Témata
Foto: archiv Ivana Baťky

Firma a příroda mají k sobě blízko.
Více, než si myslíme.

Společnosti Fosfa je největším zpracovatelem žlutého fosforu v Evropě. Z něho pak vyrábí esenciální směsi zejména pro potravinářské i speciální průmyslové aplikace, které vyváží do více než 80 zemí světa. Vedle toho vyrábí také přírodní ekologické produkty, jako jsou přírodní prostředky péče o tělo i domácnost Feel Eco. Její záběr je ale širší, provozuje první českou vertikální farmu Feel Greens, ve které s pomocí hydroponie pěstuje microgreens, bylinky a saláty zcela bez jakýchkoliv pesticidů, GMO či růstových regulátorů.

Tento článek je součástí seriálu:
Podnikatelské příběhy
Díly
Milan Loucký

Absolvoval ČVUT v Praze, Fakultu elektrotechnickou, obor Radiotechnika. Poté pracoval v laboratoři ČSD na přenosových systémech. Zde se setkal s výpočetní technikou, kterou napomáhal zavádět. V té době začal publikovat v odborných časopisech. V roce 1989 byl u zrodu prvního počítačového časopisu P+C u nás. V roce 1992 nastupuje do časopisu Chip, který vedl jako šéfredaktor a je i autorem mnoha úspěšných projektů. Po odchodu uvedl mj. časopis Digitální byt a podílel se na tvorbě odborných i firemních časopisů mj. pro Eurotel nebo Siemens. Byl šéfredaktorem časopisu Technik. Před deseti lety založil projekt zaměřený na problematiku chytré domácnosti DigitálníDomácnost.cz, ve kterém působí dodnes. Od roku 2017 pro MM Průmyslové spektrum vytváří články o lidech, kteří ve svém oboru dosáhli nepřehlédnutelných úspěchů.

Roman Dvořák

Je absolventem oboru Strojírenská technologie Fakulty strojní ČVUT v Praze, kde studuje kombinovanou formu doktorského studia. V roce 1997 nastoupil do vydavatelství Vogel Publishing na post odborného redaktora vznikajícího strojírenského titulu MM Průmyslové spektrum. V roce 1999 přijal nabídku od německého vlastníka outsourcingovat titul do vlastního vydavatelství. 

Reklama

V čele společnosti z Břeclavi-Poštorné stojí generální ředitel Ivan Baťka, který připravil firmě Fosfa, založené roku 1884, po letech v roce 2002 úspěšný comeback. Tehdy společnost obnovila výrobu kyseliny fosforečné a zaměřila se na výrobu speciálních aplikací na bázi fosforu.

Z neprosperujícího podniku k přednímu evropskému kolosu

To jsou obecná fakta. Zásluha Ivana Baťky tkví ale v tom, že z krachující fabriky dokázal na nohy postavit kolos, v jehož portfoliu jsou výrobky, které na počátku „nové éry firmy“ neexistovaly ani v představách. Velkou zásluhou Ivana Baťky je ale i to, že vývoj firmy probíhá v souladu s ekologickou zodpovědností vůči přírodě, a třeba i to, že firma má rozsáhlý etický kodex, který upravuje vztahy společnosti nejen se zaměstnanci, ale i s okolím – a přísně jej dodržuje. Součástí společnosti jsou i vývojové týmy, které přicházejí s inovacemi, které se v krátké době objevují i ve výrobním programu.

Ivan Baťka je ale i velkým přívržencem pomoci těm, kdo ji potřebují. A tak Fosfa patří ke sponzorům několika sociálních a sportovních projektů pro mládež, a stala se i novým generálním partnerem Českého olympijského výboru (ČOV).

Společnost Fosfa v loňském roce stanula na 18. stupni soutěže „Českých 100 nejlepších“ již pošesté za sebou. Za mimořádný úspěch lze považovat i prestižní ocenění Top Rating, které značí, že Fosfa patří mezi 1,5 % ekonomicky nejstabilnějších firem na světě, a udělení nejvyššího ratingového hodnocení ekonomické stability AAA. (Zdroj: Fosfa)

Studujme pečlivě sto let stará doporučení bratří Baťů

Když se zeptáte Ivana Baťky na příčinu úspěchu jeho firmy, dostane se vám odpovědi, že stačí vzít skoro sto let stará pravidla, kterými řídili svůj obuvnický koncern bratři Baťové, a tato pravidla respektovat. Ivan Baťka je „Baťovec“, který dokázal zachránit lokální krachující firmu se stovkami zaměstnanců a proměnit ji v proexportní firmu patřící do světové špičky ve svém oboru. Celou firmou, jak už bylo zmíněno, rezonuje obrovská úcta k přírodě a ekologii. A to, proč Ivan Baťka stále využívá principů bratří Baťů, shrnul do několika vět: „Abyste byli úspěšní, musíte pochopit, že smyslem podnikání je služba. Pokud službu někomu jinému nenabízíte, zaniknete. Ostatně i v přírodě to tak je. Pokud určitý druh není nezbytný pro zbytek fauny a flóry, či je nahrazen službou lepší, zanikne.“ Pro Ivana Baťka byli bratři Baťové vzorem díky jeho dědečkovi, který rovněž podnikal, a i on – než mu jeho podnikání ukradli komunisté a poslali ho do dolů – dbal na principy řízení firmy jako u bratří Baťů. Od svého dědy se dozvěděl hodně o principech, které platí do dneška. Dalším velkým vzorem pak pro něj byl, a stále je, profesor Milan Zelený, který byl po dlouhá léta jeho mentorem a do dnešní doby úzce spolupracují například i v rámci Nadace pana profesora Zeleného.

