Striktního dělení na základní a aplikovaný výzkum se nedržím. Rozděluji pouze výzkum na dobrý a špatný. Pokud ale chci dělat aplikovaný výzkum, tak musí končit buď aplikací, nebo neúspěchem. Nemůže končit publikací. To není aplikovaný výzkum. Poslední dobou se v ČR rozmohla určitá kvantifikace, co je aplikovaný a co je základní výzkum. To je pouze byrokratický požadavek podmíněný finanční motivací jednotlivých subjektů. Podle evropských směrnic můžete na základní výzkum dostat až 100 % dotace. Na aplikovaný výzkum dostanete jen 50, na experimentální vývoj 25 %. V celé řadě výzkumných projektů je sáhodlouhé zdůvodňování, které aktivity v projektu se provádějí jako aplikovaný výzkum a které jako průmyslový vývoj. Od toho se vyvíjí určitý finanční bonus, který žadatel může na daný projekt získat.
MM: Jak se daří českým VaV organizacím prosazovat v komerční sféře? Jsou dostatečně motivované a orientované na trh a spolupráci s firmami?
Ing. Kraus: Určitě jsou v ČR výzkumné organizace, jejichž výstupy jsou na světové úrovni a dokážou se prosadit i v aplikaci svých výsledků do komerční sféry. V ČR, podle mého mínění, nejvíce zaostáváme v obchodních praktikách. Není na místě, aby špičkový výzkumný pracovník jednal se zákazníkem. Od toho jsou obchodní oddělení a oddělení transferu technologií. Tak to funguje na celém světě. V Oxfordu, Cambridgi nebo na MIT v Bostonu nesedí v laboratořích obchodníci a manažeři. Sedí tam špičkoví výzkumníci. Jejich obchodní oddělení mají vytipované zákazníky, poptávají fondy, granty, sponzory a zákazníky. Vedou účetnictví, logistiku a další práce. Výzkumník nemůže být odborník na pracovní právo, finance, účetnictví nebo na transfer technologie. Jestliže máme nějakou oborovou specializaci, tak by se jí měli výzkumníci věnovat dobře a naplno. Vše dohromady pak musí tvořit jeden funkční celek.
V ČR tento model až tak dobře nefunguje. Téměř každé VaV pracoviště má formálně obchodní oddělení nebo takového pracovníka. Záměrně říkám formálně. Z prostředků strukturálních fondů byla vytvořena pracoviště transferu technologií. Ty mají mít za úkol komercionalizovat výsledky VaV akademických pracovišť. Praxe je však jiná. Uvedu příklad. Na jedné odborné konferenci bylo prezentováno zřízené centrum transferu technologií. Jeho pracovník nás s nadšením informoval, že dostali 50 miliónů korun na založení centra, najmutí, vyškolení lidí a další výdaje. Na konci tohoto výčtu radostně doložil, že mají prodanou licenci za 300 tisíc korun, a tudíž že mají 300 tisíc vyděláno. Chybný přístup. Není 300 tisíc vyděláno, je minus 49 700 000 korun. Obchodní oddělení se musí věnovat obchodu a chod pracoviště musí být profitabilní. Nelze do nekonečna brát z nějakých fondů. Musíme se více věnovat práci se zákazníky, abychom mohli získat prostředky k následnému VaV, které firmy a podniky budou potřebovat. Je jedno, jestli je dostanou z českých, německých, nebo amerických zdrojů. Pokud se český výzkum prodá i do zahraničí, je to jen dobře. Například licence léků z Akademie věd jsou prodány do USA.
MM: Kde vidíte rezervy ve spolupráci firma versus VaV organizace? Které oblasti by se mohly dále zlepšovat?
Ing. Kraus: V čem máme velké mezery? To je získávání prostředků z fondů EU. ČR dlouhodobě zaostává za státy Evropy, třeba i za Polskem. Kde je problém? VaV v České republice dostává tolik finanční prostředků z domácích zdrojů, že nemá motivaci dosáhnout na fondy EU. VaV pracoviště jsou domácími dotacemi natolik saturované, že nechtějí a nemusí vyvíjet aktivitu, aby na evropské prostředky dosáhly. Některým to prostě stačí. Samozřejmě nelze generalizovat. Vedle pracovišť, která se tzv. vezou, máme pracoviště, která dělají špičkový výzkum. Dokážou si získat prostředky ze zahraničí, spolupracují s univerzitami po celém světě a opravdu podávají vynikající výsledky.
