Témata
Foto: V. Brejcha

Kompozitní materiály z přírodních zdrojů

Veřejnost se stále více snaží být environmentálně odpovědnou. Ani napříč odvětvími průmyslu tomu není jinak. V oblasti kompozitních materiálů můžeme v posledních letech sledovat stále častější tendence využívat přírodní materiály jako náhradu konvenčních syntetických produktů. Roste poptávka po vláknech na rostlinné bázi (například vláknech ze lnu, konopí nebo sisalu) a tyto materiály získávají významný podíl na celkové produkci kompozitních výrobků.

Viktor Brejcha

Absolvent fakulty architektury ČVUT a fakulty lesnické a dřevařské ČZU. Od roku 2018 působí na pozici specialisty pro kompozitní materiály a konstrukce ve společnosti Siemens Mobility.

Reklama

Je proto přirozené, že se v této oblasti snaží prosadit i čeští vědci.

Len – budoucnost kompozitů v Evropě

V nadpisu zmíněný len patří mezi hlavní favority u evropských výrobců kompozitních dílů. Vědecké práce dokazují, že lněné vlákno může být v mnoha oblastech vhodnou náhradou konvenčního vlákna skelného. V dílech s nižšími požadavky na mechanické vlastnosti tak dostává len prostor jako ekologická varianta. Dalším nesporným faktem je nižší energetická náročnost pěstování a zpracování lněného vlákna v porovnání s již zmíněným vláknem skelným. Lněná vlákna dnes proto nalezneme nejen v termoplastických materiálech jako plnivo, ale také jako nosnou část interiérových nebo exteriérových prvků u vozidel západních značek. Produkce lněných vláken v posledních několika letech přitáhla pozornost mnoha výrobců konvenčních výztuží, a tak se dočkáváme renesance v podobě obnovy lněných polí a produkce lnu, především v zemích, jako je Švýcarsko nebo Francie.

Balzové jádro a tkanina z lněných vláken jsou použity při výrobě biokompozitního sendvičového panelu. (Foto: V. Brejcha)

Pryskyřice s příměsí biosložek nebo složek na bázi přírodních materiálů

Chemické složení pryskyřic se od dob socialismu, kdy byla k dispozici pouze pryskyřice Epoxy 1200, dost změnilo. Evropská legislativa i veřejný zájem o ekologičtější materiály stále více tlačí producenty matric k tomu, aby ve svých produktech snížili obsah syntetických látek a nebezpečných sloučenin. V loňském roce vešla v platnost nová legislativa Reach 2023, která kromě jiného upravuje obsah některých diizokyanátů v tužidlech průmyslových hmot. To – a mimo jiné také snaha vytvořit kompozitní materiály více přívětivé k životnímu prostředí – přimělo výrobce začít přidávat do pryskyřic biologické složky. Proto se dnes stále častěji setkáváme s materiály, jejichž součástí jsou odpadní přírodní oleje nebo produkty získané zpracováním biologického odpadu, například slupek nebo rostlin ovocných plodin. Tyto pryskyřice již dosahují mechanických vlastností srovnatelných s vlastnostmi svých plně syntetických předchůdců a mnohdy mohou nabídnout i jednodušší proces recyklace nebo likvidace.

Tyto biokompozitní sendvičové panely byly vytvořeny tak, že bylo zkombinováno lněné vlákno, epoxidová pryskyřice s vysokým obsahem biosložky a balzové jádro. (Foto: V. Brejcha)

Konec nerecyklovatelným jádrům sendvičových konstrukcí

Není to tak dlouho, co nejběžnějším materiálem pro výrobu sendvičových struktur byly pěnové materiály na bázi PVC nebo PP. Tato doba je však již za námi a stejně jako sledujeme vývoj směrem k udržitelnosti a ekologické výrobě, pěnové materiály se mění také. Hlavní výrobci těchto systémů, jako je např. společnost 3A Composites, hledají nová materiálová řešení a nový životní cyklus výrobku. Běžným materiálem pro výrobu se tak staly pěnové systémy na bázi PET materiálů, vyráběných recyklačním procesem PET lahví a dalších PET výrobků. Vývoj v tomto směru nabral takové tendence, že některé dřeviny, jako je například balza, umožňují dosáhnout toho, aby produkce panelů pro sendvičovou strukturu z těchto materiálů byla uhlíkově záporná.

