Témata
Reklama

Jak se stát leaderem ve výrobě důlního zařízení

Moravská společnost Ferrit, s. r. o., se za 25 let působení v těžařském průmyslu stala světovou firmou v projektování a výrobě důlní závěsné dopravy. Zároveň je průkopníkem v oblasti vývoje a výroby důlních akumulátorových lokomotiv a jako jediná na světě vyrábí speciální lokomotivu, tzv. lokobagr, pro údržbu a čištění kolejové tratě a prostoru kolem kolejiště v hlubinných šachtách. Jejich stroje pracují v uhelných a rudných dolech napříč všemi kontinenty.

Iva Ruskovská

Stála u zrodu PR v ČR. Od 90. let se této problematice aktivně věnovala jako odborný konzultant nebo tiskový mluvčí v komerční a státní sféře. Mimo jiné vedla první tisková centra v období povodní v ČR nebo působila jako tisková mluvčí a vedoucí oddělení PR a marketingu ÚVN Praha. V současné době se věnuje copywritingu.
Vystudovala sociologii a aplikovanou psychologii na FF UP Olomouc, kde také dokončila doktorské studium. Dlouhodobě se věnuje problematice sebereflexe a efektivní komunikace. V této oblasti absolvovala studium na FF UK Praha a řadu certifikovaných kurzů v zahraničí.

Aktuálně připravují zakázku pro destinaci v jižní Africe. „Nyní ladíme poslední parametry unikátní zakázky pro platinový důl, kde jsme zákazníkovi připravili naše know-how v podobě kombinované dopravy, která zatím nebyla ve světě použita,“ říká obchodní ředitelka Ing. Barbora Veličková pro MM Průmyslové spektrum.

Reklama
Reklama
Reklama
Ing. Barbora Veličková je absolventkou Hornicko-geologické fakulty VŠB-TU v Ostravě, studijní obor geotechnika a projektování a výstavba dolů. Před nástupem do společnosti Ferrit sbírala zkušenosti v pozemním stavitelství, v oblasti informačních technologií. Také několik let pracovala pro nizozemské firmy v oboru povrchových úprav kovů. Do firmy Ferrit nastoupila v roce 2011 na pozici obchodního manažera pro prodej v Rusku. Ve společnosti začala rozvíjet nové trhy v zemích jižní Afriky. Od roku 2014 je na pozici obchodní ředitelky. Hovoří anglicky, rusky, španělsky. Je vdaná, má dva syny.

MM: Za téměř 25 let si společnost Ferrit vybudovala široké výrobní portfolio. Co jsou vaše vlajkové lodě?

Ing. Veličková: Společnost Ferrit se od začátku svého působení na trhu soustřeďuje na projektování a výrobu dopravních systémů pro hlubinné doly. Za poslední dvě desetiletí se naše výrobní portfolio široce rozrostlo a my je třídíme do několika oblastí.

Nejdůležitější kategorií v našem byznysu jsou závěsné dopravní systémy, které jsou tvořeny jednokolejnou závěsnou dráhou, trakčními prostředky, jako jsou lokomotivy a manipulátory. Závěsné soupravy dále doplňují transportní hydraulická zvedací zařízení, kabiny pro převoz osob a kontejnery pro transport materiálu. Všechny tyto atributy vyvíjíme a vyrábíme. Tento systém, na rozdíl od klasické pozemní dopravy, má pro hlubinné doly ohromnou výhodu v tom, že ho můžeme použít ve velkých úklonech důlních děl. Jejich spodní část pak zůstává volná pro jiné využití a průřezy důlních děl mohou být tak menší než pro jiné typy důlního transportu. Naše závěsná dráha je tvořena segmenty kolejnic, které jsou ukotveny do stropu důlních děl. Konstrukce závěsné dráhy umožňuje kopírovat profil důlního díla jak v horizontální, tak ve vertikální rovině. Jako trakční prostředky používáme závěsné lokomotivy, které společně se zvedacími jednotkami vytvářejí závěsné transportní soupravy, do nichž zavěšujeme podle typu přepravy buď kabiny pro osobní přepravu, nebo kontejnery pro přepravu materiálu. Závěsné transportní soupravy slouží také k přepravě jednotlivých strojních segmentů a dalšího důlního zařízení. Výrobců závěsné dopravy je na světě více, ale nám se podařilo zachytit nástup tohoto typu důlní dopravy mezi prvními, stali jsme se největším výrobcem a obsadili jsme nejvýznamnější trhy světa. V této kategorii nabízíme našim zákazníkům tři typy dieselových závěsných lokomotiv a akumulátorovou závěsnou lokomotivu. Všechny jsou určeny pro transport osob i materiálu v závěsných soupravách na dlouhé vzdálenosti. Pro zajištění dopravy a manipulaci s nákladem na krátkých vzdálenostech v blízkosti čelby (přední část důlního díla) nabízíme několik typů dieselhydraulických a elektrohydraulických manipulátorů. Závěsné soupravy lokomotiv a manipulátorů jsou konfigurovány na základě konkrétních požadavků a podmínek v dole vhodným zvedacím transportním zařízením o nosnosti od 8 tun do 40 tun. Soupravy doplňujeme celou řadou typů přepravních kontejnerů a kabin.

