Průmyslová výroba tepla patří k významným zdrojům emisí skleníkových plynů. Podle Mezinárodní energetické agentury (EIA) připadá na procesní teplo – tedy energii potřebnou k ohřevu v průmyslových provozech – v evropském průmyslu přibližně 70 % veškeré průmyslové spotřeby energie a zhruba dvě třetiny souvisejících emisí CO2. Hlavními přispěvateli jsou energeticky náročná odvětví jako hutnictví oceli, výroba cementu, chemický průmysl a další obory, jež teplo intenzivně využívají. Tradičně se pro zajištění vysokých teplot spalují fosilní paliva (uhlí, zemní plyn, topné oleje), což vede k vysoké uhlíkové stopě. Dekarbonizace průmyslového tepla tedy znamená přechod na teplo nízkouhlíkové – na tepelnou energii vyráběnou s minimálními emisemi CO2, ať už díky využití čistých zdrojů, nebo díky zvýšení účinnosti.