Témata
Zdroj: Aalborg Portland Holding

Revoluce udržitelnosti: Dekarbonizace průmyslového tepla

Je-li řeč o snížení emisí v průmyslu, pozornost se upírá hlavně k elektřině. Hlavní částí spotřeby energie ve výrobě je teplo - od ohřevu materiálu přes sušení až po výrobu páry. Jeho dekarbonizace, tedy přechod od spalování fosilních paliv k nízkoemisním nebo bezemisním zdrojům, se proto stává jedním z klíčových kroků na cestě k udržitelnému průmyslu.

Tento článek je součástí seriálu:
Revoluce udržitelnosti
Díly
Anna Jirásková

Vystudovala umělecko-průmyslovou střední školu v Turnově a následně strojírenský management na Vyšší odborné škole ve Strakonicích. Většinu svého profesního života se věnuje překladatelství z angličtiny, ve volném čase pak například literatuře, počítačům, řemeslné tvorbě či vzdělávání se v dalších jazycích. V MM Průmyslovém spektru pracuje jako redaktorka od roku 2024.

Reklama

Průmyslová výroba tepla patří k významným zdrojům emisí skleníkových plynů. Podle Mezinárodní energetické agentury (EIA) připadá na procesní teplo – tedy energii potřebnou k ohřevu v průmyslových provozech – v evropském průmyslu přibližně 70 % veškeré průmyslové spotřeby energie a zhruba dvě třetiny souvisejících emisí CO2. Hlavními přispěvateli jsou energeticky náročná odvětví jako hutnictví oceli, výroba cementu, chemický průmysl a další obory, jež teplo intenzivně využívají. Tradičně se pro zajištění vysokých teplot spalují fosilní paliva (uhlí, zemní plyn, topné oleje), což vede k vysoké uhlíkové stopě. Dekarbonizace průmyslového tepla tedy znamená přechod na teplo nízkouhlíkové – na tepelnou energii vyráběnou s minimálními emisemi CO2, ať už díky využití čistých zdrojů, nebo díky zvýšení účinnosti.

Možností, jak odklonit průmysl od plynu a uhlí, je více a často se kombinují podle typu provozu, teplotních požadavků a dostupné infrastruktury.

Elektrifikace procesů

Jednou z hlavních cest ke snížení emisí je elektrifikace výroby průmyslového tepla. Místo spalování fosilních paliv lze část procesů zahřívat elektřinou, například prostřednictvím elektrických odporových pecí, indukčních ohřevů, elektrických kotlů nebo velkokapacitních tepelných čerpadel. Výhodou je, že pokud elektřina pochází z bezemisních zdrojů (obnovitelné zdroje, jaderná energetika apod.), dodané teplo má minimální uhlíkovou stopu.

Dánská cementárna Aalborg Portland využívá teplo, jež vzniklo při výrobě, k vytápění přilehlého města. (Zdroj: Aalborg Portland Holding)

Pro dosažení vysokých teplot však elektrifikace naráží na technické a ekonomické limity. Například výroba cementu vyžaduje kontinuální teploty okolo 1 300 až 1 450 °C, čehož čistě elektrické pece dosahují obtížně a nákladně. Podobně hutní pece na tavení skla či kovů potřebují extrémní žár. V takových případech se zkouší hybridní systémy – kombinace elektřiny s fosilním palivem. Ve sklářství už existují hybridní tavicí pece, kde část tepla dodají elektrody a zbytek dodá zemní plyn, což umožňuje snížit spotřebu plynu a emise.

Do budoucna se očekává vývoj čistě elektrických vysokoteplotních technologií (např. plazmové hořáky či mikrovlnné ohřevy) a hlavně zlevnění bezemisní elektřiny. Stále totiž platí, že se přínos elektrifikace přímo odvíjí od zdroje elektřiny – pokud by elektřina pocházela z uhelné elektrárny, výsledné emise mohou být srovnatelné s přímým spalováním plynu. S rostoucím podílem nízkouhlíkových zdrojů v elektrické síti se však elektrifikace bude stávat čím dál efektivnější metodou snižování emisí.

