MM: Celý svůj profesní život se věnujete strojnímu inženýrství. Čím vás tento obor udivuje a neustále oslovuje?
Prof. Václavík: Tento obor považuji za univerzální. Podíváme-li se po firmách, nacházíme na vedoucích pozicích především strojní inženýry, nikoliv stavbaře či elektrikáře. Strojaři jsou univerzální, vědí něco o konstrukci, o technologii, o materiálech. Vždy říkám, že tento národ živilo strojírenství již od dob Rakouska a mělo by tomu být i nadále.
MM: V šedesátých letech jste studoval strojní fakultu. Zavzpomínejte prosím na tehdejší podmínky studia a porovnejte nároky na studenty se současným stavem.
Prof. Václavík: Pokud za dob mého studia bylo na vysoké škole 15 % populačního ročníku a nyní ji studuje přes 60 %, je s ohledem na Gaussovu křivku rozložení inteligenčního potenciálu národa zřejmé, že se musí tento fakt někde projevit. Aby tedy mohlo takto vysoké procento studovat vysokou školu, musejí logicky na ně být kladeny nižší nároky než dříve, aby i ten podprůměrný student nakonec studium někde ukončil. Podívejme se nyní na naši pozici v žebříčku konkurenceschopnosti vydávaném OECD. Ta je dána především úrovní a počtem inovací, které v dané společnosti se za rok vyprodukují, a dále pak vzdělaností národa. Proč jsou na prvních příčkách takové země, jako je Jižní Korea? Poněvadž úrovni vzdělávání se v maximální míře věnují.
Podle mě jsou věci, které by šly realizovat okamžitě, ale bohužel schází vůle kompetentních osob. Do základních škol bych vrátil polytechnickou výchovu, jako například dílny. Odmítám tři druhy maturit, kdy stejně všichni mají možnost studovat na VŠ. Kritizuji zrušení povinné maturity z matematiky. Stávající koncepce předmětů bakalářského a magisterského stupně studia je velice špatně nastavena. Bakaláře nikdo nechce, a tak stát začne dávat méně peněz na magisterské studium, aby bylo méně inženýrů a bakaláři byli v kurzu. Dalším negativním aspektem technického školství je jeho nízký normativ na studenta. Předchozí ministři ani konfederace rektorů převážného složení z humanitních oborů, nikdy neměla vůli toto změnit.
MM: Textilní průmysl měl nejen na Liberecku, ale v celé republice silnou tradici, která dávala práci tisícům lidí a dělala nám dobré jméno po celém světě. Kde vidíte hlavní důvody úpadku tohoto oboru a kdo nebo co nese zodpovědnost za současný stav?
Prof. Václavík: Za současný stav nikoho neviním. Textilní průmysl masového použití se odstěhoval do zemí, kde se bavlna pěstuje, a díky tomu u nás zanikly tradiční textilky, až na výjimky, jako je například Veba Broumov. Má to svoji logiku a zde velká šance na přežití nebyla. Není však pravda, že textilní průmysl u nás zanikl či zanikne. Znám celou řadu firem, které nedávno vznikly a zaměstnávají na 100 či 200 lidí. Vznikají nové firmy, které mají nápad vyrábět nové produkty. Technické textilie, karbonová vlákna, kompozitní materiály. Najít si segment trhu a tam se prosadit. Nejít však do masovosti. Již se mění i struktura čínského trhu, kdy místní firmy ztrácejí zájem o export do světa, jelikož musí plnit požadavky svého rostoucího trhu. Číňané mají vyšší nároky a již se nespokojí s jedním trikem. Tím se tak paradoxně opět vytváří prostor pro evropské a americké výrobce masových textilií na vlastních trzích.
MM: Výzkum, vývoj a inovace. Tři kouzelná slova, za která se rádi schovávají členové stávající vlády. Jaká je však podle vás současná realita v naplňování cílů pro zvýšení inovačního potenciálu naší země?