Reklama
Reklama

Proslulé je pak prohlášení Ivana Baťky: „Kdybych v roce 2002 věděl to, co vím dneska, nikdy bych do toho podnikání ve Fosfě nešel. A z dnešního pohledu bych udělal velkou chybu. Platí tu totiž Baťovo pravidlo: Když chcete něco udělat a nevíte jak, jděte za odborníky, ti vám vysvětlí, že to nejde. Tak si vyhrňte rukávy a udělejte to.“

Řízení jako technologie? To nemyslíte vážně!

Není přítelem zjednodušených atraktivních způsobů řízení podniku, a i realizovaný průzkum pod vedením Geryho Hamela mu dal za pravdu. Ve své studii totiž zjistili, že jediným společným rysem společností, které i přes hlubokou krizi dokázaly růst, bylo to, že v jejich čele nestáli lidé s titulem MBA. Kvalita definované strategie a manažerských dovedností se totiž prokazuje v krizi, a ne když jdete s trendem, a tudíž jste se vlastně ani o svůj úspěch příliš nezasloužili.

„Když říkám, že nejsem stoupencem MBA – berte to prosím s určitou nadsázkou – tak hlavním důvodem je, že ti lidé jsou učeni reagovat jen jedním směrem. To ukázaly i krize, většina podniků, v jejichž čele byli lidé s MBA, reagovala stejně, a proto byla neúspěšná,“ objasňuje Ivan Baťka svůj postoj.

Aby byl člověk úspěšný, musí být nejen zapálený pro věc, ale musí mít i dostatek znalostí a zkušeností v oboru, ve kterém chce vyniknout. Což odpovídá principům, které se zásadně projevily u bratří Baťů. Ivan Baťka stimuluje lidi třeba tím, že v areálu firmy se nacházejí motivační nápisy a tabule s týdenními výsledky, včetně hodnocení nejlepších zaměstnanců.

Ivan Baťka ukončil roku 1988 studium na Vysoké školy ekonomické v Praze, obor Zahraniční obchod. V 90. letech začal soukromě podnikat, a navázal tak na podnikatelskou tradici svého dědečka. V roce 1999 založil Rádio Impuls, z kterého s týmem spolupracovníků vytvořil nejposlouchanější celoplošnou rozhlasovou stanici v zemi. Od roku 2002 je generálním ředitelem a předsedou představenstva rodinné firmy Fosfa. Patří k propagátorům odkazu bratrů Baťových a principy řízení jejich společnosti považuje za etalon řízení i v dnešní době. Je ženatý a rodina patří k oporám jeho podnikání, takže s ní tráví v rámci možností většinu volného času. Kromě toho rád sportuje a čte. (Foto: archiv Ivana Baťky)

Malé a trvalé kroky vedou k cíli

Ivan Baťka rovněž ctí japonský systém Kaizen, který je postaven na neustálém zdokonalování výrobků i postupů a jehož součástí jsou změny, vedoucí v postupných malých krocích k velké přidané hodnotě. Lidé, kteří přinesou nějaké zdokonalení, jsou odměněni, aby byli motivováni k tvorbě zlepšujících postupů a zdokonalování výrobků. Jak říká Ivan Baťka: „Sto malých zlepšení v konečném důsledku firmu posune mnohem dál.“ Kaizen byl důležitým prostředkem při převzetí firmy, kdy bylo nutné změnit v krátké době úplně všechno – od výroby přes pracovní morálku, nabídku produktů až po způsob řízení firmy.

Ivan Baťka je rovněž zapřisáhlým nepřítelem dotací, o kterých hovoří otevřeně jako o rakovině. „Když přijmete dotaci, nejste nuceni hlouběji přemýšlet o zkvalitnění výrobků, pracovních postupů a technologií. A to se stává v konečném důsledku negativem. Ten, kdo dotaci nepřijal, je na tom po určité době technologicky i myšlenkově mnohem dál, byl totiž nucen přemýšlet o tom, jak to udělat, aby firma, pracovní postup, výrobek byly dokonalejší, ekonomičtější, měly návratnost a zajistily příjem.“ Proto jeho firma nemá žádné úvěry a o dotace se neuchází.

Co bylo největší výzvou při převzetí Fosfy?

