Témata
Reklama

Výzkumníkem smysluplně a zodpovědně

Vyslovíte-li mezi textiláky na celém světě pojem „tryskové tkaní“, bude více než pravděpodobné, že všichni budou vědět, o jakou technologii se jedná. Pokud se jich však optáte, zda vědí, kde a kým byla tato revoluční metoda tkaní vynalezena, kdy je nit namísto hlučného člunku unášena miniaturním proudem vody či vzduchu, se znalostí odpovědi se již tak často nesetkáte. Vám nezasvěceným prozradím, že tato převratná metoda, která zvýšila produktivitu výroby tkanin o minimálně sto procent, se zrodila ve Výzkumném ústavu textilních strojů v Liberci začátkem šedesátých let minulého století v hlavě Vladimíra Svatého, po jehož boku později stál Miroslav Václavík.

Tento článek je součástí seriálu:
Podnikatelské příběhy
Díly
Roman Dvořák

Je absolventem oboru Strojírenská technologie Fakulty strojní ČVUT v Praze, kde nakonec kombinovanou formu doktorského studia po dlouhých letech nedostudoval (...). V roce 1997 nastoupil do vydavatelství Vogel Publishing na post odborného redaktora vznikajícího strojírenského titulu MM Průmyslové spektrum. V roce 1999 přijal nabídku od německého vlastníka outsourcingovat titul do vlastního vydavatelství. 

Oběma naše republika vděčí nejen za to, že ji dokázali před čtyřiceti lety za hlubokého komunismu takto proslavit po celém světě, ale i za skutečnost, že díky druhému z nich, Miroslavu Václavíkovi, je Liberecko jedním z mála, ne-li jediným regionem, kde se tradice textilního průmyslu zachovala doposud. Profesor Václavík má nyní za sebou tým dvou set lidí, s nimiž zkušenosti z návrhu textilních strojů aplikuje napříč všemi komoditami zpracovatelských strojů.

Reklama
Reklama
Reklama
Hodnotitelská komise Zlatých medailí MSV na základě tří předložených kandidátů redakce MM Průmyslového spektra rozhodla, že Zlatá medaile za celoživotní tvůrčí technickou práci a dosažené inovační činy za rok 2014 náleží panu profesoru Miroslavu Václavíkovi, jenž byl do soutěže nominován Svazem průmyslu a dopravy ČR a Asociací výzkumných organizací. Fota: BVV

Současné období je pro něj velmi významné, protože na konci loňského roku v plné fyzické a psychické síle oslavil jubileum 70. narozenin, a navíc letos v září byl slavnostně oceněn, a to hned dvakrát.

Zlatá medaile pro osobnost

Profesoru Václavíkovi byla na letošním MSV v Brně při slavnostním zahájení předána Zlatá medaile za celoživotní tvůrčí technickou práci a dosažené inovační činy. Historie tohoto prestižního ocenění sahá již do roku 2006, kdy redakce našeho měsíčníku MM Průmyslové spektrum přišla s ideou systematicky oceňovat odborníky, kteří se za svůj profesní život zásadním podílem zasloužili o rozvoj technického oboru, ve kterém působili či nadále působí.

Cesta do Liberce

Akciová společnost VÚTS, jejíž je profesor Václavík generálním ředitelem, se nachází v jedné z průmyslových oblastí města Liberce. Po projetí několika kruhových objezdů v obchodní zóně již z dálky v mírném údolí nemůžete nepřehlédnout rozsáhlý moderní prosklený objekt osazený do konstrukce modré barvy s výrazným logem firmy zavěšeným v průčelí nad letní terasou. Sem se před dvěma lety přestěhovali z budovy v centru Liberce, kde výzkumák sídlil od svého založení v roce 1951.

Nové centrum vzniklo v rámci programu ministerstva školství VaVpI v ose B zaměřené na regionální centra. Ze 27 schválených byl projekt VÚTS sedmý nejlépe hodnocený. „Centrum vzniklo z analýzy konkrétních potřeb spolupracujících výrobních firem,“ říká mi v úvodu našeho setkání hostitel – profesor Václavík.
Získání projektu bylo velmi náročné. Druhá fáze se týkala pohovoru před panelem zahraničních oponentů, které profesor Václavík přesvědčil prostřednictvím cílů, jež v centru mají. Vyrábět energeticky efektivní výrobky šetrné k životnímu prostředí, k tomu používat nové materiály a na tom všem vychovávat nové generace odborníků. Po dvou letech již zde vše funguje – výzkum, výroba funkčních modelů a prototypů, noví doktorandi. Vše je vzájemně systematicky provázáno.

