktivně věnovala jako odborný konzultant nebo tiskový mluvčí v komerční a státní sféře. Mimo jiné vedla první tisková centra v období povodní v ČR nebo působila jako tisková mluvčí a vedoucí oddělení PR a marketingu ÚVN Praha. V současné době se věnuje copywritingu.
Vystudovala sociologii a aplikovanou psychologii na FF UP Olomouc, kde také dokončila doktorské studium. Dlouhodobě se věnuje problematice sebereflexe a efektivní komunikace. V této oblasti absolvovala studium na FF UK Praha a řadu certifikovaných kurzů v zahraničí.

O možnostech, podmínkách a perspektivách podnikání na těchto teritoriích jsme hovořili s výkonným ředitelem Komory SNS Ing. Františkem Masopustem.

Se strojařinou bych šel jednoznačně do Běloruska. Je to země, která je schopná držet legislativní pravidla. Má kvalifikovanou pracovní sílu a  Bělorusové jsou odpovědní a spolehliví lidé. V Bělorusku bych doporučoval založit si základnu jako výchozí bod pro další expanzi na východ,“ říká ředitel Komory SNS František Masopust.

MM: Zdá se, že ruské sankce jsou již takovým evergreenem. Začaly v srpnu 2014 a v prosinci 2016 byly prodlouženy cca do poloviny roku 2017. Názory na jejich dopady pro export a import českých firem do Ruska jsou různé. Ale čísla nelžou, podle Českého statistického úřad se český export do Ruska neustále propadá.

Ing. Masopust: Situaci sleduji od ledna 2003, kdy jsem nastoupil jako výkonný ředitel Komory SNS. Čísla, která uvádí ČSÚ, jsou jasná. Při této příležitosti bych rád uvedl srovnání. Období po první finanční krizi v letech 2008 až 2009, kdy došlo k propadu rublu a řada českých firem ruský trh opustila, nastal až neuvěřitelný restart v podobě prudkého nárůstu exportu českých firem do Ruska. V roce 2009 činil vývoz českých podniků cca 1,9 milionu eur, v roce 2012 to bylo již cca 4,7 milionu eur. Tento vývoz se týkal především oblasti strojírenské výroby, která byla vlajkovou lodí exportu do Ruska.

V současné době, téměř tři roky po zavedení sankcí EU, jsme přibližně na stejných číslech jako v období krize. To znamená, že český export do Ruska se propadl o více než polovinu. V roce 2016 činil cca 2,8 milionů eur.

Situaci, která nastala s uvalením sankcí na RF, bych zmínil v širším kontextu vývoje a fungování ruské ekonomiky. Okolo roku 2002 byla přijata strategie a vize, že se domácí hospodářství musí stabilizovat a jeho technologická úroveň zvyšovat. Z oficiálních míst znělo, že je nutné prodávat nejen suroviny, ale produkci s dostatečnou přidanou hodnotou. Nebudovat hospodářství země na exportu ropy a plynu, ale zakládat společné podniky. Nekupovat stroje, ale celé technologické celky. Budovat si vlastní produkci a zvyšovat ekonomické ukazatele. Postupem času se však ukázalo, že realita byla jiná než strategie a teorie na papíře. Finanční prostředky, kterých bylo z období Sovětského svazu a následně v Rusku z ropy a plynu relativně dost, se investovaly do hotových, často velmi luxusních produktů, včetně strojírenských.
V létě 2014 přišly sankce a následně propad rublu a Rusům na nákup velkých technologických celků již nezbyly peníze a také příjmy se díky snížené ceně ropy snižovaly. Co se týká samotných sankcí, tak ty se projevily především v oblasti finanční. Ruské banky neměly kapitál a ztratily možnost si ho půjčit. Světové banky měly na ruské banky embargo a na tamním trhu začal být nedostatek valut. Snižovala se platební schopnost a to se samozřejmě promítalo do celkové kondice ruské ekonomiky. Dalším problémem, především ve strojírenství, byly produkty dvojího užití.