„Za prvé nejsem chemik ani technik, takže pro mě bylo nejtěžší seznámit se s technologií a v první fázi jsem se jen učil,“ říká Ivan Baťka. Nejtěžší bylo pochopit, co a jak se vlastně vyrábí, a pak zjistit, že to, co se vyrábí, nikdo ve světě nechce. Nastala etapa hledání výrobků, o které by byl zájem. „Naši chemici byli přesvědčeni, že vyrábíme skvělé produkty a jen tomu jaksi nikdo ze zákazníků nerozumí. Ti tomu naopak rozuměli velmi dobře a tu nekvalitu, kterou jsme produkovali, nechtěli,“ popisuje první kroky Ivan Baťka.

Za nejtěžší považuje získání důvěry zákazníků. Ta byla zásadním způsobem poškozena. „Když postavíte fabriku na zelené louce, získáváte klienty těžko, ale je to jednodušší, než když koupíte fabriku, která už má zkažené jméno. Při převzetí v roce 2002 Fosfa 90 % produkce prodávala v tuzemsku a jen 10 % do zahraničí. Dneska vyvážíme 92 % produkce a 8 % prodáme v České republice,“ říká Ivan Baťka. „Těžkým úkolem bylo získat důvěru lidí a motivovat je. Podnik byl v bankrotu, zpožďovaly se výplaty, neměl žádnou budoucnost, takže v takové firmě moc lidí nezůstane. Museli jsme se prioritně zaměřit na zvyšování odbornosti, kvalifikaci lidí, zlepšování a optimalizaci procesů a budování důvěry v rámci firmy a u zákazníků.“

Reklama

V první fázi se pokusili obnovit výrobu toho, co Fosfa kdysi dělala, vyrábět to dobře a kvalitně, aby to zákazník v Evropě chtěl. Pak se rozloučili s tak zvanými odborníky zejména v oblasti výroby. Obchod vybudovali od píky a dnes v něm pracují i lidé ze zahraničí.

Přesto ale cítili, že to nemá budoucnost – a proto proběhla transformace výrobkového portfolia. Dnes Fosfa vyrábí něco úplně jiného než kdysi. „Nejtěžší bylo, jak na to. Nemohli jsme jít do škol – i když jsme to zkusili – a žádali o pomoc. Ale když o tom nikdo nic neví, protože nikdo jiný v Česku ani na Slovensku to nevyrábí a ani nevyráběl, škola vám těžko poradí. Myšlenka, že by nám školy a profesoři mohli pomoci, se tak ukázala jako naivní,“ komentuje Ivan Baťka. „Proto jsme se obrátili na zákazníky a těm jsme naslouchali, snažili jsme se pochopit jejich potřeby, a ty pak s největším úsilím do důsledků naplňovat. To nám pomohlo. První velké zákazníky jsem objížděl sám, uzavíral dohody, komunikoval s nimi a přesvědčoval je, ať nám dají šanci, že už nejsme tou firmou, kterou jsme bývali v minulosti. Postupně jsme tak získávali jejich důvěru, vybudovali obchodní tým a dnes dodáváme do 85 zemí světa.“

Příroda jako tvůrce procesů

„Vždy se inspiruji přírodou – a ta je bezodpadová. Všechno zpracuje. Takže bych se stavěl proti tomu, že chemie je špatná. Dnes je módní ji zavrhovat, jít po povrchu věcí a papouškovat ‚jediné‘ pravdy, dnes se bojíme skoro říct slovo ‚chemie‘, přitom sám člověk je ve skutečnosti jednou velkou, integrovanou pochodující chemickou továrnou a bez dalších chemických a biochemických procesů, jakou je třeba fotosyntéza, by nic na světe neexistovalo,“ hovoří o chemii a přírodě Ivan Baťka. „Příroda má svůj řád, smysl. Jakákoli forma organismu, pokud neposkytuje službu něčemu či někomu jinému, časem zaniká. V přírodě mohou být procesy a dění substituovány a nahrazeny něčím lepším – pak bývalá služba, jež může být i kvalitně poskytována, zanikne.“

Ivan Baťka říká, že firma je živý organismus, a měli bychom se inspirovat právě přírodou. „Snažím se, a byl bych rád, aby to naše podnikání ctilo a bylo součástí přírody. Abychom zákazníkům přinášeli takovou službu, kterou ocení. Pokud ta služba není dobrá, je jen otázkou času, kdy ji zákazník odmítne. A firma, jako jakýkoliv jiný živý organismus, pak zaniká,“ odhaluje svůj přístup Ivan Baťka.

„Nelze jen nahradit stávající způsob práce robotizací a digitalizací, klíčem je správný proces. Nejdůležitější je pochopení procesů, jejich reinženýring, tedy restrukturalizace a optimalizace – a nejlépe pak zánik. Protože jinak budeme robotizovat jen staré a špatné procesy,“ říká Ivan Baťka k bezhlavému nasazování robotů do pracovišť. (Zdroj: Fosfa)

Ekologické produkty slaví svůj úspěch

Výroba ekologických prostředků vznikla ve Fosfě před asi deseti lety jako startupový projekt. Motivací bylo, že moje dcera trpěla ekzémem a žádný z výrobků na trhu jí nevyhovoval. Rozhodli jsme se tedy, že musíme vyrobit produkty, které by byly vysoce účinné, splňovaly nejnáročnější ekologické a zdravotní požadavky a byly cenově dostupné. Tomu zpočátku nikdo nevěřil, ale tým výzkumu a vývoje ve Fosfě to dokázal. A dnes nabízíme nejlepší produkty na trhu v této oblasti pod značkou Feel Eco. „Od praní jsme řadu rozšířili o čištění a úklid, a nyní vyrábíme i vlastní dětskou kosmetiku,“ upřesňuje Ivan Baťka.

