MM: Okřídlené klišé, že „krize je příležitostí“ v letošním roce nabralo na významu. Současná situace přinesla razantní změnu – zaběhlé vzorce se mění. Pro ty, kteří jsou nyní aktivní, to může znamenat nezanedbatelnou výhodu. Jak se ale této příležitosti chopily firmy z oboru průmyslu a stavebnictví, které spadají do stěžejního portfolia vašich produktů?
M. Peňáz: Softwarová řešení společnosti Autodesk umožňují obecně firmám využívat nejnovější digitální technologie. Investovat do těchto technologií se určitě vyplácí vždy, tedy i v současné době, protože firmy díky tomu dokáží zrychlit stávající procesy, uspořit náklady, a získat tím výhodu před svou konkurencí.
Na trhu samozřejmě vidíme příklady úspěšných firem, které do digitalizace investovaly již v minulosti a tyto technologie velmi dobře využívaly již před současnou krizí. Mnoho z těchto firem díky tomu dokázalo navíc v letošním roce dramaticky navýšit úspěšnost svého podnikání. Realita je ale taková, že většina českých firmem zatím ani zdaleka potenciál digitalizace nevyužila. Čeští podnikatelé mají stále poměrně velký potenciál pro inspiraci v zahraničí, kde firmy k digitalizaci přistupují mnohem úspěšněji.
MM: V předpandemické době vznikaly v ČR iniciativy, které měly za cíl postupně zbavovat naši republiku nálepek levné ekonomiky a vytvářet pilíře pro kontinuálně udržitelný růst. Vy jste vytvořili projekt Budoucnost české výroby. S jakými představami jste do něj vstupovali?
M. Peňáz: Při vzniku projektu Budoucnost české výroby jsme měli hlavně na paměti to, že české firmy potřebují především uvádět na trh unikátní finální výrobky nebo technologie, které jim umožní získat konkurenční výhodu a vyšší marže. Do projektu se proto zapojilo hned na začátku několik silných partnerů, kteří na českém trhu působí napříč různými obory. Společným jmenovatelem těchto firem je snaha podněcovat digitální inovace v českém strojírenství a výrobě.
Investice do digitální transformace vnímáme pro budoucnost českého průmyslu jako zásadní. Firmy musí investovat do digitálních technologií, techniky a inovací. Jen tak budou mít jejich služby, výrobky, ale i polotovary maximální přidanou hodnotu a firmy za ně utrží více peněz. Jen ten, kdo bude do digitálních technologií kvalitně investovat, bude mít šanci v budoucnu uspět. Protože jestli mají české firmy naplno využít příležitost, kterou jim poskytuje nová éra digitalizace, musí se jejich výroba dostat na kvalitativně vyšší úroveň.
MM: Velmi důležitou oblastí na naší cestě k výše uvedeným metám je uvědomění si potřeby osvojení tzv. soft skills. S tím velmi úzce souvisí pohled na vzdělávání jako takové. Jeho slabé stránky se v současné době projevují v plné nahotě. Co podle vás českému průmyslu aktuálně chybí?
M. Peňáz: To, co českému průmyslu chybí, je více průkopníků, jejichž úspěch bude inspirací pro ostatní firmy. Ty pak budou ochotněji zavádět moderní technologie, rozvíjet schopnosti svých lidí a skrze řízení následnictví dbát na to, aby jejich firmy rostly. Příklady zkrátka táhnou. Abychom ale změnili všeobecné mínění, musíme se snažit o to, aby strojírenské obory a kariéra v nich byly zajímavé pro co nejrozmanitější skupinu lidí.
Dle mého názoru by měla např. vláda, společně s naším průmyslem, mnohem efektivněji spolupracovat na přípravě promyšlené strategie a představit úspěšné podniky, které budou nepřehlédnutelnou inspirací. Právě tyto podniky poskytnou potřebný impuls a zvýší povědomí např. o zajímavých pracovních příležitostech v technických profesích. K tomu je zapotřebí ucelený přístup, který bude začínat už při vzdělávání a nabírání praxe a pokračovat na pracovišti i mimo něj.