Výzkumníci od šmíru

Většina výzkumných center vzniká u nás při univerzitách a je zaměřena spíše na základní výzkum. Liberecký VÚTS se však od nich odlišuje a zabývá se aplikovaným výzkumem a vývojem. Samozřejmě i zde dělají základní výzkum třeba v oblasti mechatroniky, piezoelektrických prvků, hluku, vibrací. Těžiště je však v aplikovaném výzkumu a vývoji, který dotahují do podoby funkčních modelů a prototypů. Ty pak předávají partnerům ve výrobních podnicích. Zakládají si na tom, že mají velice rozsáhlý výzkum s výrobní sférou. „Hodně mi vadí, jak se mluví o tom, že nefunguje spolupráce mezi výrobní a výzkumnou sférou. To má dvě podmínky: nesmíme se jako výzkumníci chovat nafoukaně a musíme jít do podniků a poznat a pochopit jejich problémy a musíme být o krok napřed,“ říká profesor Václavík a pokračuje: „To běžné si vývojová oddělení ve firmách udělají sama a za námi pak přijdou s tím, s čím si nevědí rady. Já se vždy ptám: Máte tam také něco normálního? Jo, ale to si uděláme sami, vy jste tady od těch špeků, oponují.“

Liberečtí výzkumníci se vždy oháněli, neměli čas si hrát, jelikož museli pracovat na konkrétních věcech, které je živily. Než se profesor Václavík se svým týmem rozhodl daný projekt podat, postupně navštívil na patnáct jejich partnerů a diskutoval s nimi nad tím, co ještě dalšího by pro ně mohli udělat, pokud by disponovali určitým laboratorním vybavením. Následně průsečíkovou metodou jejich potřeb dospěli k závěru, že největší zájem je o řešení hluku a vibrací. S tím se potýkají veškeří výrobci od obráběcích strojů přes balicí, sklářské, potravinářské. Na to se tedy zde zaměřili a vybudovali laboratoře nejlépe vybavené ve střední Evropě, jak jim potvrdili i zástupci Fraunhoferova institutu při osobní návštěvě.

Aby zdejší výzkumné centrum bylo zajímavé pro fabriku, musí jim něco konkrétního nabídnout. „Pokud uděláte měření a z něj krásnou vázanou barevnou zprávu plnou grafů a tabulek a tu poté předáte například šéfovi konstrukce nového prototypu horizontky, který má plnou hlavu starostí ze všech aspektů souvisejících s vývojem stroje a jeho včasným uvedením na trh, a k tomu ještě dostane pouze rozsáhlou zprávu, kterou nemá čas podrobně studovat, vůbec jste mu v jeho práci nepomohli,“ uvádí konkrétní příklad profesor Václavík a pokračuje: „Ale pokud ve stručnějším znění dodáte tuto zprávu společně s konkrétním návrhem řešení zhmotněného do prototypu ze železa, stali jste se plnohodnotně nápomocnými partnery v řešení problému.“ Takto třeba připravili pro TOS Varnsdorf návrh manipulátoru nástrojů. Museli nejprve překonat prvotní nedůvěru k výzkumným centrum, obecně plynoucí z fabrik. Podařilo se jim toto řešení manipulace vyvinout a nyní jim je dodávají vyrobené v jejich vlastním strojovém parku, který je součástí výzkumného centra. Firma dostane zakázku na nový stroj a šéf konstrukce ví, že se o oblast manipulace s nástroji nemusí vůbec zajímat. Dostane od Liberečáků výrobek, o kterém oni garantují, že bude plně funkční. To je konkrétní pomoc výzkumné organizace. „Ve fabrikách si oprávněně stěžují na všechna ta výzkumná centra škol a Akademie věd, která firmám přinesou pouze zprávy z měření. Důvod je jasný. Chybí jim zkušenosti z praxe a ty na vědeckých konferencích nezískají,“ uzavírá toto téma profesor Václavík.