Výchova odborníků a transformace

„Každý dospěje k tomu, co dělal Tomáš Baťa – pokud něco děláte, dělejte to vážně, dlouhodobě a se srdcem. Kdesi řekl, že když se stal obuvníkem, nikdo mu neřekl, že se bude muset stát i psychologem. To je postupný vývoj, jímž jsme prošli všichni, kteří máme svoji firmu. Pokud chcete budovat firmu, musíte nejprve vybudovat sebe, zároveň vybudovat okolo sebe tým zapálených a morálně vyspělých lidí s odborností, protože úroveň každé firmy je dána právě kvalitou jejích lidí. A pak musíte vybudovat produkt, který váš zákazník ocení a jehož kvalitu potvrdí aktem opakovaného nákupu,“ přibližuje svůj přístup Ivan Baťka.

Na začátku si Fosfa nemohla dovolit najímat zkušené manažery, protože by je nezaplatila, firma byla v bankrotu a vysátá, měla půl miliardy obratu a 900 milionů dluhů. Musela obracet každou investovanou korunu. Na začátku nezbylo nic jiného než brát mladé lidi bez zkušeností, zaškolit je a získat je pro práci. Spousta jich tehdy odvedla a dodnes odvádí velký kus práce, a někteří z těch, kteří zde začínali po škole, jsou dnes klíčoví ředitelé či vedoucí pracovníci nebo specialisté.

Dnes Fosfa spolupracuje s učilišti, středními školami, využívá této doby k podpoře vzdělávání studentů online školeními vedenými odborníky z Fosfy. To, co se ve Fosfě naučili a co skutečně dělají, šíří dále. „Uvědomili jsme si, že jedna věc je teorie a druhá praxe. Bez teorie se nikam nedostanete, ale to nejdůležitější je začít to skutečně dělat, přetvořit v akci,“ říká Ivan Baťka. „Dnešní svět je o tom, že každý mluví do všeho, každý všemu rozumí. Měli bychom ale dávat hlas zkušeným, a ti by měli hovořit o tom, jak se co dělá, měli by nám radit a rozvíjet naše zkušenosti. A ne poslouchat lidi, kteří napsali skripta o tom, jak se třeba řídí auto, ale v životě ho neřídili. To je problém našeho školství – a pokud to nezměníme, tak bude produkovat nezaměstnatelné lidi či lidi pro minulost.“

Na vstupu do Fosfy visí Baťovo „Lidem myšlení, strojům dřinu“. Jsme v 21. století, ale to, co Baťa říkal ve 30. letech, jsme obrátili naruby, myslí si Ivan Baťka. „Jsem přesvědčen o tom, že dnes dáváme spíše myšlení strojům a práci lidem. A to je špatné.“

Zajímavý je názor Ivana Baťky na otázku transformace: „Procházíme transformací ekonomiky, podnikání, hospodářství, ale i společnosti samé. A ten nový směr je robotizace a digitalizace. My, protože jsme měli nedostatek kvalitních lidí, jsme byli nuceni hledat způsoby, jak tuto slabinu nahradit. Rozhodli jsme se zaměřit na zkracování a optimalizaci procesů, a k tomu využít moderních technologií pro činnosti, které provádíme. Pak jsem ale narazil na jednu zajímavou věc, a i s tím se pereme v naší firmě, postupně se nám ale hlavy více a více otevírají. Nelze jen nahradit stávající způsob práce robotizací a digitalizací, protože klíčem je správný proces. Tedy nejdůležitější je pochopení procesů, jejich reinženýring, tedy restrukturalizace a optimalizace – a nejlépe pak zánik. Protože jinak budeme robotizovat jen staré a špatné procesy. Osobně bych pojem Industry 4.0 nepřeceňoval, převedl bych ho tak trochu na fór 4 – vtip. Je to jen další, nezbytná vývojová fáze průmyslu, kterou zaváděl a prosazoval již Ford a mimořádně rozvedl Tomáš a poté i Jan Antonín Baťovi. Nyní se to prezentuje jako něco mimořádného a unikátního a je to skvělým zdrojem dalšího systému dotací.“

V procesu restrukturalizace firmy vyznává Ivan Baťka několik principů. Jedním z nich je ten, který jej naučil prezident japonského Kaizen Institutu pan Masaaki Imai, a to, že nejlepší proces je ten, který neexistuje. Tehdy tomu, jak sám říká, vůbec nerozuměl a myslel si, že je to nějaká japonská přesmyčka. Navíc, když pan Imai ještě konstatoval: „Třeba ty vaše dopravníky, ty dlouhé trasy dej konkurenci.“ Tehdy si Ivan Baťka říkal, o čem to mluví? A dnes je to součást jejich strategie. Než začnou robotizovat a automatizovat, tak musí celý systém procesů podrobit přezkoumání. A to nejen výrobních, ale i administrativních. Takže se dnes speciálně zaměřují na zánik procesů. „Steve Jobs kdysi řekl, že nejlepší produkt není ten, ke kterému již nejde nic přidat, ale z kterého nelze už nic ubrat. Dnešní svět ve většině případů pořád košatí, přidává a bobtná, ale já se při návrhu koncepce hned dívám na to, jestli k procesu přidáváme, nebo ubíráme. A postupně se mi daří zapojovat naše lidi a hledáme, jak ty věci a procesy skutečně zjednodušit.“