Rekuperace a využití odpadního tepla

Velké množství energie v průmyslu končí „v komíně“. Odpadní teplo představuje energii, která při průmyslových procesech uniká do okolí bez užitku, typicky ve formě horkých spalin, páry, horké vody nebo teplého vzduchu z chlazení. Nejvíce odpadního tepla vzniká v ropných rafineriích, ocelárnách, sklárnách, cementárnách či papírnách, ale také v potravinářství či velkých datových centrech.

Zachycením a zužitkováním tohoto tepla lze zvýšit celkovou efektivitu provozu a snížit potřebu spalování nového paliva – a teplo, tedy energii, která by za běžných okolností byla pouze vypuštěna do okolí, v podstatě zrecyklovat. Možnosti uplatnění jsou různé, tj. vnitropodnikové (návrat tepla zpět do procesu, předehřev surovin, ohřev vody či vytápění hal) i vnější (předání tepla jinému odběrateli, například do soustavy centrálního zásobování teplem v okolí).

Reklama
Reklama
Reklama

V praxi existuje řada inspirativních příkladů. Ostravská huť Liberty již v minulosti dodávala odpadní teplo ze svého provozu do městské teplárenské sítě pro město Vratimov. Díky tomu mohlo město odstavit své uhelné kotelny a 500 domácností vytápět „odpadním“ teplem z ocelárny, což výrazně zlepšilo kvalitu ovzduší. Ještě větší projekt dnes běží v dánském Aalborgu: místní cementárna Aalborg Portland zachytává přebytečné teplo ze svých pecí a posílá ho do městského topného systému. Už v roce 2019 tak cementárna pokryla roční spotřebu tepla asi 25 000 domácností a dál investuje do rozšíření dodávek.

I využití odpadního tepla samozřejmě naráží na jisté limity. Ne vždy je poblíž vhodný odběratel, kterému by bylo možné teplo předat (například odlehlý průmyslový areál daleko od měst); jindy je dostupné pouze v nízkých úrovních (desítky °C), takže by investice do jeho využívání nebyla dostatečně ekonomická. Přesto jde o jednu z nejefektivnějších metod snižování uhlíkové náročnosti, neboť nevyžaduje nový zdroj energie, jen chytřejší využití energie do procesu již vložené.

O projektu výstavby malých modulárních reaktorů aktuálně jednají zástupci společností Rolls-Royce SMR a ČEZ. (Zdroj: Rolls Royce SMR)

Biopaliva a bioplyn

Tam, kde elektrifikace zatím nedává ekonomický smysl, přichází ke slovu biometan, pelety, dřevní odpad nebo rostlinné oleje. Při jejich spalování se sice uvolňuje CO2, ale ten byl dříve pohlcen rostlinami z atmosféry – za stabilně udržitelných podmínek se proto biomasa považuje za uhlíkově neutrální zdroj.

Už dnes řada průmyslových podniků využívá biomasu nebo odpady jako částečné palivo, neboť zpravidla představují cestu k částečné dekarbonizaci i bez zásadní přestavby zařízení. Například české cementárny spalují ve svých rotačních pecích směs uhlí a tzv. alternativních paliv, kam patří i rozemleté odpady a biomasa, a v papírnách se běžně zužitkovává dřevní odpad, který pokrývá značnou část jejich energetické spotřeby. Potravinářské provozy pak k produkci elektřiny a páry mnohdy využívají vedlejší produkty vlastní výroby, jako jsou např. lihovarnické výpalky, cukrovarnická melasa či bagasa z cukrové třtiny.

Hlavním limitem biopaliv je však jejich omezená dostupnost. Teplárny a elektrárny momentálně zvyšují poptávku po dřevní hmotě, což naráží na kapacity lesního hospodářství. Spalování odpadů je zase limitováno tím, že mnoho odpadních materiálů je lepší recyklovat než pálit, a navíc odpady často obsahují fosilní složky (plast, pryž), jejichž spalováním se CO2 stejně uvolňuje. Přesto se biomasa považuje za důležitý most při odstavování uhlí v teplárnách i v průmyslových podnicích ve střední Evropě.

Další způsoby a inovace

Kromě výše zmíněných cest existují i další možnosti, jak průmyslové teplo s nízkými emisemi zajistit. Například solární termické systémy mohou dodávat teplou vodu či páru pro průmysl – jejich silnější verze, které pomocí zrcadel dokáží ohřát médium až na stovky stupňů, se testují například k výrobě páry nebo k těžbě ropy v pouštních oblastech. Dalším zdrojem může být geotermální energie, pokud je v místě k dispozici horká termální voda.