Výzkumné centrum VÚTS se před dvěma lety přestěhovalo z centra města do nové budovy, kde společně s technologickým vybavením vzniklo z dotačního programu VaVpI v hodnotě přes tři čtvrtě miliardy korun. I když projekt byl podán ve druhé etapě, úplně jako první jej uvedli do praktického využívání. Nevyužili žádných služeb zprostředkovatelské agentury, vše vytvářeli vlastní lidé při běžné práci. Obvod budovy je tvořen z třípodlažních kanceláří a uvnitř tohoto prostoru je výrobní hala funkčních modelů a prototypů a navazující špičkově vybavené laboratoře pro měření mechanických veličin. Disponují poměrně silnou výrobní základnou moderních CNC strojů a co vyvinou, dokážou i vyrobit, což je velmi důležité. Jsou tak schopni dostát termínu, na rozdíl od dřívějška, kdy výrobu kooperovali s mizivou jistotou dodržení stanoveného termínu. Fota: autor

(Ne)navazující (ne)koncepční výzkum

Podle profesora Václavíka opakovaně bouráme to, co zde pracně budujeme. Poprvé po revoluci, kdy jsme nechali díky špatné privatizaci padnout všechny resortní oborové výzkumáky. „Že tam byla celá řada zbytečných lidí, ano, souhlasím, ale stačilo je restrukturalizovat,“ říká. Například zde v Liberci ve VÚTS snížili stav z původních 350 na 150 lidí, ale ty schopné si podrželi, na nich postavili nové týmy a nyní zase dávají práci více než dvěma stům. „Všechno se po revoluci rozbilo. Prvních pět let se zdálo, že se nic neděje, že absence resortních výzkumáků neschází. Ale pak se fabriky dostaly z existenčních problémů a začaly žít.“ Najednou například obráběči zjistili, že to, čím se dříve zabýval VÚOSO, jim chybí. Samozřejmě, každá fabrika má své vývojové oddělení, ale k těm průřezovým činnostem, jako jsou řezné kapaliny, mechanika, kmitání, je třeba centralizovaný výzkumný přístup. „Tak se řeklo, založíme výzkumná centra, tehdy v gesci ministerstva školství 1M, která budou základem oborových výzkumných pracovišť. Myšlenka dobrá, která stála miliony,“ říká profesor Václavík a pokračuje: „Mohli se tam nabrat mladí doktorandi jako základy nových vědeckých týmů. Po deseti letech se však řeklo stop. Vytvoříme nový program, který však nenavazuje na 1M centra, ta necháme padnout a v rámci Center kompetence z gesce Technologické agentury se začne od nuly znova. Takto například skončili letci v Brně či my zde v Liberci. Přeci je třeba podpořit ty výstupy, které se budou podílet na zaměstnanosti, na zvýšení HDP. A my například dotujeme centrum kosmického výzkumu. Kolik se, při vší úctě, na realizaci vymyšleného přístroje do družice bude podílet lidí, kolika jiným to dá následně práci, jak nám to ekonomicky prospěje?“ ptá se profesor Václavík. Podle něj jsme razili cestu, že ti, jimž bylo dáno, se už musejí postarat sami o sebe, a my naopak budeme podporovat ty další obory. Navrhuje vzít si vzor z americké cesty, kde jsou podporováni ti nejlepší, aby byli ještě úspěšnější, a uvádí to na příkladu z jednoho tamního města, kde chtěli zvýšit fyzičku mladých lidí. Zjistili, že tenis je nejatraktivnějším zdejším sportem. Zmapovali tedy místní tenisové školy a těm, které měly nejvíce žáků a těšily se největší oblibě, poskytli dotace na růst. Naopak ty, které se potýkaly v existenčních problémech, ponechali bez povšimnutí. Podobné je to s podporou výzkumu. „Analyzujme stávající výzkumná centra, která mají úspěchy doma a především v zahraničí, ta podpořme, naopak ta, která mají nulové výstupy, ukončeme,“ navrhuje profesor Václavík.