Ivan Baťka tvrdí, že je zapotřebí se vrátit ke starým pravdám, které existují a jsou léty prověřeny. Jsou univerzální a nic nového nevymyslíme: „Einstein říkal, že dělat věci stejně a očekávat různé výsledky, je definice šílenství. A my to pořád děláme stejně – třeba u opakovaného nakopávání ekonomiky tištěním peněz – a stále čekáme, že tentokrát to již vyjde. Kdybychom brali v potaz věci, kterými už lidstvo prošlo, a dokázali se tím řídit, tak v mnoha oblastech bychom byli mnohem více efektivní.“

Musíme být připraveni na různé varianty

Problém dnešního školství vidí Ivan Baťka v tom, že potírá různé metodiky a přístupy, a prosazuje jeden model a jednu pravdu. To považuje za nesmysl. „Škol vzniklo velmi mnoho a jsou bohužel postavené na dotačních nebo přerozdělovacích systémech, kterých jsem velkým odpůrcem. Výsledkem je, že školu dnes vystuduje téměř každý, a kantoři prosí studenty, aby vůbec chodili do škol, jen aby na ně dostali příspěvky. Proto pak nemají odvahu a ani nemohou kohokoliv od zkoušek vyhodit,“ upřesňuje svůj názor Ivan Baťka. „Problém systému tkví v tom, že škola – podobně jako sport – není pro každého. Každý člověk je originál, a tak bychom k němu měli i přistupovat. Chceme všechno a všechny navléknout do jedné uniformy, být nositeli jedné pravdy a běda, jak má někdo jiný názor nebo kritický pohled. Potlačujeme kritické myšlení, pestrost názorů, různorodost přístupů – a to je zásadní problém.“

Ivan Baťka je odpůrcem „jedné velké pravdy“. A dnes se ta „jedna pravda“ zase šíří ze západu, dřív se šířila z východu. Akreditační komise jsou příkladem prosazování té „jedné pravdy“. Neexistuje ale „jedna pravda“, jediný správný systém. Ten může být vhodný pro jednu firmu, ale špatný pro firmu druhou. A nelze ani nic kopírovat. Nelze kopírovat něčí život a žít sám jeho kopírovaný život. To je nesmysl. „Měli bychom podporovat rozvoj osobnosti, kreativitu, dát lidem možnost růstu, ale – jak nás učí pan profesor Zelený, se kterým plně souhlasím – prostřednictvím akce. Každý lékař se stane špičkou až tehdy, kdy má za sebou velkou spoustu operací. To samé hudebník, sportovec – proč by to v podnikání a ve firmách mělo být jinak?“

Příroda, která je dokonalým příkladem integrovaného systému, je pro Ivana Baťku bezednou inspirací. Článek o digitálním dvojčeti byl svého času pro něj jedním z rozhodujících impulzů k technologické ofenzivě. Během častých debat, které vedl s kuřimským profesorem Jiřím Markem, jej požádal o možnost zhlédnout digitální dvojče v praxi a zjistil, že nic takového v té době u nás neexistovalo. A tak „nejjednodušší“ cestou, jak vidět digitální dvojče v reálném provozu, znamenalo ho začít vytvářet. Zrození digitálního dvojčete břeclavské Fosfy je již ve své druhé fázi vývoje. (Zdroj: Fosfa)

Své manažery si vychovávejme.
Vrátí se nám to

Ivan Baťka je fascinován Baťou, jehož názory jsou stále aktuální. „On říkal, my ředitele nepřijímáme, my je vychováváme. A moje klíčová cesta je snažit se najímat mladé lidi a vychovávat si je.“ Dříve bylo vše rozlišené: učeň, tovaryš a mistr. Pokud nemáte jako učeň svého mistra, nikdy se nestanete tovaryšem, natožpak mistrem. „My se snažíme také hledat mistry, třeba i externí, kteří dosáhli někde mimořádných výsledků a kvalit, jsou lepší než my a posouvají nás dál. Existuje tedy jen jedna cesta – odspodu nahoru.“

Ve Fosfě bylo několik personálních ředitelů, se kterými se ale Ivan Baťka rozloučil. „Jako bývalý aktivní sportovec jsem našel přirovnání – kdo trenérovi mluví do sestavy a hráčů, které si vybere? On je zodpovědný za výsledek a jen on definuje strategii týmu, herní styl, a tudíž jaké hráče pro to potřebuje. Tak proč mít ve firmě personálního ředitele? Lidi si u nás vybírají přímo příslušní a odpovědní ředitelé. Ti u nás nesedí v samostatných kancelářích v krásných skleněných budovách, ale jsou se svými týmy přímo na výrobnách. Řeší tak problémy ihned na místě a v akci, a ne odtrženi od reality v zasedacích místnostech někde v jiných městech, než je výrobní závod, jinde, než kde probíhá reálná akce. Na základě svých osobních zkušeností a podnětů od svých spolupracovníků pak mohou upravovat normy nebo procesy. I například obchodní ředitel sedí se svým týmem, vedoucí týmu QA tráví polovinu času na výrobnách a hodnotí reálný proces a akci. Výchova odspodu, poznání procesů, jako u Bati, tam směřujeme,“ říká Ivan Baťka.