Na trhu vidíme spoustu firem, které zaměřují svoje náborové strategie zejména na talentované studenty. Doporučoval bych se ale v hledání nových talentů neomezovat pouze na vybrané premianty z ročníku. Je potřeba se věnovat širší skupině studentů a motivovat je k tomu, aby chtěli. Kvalitním přístupem je možné je vytáhnout na nadprůměrnou úroveň. Zkušenosti ukazují, že to jde.
Školství je samozřejmě samostatná kapitola, kde mě napadá hned několik věcí, které je třeba zlepšovat. Např. by bylo více než vhodné podpořit vyučování mnohem větším zapojením odborníků z praxe. Je potřeba dát studentům k dispozici nové studijní materiály na základě aktuálních podkladů z průmyslu. Dnešní materiály jsou staré a už neodpovídající době. Je potřeba ukázat strojařinu jako perspektivní obor, motivovat nové zájemce o studium technických oborů, ukázat uplatnění a platy v oboru atp.
MM: Nejen Česká republika, ale i Slovensko a další okolní evropské země jsou velmi úzce navázány na dotační financování. Tento fakt se letos pro celou řadu firem doslova stal otázkou existence. Jen díky státním subvencím firmy stále existují… Jak vy osobně vidíte situaci kolem současného systému poskytování nejrůznějších dotací českému průmyslu?
M. Peňáz: Faktem je, že malé a střední podniky se jen stěží orientují v propletené síti podpůrných organizací a možností financování. Jen k letošnímu jaru bylo např. pro firmy z České republiky dostupných více než 40 různých dotačních výzev z evropských a státních fondů. Postup získání těchto dotačních titulů a jejich následná administrace je vysoce časově náročná a komplikovaná. To samé platí bohužel i pro připravované projekty, které budou dostupné po roce 2020.
Stávající proces je zejména náročný a komplikovaný pro menší firmy. Firmy musí dokladovat nejrůznější vyžadované formuláře, které jsou tvrdě kontrolovány. Potřebujeme především mnohem jednodušší a rychlejší systém. Vláda by měla mít na paměti to, aby firmy realizovaly své inovace v co nejkratší době. Programy by se tedy hlavně měly přizpůsobovat firmám, ne opačně.
Je potřeba zejména vyvážit nabídku praktické podnikatelské podpory a podpory dlouhodobého výzkumu a vývoje. Doporučujeme např. rozšířit kategorie pro čerpání finanční podpory tak, aby české firmy mohly vyvíjet a komercializovat širší spektrum produktových inovací a inovovat své obchodní modely. Dále je potřeba, aby se např. zjednodušil a zpřehlednil výklad pravidel o daňových odpočtech, hlavně s ohledem na velmi často časově náročnou komunikací s finančními úředníky.
MM: Autodesk byl vždy leaderem v oblasti integrace digitálních nástrojů do firem. Jak je to s vašimi aktivitami v kontextu aktuální doby?
M. Peňáz: Tvrdá data ukazují, že digitalizace v České republice ještě zdaleka není tam, kde bychom ji chtěli mít. Situace se sice pomalu zlepšuje, nicméně na výsledcích to ještě není vidět. Např. v pravidelném hodnocení digitální připravenosti DESI, který sestavuje Evropské komise, jsme až na 18. místě z 28 členských států. Navíc v posledních třech letech se Česko v žebříčku propadalo.
Pokud chceme tuto situaci změnit, je potřeba, aby se k českým firmách přidala i vláda. Ta musí začít do jednotlivých opatření investovat, aby nezůstalo jen u plánů. K tomu by měla přispět nedávno zveřejněná vládní Inovační strategie České republiky do roku 2030, která si dává za cíl „naši zemi vrátit mezi inovační leadery Evropy a stát se zemí technologické budoucnosti“. Naplňování této vize je přímou odpovědností předsedy vlády, a to prostřednictvím vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace.
Otázkou samozřejmě je, kolik peněz bude vláda schopna do podpory inovací skutečně investovat v příštích letech, a to zejména s ohledem na mimořádné výdaje v boji proti dopadům covidu-19 v letošním roce. Vláda např. v dubnu 2019 oznámila plán postupně navyšovat financování výzkumu a vývoje z 1,8 % HDP na 3 % v roce 2030. Budoucnost ukáže, zda to opravdu dokáže splnit.