Společnost Ferrit je průkopníkem ve vývoji a výrobě důlních akumulátorových lokomotiv a speciální lokomotivy – lokobagru.

MM: Vaše zakázky na vybavení dolů jsou obvykle komplexnější. Jaké jsou další produktové řady Ferritu?

Ing. Veličková: Další kategorií je pozemní kolejová doprava. Zde nabízíme lokomotivy důlní dieselové, akumulátorové, trolejové i lokomotivy pro práci na povrchu. Vyrábíme lokomotivy, které splňují vysoké nároky na bezpečnost, jsou certifikované a určené do prostředí s nebezpečím výbuchu plynů a uhelného prachu. Dodáváme například lokomotivy společnosti Mosmetrostroj, která staví metro v Moskvě. V našem portfoliu máme také speciálně upravené lokomotivy, které mohou být používány na povrchu ve velmi nízkých teplotách.

Protože se snažíme našim zákazníkům nabízet komplexní řešení důlní dopravy, rozšířili jsme v posledních letech náš výrobní program také o kolovou dopravu, která je ve větší míře využívána především v rudných dolech. Vzhledem k tomu, že máme dlouhodobé zkušenosti ve vývoji strojů a zařízení v nevýbušném provedení, vyvinuli jsme také univerzální kolové vozidlo v nevýbušném provedení.

Dalším naším produktem jsou speciální ozubnicové pozemní dráhy, které známe z hor. Jedná se o ozubnicové tahače a ozubnicové dráhy pro specifické využití v dolech, kdy se většinou postupuje pod velmi příkrým úklonem. To byl případ výstavby některých stanic metra v Moskvě. Běžné pozemní lokomotivy se nedaly použít, proto jsme pro transport používali ozubnicové systémy, které jsou určeny do velmi vysokých úklonů až do 40 stupňů. Mohou transportovat velmi těžká břemena až do 80 tun nákladu.

Nesmím zapomenout ani na další důlní zařízení, jako jsou například univerzální stroje na pásovém podvozku s výměnnými mechanismy – vrtací lafetou, frézovací hlavou, sbíjecím kladivem, nakládací lopatou a přibírkovou lopatou, která slouží ke srovnávání nabubřelé počvy v uhelných dolech v důsledku působení důlních tlaků. Dále jsou to zařízení pro vybavení důlního depa, čerpací stanice paliva, ohýbačky důlní výztuže, drtiče uhlí a zařízení pro důlní záchranáře.
Jednou z novinek v našem výrobním programu je tzv. lokobagr, který jsme vyvinuli v minulém roce a je dodáván do rudných dolů, kde se používá pro čištění a údržbu kolejí a prostoru kolem. Je to v podstatě lokomotiva, která je vybavena otáčecí kabinou a ramenem, na nějž lze připevnit různé typy lopat podle účelu jejich použití.

MM: Bezpečnostní parametry pro práci v dole jsou velmi přísné. Jaké certifikáty a osvědčení musíte splňovat?

Ing. Veličková:
Veškeré stroje a zařízení určené pro použití v hlubinných dolech musejí splňovat přísné bezpečnostní předpisy. Tam, kde hrozí nebezpečí výbuchu, musejí být certifikovány pro použití v důlním prostředí s nebezpečím výbuchu plynu a uhelného prachu. Především závěsné systémy a ozubnicové lokomotivy jsou zkoušeny v extrémních zátěžích. Z tohoto důvodu jsme vybudovali v průběhu posledních deseti let zkušební polygony. Zde můžeme reálně simulovat důlní podmínky. Závěsnou i ozubnicovou pozemní dráhu můžeme zvednout na zkušebním mostě našeho polygonu do takového úklonu, jaký je ve skutečných důlních dílech. Lokomotivy na nich jezdí nahoru a dolů v daném úklonu od 10 až do 40 stupňů se zátěží několika desítek tun. Zároveň testujeme a nastavujeme brzdový systém a veškeré bezpečnostní prvky.