Měl by se stát vměšovat do provozu firem?

„Bohužel se dnešní Evropa vydala na cestu RVHP, důsledně ji naplňuje, ve vedoucích pozicích jsou nyní často trockisté a leninisté. To, co kdysi dělalo RVHP, to se, jako přes kopírák, velmi úspěšně snaží prosadit Evropská unie. Byl jsem a dodnes jsem velkým zastáncem Evropského hospodářského prostoru, nynější stav však již nemá s tímto konceptem téměř nic společného,“ konstatuje Ivan Baťka. „A dotace? Baťa říkal, nevolím snadných cest, protože ty jsou přeplněny těmi, kdo po nich chtějí jít. Dnešní evropské RVHP vlastně má dotace jako nástroj své politické moci. Jinými slovy, chodíte a škemráte o dotace, a jste otrokem systému. A podpora ekonomiky v podání EU? Je to definice šílenství podle Einsteina, děláme věci stále stejně a očekáváme různé výsledky. A protože věřím spíš Einsteinovi než evropskému RVHP, tak pak je to celé nesmysl. Shrnuto, klasické sovětské RVHP s nevoleným politbyrem se vším všudy.“

Proč má Švýcarsko u Ivana Baťky tak hluboký respekt a mělo by nás inspirovat? „O všem se rozhoduje v referendu obyvatel – mimochodem to kdysi rozhodlo o nepřistoupení k EU – a moc je v kantonálních vládách. Vše zde má pravidla a řád. A teprve na jejich pevných základech vzniká ta správná kreativita a svoboda. Klíčové jsou zde malé střední firmy, které musejí být inovativní, jinak by nepřežily. A vedle toho samozřejmě zde existují jedinečné světové špičkové firmy v oborech, jako je potravinářství, farmacie či strojírenství. Příroda zná jen dva pohyby. Expanzi a smršťování. V přírodě se v amébních systémech organismy sdružují, když to je pro ně výhodné, a pokud to výhodné není, tak se to po čase znovu rozpadá. A vytváří se uskupení nové, nic se samozřejmě nevrátí do původního stavu. My se v rámci evropského RVHP snažíme zabránit rozpadu, tedy přirozeným zákonům přírody – možná si znovu někdo myslí, že poručí větru a dešti – přestože podvědomě cítíme, že to již nemusí být pro všechny výhodné.“


Přesvědčte se o kvalitě tištěného časopisu a objednejte si předplatné a jeden ukázkový výtisk zdarma.


A to samé je i ve firmě. Když pro lidi není výhodné být součástí firmy, je jen otázka času, než odejdou. Proto je nutné vytvářet ve firmách takové prostředí, aby minimálně pro většinu bylo výhodné být součástí tohoto organismu a té firmy. Pro stát má Baťka jediné baťovské heslo: „My po vás nic nechceme, až na jediné, nechte nás podnikat.“

Mají mladí šanci na úspěch?

Podle Ivana Baťky to mladí mají dnes těžké, protože prostředí je stále více regulované. Stát vytváří prostředí, které zabraňuje vzniku nových podniků. Na druhé straně je optimista a věří, že to nelze dlouhodobě udržet. Historie dokazuje, že svazování, utahování, deklarování jedné pravdy, vede k rozpadu. Součásti systému, pro které to není vhodné, se začnou oddělovat. Určitě bychom měli mladé lidi motivovat a podporovat v tom, aby se nebáli. Mnoho z nich se dokázalo prosadit ve světě. Ten je pro příležitosti stále otevřený. Bylo by dobré, aby mladí přestali vyhledávat pohodlí státních firem a úřadů, vždyť už teď jsme světová jednička v počtu byrokratů na hlavu podnikajících subjektů. To je něco, co by mělo skončit a mladí by to měli zkusit sami a mít odvahu do toho jít. „Chyťte se příležitostí za pačesy a makejte, nečekejte, až vám někdo něco dá. Nevažte se na dotace, protože pak vám nějaký úředník, který v životě nikdy nepodnikal a nic nedokázal, radí, co máte dělat – a jak. Když budete dělat to, co vám říká úředník, budete jeden z mnoha. Hledejte oblasti, kde můžete poskytnout zákazníkovi mimořádnou službu. Náš zákazník, náš pán. To je zlatá věta pana Bati a nikdo lepší nevymyslí. Navíc k tomu ještě řekl: pokud děláte sebemenší věc, dělejte ji, jak nejlépe umíte, a zákazník si k vám cestu najde. Většina velkých korporátních firem – ne rodinných – na burze časem šidí vše, co lze, aby zaplatila své manažery a uspokojila své anonymní akcionáře – proto nemějte moc manažerů ve firmách. To je dnes dle mého nejohroženější skupina a doufám, že to spoustě firem dojde.“