MM: Jaký je aktuální stav? Oficiální údaje hovoří pouze o čtyřech procentech českého exportu do Ruska z celkového objemu vývozu. Z pohledu celkového objemu se mi to zdá zanedbatelné.

Ing. Masopust: Řekl bych, že roky 2014 a 2015 byly v oblasti exportu do RF ještě v normě. Dojížděly česko-ruské projekty a kontrakty. Rusové své závazky spláceli a byla vůle je plnit. To by jistě mohl potvrdit i EGAP (Exportní garanční a pojišťovací společnost, a. s.). Tím, že se sankce prodloužily, nový byznys a nové smlouvy nebyly realizovány. Nastal velký propad, který je z mého pohledu fatální.

Máte pravdu, oficiální čísla uvádějí, že český export do Ruska činil „pouze 4 procenta“. Pokud to však převedu na konkrétní pracovní místa, střední a menší firmy, které byly subdodavatelsky závislé na vývozu do Ruska, tak toto číslo bude jistě daleko vyšší. Německá firma, která exportuje do Ruska, logicky nebude preferovat českého dodavatele před německým. Dále je třeba zmínit, že čtyři procenta představují přímý export. Ve skutečnosti, pokud srovnávám čísla z české a z ruské strany, tak se dost rozcházejí. Rusové vždy uvádějí celkové počty vyrobených produktů v ČR, které se do RF dostanou i nepřímým tranzitem, přes jiné země.

Co se týká pokračování sankcí EU vůči Ruské federaci, tak jsem velmi skeptický. Původně avízované ukončení v polovině roku 2017 nevidím vůbec reálně. Konečně v tom se shoduji i s dalšími institucemi, které naznačují, že by to mohlo být až kolem roku 2020.

Přesto jsem optimistický. Z posledních údajů ČSÚ ze začátku tohoto roku vyplývá, že český vývoz do Ruska opět roste. Zatím jen o čtvrtinu.

MM: Jaké odvětví českého průmyslu trpí nejvíce? Byly sankce pro některé české firmy bojem o přežití? Komu se nepodařilo udržet se na ruském trhu, má šanci se tam vrátit? Jak to řeší jiné západní nebo americké firmy?

Ing. Masopust: Strojařina, konkrétně české obráběčky a později i celé obráběcí linky, se do Ruska dovážely od začátku války a donedávna to tak ještě platilo. Naše stroje byly velice ceněné především v oblasti průmyslového Uralu, Sverdlovské oblasti, Jekatěrinburgu, ale také v dalších, jako je Tatarstán či Baškortostán. České obráběcí stroje zde mají velmi dobrou pověst a i morálně zastaralé produkty jsou dnes stále funkční. Bohužel, náš strojírenský export do těchto regionů šel od roku 2012 strmě dolů. Ze sta procent jsme se dostali na 40. Ve zbylých 60 procentech nás nahradili Němci, Francouzi, Italové, Japonci a Švýcaři. Velice slibně si vede i Jižní Korea. Tyto země nás velice rychle zastoupily. Dokázaly se zde udržet především finančně a jejich podmínky byly pro Rusy přijatelnější. Další věc je lobbing státních představitelů ve prospěch vlastních firem. Vzpomínám si na začátek, hned jak byly sankce vyhlášeny. Předseda vlády jedné spolkové země se ihned vypravil do Ruska, sešel se s prezidentem a usilovně lobboval za Siemens.

MM: V jaké kondici se nachází ruský trh? Co znamená téměř tři roky sankčních opatření EU pro ruskou ekonomiku? Vidíte pro české strojaře ještě nějaké šance a možnosti? Často slyším od majitelů firem – teď tam nic nevyvážíme, ale ruský trh je pro nás důležitý.