Každý nový prototyp musí být certifikován a testován v akreditovaných českých a evropských zkušebnách, které udělují certifikace. Jedná se především o certifikaci na nevýbušné provedení strojů. Této přísné kontrole podléhá i náš výrobní proces, který nás opravňuje vyrábět nevýbušná zařízení.

MM: Co vás odlišuje od světové konkurence? Jaká je vaše přidaná hodnota?

Ing. Veličková: Čím se lišíme od konkurence? Společnost Ferrit je největším výrobcem transportních systémů na závěsné dráze na světě. Jak jsem již uvedla, podařilo se nám včas zachytit nástup používání závěsné dopravy v dolech, a tak jsme velmi rychle v této kategorii důlní dopravy vyvinuli několik typů lokomotiv, manipulátorů a zvedacích zařízení. Díky tomu jsme se stali největším výrobcem a obsadili jsme nejvýznamnější trhy světa.

Naším cílem není zákazníkovi pouze prodat stroj, ale ve spolupráci s ním společně připravujeme projekty řešení logistiky a optimalizace důlního transportu, které vedou k zefektivnění celého transportního procesu v dole a významně ovlivňují produktivitu dolu a snižují provozní náklady.

Všechny stroje jsou vyvíjeny u nás. Máme erudovaný tým odborníků s velkými zkušenostmi. My stroj vyvíjíme na základě konkrétních požadavků zákazníka přímo na parametry daného dolu. Není to sériová výroba. Nakreslit, vyzkoušet a vyrobit. V tomto se nám daří a toho si náš zákazník nejvíce cení. Kompletní řešení důlního transportu středně velkého dolu zpracujeme a dodáme nejpozději do jednoho roku od jejího zadání. Jsme schopni velice rychle modifikovat stávající výrobní portfolio a v krátké době dodat našim zákazníkům stroje a zařízení podle konkrétních požadavků, které je vhodné pro konkrétní podmínky v dole.

MM: Kde je potenciál pro rozvoj těžebního průmyslu a tím pádem i exportní potenciál pro vaši firmu?

Ing. Veličková: Největší potenciál je stále na ruském trhu, ale i v Polsku, kde máme dlouhodobě dobré zázemí. V Asii je to Čína, kde jsme přibližně před deseti lety začínali a dnes jsme již pravidelnými dodavateli. Na čínském trhu vidíme ještě rezervy a velký potenciál. Velkým zákazníkem byla Ukrajina. Bohužel díky politicko-ekonomické krizi se velké dodávky omezily na minimum a v současné době dodáváme pouze náhradní díly. Z dalších postsovětských republik je pro nás důležitým zákazníkem Kazachstán, kam dodáváme do uhelných dolů. Menší zákazníky máme v Bosně a v Turecku. Začínáme rozvíjet obchod s Vietnamem a vstoupili jsme na indický trh. Několik let působíme v Mexiku s naší technikou do uhelných dolů. Dalšími odběrateli se snad postupně stanou také Peru, Bolívie, Kolumbie a Ekvádor. V těchto zemích jsme v začátcích. Rovněž se nám daří etablovat se v subsaharské Africe. Především v Jižní Africe a v okolních zemích, jako je Zambie, Zimbabwe a Botswana.

MM: Vybavit důl není jako vybavit jakékoliv jiné pracoviště. Dodáváte stroje do uhelných a rudných dolů v Polsku, Rusku, Mexiku, Číně i v Jižní Africe? Jistě se jedná o naprosto rozdílné požadavky?

Ing. Veličková: Každý trh má svá specifika. Na co jsme zvyklí na ruském trhu, kam většinou dodáváme do uhelných dolů, tak na africkém kontinentu jsme se museli rychle přizpůsobit podmínkám v dolech na těžbu jiných surovin, jako je zlato, platina a diamanty. Ty se liší dobývací technologií a vůbec celkovým koncepčním řešením. My umíme navrhnout takový transportní systém, aby doprava jako podpůrný proces dobývání byla pro zákazníka efektivnější a ekonomicky výhodnější.

Asijské země, jako je Indie a Vietnam, to jsou rozvíjející se ekonomiky především v oblasti těžby uhlí. Zde nemůžeme hovořit o sofistikovaném důlním vybavení tak, jako jsme zvyklí v Evropě, kde těžební průmysl je pomalu na ústupu.

