Témata
Reklama

Moravská firma Motor Lučina je předním exportérem ocelových konstrukcí ve střední Evropě. Svůj úspěch majitelé postavili na zkušenostech z krize. „Rok 2010 byl pro nás nejhorší v historii firmy. V době celosvětové krize, kdy jsme bojovali o zachování firmy, jsme zjistili, že nás okrádá náš vlastní generální ředitel. Ztráty byly ohromné. Dnes, po letech, nám to paradoxně několik desítek milionů zase přineslo, jelikož jsme se poučili. Pro firmu není nic horšího, než když se ji dvacet let daří. Dokud nepoznáte dno, tak se od něho nemůžete odrazit,“ říká jeden z majitelů společnosti Motor Lučina Tomáš Polach, který se s redakcí MM Průmyslového spektra podělil o své zkušenosti s podnikáním.

Tento článek je součástí seriálu:
Podnikatelské příběhy
Díly
Iva Ruskovská

Stála u zrodu PR v ČR. Od 90. let se této problematice aktivně věnovala jako odborný konzultant nebo tiskový mluvčí v komerční a státní sféře. Mimo jiné vedla první tisková centra v období povodní v ČR nebo působila jako tisková mluvčí a vedoucí oddělení PR a marketingu ÚVN Praha. V současné době se věnuje copywritingu.
Vystudovala sociologii a aplikovanou psychologii na FF UP Olomouc, kde také dokončila doktorské studium. Dlouhodobě se věnuje problematice sebereflexe a efektivní komunikace. V této oblasti absolvovala studium na FF UK Praha a řadu certifikovaných kurzů v zahraničí.

MM: Firma vznikla před dvaceti lety, jaké byly její začátky?

T. Polach: Začátky byly hodně spartánské. Letos v březnu to bylo dvacet let, kdy náš otec spolu s panem Karlem Valíčkem firmu založili. V té době jsme s bratrem ve společnosti ještě nebyli. Tatínek s humorem vzpomíná na začátky jejich podnikání. I když, jak říká, nebylo to vůbec jednoduché. Začínali od nuly, neměli žádné finanční prostředky.

V 90. letech ve Frýdku končila společnost Mostárny Vítkovice a hromadně se propouštělo – zhruba tři tisíce lidí. Byli tam zkušení řemeslníci, včetně našeho otce. Se společníkem měli kontakty na německou firmu Liebherr, tak dali dohromady asi osm lidí, pronajali si areál bývalého JZD a začali tam pro ni vyrábět jednoduché svařence. A právě k tomu JZD kolují historky, kdy například přijeli zahraniční partneři, vážení zákazníci z Německa, a zaparkovali svá drahá auta vedle hromady hnoje. Tenkrát se většina z nich divila, kde se budou nabízené produkty vyrábět. Přesto otci a Karlovi věřili. Věděli, že jsou odborníci, strojaři tělem a duší. Táta je zkušený praktik, Karel Valíček byl a je vynikající technik, top odborník na frézování. Tatínkovi tehdy bylo 52 let, jeho společníkovi Karlu Valíčkovi třicet, rozdíl jedné generace. Nebylo to na překážku. Ba naopak, sedli si. Časem firma získala u zákazníků naprostou důvěru. Pan Valíček je naším společníkem dodnes.

Reklama
Reklama
„Nečerpáme dotace z Evropské unie. Můj osobní názor je, že soukromá firma by neměla za finanční prostředky EU kupovat stroje a zařízení. Pokud vám dá někdo něco zadarmo, tak vaše motivace, motivace vašich dětí, které by měly být další nástupnickou generací, je úplně na nule,“ říká v rozhovoru Tomáš Polach, jednatel společnosti Motor Lučina.

MM: Jaký byl pro Motor Lučina rok 2016? Co se podařilo, co by mohlo být lepší?