Ing. Masopust: Ruský trh stále tápe a není zdráv. Přesto, a to se týká všech bývalých postsovětských republik, včetně např. Kazachstánu, o kterém všichni říkají, že není nijak bohatý, kamkoliv přicházíte, slyšíte dvě slova – investice a lokalizace. Investice jsou jasné. Lokalizace se týká přenesení výroby. V Rusku a ve státech SNS se vytváří prostor pro zahraniční investice a podnikání v podobě tzv. ekonomických zón. Rusové tomu říkají svobodné ekonomické zóny. Reálně se jedná např. o zelenou louku nebo rekonstruovaný objekt po nějaké (často zkrachovalé) firmě. Zde se otvírá možnost podnikat za velmi výhodných podmínek. Mezi ty nejvýznamnější a nejzajímavější patří daňové zvýhodnění, kdy pět let neplatíte daň ze zisku a většina těchto ploch nebo prostor má již vybudovanou infrastrukturu nebo stát ručí, že vám ji bezplatně zavede. Mimo Rusko mají systém ekonomických zón Bělorusové, Kazaši a Ázerbájdžánci. Jako příklad mohu uvést novou zónu v námořním přístavu v Baku. Přímo zde se buduje volná ekonomická zóna, kde máte možnost využít nově postavenou halu nebo si ji můžete postavit. Je to vynikající projekt, který je vybudován na spojnici Hedvábné stezky. Poloha u moře vám dovoluje rychlou přepravu, nalodění a opětovné vylodění nákladu. Druhým benefitem je punc místního výrobku. Pokud chcete dovážet nebo vyvážet nějaký výrobek, tak v ekonomické zóně je clo zásadně jiné. Samozřejmě daleko nižší nebo žádné.

V ázerbájdžánském Baku se přímo v námořním přístavu nacházejí volné ekonomické zóny, které jsou na spojnici plánované Hedvábné stezky.

MM: V prosinci 2016 to bylo 25 let, kdy se některé postsovětské státy sdružily a založily Společenství nezávislých států (SNS). Pokud se zaměříte na obchodní spolupráci mezi ČR a SNS, dařilo se českým firmám v těchto zemích uspět, a opačně – novým postsovětským republikám etablovat na českém trhu? Na tomto teritoriu vzniklo nové hospodářské uskupení Euroasijská ekonomická unie (EEU), která by se měla stát, dle některých ekonomických vyjádření, náhradou za SNS. Jak tomu máme rozumět?

Ing. Masopust: Určitě se nejedná o nástupnictví. SNS a EEU jsou naprosto jiné pojmy, s naprosto jinou funkcí a posláním. Cílem SNS je koordinace v politické, hospodářské a vojenské oblasti a EEU je čistě hospodářské uskupení.

Co se týká SNS, jsem přesvědčen, že zásadním a konkrétním výsledkem je jeho 25leté samostatné fungování a ekonomický rozvoj. Velmi dobře si pamatuji rok 1992, kdy začaly jednotlivě vznikat. Bylo to pro ně velmi těžké období, především z hlediska psychologického, kdy pro ně bylo velmi složité nalézt vlastní identitu a pomalu se ekonomicky zotavovat. Českému exportu do SNS se daří především v tradičním strojírenství, energetice, dopravních odvětvích, chemickém průmyslu, dodávkách do budování infrastruktury dopravní i jiné, ale i v dodávkách technologických celků do zemědělské výroby. A to především do zemí, jako je Rusko, Bělorusko a Kazachstán. Pokud se podíváme na vývoz ze SNS, tak převažují dodávky surovin, umělá hnojiva, produkce chemických zpracovatelských odvětví z Ruska, Běloruska, Kazachstánu, Ázerbájdžánu či dalších, jako je Tádžikistán apod.