Reklama
Reklama
Reklama

Česká stopa ve vývoji biokompozitiních materiálů

Čeští vědci a inženýři se v oblasti kompozitních materiálů aktivně zapojují do současných trendů. Je proto jasné, že i oblast biokompozitů nachází své příznivce. Tým pedagogů a vědců z Katedry materiálového inženýrství a chemie Stavební fakulty ČVUT v Praze se již několik let zabývá kombinováním výztuže na bázi přírodních materiálů s pryskyřicemi z přírodních materiálů a nekonvenčními aditivy. Jedním z nejnovějších výsledků výzkumu v této oblasti je vliv technického korundu na otěrové vlastnosti biokompozitních materiálů. Vzorky s příměsí technického korundu, vyrobené technologií vakuové infuze (resin-infusion), vykazovaly při abrazivních zkouškách, provedených dle EN ISO 5470-1:2016, desetinásobně nižší hodnoty abraze. Za pozornost stojí i výzkum, v jehož rámci byl biokompozitní sendvičový panel vytvořen kombinací lněných vláken, epoxidové pryskyřice s vysokým obsahem biosložky a balzového jádra. Testované skladby vykazovaly podobné mechanické vlastnosti jako konvenční sendvičové skladby na bázi syntetické výztuže a pěnového jádra.

Abrazivní zkouška: Vzorky kompozitního materiálu s příměsí technického korundu (vpravo) vykazují desetinásobně nižší hodnoty mechanického opotřebení než vzorky bez korundu (vlevo). (Foto: V. Brejcha, publikováno v American Institute of Physics Publishing)

Nejnovějším výzkumem na zmíněné katedře je nahrazení balzového nebo pěnového jádra materiálem vytvořeným pomocí technologie 3D tisku. Autor tohoto článku se spolu s kolegy z katedry materiálového inženýrství a chemie zabývá využitím pěnových termoplastických materiálů jako náhrady konvenčních pěnových panelů a souvisejícími možnostmi optimalizace výroby. Sendvičové struktury, vytištěné v požadovaném tvaru a velikosti, tak mohou zvýšit preciznost a efektivitu výroby kompozitních výrobků. Toto řešení nachází uplatnění napříč skupinami kompozitních materiálů a slouží k aplikaci nejen v biokompozitních sférách, ale i v těch konvenčních. Termoplasty s obsahem nadouvadel a pěnicích složek jsou pomocí technologie FDM 3D tisku tvarovány již do požadovaného 3D tvaru a rozměrů. Úpravou tiskových parametrů je možné reflektovat požadovanou hustotu materiálu nebo například tloušťku struktury v lokálních místech jádra tak, jak bylo analyzováno během procesu vývoje konstrukce. Tento způsob vnímání sendvičové struktury nebyl doposud tolik využíván, především proto, že konvenční pěnové systémy jsou dodávány v polotovarech – v plošném nebo kubickém formátu. Možnost takového způsobu reflektování mechanických nebo technických vlastností tak byla vždy limitována typem jádra nebo možnostmi opracování polotovaru do potřebné podoby. Tyto metody jsou však vysoce technologicky, energeticky a časově náročné. Řešení, s nímž výzkumný tým přichází, umožňuje zmíněné procesy opracování eliminovat a nejen tak zvýšit efektivitu využití materiálu, ale také šetřit čas. Současný výzkum se snaží vybrané mechanické vlastnosti těchto struktur porovnat s konvenčními pěnovými jádry a výsledky prezentovat i ve výrobní sféře.

Struktura vyvíjených biokompozitních materiálů je pečlivě zkoumána pod mikroskopem. (Foto: V. Brejcha, publikováno v American Institute of Physics Publishing)

Udržitelnost na prvním místě a hledání bilance

Téma udržitelnosti a environmentální odpovědnosti kompozitních materiálů se stalo v posledních několika letech bodem číslo jedna. Toto odvětví nechce, aby na něj bylo nadále pohlíženo jako na producenta stoprocentního odpadu. Zmíněná technologie recyklace nebo druhotného zpracování odpadu v podobě příměsí je jedním ze směrů, kterými se vydává. Zohledňování životního cyklu materiálu a efektivity jeho zpracování, stejně jako důraz na snižování energetické náročnosti výrobních procesů jsou novým směrem, jímž se výrobci surového materiálu a zpracovatelé začínají ubírat. Mnoho studií poukazuje na rozličnou výrobní nebo energetickou náročnost jednotlivých technologií výroby kompozitních materiálů. Technologie jako otevřená laminace (kontaktní laminace) může být v počátku levnou variantou výroby kompozitů, avšak její uhlíková stopa, ovlivněná použitým množstvím pryskyřice, je téměř dvojnásobně vyšší v porovnání s vakuovou infuzí nebo výrobou za pomoci vyhřívaných lisů. Naopak pokročilejší výrobní technologie mají oproti jednodušším způsobům vyšší energetickou náročnost, která významným způsobem zvyšuje uhlíkovou stopu produkce. Životnost kompozitů, jejich cirkulární ekonomika a environmentální odpovědnost se staly nedílnou součástí vývoje těchto materiálů, stejně jako tomu je i v jiných odvětvích průmyslu.