T. Polach: Rok 2016 byl rekordní ve všech směrech, jak výrobních, tak obchodních. Rovněž jsme dosáhli nejmenší neshody ve výrobě. Zmetkovost činila dvě setiny procenta z celkového objemu produkce. Velmi dobře jsme také plnili termíny dodávek našim odběratelům. Naprosto bezproblémově jsme zvládli velkou investici. Jednalo se o výstavbu nového areálu ve Frýdku-Místku. Přistavěli jsme zhruba 6 000 metrů čtverečních výrobní a skladovací plochy. Tento velký projekt se podařilo realizovat bez dotací, bez půjček a za rozpočet, který jsme si naplánovali. Byla to investice v řádu 45 milionů. Platili jsme z vlastních zdrojů. Dnes se ukazuje, že to bylo velmi dobré rozhodnutí.

Co se týká tržeb, ty byly o cca 11 procent vyšší než minulý rok. To je zhruba 440 milionů. V roce 2015 to bylo 393 milionů. Jsem rád, že se firmě daří. Od října 2016 cítíme velký poptávkový potenciál ve stavebnictví, a to jak v Evropě, tak především v Africe. Předpokládám, že letošní rok nebude jiný. Trochu mám z toho množství práce obavu. Na druhou stranu si moc vážím, že renomované světové koncerny s námi chtějí spolupracovat a rozvíjet řadu nových produktů.

MM: Jaké období ve svém podnikání pokládáte za nejúspěšnější, a naopak, na co nevzpomínáte rád? Jak se vám například podařilo překonat celosvětovou krizi po roce 2008? Byla to pro mladé české podnikání zatěžkávací zkouška? I ve světě to bylo likvidační období pro mnoho firem. Vás i vašich zákazníků se to pravděpodobně nedotklo?

T. Polach: Období let 2009, 2010 a 2011 bych řadil k nejhorším v historii společnosti Motor Lučina. Bylo to velmi náročné a stresující. Tatínek odcházel do důchodu na konci roku 2008. Bratr a já jsme se stali spolu s Karlem Valíčkem jednateli.

Krize nás postihla ve dvou rovinách. Došlo k výraznému poklesu zakázek – nejen ve strojírenství. Byla celosvětová krize. Nás zachránilo, že se společností Liebherr spolupracujeme od vzniku naší firmy a jejím ředitelem nám byla garantována určitá výrobní kapacita. Co slíbili, to také dodrželi.

Další ránou bylo zklamání z člověka, kterému jsme věřili. Na počátku roku 2010 jsme zjistili, že nás okrádá vlastní generální ředitel. To nás v době, kdy jsme bojovali o zachování firmy, stálo desítky milionů. Ale zkušenost je nepřenosná. Nám to paradoxně desítky milionů zase přineslo, jelikož jsme se poučili. Všechno zlé je pro něco dobré. Na problém se dívám jako na výhodu. Není nic horšího pro firmu, než když se ji dvacet let daří. Dokud nepoznáte dno, tak se od něho nemůžete odrazit. A chytrý člověk se z chyb poučí.

Pro nás bylo toto období přínosné i jinak. V této době jsme poznali, kdo je náš skutečný partner a přítel. Kdo je slušný a bere podnikání vážně a čestně, a kdo ho bere jen pro rychlý výdělek. Pokud bychom krizi neprožili, tak nejsme tam, kde jsme. Krize nás naučila pokoře a myšlení co nejvíce dopředu. Když se daří, tak s vámi chtějí spolupracovat všichni. Jak se přestává dařit, tak se najde málokdo. Najednou není nikdo, kdo vám chce pomoct.

Společnost Motor Lučina poskytuje kompletní služby v oblasti strojírenské výroby, včetně opracování, lakování a dopravy.

MM: Dočetla jsem se, že jste stoprocentní exportní firma? Jaké jsou vaše exportní trhy?