Dlouhodobé projekty jsou kořením

Výzkumná centra typu VÚTS nemohou podle profesora Václavíka být nikdy soběstačná z komerčních projektů. Pak by se prý z nich staly pobočné výzkumáky fabrik, nikoliv centra dlouhodobého výzkumu. „Podívejme se na Fraunhoferovy instituty. Například v Drážďanech či v Lipsku by z komerčních zakázek byla strojírenská výzkumná centra soběstačná. Ale to je nežádoucí, jelikož zakázky z průmyslu jsou krátkodobého charakteru. Potřebují, aby se strojařská výzkumná centra zabývala dlouhodobým, pěti- až sedmiletým výzkumem. To však žádná firma financovat nebude, o to se musí postarat stát.“ Podle profesora Václavíka je to podobné i u nich. Není cílem, aby byli za cenu soběstačnosti pobočkami fabrik. Takto prý mohou existovat, ale pak musejí rezignovat na všechny své výpočtáře a měřiče, teoretické odborníky, kteří se zabývají základním a aplikovaným výzkumem. Oni tzv. nazbrojují, připravují něco nového, co časem budou moci výrobcům představit. „Když nebudeme mít nazbrojeno, vystřílíme střelný prach a nebude mít co nabít. To se nám již jednou stalo, kdy jsme si z nedostatku financí nemohli držet teoretické odborníky a poté nebylo firmám co nabídnout.“

Vyvinuto a vyrobeno pod jednou střechou. V rámci projektu Centra rozvoje strojírenského výzkumu vznikla ve VÚTS mj. frézka 3D rotačních šablon. Stroj je koncepčně navržen pro 3D rotační obrobky, jako jsou například šablony pro dřevoobrábění, disponuje vlastním CNC řídicím systémem na platformě Yaskawa a mimo jiné byl oceněn Zlatou medailí MSV v Brně. (Foto: autor)

Slabikář výzkumu

Profesor Václavík evidentně ví, o čem mluví. Za svůj dosavadní profesní život nasbíral obrovské množství zkušenosti s realizací aplikovaného výzkumu, které nyní zúročuje ve svém výzkumném centru, kam si jezdí pro rady zástupci firem nejen z celé ČR, ale i z Německa či zámoří. Podle něj se u nás do výzkumu investuje mnoho financí, ale ty se následně špatně přerozdělují. Pouze 25 % do aplikovaného výzkumu považuje za neadekvátní. „Srovnejme to s Amerikou, Jižní Koreou či Čínou, kde dokonce podíl dotací na aplikovaný výzkum navýšili na 80 %. Američané na to reagovali navýšením na 82 %. Proč? Nechtějí být Čínou předběhnuti. U nás je to právě obráceně: 75 % podpory jde do základního výzkumu a pouze 25 % do aplikovaného výzkumu a vývoje. Asi se nechceme ani přiblížit vyspělým zemím,“ uzavírá naši diskusi profesor Václavík.

Epilog

Před svojí návštěvou libereckého VÚTS jsem od všech, kteří zde byli a kteří s tímto týmem spolupracují, slyšel samá slova uznání a chvály, jak má správně fungovat aplikovaně zaměřený výzkum. Mé očekávání se potkalo s realitou. Díky dotačním financím se v Liberci podařilo vybudovat špičkově vybavené pracoviště, které obdivují i profesionálové z Fraunhoferova institutu. Liberečtí tak kontinuálně pokračují v tom, co zde bylo před půlstoletím započato. Profesor Václavík má dva schopné syny, kteří jdou po jeho boku. O generační problém v tomto případě strach mít nemusíme. Držme jim v jejich dalším konání palce.

Roman Dvořák
Liberec

Rozhovor s prof. Miroslavem Václavíkem při příležitosti udělení Zlaté medaile za celoživotní tvůrčí technickou práci a dosažené inovační činy.

Profesor Miroslav Václavík, jenž v prosinci 2013 oslavil své životní jubileum, je představitelem aplikovaného výzkumu na nejvyšší teoretické úrovni. Přitom dokáže výsledky výzkumu a vývoje realizovat ve výrobních podnicích. Spojuje vynikající manažerské schopnosti, vědecko-výzkumnou činnost i pedagogické působení. Jeho historickou zásluhou je úspěšné zvládnutí transformace Výzkumného ústavu textilních strojů Liberec a zachování jeho existence. Pod jeho vedením ústav diverzifikoval své původní výzkumné a vývojové aktivity textilních strojů na oblast strojů pro zpracovatelský průmysl – sklářství, bižuterie, polygrafie, balicí stroje a samozřejmě obráběcí stroje.