MM: Práce na důlních projektech musí být velice zajímavá. Máte nějakou zajímavost nebo unikátní projekt, který jste realizovali?

Ing. Veličková: Velkým a náročným projektem byla výstavba hnědouhelného hlubinného dolu v Turecku. O tom bych se zmínila později. Teď bych chtěla vzpomenout unikátní projekt optimalizace důlní dopravy, který řešíme v Africe. Začali jsme se intenzivně zabývat právě africkými rudnými doly, které mají jinou dobývací technologii než doly uhelné. Když jsme se seznámili s důlními podmínkami v Africe, objevili jsme jejich velký problém. Některé doly jsou již delší dobu v provozu a jsou velmi rozsáhlé a transportní délka dosahuje několika desítek kilometrů. Tamní logistika se potýká s problémem kapacitně zajistit všechna pracoviště a tím pádem i velkou hustotou transportních jednotek. Kapacita přepravy je velmi nízká. Proto jsme nabídli komplexní logistické řešení, které zajistí plynulost, koordinaci a efektivní využití transportních jednotek v chodu celého dolu. Projekt je v této lokalitě opravdovým unikátem. Pro zákazníka má takové řešení logistiky velký ekonomický přínos, protože nedochází k prostojům v zásobování pracovišť a může plynule probíhat vlastní dobývání a ražení důlních děl.

Polygony – bez tvrdých zátěžových zkoušek není možné výrobu a obchod realizovat.



MM: Máte za sebou úspěšný projekt v Turecku. Můžete jej přiblížit?

Ing. Veličková: Projekt Adularya, jak jej pracovně nazýváme, byl naším největším projektem, který jsme úspěšně realizovali. Jednalo se o projekt výstavby hnědouhelného hlubinného dolu, který dodává uhlí tepelné elektrárně v turecké Adularii. Na výstavbě energetického zdroje se dvěma bloky o výkonech 145 MW se podílelo konsorcium českých firem. Společnost Ferrit působila v roli generálního dodavatele výstavby hnědouhelného dolu. V historii firmy to byla největší akce a vše se podařilo. Celý projekt byl financován prostřednictvím České exportní banky, celková hodnota projektu činí 77 milionů eur.

MM: V roce 2005 byly tržby Ferritu téměř 400 milionů korun? V jakém objemu se nacházíte nyní?

Ing. Veličková: Od roku 2005 obrat společnosti výrazně rostl díky realizaci projektu v Turecku. Bohužel jsme prožili dvě krize. Světovou finanční krizi v roce 2008, která však netrvala tak dlouho. Poslední krize byla spojena s výrazným poklesem cen ropy, uhlí a dalších surovin. Tato krize se začala projevovat v roce 2013 a pozvolně končí v letošním roce, kdy cítíme výrazné zlepšení. Zpětně mohu říci, že v některých ohledech byla pro nás prospěšná. Během tohoto období jsme nespali a připravovali jsme se na jiné varianty rozvoje a oživení, které zákonitě muselo přijít. Přestali jsme se více spoléhat na uhelné doly a soustředili se na byznys v oblasti rudných dolů. Za krátkou dobu se nám podařilo tento segment rozvinout. Vyvinuli jsme trolejové lokomotivy, které jsou pro rudné doly ideální. Začali jsme vyrábět další typy kolových vozidel. V letošním roce pociťujeme progres na všech frontách. Také bylo velké plus, že jsme v době krize nechtěli hromadně propouštět zaměstnance. To se nám vyplatilo. V příštích letech bychom opět chtěli obrat z roku 2005 několikrát znásobit. Situace se zlepšuje. V roce 2016 byly tržby 800 milionů. Mezi těmito roky díky tureckému projektu dosahovaly tržby trojnásobek až čtyřnásobek výše z roku 2005.

MM: Investice do tak rozsáhlého a náročného výrobního programu musí být vysoké? Do jaké oblasti nejvíce míří?

Ing. Veličková: I když jsme v posledních letech zažívali krizi, uvědomovali jsme si, že musíme být dobře připraveni na konjunkturu a být schopni přijít na trh s novými produkty. Investovali jsme cca 250 mil. korun do výstavby nových montážních hal a nákupu nových obráběcích strojů a rozšířili jsme zkušební polygony. V současné době můžeme testovat nejen závěsnou dopravu, ale také vysokorychlostní závěsné lokomotivy i trolejové lokomotivy.