T. Polach: Celá naše výroba jde na export. Od začátku vzniku firmy je to naše obchodní strategie. Hlavními produkty jsou ocelové konstrukce v segmentu stavební a těžební techniky. My vyrábíme pro nadnárodní koncerny, které mají globální dosah. To znamená, že naše výrobky můžete vidět po celém světě, včetně Antarktidy. Ocelové konstrukce zasíláme zákazníkům na několik odběrných míst v Německu, Španělsku, Rakousku a v dalších zemích. Záleží na odběrateli. Na těchto místech pak dále dochází k redistribuci do celého světa pod příslušným koncernovým odběratelem. My to vnímáme jako výhodu, jelikož víme, že máme plánované zakázky dlouhodobě dopředu. Neděláme objednávky typu nějaký most na nějakou cestu. My se vlastně o tyto zakázky ani neucházíme. Děláme pseudosériovou výrobu. Jde o tisíce kusů jeřábů a dalších těžařských strojů ročně. Naše výrobní portfolio se s vývojem našich produktů mění. Například během patnácti let dojde k modifikacím jeřábu pětkrát až šestkrát. My chceme obchodovat s lídry a tomu jsme přizpůsobili vše – včetně řízení podniku. To jsme se učili od našich západních partnerů. Jedná se především o systém firemní komunikace a řízení. My s nimi spolupracujeme a chceme být s nimi na stejné vlně.

Motor Lučina vyrábí ocelové konstrukce, stroje a zařízení pro významné světové producenty stavební a těžební techniky. Výrobní program se konkrétně zaměřuje na produkci jeřábů, díly stavebních strojů, míchací techniku, malé mostní celky (silniční mosty a lávky do hmotnosti 40 t), zvedací a rovnací plošiny, díly pro těžební průmysl. Mezi nejvýznamnější a dlouholeté odběratele společnosti patří německý gigant Liebherr.

MM: Tuzemský zákazník pro vás není dost zajímavý?

T. Polach: Orientace na exportní partnery má především ekonomicko-praktický rozměr. V Česku je určitá cenová hladina a té dosáhnete určitou kvalitou. Pokud naučíte pracovat své zaměstnance, dovolím si říct, na špičkové světové úrovni, nemůžete jim dát jinou zakázku než zase ve špičkové kvalitě. Druhým důvodem je české korupční prostředí. My nemáme za těchto podmínek zájem v Česku pracovat. V naší firmě neexistují úplatky nebo jiné podobné praktiky. Odběratele v Německu zajímá jen jediná věc – kvalitní výrobek dodaný v termínu.

Rovněž nečerpáme dotace z Evropské unie. Naprosto chápu, pokud jdou dotace EU do státního sektoru, na budování silnic, nemocnic, kulturních zařízení a další infrastruktury. Můj osobní názor je, že soukromá firma by neměla za finanční prostředky EU kupovat stroje a zařízení. Toto své tvrzení podložím jednoduchou a léty ověřenou pravdou. Pokud vám dá někdo něco zadarmo, tak vaše motivace, motivace vašich dětí, které by měly být další nástupnickou generací, je úplně na nule. My prosazujeme názor, že pokud budujete firmu a učíte se pracovat s určitými finančními obnosy, tak musíte velmi pečlivě zvažovat, zda koupíte lidem pracovní oděv, barvy, nebo stroje. To vás nutí daleko více přemýšlet, učit se nakládat s penězi a této problematice více rozumět. To je vše. Nic složitého. A pak mám ještě jeden důvod, proč těmto nákupům nedůvěřuji. Moje osobní zkušenost je taková, že polovina dotací se rozkrade. My se takových věcí nechceme a nebudeme účastnit.

MM: Vaším klíčovým zákazníkem, jak jste již zmínil, je německý gigant Liebherr. Spolupracujte s ním více než dvacet let. Jak se vám podařilo takového zákazníka udržet? Máte nějaký recept? Neměli jste na začátku vašeho podnikání obavu stavět pouze na jednom odběrateli?

T. Polach: Doufám, že náš vztah s firmou Liebherr není jen pouhý výčet let. Základ, řekl bych výjimečného vztahu, položili náš otec a Karel Valíček právě před dvaceti lety. Je to o lidech. Na top pozicích tehdy byli lidé, kteří jsou dnes v důchodu. Na jejich místo přišli mladší, kteří se ve firmě vypracovali. Stejně je to i v naší firmě. Rostli jsme společně celých dvacet let. Vzájemně se navštěvujeme, včetně zaměstnanců naší firmy. Poprvé jsem viděl ohromnou sílu a potenciál tohoto vztahu, když jsme byli pozvání na výročí firmy Liebherr do Německa. Poslali pro nás autobusy a samozřejmě vše zaplatili. Naše firma měla 180 zaměstnanců a z toho se akce zúčastnilo 100 lidí. Nebyl to pouze management nebo technici. Byl to mix napříč celou společností.