Na závěr nám Ivan Baťka sdělil svůj postoj k podnikání: „Fosfa patří mezi TOP 5 firem ve světe ve svém oboru a já často sleduji firmy na burze a jejich chování. Je mnohdy jen otázkou času, než do nich přijdou najatí manažeři s MBA a firmu zlikvidují. Vysají podstatu a esenci té firmy, která se třeba vytvářela po generace, či desítky let, protože ji nechápou, oni jdou jen marketovat, dát to na Stock Exchange a vydělat peníze. Ta správná cesta poctivého podnikání ale začíná v malých a středních podnicích. Rodinných firmách. U živnostníků. To, co dnes bohužel zaniká. To jsou ve skutečnosti nositelé budoucnosti země. Kultury. Hodnot. Pokroku. Na jedné straně je to těžší, než to bylo, tím, že se lidé pohybují v čím dál tím více regulovaném prostředí. Za RVHP se také těžko podnikalo, ale chytří lidé našli způsob, aby to šlo, nebo alespoň, jak dokazují mnohé případy z bývalého Československa, vynalezli mimořádné produkty a služby, z nichž profitujeme dodnes. Zahoďme RVHP a podporujme živnostníky, malé a střední podnikatele, a rodinné firmy. Když se věci dělají poctivě, svého zákazníka si vždy najdou. Je třeba neustupovat, nešidit, nezlevňovat za každou cenu. Vyhrnout si rukávy – a makat. Podnikání není úvazek na osm hodin, je to tvrdá práce – bez toho to ale nejde.“


Hovory v Castanee

Castanea – místo v jihočeských Kocelovicích, kde profesor Milan Zelený pobývá při svých návratech z USA do rodné země. Zde ve chvílích volna mezi svými přednáškami, diskuzemi a konzultacemi relaxuje a odpočívá. Tento ráj na zemi je inspirativní k rozhovorům, k setkávání a diskuzím nad celou řadou aktuálních témat. V tomto malebném místě Ivan Baťka, majitel společnosti Fosfa, realizoval se svým učitelem prof. Zeleným sérii rozhovorů pro původní potřeby Fosfa Univerzity, které s jeho laskavým souhlasem čtenářům MM Průmyslového spektra níže předkládáme.

Vydání #5
Kód článku: 210525
Datum: 05. 05. 2021
Rubrika: Redakce / Management a řízení
Seriál
Související články
Cesta k budoucímu růstu vede přes investice

Rok 2020 by se dal přejmenovat na Rok černých labutí. Ekonomové k těmto původem australským ptákům přirovnávají události, které nikdo nečeká a které hluboce zasáhnou samotné základy hospodářství. Tak jako to dokázala pandemie nového typu koronaviru. Ze dne na den donutila vlády, aby vypnuly na několik měsíců nejen českou, ale také další klíčové ekonomiky pro české exportéry.

Výzkum rozděluji pouze na dobrý a špatný, říká Libor Kraus

Prezident Asociace výzkumných organizací Libor Kraus se pohybuje v oblasti výzkumu a vývoje 30 let. Jaká vidí pozitiva, úskalí a rezervy v této důležité součásti našeho ekonomického růstu? Na to jsme se ho zeptali v rozhoru, který poskytl redakci MM Průmyslového spektra.

Od konstrukce strojů po parkovací věže

Mezi starší generací strojařů pravděpodobně není nikoho, kdo by neznal původem škodováka Josefa Bernarda z Jičína. Tento strojírenský nadšenec příští rok oslaví své sedmdesátiny. Před třiceti lety po odchodu z místního Agrostroje položil základy společnosti Vapos, která dává perspektivní práci patnácti desítkám lidí z Jičína a blízkého okolí.

Související články
Štěstí přeje připraveným!

Cesta antivirového řešení Avast od prvních nápadů ve Výzkumném ústavu matematických strojů k firmě o 1 700 zaměstnancích Avast Software obývající několik pater nové budovy na Pankráci, byla dlouhá a někdy trnitá. Zakladateli a tvůrci myšlenky na vytvoření vlastního antivirového programu, ze kterého se postupem doby stal ochranný systém bránící napadením, jsou Pavel Baudiš a Eduard Kučera.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Budoucnost české výroby

Česká výroba prochází složitým obdobím. Naši výrobci musí každý den řešit složité úkoly a problémy, za které si z části ani nemohou. Doba už je taková, je potřeba se jí ale postavit čelem.