MM: Máte vlastní vývojové pracoviště? Daří se vám ho udržet tak, aby vývoj běžel kontinuálně bez problémů?

Ing. Veličková: Tým konstruktérů a vývojových pracovníků se budoval postupně. Dnes je to cca 40 odborníků, od strojních a elektro konstruktérů, odborníků na hydrauliku a na spalovací motory až po specialisty na projekční činnost a další. Máme moderní vývojovou dílnu, kde vznikají prototypy nových strojů. Ta sousedí s polygonem, kde probíhá testování strojů a zároveň úzce spolupracuje s konstrukcí. Co se týká věku, tak je takový mix. Podařilo se nám skloubit zkušené odborníky, kteří mají mnohaletou praxi, s mladými talentovanými techniky. Tým je stabilní a fluktuace je minimální. Snažíme se každému z nich vytvořit prostor pro rozvoj.

MM: Čím se vaši konstruktéři aktuálně zabývají?

Ing. Veličková: Aktuálně můžeme zákazníkovi nabídnout první stroje nového prototypu trolejových lokomotiv a univerzálního kolového vozidla. Dále začínáme pracovat na vývoji kolového nakladače. V oblasti závěsné dopravy máme novou závěsnou dieselovou lokomotivu, která je už třetím typem dieselové lokomotivy. Vyvíjíme nové typy zvedacích zařízení. Při konstrukci nových strojů musíme být v úzkém kontaktu přímo s horníky v dolech, jelikož potřebujeme co nejlépe vyřešit veškeré funkce stroje tak, aby horníkům práci v dole maximálně usnadnily.

Výjimečný je vývoj a výroba akumulátorové závěsné lokomotivy. Na základě požadavků zákazníků v dolech, kde jsou ztížené podmínky větrání důlních děl, jsme v souvislosti s bezpečnosti práce a ekologií přišli s nápadem vývoje lokomotivy na elektrický pohon, kdy zdrojem energie jsou akumulátory. V některých dolech jsou transportní vzdálenosti velmi velké, přesahují vzdálenosti 25 km od svislé těžní jámy, a centrální větrací systém je již nedostačující, aby i velmi odlehlá důlní pracoviště byla řádně odvětrávána. Práce v těchto podmínkách je velmi obtížná. Dieselové dopravní prostředky ovzduší ještě více znečišťují a spalovací motory potřebují dostatek kyslíku. Místo spalovacích motorů používáme elektromotory. Baterie je zavěšena v soupravě závěsné lokomotivy ve speciálním kontejneru, který je v nevýbušném provedení. V posledních letech jde rozvoj technologií elektropohonů výrazně dopředu, a tak i my se snažíme jít s dobou.
Nové produkty zdejšího vývoje – dieselová závěsná lokomotiva a univerzální kolové transportní vozidlo

Zásadní pro byznys společnosti Ferrit je vývoj a výroba závěsných dopravních systémů pro důlní díla.

MM: Jaké máte v současné době výrobní kapacity a počty zaměstnanců?

Ing. Veličková:
V současné době máme okolo 260 zaměstnanců. Jako většina strojírenských firem se nyní potýkáme s nedostatkem zkušených a kvalifikovaných pracovníků v oblasti strojírenské výroby, i když v době krize jsme se snažili snižovat počet zaměstnanců minimálně. Zejména se jedná o obsluhu CNC obráběcích strojů, svářečů, odborníků v oblasti hydraulických systémů a elektrického vybavení strojů. Dále nám chybí servisní technici i pracovníci montáže.

MM: Těžký průmysl je tradičně spojován s ekologií a ochranou životního prostředí, jak máte zvládnutou tuto oblast?

Ing. Veličková: Těžební průmysl má velký vliv na životní prostředí. Naše společnost se zabývá výrobou důlních strojů pro mikroprostředí v podzemí, takže se ho snažíme zdokonalovat především v oblasti bezpečnosti, ekologie a komfortu pro pracovníky uvnitř dolu. To znamená, že náš vývoj je zaměřen na minimalizaci vysoké hlučnosti a snižování objemu emisí v důlním prostředí. My umíme výrazně ovlivnit hustotu důlní dopravy pomocí řešení celého systému logistiky, kdy díky koordinovanému a řízenému provozu transportních jednotek v dole můžeme výrazně snížit počet lokomotiv a tím snížit znečištění vzduchu v dole.

MM: Důlní a těžební katastrofy nejsou již tak častým jevem. Přesto, počítáte při konstrukci a výrobě vašich strojů i s touto alternativou?