Dojeli jsem do Biberachu, kde firma sídlí. Prokurista společnosti mi podal ruku a přivítal mne slovy: „My jsme rodina a vy jste rodina.“ Co víc dodat. V krizi jsem neměl strach z jediné věci – že by nás Liebherr nechal na holičkách. Dobře si pamatuji, jak jsme v roce 2010, kdy krize postihla mnoho firem i v Německu, stáli uprostřed jejich dvoukilometrové haly. Ta byla ponořená do tmy, protože měli své zaměstnance doma, neměli pro ně práci. Pan Dolderer, ředitel firmy, se na mne otočil a řekl: „My vás padnout nenecháme.“ Dovedu si představit, že jejich odbory musely šílet. Také je mi jasné, že pro tak ohromný gigant to nebyla až tak enormní zátěž. Přesto byli připraveni nám pomoci, i když sami řešili nemalé problémy.

Za ta léta je náš vztah postaven na dvou věcech. V první řadě je to o kvalitě našich produktů, které jim v termínech dodáváme. S tím souvisí i druhá dimenze, a to je seriózní a korektní jednání. Zní to jako klišé, ale pro mého tátu i pro většinu německých firem je slib a čestné slovo více než smlouva. S našimi partnery bychom nemuseli uzavírat žádné smlouvy. Běžně s nimi dojednáváme milionové kontrakty na základě mailu nebo telefonického rozhovoru. Lidé v německých firmách, s nimiž obchodujeme, jsou kvalitní – lidsky i profesně. Můj táta nás učil, že když chlap chlapovi podá ruku, tak to prostě platí. Dovolte mi jednu vzpomínku. Když byl soud s bývalým generálním ředitelem, který nás okradl o desítky milionů korun, státní zástupce se zeptal otce, jak mu mohl věřit. Táta na to řekl, „když jsme si na to dali ruku a slib, tak jsem nepředpokládal, že mne okrade“. Zní to možná naivně, ale i přes tuto negativní zkušenost se nám férový přístup vždy vyplatil. Myslím, že je to hlavní důvod, proč se nám dlouhodobě daří udržet dobré vztahy a exportovat do Německa a jiných západních zemí.

MM: Prezentujete se jako výrobce ocelových konstrukcí. Je to vaše hlavní výrobní portfolio, nebo nabízíte ještě další produkty?

T. Polach: Klíčovým segmentem jsou ocelové konstrukce, které převážně dodáváme do stavebnictví. Dále jsou to vrtné soupravy a další zařízení, jako například zvedací soupravy. Roční produkce jeřábů je cca 600 až 800 souprav. Je to málo, protože poptávka převyšuje naše možnosti. V letošním roce navyšujeme kapacity, abychom se přiblížili k tisícovce kusů. My děláme osm až deset typů jeřábů. Ve střednědobém a dlouhodobém horizontu máme plánovány akvizice a investice do nemovitostí, včetně další činnosti, která až tak se strojírenskou výrobou nesouvisí.

Co se týká samotné výroby, tak je velmi specifická. Požadavky na přesnost a kvalitu jsou enormně vysoké. Absolutně není možné, abychom navýšili výrobu např. o 100 %, jak to je u jiných strojírenských oborů. Letošní plán je navýšit o 30 až 40 %. Pro nás je rovněž složité nabírat lidi. Když přijmeme svářeče, musíme také přijmout lakýrníka. Výrobní procesy na sebe musejí plynule navazovat, a to ve velmi vysoké kvalitě. Je dobré, že se nám v minulém roce podařilo sehnat kvalitní pracovníky – odborníky. V říjnu 2016 to bylo cca 40 lidí. Nyní začínáme rozjíždět kampaň, protože letos plánujeme zaměstnat dalších 40 lidí. Aktuálně poptáváme zámečníky, svářeče, expedienty a lakýrníky.