Za 25 let fungování SNS se podmínky pro vzájemné obchodování zásadně změnily a některé státy si uvědomily, že je nutné jít cestou vyššího stupně spolupráce a integrace. Proto i na jaře v roce 2014 vzniká Euroasijská ekonomická unie (EEU), kde se sdružily čtyři státy – Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán a Rusko. Zásadním principem fungování není jednotná hospodářská, zahraniční a obranná politika. Toto společenství chce pracovat pouze na bázi hospodářské spolupráce, která se týká bezcelního pohybu zboží, osob a financí.

MM: Euroasijská ekonomická unie vznikla na podobných hospodářských principech jako Evropská unie – zajištění svobody pohybu zboží, služeb, kapitálu a lidí. Pokud zůstaneme u evropské ekonomické prosperity – má EEU šanci jít stejnou cestou? Jak se vám to jeví po téměř roce a půl jejího fungování?

Ing. Masopust: Po dvou letech od vzniku EEU bych nepoužil slovo fungování. Je jasné, že za dva roky práce nemůžeme hovořit o plnohodnotném fungování této unie. Výbory EEU se postupně vytvářejí a pracují především na legislativě a její implementaci do praxe. Nyní se sjednocuje celní systém, procesy celního řízení a podepisují se první smlouvy o zónách volného obchodu. První byla podepsána s Vietnamem a další jednání probíhají s Čínou, Mongolskem, Indií a Thajskem.

EEU je ve stadiu příprav a diskuze, jak jednotná hospodářská usnesení co nejefektivněji naplnit a dosáhnout vzájemných dohod a výhod. Je to pro ně opravdu složité. V těchto státech, které měly a mají naprosto jiná státní zřízení, volný pohyb nikdy neexistoval. Technicky, kulturně a mentálně jsou úplně někde jinde než tradiční země. Ale jejich pevná vůle po změně, především v ekonomické oblasti, je obdivuhodná. Myslím si, že to je pro naše podnikatele dobrý signál. Pokud bych se nyní rozhodl založit v jedné ze zemí EEU dceřinou společnost, tak se mi tu rýsuje slibná perspektiva. Do budoucna výrobek mohu bezcelně dodat do takových zajímavých destinací, jako je Indie, Mongolsko nebo Čína.

MM: Je tento euroasijský projekt životaschopný? Co je cílem a posláním tohoto uskupení a jak funguje? Co to znamená pro české firmy? Jaký je vztah mezi EU a EEU? Někteří odborníci mluví o konkurenci.

Ing. Masopust: Myslím, že tento projekt má šanci a českým firmám bych to velmi přál. Bezcelní pohyb, který EEU zavádí, vnímám jako to nejzásadnější. Uvedu příklad. Výhody, které EEU nabízí, dokážou brilantně využít Němci. Když si ruský farmář koupí ruský kombajn, tak od státu dostává 50 procent ceny ze státních dotací. Když si kupuje kombajn ze zahraničí, nedostává nic a ještě má nákup s poměrně vysokým clem. Německý podnikatel neotálí a postaví si v ekonomické zóně dceřinou společnost na montáž kombajnů. Nejlépe v Krasnodarském kraji, kde jsou příznivé podmínky pro zemědělství. Kombajn zde zkompletovaný je tím pádem vyroben v Rusku. A aby svůj vliv ještě více posílil, vyvíjí zde sponzorskou činnost. Zařídí na místní vysoké škole zemědělské učebny, které primárně prezentují výrobky a učí budoucí agronomy pracovat na německých kombajnech. Ruský mechanizátor či agronom pak přichází do místního kolchozu (respektive na místní velkofarmu) a požaduje nákup německé techniky a kruh je uzavřen. Pokud bude v rámci EEU vše fungovat, tak z Krasnodaru může „německý“ kombajn bezcelně exportovat například do sousedního zemědělského Kazachstánu.

Co se týká EU a EEU, tak je nelze srovnávat. Jsou to dvě naprosto rozdílné instituce, s jinými cíli a jinou činností. Jejich vzájemný vztah je korektní a určitě není o konkurenci, ale o perspektivách a spolupráci.