Ing. Veličková: Největší důlní havárie vznikají vlivem nějakého důlního otřesu. To znamená vlivem geologických vlivů, které mají původ v napětí v nadloží. Důlní činností dochází k důlním otřesům a k poddolování krajiny. To je jedna varianta. Další velké nebezpečí je metan, který se uvolňuje především v uhelných dolech. Naše vývojová činnost je směrována ke zvýšení bezpečnosti a optimalizaci zabezpečení důlní činnosti jak osob, tak strojů. My nedokážeme ovlivnit geologické procesy, ale můžeme pomoci při záchraně lidských životů tím, že vybavíme všechny transportní jednotky, včetně osob, detekčními přístroji. Naše stroje jsou vybaveny metanoměry. V případě vysoké koncentrace metanu se na displeji naší lokomotivy objeví u řidiče upozornění a stroj se sám automaticky vypíná. Rovněž i pracovníci v dolech jsou vybaveni podobnými detekčními přístroji. Dispečer, který řídí na povrchu směnu, vidí veškerý pohyb osob a strojů. V případě ohrožení, včetně závalu, má přehled, kde se jednotlivé osoby nacházejí. Dále vyrábíme systémy pro sledování stavu důlního ovzduší, jako jsou čidla pro kontrolu koncentrace metanu, oxidu uhelnatého, oxidu uhličitého, rychlost proudění vzduchu a čidla pro měření seizmické činnosti.

MM: Původním povoláním jste horník. Jak se žena k takové profesi dostane? Jaká byla vaše motivace pracovat v tomto odvětví?

Ing. Veličková: Vyrůstala jsem v uhelném kraji. V nedaleké Ostravě byly Vítkovické železárny, které mne vždy fascinovaly. Už jako dítěti se mi líbily průmyslové stavby ze železa, slévárny a další těžký průmysl. Vzhlédla jsem se ve verneovkách a to mi zůstalo až do doby, kdy jsem se rozhodovala, co budu studovat. Zvolila jsem si Hornicko-geologickou fakultu Vysoké školy báňské v Ostravě-Porubě, obor výstavba dolů a geotechnika. Díky tomuto studiu jsem získala komplexní znalosti o projektování a výstavbě dolů, provozu dolu, technologii dobývání, strojním vybavení dolu, ražení důlních děl, větrání a bezpečnosti, včetně důlní komunikace. Zajímala mě geologie a mineralogie a další technické předměty. Tento studijní obor mne bavil a byl dobrou průpravou do budoucnosti. Pokud chcete zákazníkovi nabízet stroje, které pracují pod zemí, tak jsou tyto znalosti naprosto nezbytné. V naší branži musíte se zakázkou vnímat i široké okolí. Tím myslím, že pro nás je nesmírně důležité netrávit u zákazníka čas pouze někde na ředitelství, ale hovořit s horníky přímo v dole. Tato práce mne baví, přestože jsem nikdy v dolech nepracovala, jelikož ženy ji mají u nás zakázanou. Během svých pracovních cest, ať už to bylo v Rusku nebo v Jižní Africe, jsem se však setkala s mnoha ženami, které v tamních dolech pracují, třeba na pozicích geologů, důlních měřičů a v dispečinku.

Chci také říct, že v tomto ryze mužském oboru se mi podařilo skloubit pracovní kariéru s mateřstvím a péčí o rodinu. V roce 1990, kdy jsem absolvovala vysokoškolská studia, byl výrazný útlum hornictví na Ostravsku a s tím souviselo i snižování počtu zaměstnanců v Ostravsko-karvinském revíru. A tak jsem se několik let plně věnovala dětem. Vystudovala jsem angličtinu na Státní jazykové škole. Návrat na pracovní trh v polovině devadesátých let byl obtížný. Pro ženu s malými dětmi a téměř bez praxe to nebylo jednoduché. Pracovala jsem v pozemním stavitelství, v oblasti informačních technologií a také několik let pro nizozemské firmy v oboru povrchových úprav kovů, které dodávají technologie žárového zinkování, technologie úpravy a regenerace mořicích lázní. Pracovala jsem na trzích České republiky, Slovenska a Polska. V té době jsem získala cenné praktické zkušenosti obchodníka. Pak se na mě usmálo štěstí. Našla jsem práci ve firmě, která má velmi blízko k hornictví. Tak jsem se nakonec vrátila k tomu, co mě vždy zajímalo.

MM: Děkuji vám za rozhovor a přeji mnoho dalších úspěchů.