MM: Tím, že jste stoprocentní vývozce především na západ od ČR, předpokládám, že máte velmi vysoké nároky na dodavatele? Máte vůbec nějaké české dodavatele, nebo si všechny komponenty vyrábíte sami?

T. Polach: Některé produkty nelze v Čechách nakoupit. Jsou to například speciální typy čtyřhranných trubek, které jsou určeny k výrobě jeřábů. Ty se válcují pouze na dvou místech v Evropě. Jinak vesměs nakupujeme od místních dodavatelů. Snažíme se dávat práci firmám tady na Moravě. Jde například o lakýrnické a soustružnické práce. Tím, že máme málo vlastních kapacit, musíme tyto práce outsourcovat. V tomto trendu budeme pokračovat, jelikož plánujeme navýšit výrobu. Dílčí subdodávky si můžeme dovolit, ale celkovou výrobu někomu zadat, to ne. My musíme kvalitu udržet za každou cenu, takže chodíme k ověřeným dodavatelům.

MM: Během dvaceti let jste vybudovali několik výrobních závodů. Kolik jich aktuálně máte a jaké je v nich pro výrobu zázemí?

T. Polach: V současné době vyrábíme ve čtyřech závodech, z toho jednu halu máme pronajatou. Pro naši výrobu ocelových konstrukcí máme nastavené tvrdé kontrolní mechanismy a velmi sofistikovaný systém řízení jakosti. Jde o řadu norem, které musíme striktně dodržovat. Certifikace v některých normách nám byly dokonce uděleny dříve než našim odběratelům, což je velmi pozitivní reference. My jsme schopni zákazníkovi stoprocentně garantovat jakost, kterou požaduje. Je to náročný proces, se kterým jsme začínali před dvaceti lety a postupně jsme ho rozvíjeli. Na každé dílně máme speciální softwary, které hlídají každý segment výroby a případný necertifikovaný materiál dokážou zachytit a eliminovat. Pokud dojde k nějaké neshodě, tak jsme napojeni na systémy našich odběratelů. Do výroby jde on-line každá změna nebo chyba v systému. Na všechny výkyvy jsme schopni rychle reagovat a okamžitě řešit tak, aby finální výrobek byl v požadované konfiguraci a zákazník byl spokojený. Zatím nám to funguje, jelikož naše ocelové konstrukce žádnou větší havárii neměly a zásadní stížnosti od našich odběratelů jsme nezaznamenali.

MM: Jste aktivní na vašem facebookovém profilu. Je to pro vás dobrý marketingový nástroj, nebo spíše cesta pro nábor zaměstnanců?

T. Polach: Komunikace prostřednictvím sociálních sítí se nám vyplatila především v oblasti náboru zaměstnanců. Kdysi jsme hledali zaměstnance prostřednictvím úřadu práce. To se neosvědčilo. Chodili lidé, kteří pracovat nechtěli a asi nikdy chtít nebudou. Pokud sháníte lidi, které opravdu potřebujete, tak se musíte postarat sami. Zkoušeli jsme tištěná periodika, noviny, rádio a další. Moc to nešlo. Asi před třemi lety jsme začali s Facebookem. A je to neuvěřitelný rozdíl. Nejen že se nám zlepšila situace v oblasti náboru kvalitních pracovníků, ale je to důležitý komunikační a informační kanál, který podporuje sounáležitost zaměstnanců s firmou. My si s lidmi píšeme, sdělujeme své dojmy. Reagují stávající zaměstnanci, tak i bývalí, kteří žijí v zahraničí. Těší mne, že jejich příspěvky jsou pochvalné.

Motor Lučina v současné době zaměstnává cca 340 lidí, jejichž věkový průměr je 38 let. Také spolupracujeme s místní střední školou, ze které k nám chodí přibližně 10 učňů na praxi. Každý měsíc pro ně podepisuji výkazy. U nás si vydělávají v rozmezí 3 až 5 tisíc měsíčně. To jsou, myslím, slušné peníze. A my jim je chceme dát. U nás se potkají se špičkovými odborníky z oboru. Po skončení školy jim garantujeme práci. Nelíbí se mi systém školství v ČR, který chrlí jen vysokoškoláky a na řemeslo se zapomíná.