MM: Celý svůj profesní život se věnujete strojnímu inženýrství. Čím vás tento obor udivuje a neustále oslovuje?

Prof. Václavík: Tento obor považuji za univerzální. Podíváme-li se po firmách, nacházíme na vedoucích pozicích především strojní inženýry, nikoliv stavbaře či elektrikáře. Strojaři jsou univerzální, vědí něco o konstrukci, o technologii, o materiálech. Vždy říkám, že tento národ živilo strojírenství již od dob Rakouska a mělo by tomu být i nadále.

MM: V šedesátých letech jste studoval strojní fakultu. Zavzpomínejte prosím na tehdejší podmínky studia a porovnejte nároky na studenty se současným stavem.

Prof. Václavík: Pokud za dob mého studia bylo na vysoké škole 15 % populačního ročníku a nyní ji studuje přes 60 %, je s ohledem na Gaussovu křivku rozložení inteligenčního potenciálu národa zřejmé, že se musí tento fakt někde projevit. Aby tedy mohlo takto vysoké procento studovat vysokou školu, musejí logicky na ně být kladeny nižší nároky než dříve, aby i ten podprůměrný student nakonec studium někde ukončil. Podívejme se nyní na naši pozici v žebříčku konkurenceschopnosti vydávaném OECD. Ta je dána především úrovní a počtem inovací, které v dané společnosti se za rok vyprodukují, a dále pak vzdělaností národa. Proč jsou na prvních příčkách takové země, jako je Jižní Korea? Poněvadž úrovni vzdělávání se v maximální míře věnují.

Podle mě jsou věci, které by šly realizovat okamžitě, ale bohužel schází vůle kompetentních osob. Do základních škol bych vrátil polytechnickou výchovu, jako například dílny. Odmítám tři druhy maturit, kdy stejně všichni mají možnost studovat na VŠ. Kritizuji zrušení povinné maturity z matematiky. Stávající koncepce předmětů bakalářského a magisterského stupně studia je velice špatně nastavena. Bakaláře nikdo nechce, a tak stát začne dávat méně peněz na magisterské studium, aby bylo méně inženýrů a bakaláři byli v kurzu. Dalším negativním aspektem technického školství je jeho nízký normativ na studenta. Předchozí ministři ani konfederace rektorů převážného složení z humanitních oborů, nikdy neměla vůli toto změnit.

MM: Textilní průmysl měl nejen na Liberecku, ale v celé republice silnou tradici, která dávala práci tisícům lidí a dělala nám dobré jméno po celém světě. Kde vidíte hlavní důvody úpadku tohoto oboru a kdo nebo co nese zodpovědnost za současný stav?

Prof. Václavík: Za současný stav nikoho neviním. Textilní průmysl masového použití se odstěhoval do zemí, kde se bavlna pěstuje, a díky tomu u nás zanikly tradiční textilky, až na výjimky, jako je například Veba Broumov. Má to svoji logiku a zde velká šance na přežití nebyla. Není však pravda, že textilní průmysl u nás zanikl či zanikne. Znám celou řadu firem, které nedávno vznikly a zaměstnávají na 100 či 200 lidí. Vznikají nové firmy, které mají nápad vyrábět nové produkty. Technické textilie, karbonová vlákna, kompozitní materiály. Najít si segment trhu a tam se prosadit. Nejít však do masovosti. Již se mění i struktura čínského trhu, kdy místní firmy ztrácejí zájem o export do světa, jelikož musí plnit požadavky svého rostoucího trhu. Číňané mají vyšší nároky a již se nespokojí s jedním trikem. Tím se tak paradoxně opět vytváří prostor pro evropské a americké výrobce masových textilií na vlastních trzích.

MM: Výzkum, vývoj a inovace. Tři kouzelná slova, za která se rádi schovávají členové stávající vlády. Jaká je však podle vás současná realita v naplňování cílů pro zvýšení inovačního potenciálu naší země?