Na straně firem bych uvítal, aby čeští podnikatelé byli schopni jasně definovat, co od VaV organizací očekávají. Často se setkávám s tím, že management nebo majitel přichází s problémem, který neumí nebo nechce definovat a systémově řešit. Požadují rychlé operativní řešení. Podnikatelé a firmy, kteří řeší své VaV aktivity dlouhodobě, problém nemají. VaV organizace neumí predikovat, co budou zákazníci dané firmy za pět let potřebovat. Management by měl jasně specifikovat, jaké technologické úrovně by měl jejich produkt dosáhnout a co jejich zákazníci požadují. Kvalita a úroveň se však zlepšuje. Management firem se vzdělává. V 90. letech se podniky zprivatizovaly a řada jich žila z podstaty. Postupně zjistily, že je nutné produkty inovovat a nově vyvíjet. Chápu, že je zajímal hlavně odbyt. Ale aby byl odbyt, potřebují kvalitní výrobkové portfolio. Ve vyspělých ekonomikách mají firmy na svůj VaV a další rozvoj roční budget. V Česku znám takových firem málo, ale postupně vidím progres.
MM: Rada RVVI na začátku roku 2019 vypracovala Inovační strategii ČR 2019–2030, kterou vláda 4. února 2019 schválila. Nesouvisí tento dokument s tzv. Národní politikou výzkumu, vývoje a inovací na léta 2016–2020, který vláda přijala v roce 2015?
Ing. Kraus: Zmiňujete Národní politiku VaV z roku 2015. Problém některých strategií a koncepcí tkví v tom, že všechny moc dobře ví, co dělat, aby se český VaV zlepšil, ale většině z nich chybí pojmenovat odpovědnosti, určit termíny a konkretizovat činnosti, jak toho dosáhnout. To byl problém i koncepce Národní politiky z roku 2015. Teď bude končit. Hodně věcí se povedlo. Mezi ně patří právě metodika hodnocení, která se bohužel ne vždy dodržovala. Nepovedl se vytvořit resort, který by činnosti VaV zaštiťoval a koordinoval.
V současné době pravomoci koordinátora VaV částečně převzala RVVI. Byla představena nová inovační strategie. Mně se líbí. Nic jiného si nepřeji, než aby ČR byla nejen inovační evropský lídr, ale i světový. Nyní bych však chtěl vidět následný krok, že k této inovační strategii bude zpracován jízdní řád. Očekávám popis, co se musí udělat, kdo to musí udělat, kdy to bude hotovo, co se bude průběžně kontrolovat, a pokud to nebude hotovo, tak jaká se budou přijímat opatření. Moc tomuto záměru fandím. Myslím si, že jen taková cesta může oblast VaV posunout.
V České republice jsou pracoviště, která jsou na světové úrovni. Systém a činnosti ve VaVaI zatím nebyly dostatečně koordinované. Všechny pokusy o systém a řízení skončily na nějakých individuálních zájmech. Individuální zájmy, tím myslím vysoké školy, Akademii věd a zájmy organizací, které jsou sdružené v AVO. Toto je nutné napravit a koordinovat. Všechny VaV organizace musí mít jasné pravomoci, odpovědnosti, povinnosti a plnění povinností. Pro aplikovaný výzkum jsme navrhovali model podobný německé Fraunhoferově nadaci, která by zaštitovala aplikovaný výzkum. Do nadace by se mohlo přihlásit jakékoliv pracoviště z AV, VŠ nebo jiné výzkumné organizace. Nadace by měla k dispozici špičková výzkumná centra a zaštiťovala by manažerskou a obchodní činnost. Firmám by nabízela sofistikovaná řešení. Obdobně, jako v Německu, by mohla komunikovat s dvěma typy subjektů. Za prvé s nadnárodními koncerny, které jsou natolik významné, že určují trend daného oboru. Za druhé se středními firmami, které mají jasného majitele a motivaci pracovat ve svém kraji. Jejich podpora má i velký dosah do místní infrastruktury. V ČR by také mohla vznikat různá oborová centra. Témat ke zlepšení koordinace a systému našeho VaV je mnoho. Česká republika má množství poctivých podnikatelů a chytrých výzkumníků. Věřím, že dojde ke zlepšení koordinace činností a jejich společné práce na vývoji nových produktů a inovací. To je jediná cesta, jak uspět v mezinárodní konkurenci a pokračovat v ekonomickém růstu.
MM: Děkuji vám za rozhovor.
PhDr. Iva Ruskovská
Profil AVO
Asociace výzkumných organizací byla založena v roce 1990 v Brně jako dobrovolné sdružení právnických a fyzických osob, které se zabývají výzkumem a vývojem nebo mají s touto činností společné zájmy. AVO zastupuje zájmy především těch subjektů, jejichž dosažené výsledky výzkumu a vývoje jsou v převážné míře komerčně využívány. V současné době reprezentuje více než 80 společností a přes 7 tisíc lidí činných v této oblasti. Je jediným sdružením v ČR, které reprezentuje aplikovaný výzkum a vývoj v podnikatelské sféře, tedy výzkum rozvíjený a provozovaný převážně z privátních zdrojů. Prezidentem AVO je od roku 2013 Ing. Libor Kraus.