Společnost Motor Lučina

Motto: „Úspěch je směsicí tvrdé práce a velkých snů – buďte úspěšní s námi“
Vznik: Česká rodinná firma založená 1997
Činnost: Hlavním předmětem činnosti je výroba ocelových konstrukcí, strojů a zařízení pro významné světové producenty stavební a těžební techniky.
Ocenění: Exportér roku 2012
Sídlo společnosti: Frýdek-Místek
Tržby: 440 milionů Kč (2016)
Počet zaměstnanců: 340

MM: Právě na Facebooku jsem nemohla opomenout vaše aktivity v podpoře regionu, sponzorské dary, filantropii potřebným. Co to pro vás znamená?

T. Polach: Firma pomáhala vždy, i když nebyla v dobré kondici. Vždy se našla nějaká koruna, kterou jsme věnovali na podporu konkrétních projektů. Tím, že dáváme informace na sociální sítě, našim uživatelům říkáme, že nás zajímá i život za branami naší firmy. Facebook je pro nás nástroj, kterým sdělujeme, že se dá slušně podnikat a ještě u toho pomáhat.

V oblasti sociální spolupracujeme například s Adrou, která má široký záběr. My jsme si vybrali segment základních škol, kdy děti zveme na exkurze do podniku. Ukazujeme jim výrobu a snažíme se vysvětlit, že práce svářeče, lakýrníka a zámečníka je hezká a důležitá jako jakákoliv jiná. Samozřejmě se je snažíme motivovat k případné práci v naší firmě. Jakmile nám odejde současná generace řemeslníků, tak je potřebujeme kvalitními lidmi nahradit.

V této souvislosti mi dovolte jednu poznámku. Někteří politici a média často veřejně prezentují podnikatele v České republice jako nějaké tuneláře a podvodníky. Nás to mrzí. My jsme se chovali vždy slušně. Podnikatel je normální práce jako každá jiná. Od naší politické reprezentace bych spíše očekával, že budou jednotlivé profese a skupiny spojovat, a ne je stavět proti sobě.

MM: Ve firmě jste tři společníci. Z toho jeden je váš bratr. Takže taková rodinná firma. Nabízí se otázka – jak spolu všichni tři vycházíte?

T. Polach: Jsme rodinný podnik. Naše odběratelské firmy, i když jsou daleko větší než my, například až s 300 000 zaměstnanci po celém světě, jsou také převážně rodinné. Velmi dobře u nich funguje sounáležitost zaměstnanců s podnikem. Naše filozofie je stejná.

Co se týká vztahů mezi námi, majiteli, tak nemáme žádné interpersonální problémy. Stejně tak chceme, aby se cítili naši zaměstnanci. Snažíme se pro to dělat všechno. Je to o lidech a o jejich názoru na svět, hodnoty a priority. My jsme krizí prošli a padli na opravdové dno. Nás to v tomto kritickém období, kdy firma byla před krachem, ještě více spojilo. Nás to semklo a utvrdilo v tom, že nám to spolu funguje.

MM: Jeden účastník diskuze na vašem Facebooku napsal: „Znám tyto pány už několik let a jejich práce a přístup je famózní. Velmi vzácná firma, nejen v ČR, ale i ve střední Evropě. Až budu potřebovat jeřáb, tak jedině od Motor Lučina.“ Co myslíte, že tento fanoušek mínil tvrzením, že váš přístup je famózní?

T. Polach: Těžko mu vidět do hlavy. Mohu se jen domnívat. Myslím, že mluví o našem poctivém přístupu a především o tom, že umíme držet slovo a neměnit názor, jak se to hodí. Táta nás to tak učil. Být férový za každé situace. Být čestný. Pro nás je to velmi důležité. A musím říct, že se nám to vyplatilo.

MM: Děkuji vám za rozhovor.