Prof. Václavík: Pokud by člověk soudil naši vládu podle jejich proklamací, nabyl by dojmu, že to velmi podporuje. Když se však podívám na realitu, je to jinak. Konkrétní řadu věcí by bylo možné realizovat okamžitě, ale asi není vůle. Například nástroje, jak zvýšit počet a úroveň inovací či změna poměru financování základního a aplikovaného výzkumu. Vše je otázkou konkrétního nařízení. Dalším naším obecným problémem je častá obměna lidí na ministerstvu, zejména na školství. Kdy jedni jsou nahrazováni druhými bez valných zkušeností, kompetencí, kontaktů – například v Bruselu, kde se bez tohoto neobejdete. Došlo u nás pak k situaci, že do Evropské komise přestali jezdit ministři a šéfové a jezdili tam nekompetentní úředníci, na rozdíl od zemí jako Finsko, Irsko či Portugalsko, jejichž zástupci se jednání účastnili jednotně s připraveným programem, bez ohledu na domácí politické problémy, a společně tak kopali za zájmy své země. A ty následně veškeré nabízené dotace vyčerpaly. My jsme projekty připraveny neměli, následky vidíme všichni.

MM: Zastáváte celou řadu důležitých funkcí, mj. bych zmínil i vaši aktivní pozici v TA ČR, a to ve Výzkumné radě. Jak z této pozice hodnotíte obecně úroveň předkládaných projektů žádajících o dotaci? Jsou vynakládané dotační finance efektivně využívány ke zvýšení konkurenceschopnosti naší země? Jak to ideálně a spravedlivě hodnotit?

Prof. Václavík: Jak to hodnotit, pokud není stanovena prioritní osa zájmu naší země? Osobně bych k tomu přistupoval podle podílu na HDP, kolik financí přinesou výsledky a kolik to následně zaměstná lidí. Programy TA ČR, především pak Alfa, však v žádném případě bohužel nenahradily program TIP z MPO. A tak rozsáhlé projekty, které se předkládaly do TIPu, by v Alfě nebylo vůbec možné z důvodu nedostatku financí realizovat. Roční rozpočet celé Technologické agentury je o mnoho nižší, než byl rozpočet na projekty v rámci MPO.

MM: V jakých oborech je Česká republika silná, konkurenceschopná? Podporovat pouze vybrané perspektivní obory, nebo paušálně vše? Jaká je podle vás správná cesta?

Prof. Václavík: Podporovat je třeba to, co je dobré a úspěšné, aby bylo ještě lepší. To platí jak pro strojírenství, tak i pro další obory. Celou řadu věcí jsme promarnili. Nikdy se již u nás nebudou vyvíjet a vyrábět čipy a tištěné spoje. Zde nemá smysl soutěžit. Také my již neděláme vývoj tryskových stavů na bavlnu, zde je obtížné konkurovat etablovaným firmám typu Dornier. Šanci a perspektivu mají mezioborové oblasti. Například oblast technických textilií, kde se již nikdy nebudou vyrábět tisícikusové série, ale stovkové. To je pro nás zajímavé – pokud bude sofistikovaný stroj s velkým know-how, ať se jich vyrobí padesát. To stačí. Najít mezery na trhu, kde se světoví leadeři z celé řady důvodů nemohou či nechtějí uplatnit. Například jednoúčelové stroje, kam se pro malé série tyto světové firmy nehrnou. Pojďme tam, kde máme historické zkušenosti z mechaniky, elektroniky a vzájemně je aplikujme napříč všemi obory.

MM: Čím se v současné době po profesní stránce aktivně zabýváte? Máte přesto všechno čas i na osobní život a odpočinek? Jak relaxujete?

Prof. Václavík: Jsem již v pokročilejším věku, profesní ambice jsou tomu tedy úměrné. Jde mi o to, aby tento ústav, kterému jsem věnoval celý svůj profesní aktivní život, prosperoval a aby i moji následovníci byli úspěšní a vznikaly zde inovace a myšlenky srovnatelné s naším vynálezem tryskového tkaní nebo bezvřetenového předení a dalších revolučních strojů. Když jsme to zde před dvěma lety otevírali, řekl jsem, že mým hlavním cílem je, aby zde vzniklo respektované výzkumné pracoviště evropského formátu, aby se o něm vědělo v okolních státech a například zde studovali zahraniční doktorandi, a naopak, aby naši lidé sbírali zkušenosti v zahraničí.