Reklama

Specifickou kapitolou je pak jaderná energie pro teplo. Klasické velké jaderné elektrárny mohou dodávat odpadní teplo do teplárenských sítí (plánuje se např. využití tepla z Temelína pro České Budějovice). Pro průmysl se však diskutují zejména tzv. malé modulární reaktory (SMR), tedy kompaktní reaktory nové generace, které by mohly být umístěny přímo v průmyslových areálech a poskytovat jak elektřinu, tak i procesní teplo o vysoké teplotě pro potřeby výroby.

Obecně lze říci, že neexistuje žádné univerzální opatření, které by vyhovělo veškerým těmto potřebám. Optimalizace energetické účinnosti je komplexním cílem, který vyžaduje pestrou paletu řešení. Jejich vývoj, testování a uplatňování nicméně dokládají, že dekarbonizace tepla neznamená omezení průmyslové výroby, ale naopak její modernizaci směrem k vyšší efektivitě a inovacím.

Vodík pro vysoké teploty

V oborech, kde jsou potřeba teploty nad 800 °C – například v ocelářství, cementářství nebo sklářství – lze namísto fosilních paliv využívat vodík vyráběný elektrolýzou pomocí obnovitelné energie. 

O tzv. bezuhlíkové oceli blíže pojednává jeden z předchozích dílů seriálu, jehož online verzi naleznete zde.

Související články
Revoluce udržitelnosti: Výroba pod kontrolou

V praxi sériové výroby není udržitelnost jen dodatečným parametrem vázaným na životní prostředí. Je to především pracovní disciplína zaměřená na úspornost, eliminaci ztrát, přesnější řízení a konzistentní výsledky. Jako taková je v symbióze s inženýrským myšlením, přičemž její jednotlivé strategie významně přispívají k celkové stabilitě procesu.

Revoluce udržitelnosti: Bezuhlíková ocel je pouze zdánlivý paradox

Výroba oceli je dlouhodobě strategickým odvětvím, na němž nevyhnutelně stojí obrovská část strojírenské výroby. Jak může být ocel „bezuhlíková”, když je uhlík její nedílnou součástí? Odpovědí je změna výrobního procesu – nové technologie, které místo uhlíku využívají vodík a zelenou elektřinu, již v dnešní době přispívají k dekarbonizaci tohoto odvětví.

Revoluce udržitelnosti: Digitalizací k úsporám

Průmyslová udržitelnost se v posledních letech stala nejen věcí image, ale také ekonomiky. Rostoucí ceny energií, tlak na snižování emisí i požadavky zákazníků nutí podniky hledat způsoby, jak vyrábět chytřeji. Jednou z hlavních cest je digitalizace. Ta dovoluje provoz detailně prozkoumat a z drobných optimalizací sestavit významné energetické úspory.

Související články
Revoluce udržitelnosti: Ekonomické přínosy ekologického smýšlení

Udržitelnost není pouze módní trend, ale především strategický přístup, který může strojírenským výrobcům přinést významné ekonomické výhody. Firmy, které zavádějí ekologická opatření, mohou těžit mimo jiné z úspor v oblasti nákladů či materiálů, a to skrze pokročilé řízení energetické spotřeby či zodpovědný přístup k recyklaci a odpadu z výroby.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Revoluce udržitelnosti: Přes 300 let starý pojem

V mnoha oblastech lidské činnosti, od zemědělství až po strojírenskou výrobu, je udržitelnost aktuálně jedním z nejčastěji skloňovaných slov. Tento úvodní článek ze série „Revoluce udržitelnosti“ se věnuje tomu, jak se tento pojem dostal do centra veřejných diskuzí, co vlastně znamená a proč se v posledních desetiletích stal tak důležitým.

Energetická náročnost obráběcích strojů: Část 2. Vliv výrobních strojů

Globální oteplování se stalo velmi diskutovaným tématem. I když bylo provedeno mnoho vědeckých studií a napsáno neméně vědeckých článků, dosud se odborná komunita nesjednotila v celkovém názoru na globální změny klimatu. Navíc zde hrají roli politika a byznysové zájmy, a tak je velmi obtížné se ve všech, často protichůdných, informacích vyznat.