MM: Jak mohou výše jmenované aktivity EEU přispět a ovlivnit evropské podnikatelské prostředí, potažmo český průmysl a strojírenství? Které země EEU jsou pro české průmyslové podniky (hl. strojírenské) nejperspektivnější? Která země má pro ČR největší potenciál z pohledu exportních příležitostí, zakládání joint venture apod. Opačně import z EEU do ČR?

Ing. Masopust: Záleží, jaké máte výrobní portfolio. Se strojařinou bych šel jednoznačně do Běloruska. Je to země, která je schopna držet legislativní pravidla. Má kvalifikovanou pracovní sílu. Bělorusové jsou odpovědní a spolehliví. V Bělorusku bych vám doporučoval založit si základnu jako výchozí bod pro další expanzi na Východ. Bělorusko je geograficky nejblíž. Určitě bych vám nedoporučil ihned zde postavit výrobní závod, ale pouze dodávat a montovat vybrané komponenty, např. řídicí centra k obráběcím strojům. V první fázi je logisticky výhodné tyto produkty přepravit kamionovou dopravou. Vzdálenost do Běloruska zvládnete za dvanáct hodin. Bělorusko jako nástupiště pro český export je ideální. Určitě bych ho preferoval daleko víc než například Rusko nebo Kazachstán.

Další zajímavou komoditou, kterou jsme dle mého osobního názoru v Čechách podcenili, je vědecko-výzkumný potenciál Ruska a postsovětských zemí. Je všeobecně známé, že místní vědci jsou na špičce v oblasti kosmonautiky, obranného průmyslu a v dalších segmentech. Tvrdou realitou ovšem je, že ani jedna z těchto zemí nemá finanční prostředky na to, aby tyto výzkumné projekty aplikovala do praxe (tedy s výjimkou státně důležitých). Je zde obrovský potenciál v oblasti aplikovaného vývoje, vědy a výzkumu. Jen je ho třeba uchopit.

Úspěšný kontrakt na dodávku těžních strojů do Běloruska v hodnotě 150 milionů korun uzavřely v srpnu minulého roku Vítkovice Machinery Group.

MM: Jak vnímáte podporu českých státních institucí (MZV, Czech Trade, Czech Invest, MPO apod.) projektu EEU a SNS při vytváření exportních příležitostí?

Ing. Masopust: Určitě vidím progres. Začal bych v evropském kontextu. Konečně po dvou letech od založení EEU začala fungovat konzultační platforma mezi EEU a EU. To se samozřejmě promítlo i do postoje českého MZV.

Zkušenosti spolupráce Komory SNS s českou diplomacií a dalšími ministerstvy – především bych chtěl vyzvednout Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo zemědělství a MZV ČR – jsou na dobré úrovni. Ať už jsou názory na ekonomickou diplomacii jakékoliv, tak lobbing vrcholných státních představitelů v postsovětských zemích je nezbytný. Prostě jiný kraj, jiný mrav. Propojení moci s ekonomikou je v těchto zemích enormní. Tak to prostě je. Pokud u těchto zemí slušně fungují vztahy v rovině politické, je zde předpoklad, že budou fungovat i v rovině hospodářské. České firmy do těchto zemí podporu potřebují a záruky státních představitelů jsou vnímány velice pozitivně. V tomto kontextu bych chtěl říci jednu poznámku. Přestaňme vnímat slovo lobbing jako něco pejorativního nebo nekalého. To neznamená, že když politik pochválí nebo doporučí při oficiální návštěvě jiné země českou firmu, tak od ní automaticky dostává nějakou protihodnotu. To je holý nesmysl. Spíše se mi připomíná přísloví „podle sebe soudím tebe“. Já si naopak myslím, že pokud jakýkoliv ministr jede do zahraničí, tak je jeho povinností lobbovat za české hospodářství a ekonomiku.

MM: Děkuji vám za rozhovor.