PhDr. Iva Ruskovská

iva.ruskovska@gmail.com

Reklama
Vydání #10
Kód článku: 171034
Datum: 03. 10. 2017
Rubrika: Servis / Rozhovor
Firmy
Související články
Od konstrukce strojů po parkovací věže

Mezi starší generací strojařů pravděpodobně není nikoho, kdo by neznal původem škodováka Josefa Bernarda z Jičína. Tento strojírenský nadšenec příští rok oslaví své sedmdesátiny. Před třiceti lety po odchodu z místního Agrostroje položil základy společnosti Vapos, která dává perspektivní práci patnácti desítkám lidí z Jičína a blízkého okolí.

EMO zrcadlem pokroku a inovací

Při příležitosti prezentace veletrhu EMO 2017 Hannover před evropskou novinářskou obcí se uskutečnilo i pražské zastavení. Zastoupení Deutsche Messe pro ČR zorganizovalo tiskovou konferenci, které se vedle generálního ředitele EMO Hannover Christopha Millera účastnil i tiskový mluvčí hannoverského veletržního komplexu Hartwig von Sass spolu s ředitelem českého svazu SST Ing. Paclíkem a předsedou Společnosti pro obráběcí stroje doktorem Smolíkem.

Těžká váha z Plzně v první třetině zápasu

Historie strojírenské výroby na Plzeňsku se datuje do poloviny 18. století, kdy byly položeny základy společnosti Škoda. Výroba prvních unikátních obráběcích strojů pro vlastní potřebu byla zahájena v roce 1911. Po první světové válce se pak začaly obráběcí stroje vyrábět pro tuzemské zákazníky i do zahraničí. V novodobé historii prošla firma celou řadou změn ve vlastnické struktuře, které bezesporu ovlivnily její současnou podobu. Škoda Machine Tool patří k lídrům trhu v oblasti výroby horizontek a horizontálních vyvrtávaček, aktuálně prochází významnými změnami k udržení si této pozice.

Související články
Pod dvou letech opět na EMO do Hannoveru

Od 16. do 21. září 2019 se uskuteční 22. ročník největšího světového veletrhu zpracování kovů EMO. Megaakce se koná opět v Německu, které je po Číně a USA třetím největším trhem obráběcích strojů na světě. Veletrhu se účastní téměř 2 100 vystavovatelů ze 47 zemí světa. Z České republiky se očekává účast 28 firem na ploše necelých 1 700 m2. Na minulý veletrh v roce 2017 přijelo do Hannoveru z České republiky přes 2 200 odborníků.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Fórum výrobních průmyslníků

Máte ve své výrobě stroje integrovány do sítě, monitorujete jejich provoz? Pokud ano, jaká data z jejich provozu získáváte a jaký mají pro vás význam? V opačném případě, je pro vás otázka monitoringu výrobních zařízení (výrobního procesu) v blízkém horizontu důležitá? Co od něj očekáváte?

Lesk a bída českých obráběcích strojů

Česká republika, resp. tehdejší Československo, mělo bohatou historii ve výrobě obráběcích strojů. Kde v období největší slávy byli ve svých inovačních počinech současní světoví lídři, když např. kovosviťácký konstruktér Ladislav Borkovec se již v roce 1977 začal zaobírat myšlenkou multifunkčního soustružnicko-frézovacího stroje? Přes dřevěný kinematický model, který si vytvořil doma v dílně, vedla dlouhá cesta až k prototypu prezentovanému  na EMO v Paříži v roce 1980. Po vyrobení 45 strojů řady MCSY, které nenazval nikdo jinak než „Boháro“, byla z ekonomických důvodů a nedostupnosti kvalitní řídicí elektroniky bohužel výroba v tehdejším Kovosvitu ukončena. Dva bývalé kovosviťáky, srdcem i duší, Jiřího Mindla a Vladislava Čítka, jsem díky jejich letitým zkušenostem celoživotního zasvěcení oboru obráběcích strojů požádal o rozpravu nad současným stavem tuzemského oboru výrobních strojů a nad tím, jaké jsou jeho případné perspektivy.

České obráběcí stroje stále splňují nejpřísnější parametry pro uplatnění

V červnu tohoto roku byl zvolen prezidentem Svazu strojírenské technologie Jan Rýdl ml. Mezi jeho priority patří návrat duálního vzdělávání do českého školství. Více chce také podpořit spolupráci firem s vysokými školami, prosazovat zájmy českých strojařů v zahraničí a ve státní správě. Rychlé tržní změny vnímá jako největší výzvu pro management všech firem.