Ocelové město a CO2

Co Jules Verne nemohl tušit… Nebo mohl? Zlého profesora nechává umřít na zadušení kysličníkem uhličitým…

Vysokoteplotní pára z lehkovodních SMR

Pokročilé reaktory IV. generace slibují páru o teplotách 500 °C a vyšších, do komerčního provozu se však dostanou nejdříve kolem roku 2050. Lehkovodní malé modulární reaktory (SMR) budou k dispozici o deset i více let dříve, jejich pára ale dosahuje jen necelých 300 °C. Mezeru mezi oběma generacemi může překlenout sekundární stupeň mechanické komprese páry. Článek představuje koncept multiaplikačního teplárenského a průmyslového komplexu MASMRaK a ukazuje jej na reaktorech NuScale VOYGR a NUWARD 400 i na příkladech konkrétních českých tepláren.

Kompozitní materiály z přírodních zdrojů

Veřejnost se stále více snaží být environmentálně odpovědnou. Ani napříč odvětvími průmyslu tomu není jinak. V oblasti kompozitních materiálů můžeme v posledních letech sledovat stále častější tendence využívat přírodní materiály jako náhradu konvenčních syntetických produktů. Roste poptávka po vláknech na rostlinné bázi (například vláknech ze lnu, konopí nebo sisalu) a tyto materiály získávají významný podíl na celkové produkci kompozitních výrobků.

Jak ušetřit za energie: Využijte odpadní teplo

Řada průmyslových provozů využívá různé technologie, při nichž vzniká velké množství odpadního tepla. Tato draze získaná energie často uniká bez užitku, například ve formě odvodu horkých spalin komínem. Na druhé straně teplo potřebujeme na ohřívání vody nebo na vytápění. K tomu, abychom unikající teplo zadrželi a využili je tam, kde je ho potřeba, slouží technologie zpětného získávání neboli rekuperace tepelné energie.

Z manažera vlastníkem

V době recese koupila Olga Kupec od německého majitele slévárenský provoz a už více než 10 let jede její firma na plné obrátky. Tato přemýšlivá a empatická dáma dokázala svým přístupem ke klientům a kolegům vybudovat v českoněmeckém pohraničí prosperující firmu, která nemá nouzi, ani o zakázky, ani o zaměstnance.

Jak přispívají opakovaně použitelné čisticí utěrky k ochraně životního prostředí

Dne 5. června 1972, v den zahájení první světové konference o ochraně životního prostředí ve Stockholmu, inicioval program ochrany životního prostředí Spojených národů (United Nations Environment Programme, UNEP) oficiální světový den životního prostředí. Od té doby se každo-ročně 5. červen slaví jako mezinárodní den životního prostředí. Opakovaně použitelný systém čisticích utěrek MEWA k tomu každý den v dílnách a výrobních halách přispívá: Čistí stroje a zařízení a podporuje ochranu zdrojů.

Pochopit zdánlivě samozřejmé věci

Ikona českého strojírenství. Skutečně nepřeháníme, pokud výraz použijeme ve spojení s profesorem Františkem Pochylým z VUT v Brně. Tento vysoce oceňovaný vědec zasvětil svůj život hydraulickým strojům. Jeho největším dílem je revoluční vírová turbína – unikátní vynález, který dokáže efektivně vyrábět elektřinu z obnovitelných zdrojů i na místech s nízkým spádem vody, kde by klasické turbíny selhaly. Vírová turbína však zdaleka není jeho jediným převratným dílem. Za svou práci získal řadu významných ocenění, včetně Ceny za celoživotní přínos rozvoji strojírenství, která mu byla udělena na letošním MSV v Brně.

Přínos vědců pro českou ekonomiku

Výzkumná a vědecká pracoviště jsou častými nositeli průlomových objevů a řešení. Jejich přínos pro konkurenceschopnost firem a národních ekonomik je neoddiskutovatelný. Jak si vede v této oblasti Akademie věd ČR, jak spolupracuje s průmyslovou sférou a kde vidí svou přidanou hodnotu? Na toto téma jsme diskutovali s předsedkyní AV ČR profesorkou Evou Zažímalovou.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě a mnoho dalších benefitů....  již 30 let zkušeností s odbornou novinařinou
Předplatit