PhDr. Iva Ruskovská

iva.ruskovska@gmail.com

VYJÁDŘENÍ MZV

O stanovisko na diskutované téma jsme požádali Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Naší redakci se vyjádřil náměstek ministra zahraničních věcí pro mimoevropské země a ekonomickou diplomacii ČR Ing. Martin Tlapa, MBA.

MM: Jsou státy SNS reálnou alternativou nebo možnou kompenzací za ruské trhy?

Ing. Tlapa: Během dlouhodobé hospodářské recese v Rusku v letech 2015–2016 způsobené prudkým poklesem cen ropy a sankcemi se ukázalo, že ekonomické problémy Ruska se mohou přelévat do některých zemí, které jsou na spolupráci s Ruskem více závislé. Nejvíce jsou těmto tzv. „spillover“ efektům vystaveny právě země SNS, Ukrajina a Pobaltí, které jsou s Ruskem úzce spojeny prostřednictvím obchodu, převodů a přímých zahraničních investic. Ekonomiky některých z těchto zemí se ocitly ještě pod větším tlakem než ekonomika samotného Ruska. Proto je obtížné snažit se nahradit ruský trh pouze vývozem do zemí bývalých států SNS.

Rusko pro Českou republiku stále přestavuje významného obchodního partnera, a to především pokud se jedná o skupinu zemí mimo EU. V roce 2016 bylo Rusko s 1,9 % naší 13. nejvýznamnější exportní destinací a ostatní bývalé státy SNS následovaly až s velkým odstupem (Bělorusko či Kazachstán). V Kazachstánu vidíme příležitost v obnově strojírenské základny a modernizaci zpracovatelského průmyslu či v nově vznikajících technologických centrech. Bělorusko se dlouhodobě potýká s nedostatkem kapitálu a láká proto zahraniční investory včetně těch českých. Mezi nejperspektivnější obory pro české exportéry v Bělorusku kromě strojírenství patří především energetika a zemědělství. Ani Ruskou federaci však nechceme opouštět. Predikce pro vývoj ruské ekonomiky jsou konečně mírně pozitivní a s tím souvisí i opatrný optimismus při prognózách českého vývozu do Ruska. Poslední těžké roky některé naše firmy působící na ruském trhu pojaly jako příležitost k zefektivnění vlastní výroby.

MM: Jak MZV vnímá projekt Euroasijská hospodářská unie (EAES)? Je/bude reálným přínosem pro české exportéry?

Ing. Tlapa: V rámci MZV bedlivě sledujeme vývoj a diskuzi kolem Eurasijské ekonomické unie (EEU) v několika rovinách, a to ekonomické a politické. Nyní probíhá debata v Evropské unii o tom, jak se k EEU jako celku postavit a zohledňují se obě zmíněná hlediska. Proto považujeme za předčasné nějakým způsobem institucionalizovat spolupráci a preferujeme vyčkat společného přístupu EU. I proto Česká republika podpořila záměr Evropské komise zpracovat k relaci EU–EEU tzv. „Feasibility study“. V současné době ČR podporuje prohloubení bilaterálních ekonomických a obchodních vztahů s jednotlivými členskými státy EEU. Z pohledu českého/evropského exportéra nabízí Eurasijská ekonomická unie výhodu ve smyslu jednotné zóny volného obchodu. Co se týče konkrétních pravidel platných pro české exportéry v rámci EEU, je třeba konzultovat příslušné orgány EEU. Nicméně je třeba vnímat politický kontext a jednat v této souvislosti obezřetně.

Co se týká pokračování sankcí EU vůči Ruské federaci, tak je ředitel Komory SNS Ing. Masopust skeptický. Původně avizované ukončení v polovině roku 2017 nevidí vůbec reálně. V tom se shoduje i s dalšími institucemi, které naznačují, že by to mohlo být až kolem roku 2020. Přesto, co se týká exportu do Ruska, tak z posledních údajů ČSÚ ze začátku tohoto roku vyplývá, že český vývoz opět roste. Zatím jen o čtvrtinu.