Jak relaxuji? Ve svém rodišti u Jilemnice mám chalupu, kde trávím volno při zemědělských činnostech, například sekáním šedesátiarové louky. Mám tam včely, část lesa, o který se musíme se syny starat. Chodit někam do fitness centra a tam šlapat kolo mi přijde zbytečné, raději vezmu pilu a jdu kácet stromy.
Za rozhovor poděkoval a mnoho zdraví do dalších let popřál

Roman Dvořák

roman.dvorak@mmspektrum.com

Krátké video s poselstvím prof. Václavíka mladé generaci a jejím rodičům při hledání a volbě jejich budoucí profesní cesty
Reklama
Seriál
Související články
Výzkum rozděluji pouze na dobrý a špatný, říká Libor Kraus

Prezident Asociace výzkumných organizací Libor Kraus se pohybuje v oblasti výzkumu a vývoje 30 let. Jaká vidí pozitiva, úskalí a rezervy v této důležité součásti našeho ekonomického růstu? Na to jsme se ho zeptali v rozhoru, který poskytl redakci MM Průmyslového spektra.

Jsme zemí malých firem a živnostníků?

Podařilo se po více než 25 letech v České republice obnovit řemeslnou tradici a drobné podnikání, nebo jsou páteří českého průmyslu pouze velké firmy a nadnárodní společnosti? Jaký je český živnostník, co ho trápí a jaká je v této oblasti aktuální situace?

Lesk a bída českých obráběcích strojů

Česká republika, resp. tehdejší Československo, mělo bohatou historii ve výrobě obráběcích strojů. Kde v období největší slávy byli ve svých inovačních počinech současní světoví lídři, když např. kovosviťácký konstruktér Ladislav Borkovec se již v roce 1977 začal zaobírat myšlenkou multifunkčního soustružnicko-frézovacího stroje? Přes dřevěný kinematický model, který si vytvořil doma v dílně, vedla dlouhá cesta až k prototypu prezentovanému  na EMO v Paříži v roce 1980. Po vyrobení 45 strojů řady MCSY, které nenazval nikdo jinak než „Boháro“, byla z ekonomických důvodů a nedostupnosti kvalitní řídicí elektroniky bohužel výroba v tehdejším Kovosvitu ukončena. Dva bývalé kovosviťáky, srdcem i duší, Jiřího Mindla a Vladislava Čítka, jsem díky jejich letitým zkušenostem celoživotního zasvěcení oboru obráběcích strojů požádal o rozpravu nad současným stavem tuzemského oboru výrobních strojů a nad tím, jaké jsou jeho případné perspektivy.

Související články
Cesta k budoucímu růstu vede přes investice

Rok 2020 by se dal přejmenovat na Rok černých labutí. Ekonomové k těmto původem australským ptákům přirovnávají události, které nikdo nečeká a které hluboce zasáhnou samotné základy hospodářství. Tak jako to dokázala pandemie nového typu koronaviru. Ze dne na den donutila vlády, aby vypnuly na několik měsíců nejen českou, ale také další klíčové ekonomiky pro české exportéry.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Role technické univerzity v udržitelné společnosti, Prof. David Tuček, UTB Zlín

Smyslem nové série podcastů je představit současnou roli univerzity a hledat její skutečné postavení a poslání ve vztahu k vývoji konkurenceschopnosti tuzemské ekonomiky a společnosti jako takové. Hovoříme s rektory a děkany technických univerzit a fakult o jejich denní operativě, o realizaci dlouhodobé strategie, jejich pohledu na ukotvení vzdělávací instituce ve společnosti a dalších tématech. Tentokráte jsme o rozhovor požádali profesora Davida Tučka, děkana Fakulty managementu a ekonomiky Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.

Nové výzvy pro Národní centrum kompetence Strojírenství

Národní centrum kompetence Strojírenství je jedním z úspěšných projektů Technologické agentury ČR zaměřených na podporu dlouhodobé spolupráce mezi výzkumnou a aplikační sférou s cílem realizovat kvalitní aplikovaný výzkum a vytvářet poznatky s vysokým potenciálem pro přímé uplatnění v praxi.