PhDr. Iva Ruskovská

iva.ruskovska@gmail.com

Reklama
Seriál
Firmy
Související články
Od konstrukce strojů po parkovací věže

Mezi starší generací strojařů pravděpodobně není nikoho, kdo by neznal původem škodováka Josefa Bernarda z Jičína. Tento strojírenský nadšenec příští rok oslaví své sedmdesátiny. Před třiceti lety po odchodu z místního Agrostroje položil základy společnosti Vapos, která dává perspektivní práci patnácti desítkám lidí z Jičína a blízkého okolí.

Z garáže až na vrchol v PVD technologii povlakování

Pavel Holubář je ředitelem průmyslové společnosti SHM. Tato zkratka značí Super Hard Materials, a to je přesně to, o co tu jde. Zjednodušeně řečeno jde principiálně o fyzikální metody nanášení tenkých vrstev na nástroje, kdy nanesená několikamikronová vrstva dává materiálu zcela jiné mechanické vlastnosti. Především podstatně prodlužuje jeho životnost. Jaká byla 25 let trvající cesta až na samotný vrchol, kdy technologie firmy SHM jsou v současné době rozesety ve 35 zemích světa? O tom – a nejen o tom – jsme si s Pavlem Holubářem povídali.

Spjato s regiónem, otevřeno pro celý svět

Aktuálním tématem současné doby jsou diskuze o lokálních ekonomikách, jejich vlivu na inovační potenciál, vytváření firemní kultury a rozvoj podnikatelského prostředí. Jejím velkým zastáncem a propagátorem je profesor Milan Zelený. Učíme se od Baťů a jejich metody bychom měli s potřebnou modifikací upravovat pro naši dobu. Nedávno jsem měl možnost navštívit německého výrobce obráběcích strojů, společnost Hermle, která mojí optikou pohledu splňuje znaky lokální výroby s globální působností. Na každém kroku to bylo znát.

Související články
Prognózovat vývoj ekonomiky by bylo jednodušší, kdyby šlo jen o ekonomiku, říká ekonom Miroslav Zámečník

Složitá geopolitická situace natolik ovlivňuje ekonomické světové dění, že s jistotou prognózovat vývoj české ekonomiky není jednoduché. Klasické spouštěče, které ohlašují krizi, nefungují. Kdo dnes v recesi uspěje, proč je ČR pořád pro zahraniční investory zajímavá a která firma se budoucnosti bát nemusí? To jsou témata, nad kterými redakce MM Průmyslového spektra diskutovala s hlavním analytikem České bankovní asociace Miroslavem Zámečníkem.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Jak se transferuje know-how

„Pokud někde postavím pět strojů a budou z nich padat šrouby, které budu odesílat do zahraničí, tak to je samozřejmě jiná přidaná hodnota, než když vybuduji vývojové centrum, kde mám devadesát procent vysoce sofistikovaných pozic, spojené s výrobním závodem,“ říká programový ředitel GE Aviation pro Českou republiku Milan Šlapák, který poskytl redakci MM Průmyslového spektra rozhovor.

EMO zrcadlem pokroku a inovací

Při příležitosti prezentace veletrhu EMO 2017 Hannover před evropskou novinářskou obcí se uskutečnilo i pražské zastavení. Zastoupení Deutsche Messe pro ČR zorganizovalo tiskovou konferenci, které se vedle generálního ředitele EMO Hannover Christopha Millera účastnil i tiskový mluvčí hannoverského veletržního komplexu Hartwig von Sass spolu s ředitelem českého svazu SST Ing. Paclíkem a předsedou Společnosti pro obráběcí stroje doktorem Smolíkem.

Pod dvou letech opět na EMO do Hannoveru

Od 16. do 21. září 2019 se uskuteční 22. ročník největšího světového veletrhu zpracování kovů EMO. Megaakce se koná opět v Německu, které je po Číně a USA třetím největším trhem obráběcích strojů na světě. Veletrhu se účastní téměř 2 100 vystavovatelů ze 47 zemí světa. Z České republiky se očekává účast 28 firem na ploše necelých 1 700 m2. Na minulý veletrh v roce 2017 přijelo do Hannoveru z České republiky přes 2 200 odborníků.