Vydání #6
Kód článku: 170632
Datum: 07. 06. 2017
Rubrika: Servis / Rozhovor
Seriál
Související články
MM Podcast: Každé vítězství má svůj příběh

Olga Girstlová byla v 90. letech nepřehlédnutelnou součástí vznikajícího podnikatelského prostředí tehdejšího Československa. Společně se svým otcem a manželem založili v květnu 1990 společnost GiTy. Vsadili na komoditu s obrovským potenciálem technologického růstu. Po 15 letech manželé Girstlovi však dospěli k rozhodnutí společnost prodat a dále se věnovat jiným komoditám, jako například ekologickému stavitelství. 

CIMT 2021 plně prezenční

Zatímco je celý svět paralyzovaný restrikcemi proti šíření koronaviru covid-19, v Pekingu byl dnes zahájený veletrh obráběcích a tvářecích strojů China International Machine Tool Show CIMT 2021 v plné prezenční formě a téměř shodného rozsahu, jako ročníky předešlé. Ve stejný den a po celý týden, jako Hannover Messe Digital Edition – průmyslový veletrh v plně digitální platformě.

Hannover Messe 2021

Inovace, vytváření sítí a sdílení zkušeností ve věku průmyslové transformace – to jsou klíčová motta, která představují letošní ročník digitálního Hannover Messe, na kterém více než 1 800 vystavovatelů představí svá řešení pro výrobu a energetické systémy budoucnosti. Od umělé inteligence po robotiku, od ochrany klimatu po vodík. Nejdůležitější světový průmyslový veletrh plní svoji roli jako inovační a síťová platforma a vytváří uprostřed koronové pandemie globální platformu pro výměnu zkušeností v době průmyslové transformace.

Související články
MM Podcast: Glosa - God Save the Queen

V naivní představě ekonomického perpetuum mobile zaměstnáváme v poměru k reálné ekonomice nejvyšší počet lidí ve státní a veřejné správě v rámci nejrozvinutějších zemí OECD. Rakovinotvorný rozbujelý a nevýkonný úřednický aparát, vědomě bojkotující vznik e-státu, dokonale paralyzuje správu věcí veřejných. A jeho solidarita s aktuálně zdecimovaným privátním sektorem? Home office na 100 % mzdy, její valorizace, statisícové odměny na MF za ušetřené miliardy (…). 

Související články
V hlavní roli strojař

Fakulta strojní VŠB-TUO se pro letošní rok v rámci náborové kampaně vrací k úspěšné sérii V hlavní roli strojař. Kampaň komunikuje myšlenku, že strojaři jsou hvězdy hrající hlavní roli v moderním světě. Jejím cílem je zlepšit vnímání oboru strojírenství, posílit brand fakulty, a samozřejmě také nalákat uchazeče ke studiu strojařiny.

Chytrá kombinace systémů

Vývoj obráběcích technologií v minulém století nabral na obrátkách. Dnes jsme tuto technologii dotáhli téměř k dokonalosti – jsme schopni vyrobit předměty libovolných tvarů v přesnostech na tisíciny milimetru. Dalo by se říct, že pro zlepšení zde už příliš prostoru nezbývá, přesto nás přední výrobci obráběcích strojů a nástrojů pravidelně přesvědčují o opaku. Progresivní a inovativní přístup společnosti Ceratizit je toho jen dalším důkazem. Nedávno na trh uvedla přesnou vyvrtávací hlavu Komflex z produktové řady Komet, která umožňuje automatickou korekci průměru v případě vyvrtávání přesných otvorů. Jak to nástroj dokáže, upřesňuje v následujícím rozhovoru technický ředitel společnosti Ceratizit Česká republika Ing. Jan Gryč.