Život podle profesora Kassaye

Profesor Štefan Kassay se řadí mezi klíčové osobnosti podnikatelského a vědeckého života, a to nikoliv pouze na Slovensku, ale i v okolních evropských zemích. Vyučil se jako soustružník a díky své neskonalé touze po poznání se vypracoval mezi evropskou elitu a nenašli byste zde jemu rovnému, který by dokázal v takové míře integrovat podnikatelské, ekonomické, vědecké, pedagogické a diplomatické znalosti, jako právě profesor Kassay. V oblasti vědy a vzdělávání vidí zásadní impuls pro rozvoj jednotlivce a společnosti a proto mj. založil svoji nadaci, která tyto kroky podporuje.

Podpora rozvoje mladých technologicky orientovaných firem

Je všeobecně známo, že zejména v počátečních fázích podnikání či inovačního cyklu, kdy firma vyvíjí nový, nebo modifikuje již existující produkt pro zcela nové využití, vzniká celá řada otázek spojených s designem produktu, se strategií jeho komercializace, s definicí vhodných zahraničních trhů a se smysluplným byznys modelem. Jedná se o kritickou fázi rozvoje firem, protože jen malé části z nich se podaří touto fází projít bezi zásadních problémů.

Od vydavatelství po startupy

Jiří Hlavenka není pro mnoho lidí neznámou osobností. Jde o člověka, který stál u zrodu vyda-vatelství i nakladatelství Computer Press a později i u prvního interaktivního webu o počítačích a počítačových technologiích, kde se neznalci mnohdy dozvěděli i odpověď na svou otázku. Jiří Hlavenka se ale v současné době věnuje investování do projektů, které mají smysl, a tak jeho jméno figuruje především u webu Kiwi.com, který vám najde - třeba i na poslední chvíli - nejlepší a nejlevnější letecké spojení kamkoli. Někdy může let po více "mezidestinacích" sice trvat déle, ale vždy se můžete spolehnout na to, že doletíte tam, kam jste si vysnili nebo kam potřebujete dolétnout.

Od oprav ke špičkovým portálovým obráběcím strojům

Strojírna Tyc se v současné době zabývá produkcí a vývojem vlastních portálových multifunkčních center. Jedná se o plně řízená obráběcí centra a brusky na rovinné a tvarové plochy. Jako vedlejší činnost společnost nabízí firma modernizaci a generální opravy různých strojů.

Na kapitánském můstku strojíren

Ing. Jiří Rosenfeld, CSc. vloni oslavil sedmdesáté narozeniny a je znám svými velmi zajímavými, až kontroverzními názory, které ale mají svou logiku. Stojí v čele společnosti Slovácké strojírny ve funkci generálního ředitele od roku 1997, v roce 1999 se stal předsedou představenstva, v dozorčí radě ale působil již od roku 1993. Za přínos regionu a podnikání v něm se stal v roce 2014 Osobností roku Zlínského kraje a v roce 2017 se pak dostal do finále soutěže EY podnikatel roku.

Kontakt s regionálními firmami je pro mě obrovskou inspirací

V cyklu podnikatelských příběhů jsme tentokrát měli možnost vyzpovídat Ing. Jiřího Holoubka, jehož profesní kariéra byla spojena především se společnosti ELCOM. V současné době se Jiří Holoubek vrcholově věnuje problematice Průmyslu 4.0.

Z garáže až na vrchol v PVD technologii povlakování

Pavel Holubář je ředitelem průmyslové společnosti SHM. Tato zkratka značí Super Hard Materials, a to je přesně to, o co tu jde. Zjednodušeně řečeno jde principiálně o fyzikální metody nanášení tenkých vrstev na nástroje, kdy nanesená několikamikronová vrstva dává materiálu zcela jiné mechanické vlastnosti. Především podstatně prodlužuje jeho životnost. Jaká byla 25 let trvající cesta až na samotný vrchol, kdy technologie firmy SHM jsou v současné době rozesety ve 35 zemích světa? O tom – a nejen o tom – jsme si s Pavlem Holubářem povídali.

Je třeba udělat seriózní diagnózu českého průmyslu

Český průmysl je nemocný subdodavatelstvím a pouhým montováním. Jsme nad únosnou míru pouhým subdodavatelem Evropské unie, především Německa, mnohokrát subdodavatelem subdodavatelů. Z řemeslníka kdysi světové úrovně jsme se stali nádeníkem. Je třeba to změnit, přestat být závislý na odběratelích, kteří diktují, za kolik jim můžete jejich součástku nebo jejich díl vyrobit. Chopte se příležitosti a vytvořte svůj vlastní finální výrobek s vyšší mírou lidského umu, který můžete prodat komukoliv na světovém trhu, abyste se stali nezávislými!

Soumrak strojírenských bohů

Až do nedávné doby, dalo by se říci před covidem, bylo jednání některých tradičních firem vyrábějících obráběcí stroje bez pokory, a někdy hraničilo až s arogancí. Jednání bez úcty nejen vůči zákazníkům (což zní přímo drze), ale také vůči partnerům dodávajícím subdodávky, vysokým školám a také spolupracujícím partnerům. Mají za sebou přeci tradici desítek let, kdo jim bude co radit, jak mají jednat a dělat. Nikdo přeci. A nyní? Padla kosa na kámen a otupila se, možná se i pokřivilo ostří.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě

a mnoho dalších benefitů.

... již 25 let zkušeností s odbornou novinařinou

      Předplatit