Praktický výzkum nám dělá svět lepším

Prof. Ing. Milan Gregor, PhD. se narodil v Prievidzi a dětství prožil v Necpaloch. Zde u příležitosti oslav 600. výročí první písemné zmínky byl v roce 2015 oceněn Cenou primátorky Prievidzy za mimořádné zásluhy v rozvoji hospodářství, vědy a techniky a šíření dobrého jména Slovenské republiky v zahraničí.

Veletržní válka světů

Redakce MM Průmyslového spektra věnovala šanghajskému veletrhu obráběcích strojů CCMT 2018 nemalou pozornost ve zpravodajství, které bylo uveřejňováno na webových stránkách v rubrice Očima redakce. V tomto článku a na přiložených obrázcích jsou zaznamenány veletržní postřehy, čínský kolorit, veletržní statistiky i holá fakta z oblasti čínského průmyslu. Něco málo o čínské výrobní technice a technologiích, které byly prezentovány na CCMT 2018, i pár dalších postřehů, jsme připravili do tohoto vydání.

Citové investice Martina Wichterleho

Vnuk vynálezce kontaktních čoček Martin Wichterle podniká více než 30 let. Začínal ve strojírenství, kde se mu podařilo vybudovat impérium na výrobu převodovek. Před pěti lety se vrhl na záchranu zkrachovalých českých skláren. Jak se mu v této oblasti daří, jaké má zkušenosti s nástupnictvím a co pro něj znamená zdravá firma, úspěch a peníze? O tom a dalších tématech jsme si povídali v našem rozhovoru, který Martin Wichterle poskytl redakci MM Průmyslového spektra.

Výzkum rozděluji pouze na dobrý a špatný, říká Libor Kraus

Prezident Asociace výzkumných organizací Libor Kraus se pohybuje v oblasti výzkumu a vývoje 30 let. Jaká vidí pozitiva, úskalí a rezervy v této důležité součásti našeho ekonomického růstu? Na to jsme se ho zeptali v rozhoru, který poskytl redakci MM Průmyslového spektra.

Rodinné podnikání v přesné strojařině

Brněnská firma VKV Horák se zabývá konstrukcí, vývojem a výrobou přístrojové mechaniky, přípravků, jednoúčelových strojů, forem pro vstřikování plastů, lití polyuretanových dílů a vakuovému tváření plastů. S jejím zakladatelem, panem Zdeňkem Horákem, jsme si povídali o aspektech podnikání v českém prostředí, o vzdělávání, kvalitě škol, průmyslu budoucnosti.

Stroje rostou se zákazníkem, říká pamětník českého obrábění Miroslav Otépka

Česká republika si v letošním roce připomíná 100 let od svého vzniku. Mezinárodnímu strojírenskému veletrhu v Brně je 60 let. Redakce MM Průmyslového spektra se rozhodla také zavzpomínat a k rozhovoru pozvala Miroslava Otépku, který stál u zrodu konstrukce a výroby českých obráběcích strojů. Miroslav Otépka se z profese dělníka vypracoval na respektovaného majitele jedné z největších českých strojírenských firem. Aktivita, optimismus a dobrá nálada ho neopouštějí ani ve věku, kdy se jiní věnují odpočinku. Možná je to jeho filozofií a jak sám říká: „Práce mi nikdy nic nevzala, vše, co jsem dělal, dělal jsem rád.“

Jak se stát leaderem ve výrobě důlního zařízení

Moravská společnost Ferrit, s. r. o., se za 25 let působení v těžařském průmyslu stala světovou firmou v projektování a výrobě důlní závěsné dopravy. Zároveň je průkopníkem v oblasti vývoje a výroby důlních akumulátorových lokomotiv a jako jediná na světě vyrábí speciální lokomotivu, tzv. lokobagr, pro údržbu a čištění kolejové tratě a prostoru kolem kolejiště v hlubinných šachtách. Jejich stroje pracují v uhelných a rudných dolech napříč všemi kontinenty.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě

a mnoho dalších benefitů.

... již 25 let zkušeností s odbornou novinařinou

      Předplatit