Ozvěny Veletrhu Věda Výzkum Inovace

Přední výzkumné organizace, vysoké školy, inovativní firmy, poskytovatelé dotací, investoři i státní správa zaplnily ve dnech 28. února až 2. března pavilon B brněnského výstaviště. Druhý ročník Veletrhu Věda Výzkum Inovace byl jedinečnou příležitostí podpořit znalostní transfer od výzkumníků do praxe.

Strojírenské fórum ukazuje firmám, jak uspět

Na třetí ročník Strojírenského fóra do Obecního domu v Praze přišlo na dvě stě odborníků, zástupců strojírenských firem i státních institucí. Hlavním tématem dvoudenní akce bylo best practice v oblasti získávání nových zahraničních trhů, inovacích či průmyslovém designu nebo odborném školství.

Profesor Stanislav Hosnedl 80

V říjnu tohoto roku se prof. Stanislav Hosnedl dožívá významného životního jubilea 80 roků. V roce 1964 dokončil studia v oboru Konstrukce obráběcích strojů na VŠSE FST v Plzni. Roku 1984 získal vědecko-akademický titul CSc., který po revoluci, později v roce 1990, obhájil také na ČSAV Praha. V roce 1992 se habilitoval a konečně v roce 2002 byl jmenován profesorem pro obor Strojní inženýrství.

Podpora rozvoje mladých technologicky orientovaných firem

Je všeobecně známo, že zejména v počátečních fázích podnikání či inovačního cyklu, kdy firma vyvíjí nový, nebo modifikuje již existující produkt pro zcela nové využití, vzniká celá řada otázek spojených s designem produktu, se strategií jeho komercializace, s definicí vhodných zahraničních trhů a se smysluplným byznys modelem. Jedná se o kritickou fázi rozvoje firem, protože jen malé části z nich se podaří touto fází projít bezi zásadních problémů.

Válka technologií a myšlení v krabici

Strategické myšlení předchází strategickému řízení, které je jen nástrojem. Bez skvělého strategického myšlení (proč a kam jdeme) nemůže být skvělé strategické řízení. Poučíme se z minulosti i ze slabých signálů budoucích trendů?

Od vydavatelství po startupy

Jiří Hlavenka není pro mnoho lidí neznámou osobností. Jde o člověka, který stál u zrodu vydavatelství i nakladatelství Computer Press a později i u prvního interaktivního webu o počítačích a počítačových technologiích, kde se neznalci mnohdy dozvěděli i odpověď na svou otázku. Jiří Hlavenka se ale v současné době věnuje investování do projektů, které mají smysl, a tak jeho jméno figuruje především u webu Kiwi.com, který vám najde - třeba i na poslední chvíli - nejlepší a nejlevnější letecké spojení kamkoli. Někdy může let po více "mezidestinacích" sice trvat déle, ale vždy se můžete spolehnout na to, že doletíte tam, kam jste si vysnili nebo kam potřebujete dolétnout.

Více propojujme vysoké školy s praxí

Profesor Jaroslav Kopáček patří zcela bez pochyb mezi nestory oboru hydrauliky a pneumatiky v naší zemi ve druhé polovině 20. století, a proto mu byla na Mezinárodním strojírenském veletrhu 2019 v Brně udělena po zásluze Zlatá medaile za celoživotní tvůrčí technickou práci a inovační činy. Při příležitosti ocenění práce pana profesora jsme připravili malý medailonek tohoto skromného a entuziastického člověka. Pan profesor nám při této příležitosti sdělil i několik svých zajímavých postřehů.

Prognózovat vývoj ekonomiky by bylo jednodušší, kdyby šlo jen o ekonomiku, říká ekonom Miroslav Zámečník

Složitá geopolitická situace natolik ovlivňuje ekonomické světové dění, že s jistotou prognózovat vývoj české ekonomiky není jednoduché. Klasické spouštěče, které ohlašují krizi, nefungují. Kdo dnes v recesi uspěje, proč je ČR pořád pro zahraniční investory zajímavá a která firma se budoucnosti bát nemusí? To jsou témata, nad kterými redakce MM Průmyslového spektra diskutovala s hlavním analytikem České bankovní asociace Miroslavem Zámečníkem.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě

a mnoho dalších benefitů.

... již 25 let zkušeností s odbornou novinařinou

      Předplatit