Rodinné podnikání v přesné strojařině

Brněnská firma VKV Horák se zabývá konstrukcí, vývojem a výrobou přístrojové mechaniky, přípravků, jednoúčelových strojů, forem pro vstřikování plastů, lití polyuretanových dílů a vakuovému tváření plastů. S jejím zakladatelem, panem Zdeňkem Horákem, jsme si povídali o aspektech podnikání v českém prostředí, o vzdělávání, kvalitě škol, průmyslu budoucnosti.

Stroje rostou se zákazníkem, říká pamětník českého obrábění Miroslav Otépka

Česká republika si v letošním roce připomíná 100 let od svého vzniku. Mezinárodnímu strojírenskému veletrhu v Brně je 60 let. Redakce MM Průmyslového spektra se rozhodla také zavzpomínat a k rozhovoru pozvala Miroslava Otépku, který stál u zrodu konstrukce a výroby českých obráběcích strojů. Miroslav Otépka se z profese dělníka vypracoval na respektovaného majitele jedné z největších českých strojírenských firem. Aktivita, optimismus a dobrá nálada ho neopouštějí ani ve věku, kdy se jiní věnují odpočinku. Možná je to jeho filozofií a jak sám říká: „Práce mi nikdy nic nevzala, vše, co jsem dělal, dělal jsem rád.“

Jak se transferuje know-how

„Pokud někde postavím pět strojů a budou z nich padat šrouby, které budu odesílat do zahraničí, tak to je samozřejmě jiná přidaná hodnota, než když vybuduji vývojové centrum, kde mám devadesát procent vysoce sofistikovaných pozic, spojené s výrobním závodem,“ říká programový ředitel GE Aviation pro Českou republiku Milan Šlapák, který poskytl redakci MM Průmyslového spektra rozhovor.

Dvacet let ve výrobě ocelových konstrukcí

Moravská firma Motor Lučina je předním exportérem ocelových konstrukcí ve střední Evropě. Svůj úspěch majitelé postavili na zkušenostech z krize. „Rok 2010 byl pro nás nejhorší v historii firmy. V době celosvětové krize, kdy jsme bojovali o zachování firmy, jsme zjistili, že nás okrádá náš vlastní generální ředitel. Ztráty byly ohromné. Dnes, po letech, nám to paradoxně několik desítek milionů zase přineslo, jelikož jsme se poučili. Pro firmu není nic horšího, než když se ji dvacet let daří. Dokud nepoznáte dno, tak se od něho nemůžete odrazit,“ říká jeden z majitelů společnosti Motor Lučina Tomáš Polach, který se s redakcí MM Průmyslového spektra podělil o své zkušenosti s podnikáním.

CIMT Peking, Část 1. Obecný pohled

V předvelikonočním týdnu se v Pekingu uskutečnil veletrh obráběcích strojů CIMT 2019. V asijském regionu se jedná o obdobu veletrhu EMO Hannover. A stejně jako EMO je velkou měrou národní výstava německé výrobní techniky, tak CIMT je převážně čínský. V tomto prvním vstupu se podíváme na letošní ročník trochu s odstupem, aniž bychom se zaměřili na konkrétní exponáty.

TOSmeet & TOSday 2018

Zákaznický den ve firmě TOS Varnsdorf tradičně patří k vyvrcholení půlročního maratonu open houses, které pořádají téměř všechny výrobní a obchodní společnosti v komoditě obráběcích strojů pro své zákazníky a obchodní partnery. Zejména u výrobních firem je neopakovatelnou příležitostí zavítat do jejich provozů, zhlédnout zdejší technologické možnosti, být přímo od zdroje informovaný o žhavých novinkách a technologických řešeních, a v neposlední řadě pak potkat a pohovořit se známými lidmi.

Veletržní válka světů

Redakce MM Průmyslového spektra věnovala šanghajskému veletrhu obráběcích strojů CCMT 2018 nemalou pozornost ve zpravodajství, které bylo uveřejňováno na webových stránkách v rubrice Očima redakce. V tomto článku a na přiložených obrázcích jsou zaznamenány veletržní postřehy, čínský kolorit, veletržní statistiky i holá fakta z oblasti čínského průmyslu. Něco málo o čínské výrobní technice a technologiích, které byly prezentovány na CCMT 2018, i pár dalších postřehů, jsme připravili do tohoto vydání.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě

a mnoho dalších benefitů.

... již 25 let zkušeností s odbornou novinařinou

      Předplatit