MSV ve znamení materiálů i technologií

Všichni, kdo máme něco společného se strojírenstvím, pevně věříme, že se v letošním roce opět otevřou brány brněnského výstaviště pro Mekku strojařů z celého světa – Mezinárodní strojírenský veletrh. Na MSV se letos, mimo lidi z dalších oborů, setkají i výrobci plastů a též špičkových zařízení pro plastikářskou výrobu. Na naše otázky odpovídají Pavel Tuláček, jednatel společnosti Gorilla Machines, a David Svoboda, jednatel Sumitomo (SHI) Demag Plastics Machinery Česko.

Aditivně s nadzvukovou rychlostí

Společnost Hermle je známá především pro svá přesná pětiosá obráběcí centra a nadstandardní servis. Už málokdo ví, že vyvinula také stroj pro aditivní výrobu kovových dílů. Přestože je i tato technologie založena na postupném vrstvení kovového prášku na součást, nedochází zde ke spékání prášku laserovým paprskem, ale kovový prášek je tryskou doslova nastřelován na díl nadzvukovou rychlostí. Na detaily jsme se zeptali technického zástupce společnosti Hermle Pavla Němečka.

Názorové fórum odborníků

Respondenty jsme požádali o jejich názor na podobu budoucích technologií. Současná situace přinesla mnoho omezení, mezi jinými postihla také dodavatelské řetězce, znemožnila včasné dodávky do výrobních podniků a přinesla vyšší nároky na bezpečnost zaměstnanců. Jaké nové technologie podle vás mají v současné situaci největší potenciál se prosadit?

Svařování mědi pomocí vláknového laseru

Rychlý rozvoj v oblasti elektromobility vede ke zvýšení poptávky po svařování mědi. To, co ji činí pro danou aplikaci ideální (tj. vysoká elektrická a tepelná vodivost), ji zároveň činí obtížně svařitelnou konvenčními vláknovými lasery. Díky vyšší efektivitě, zhruba dvojnásobné, někteří výrobci zkoušejí používat zelené pevnolátkové lasery. Výsledkem je stabilnější a méně citlivý proces, než jaký byl možný u standardních vláknových laserů.

Procesně stabilní zpracování recyklátů

Do roku 2025 si Evropská unie klade za cíl ročně více než zdvojnásobit používání recyklátů při výrobě plastových výrobků [1, 2]. K dosažení tohoto cíle jsou kromě závazku firem působících na trhu a vyšší kapacity při zpracování plastového odpadu zapotřebí především nové technologie zpracování. Recykláty je nutné používat v daleko větší míře a v ještě vyšších poměrech. S novými procesy vstřikování na jedné straně a inteligentní podporou na straně druhé sleduje výrobce vstřikovacích strojů Engel různé a často velmi slibné přístupy. Výroba boxů a kontejnerů ukazuje na velký potenciál.

Uplatnění kovového 3D tisku

Společnost Misan z Lysé nad Labem se aditivními technologiemi kovových dílů zabývá a tato zařízení v České republice distribuuje už osm let. Dalo by se říct, že je jedním z průkopníků s těmito technologiemi na českém trhu. Z toho pochopitelně vyplývají také její bohaté zkušenosti s touto relativně mladou výrobní disciplínou. Na otázky, kde tyto technologie nacházejí uplatnění a v jakých oblastech mohou vyniknout, jsme se ptali aplikačního inženýra pro kovové aditivní technologie Jana Hudce.

Aditivní výroba velkých dílů

Porto patří k největší průmyslové oblasti Portugalska. Od roku 1956 zde sídlí přední světový výrobce strojů technologie tváření – společnost Adira.

Fórum výrobních průmyslníků

Jaké zásadní problémy vám současná doba přináší do chodu firmy, jak se je snažíte řešit a s jakým výsledkem?

Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členy naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě

a mnoho dalších benefitů.

... již 25 let zkušeností s odbornou novinařinou

      Předplatit