Prof. Václavík: Pokud by člověk soudil naši vládu podle jejich proklamací, nabyl by dojmu, že to velmi podporuje. Když se však podívám na realitu, je to jinak. Konkrétní řadu věcí by bylo možné realizovat okamžitě, ale asi není vůle. Například nástroje, jak zvýšit počet a úroveň inovací či změna poměru financování základního a aplikovaného výzkumu. Vše je otázkou konkrétního nařízení. Dalším naším obecným problémem je častá obměna lidí na ministerstvu, zejména na školství. Kdy jedni jsou nahrazováni druhými bez valných zkušeností, kompetencí, kontaktů – například v Bruselu, kde se bez tohoto neobejdete. Došlo u nás pak k situaci, že do Evropské komise přestali jezdit ministři a šéfové a jezdili tam nekompetentní úředníci, na rozdíl od zemí jako Finsko, Irsko či Portugalsko, jejichž zástupci se jednání účastnili jednotně s připraveným programem, bez ohledu na domácí politické problémy, a společně tak kopali za zájmy své země. A ty následně veškeré nabízené dotace vyčerpaly. My jsme projekty připraveny neměli, následky vidíme všichni.
MM: Zastáváte celou řadu důležitých funkcí, mj. bych zmínil i vaši aktivní pozici v TA ČR, a to ve Výzkumné radě. Jak z této pozice hodnotíte obecně úroveň předkládaných projektů žádajících o dotaci? Jsou vynakládané dotační finance efektivně využívány ke zvýšení konkurenceschopnosti naší země? Jak to ideálně a spravedlivě hodnotit?
Prof. Václavík: Jak to hodnotit, pokud není stanovena prioritní osa zájmu naší země? Osobně bych k tomu přistupoval podle podílu na HDP, kolik financí přinesou výsledky a kolik to následně zaměstná lidí. Programy TA ČR, především pak Alfa, však v žádném případě bohužel nenahradily program TIP z MPO. A tak rozsáhlé projekty, které se předkládaly do TIPu, by v Alfě nebylo vůbec možné z důvodu nedostatku financí realizovat. Roční rozpočet celé Technologické agentury je o mnoho nižší, než byl rozpočet na projekty v rámci MPO.
MM: V jakých oborech je Česká republika silná, konkurenceschopná? Podporovat pouze vybrané perspektivní obory, nebo paušálně vše? Jaká je podle vás správná cesta?
Prof. Václavík: Podporovat je třeba to, co je dobré a úspěšné, aby bylo ještě lepší. To platí jak pro strojírenství, tak i pro další obory. Celou řadu věcí jsme promarnili. Nikdy se již u nás nebudou vyvíjet a vyrábět čipy a tištěné spoje. Zde nemá smysl soutěžit. Také my již neděláme vývoj tryskových stavů na bavlnu, zde je obtížné konkurovat etablovaným firmám typu Dornier. Šanci a perspektivu mají mezioborové oblasti. Například oblast technických textilií, kde se již nikdy nebudou vyrábět tisícikusové série, ale stovkové. To je pro nás zajímavé – pokud bude sofistikovaný stroj s velkým know-how, ať se jich vyrobí padesát. To stačí. Najít mezery na trhu, kde se světoví leadeři z celé řady důvodů nemohou či nechtějí uplatnit. Například jednoúčelové stroje, kam se pro malé série tyto světové firmy nehrnou. Pojďme tam, kde máme historické zkušenosti z mechaniky, elektroniky a vzájemně je aplikujme napříč všemi obory.
MM: Čím se v současné době po profesní stránce aktivně zabýváte? Máte přesto všechno čas i na osobní život a odpočinek? Jak relaxujete?
Prof. Václavík: Jsem již v pokročilejším věku, profesní ambice jsou tomu tedy úměrné. Jde mi o to, aby tento ústav, kterému jsem věnoval celý svůj profesní aktivní život, prosperoval a aby i moji následovníci byli úspěšní a vznikaly zde inovace a myšlenky srovnatelné s naším vynálezem tryskového tkaní nebo bezvřetenového předení a dalších revolučních strojů. Když jsme to zde před dvěma lety otevírali, řekl jsem, že mým hlavním cílem je, aby zde vzniklo respektované výzkumné pracoviště evropského formátu, aby se o něm vědělo v okolních státech a například zde studovali zahraniční doktorandi, a naopak, aby naši lidé sbírali zkušenosti v zahraničí.
Jak relaxuji? Ve svém rodišti u Jilemnice mám chalupu, kde trávím volno při zemědělských činnostech, například sekáním šedesátiarové louky. Mám tam včely, část lesa, o který se musíme se syny starat. Chodit někam do fitness centra a tam šlapat kolo mi přijde zbytečné, raději vezmu pilu a jdu kácet stromy.
Za rozhovor poděkoval a mnoho zdraví do dalších let popřál
Roman Dvořák
roman.dvorak@mmspektrum.com