Vydání #4
Kód článku: 240422
Datum: 03. 04. 2024
Rubrika: Servis / Materiály
Firmy
Související články
Inteligentní ekosystém a materiálová alchymie

Současná podoba strojírenského průmyslu prochází transformací, která svou hloubkou připomíná spíše technologickou revoluci než postupnou evoluci. Zatímco v uplynulých dekádách byl vývoj výrobních technologií primárně diktován snahou o zvyšování mechanického výkonu, otáček vřeten a hrubé síly strojů, dnešní paradigma se dramaticky posouvá k jemnějším, avšak komplexnějším hodnotám. Středobodem zájmu se stává schopnost garantovat naprostou přesnost a opakovatelnost procesu v prostředí, které je čím dál proměnnější a náročnější. Tento přerod k inteligentní výrobě, definované nejen rozměrovou integritou, ale i vnitřními vlastnostmi materiálu a digitální stopou, tvoří základní pilíř konkurenceschopnosti pro nejnáročnější sektory, jako jsou letectví, energetika, e-mobilita nebo personalizovaná medicína.

Revoluce udržitelnosti: Inovativní materiály zítřka

Ekologické alternativy technických materiálů dnes pronikají napříč nejrůznějšími odvětvími – od stavebnictví přes obaly a módu až po automobilový průmysl. Již dnes je například možné postavit dům z konopného betonu, zabalit elektroniku do myceliového obalu, obléct si oděv z „kůže“ vypěstované z podhoubí nebo jezdit autem, které obsahuje díly z rostlinných biopolymerů.

Přínos vědců pro českou ekonomiku

Výzkumná a vědecká pracoviště jsou častými nositeli průlomových objevů a řešení. Jejich přínos pro konkurenceschopnost firem a národních ekonomik je neoddiskutovatelný. Jak si vede v této oblasti Akademie věd ČR, jak spolupracuje s průmyslovou sférou a kde vidí svou přidanou hodnotu? Na toto téma jsme diskutovali s předsedkyní AV ČR profesorkou Evou Zažímalovou.

Související články
Výuka a výzkum aditivních technologií

Inovativní výrobní technologie nacházejí své místo také v technickém vzdělávání. Do svých osnov je dříve či později zakomponovaly všechny technické vysoké školy. Avšak pořízení nákladných technologií se neobejde bez podpory ze strany průmyslového výzkumu. Na Fakultě strojní ČVUT v Praze nyní disponují úplně novým zařízením M2 cusing pro výrobu dílů metodou DMLS německého výrobce Concept Laser, dnes působící pod značkou GE Additive. Stroj dodala společnost Misan a technologie slouží primárně pro výzkum v leteckém průmyslu.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Revoluce udržitelnosti: Výroba pod kontrolou

V praxi sériové výroby není udržitelnost jen dodatečným parametrem vázaným na životní prostředí. Je to především pracovní disciplína zaměřená na úspornost, eliminaci ztrát, přesnější řízení a konzistentní výsledky. Jako taková je v symbióze s inženýrským myšlením, přičemž její jednotlivé strategie významně přispívají k celkové stabilitě procesu.

Revoluce udržitelnosti: Dekarbonizace průmyslového tepla

Je-li řeč o snížení emisí v průmyslu, pozornost se upírá hlavně k elektřině. Hlavní částí spotřeby energie ve výrobě je teplo - od ohřevu materiálu přes sušení až po výrobu páry. Jeho dekarbonizace, tedy přechod od spalování fosilních paliv k nízkoemisním nebo bezemisním zdrojům, se proto stává jedním z klíčových kroků na cestě k udržitelnému průmyslu.

Revoluce udržitelnosti: Bezuhlíková ocel je pouze zdánlivý paradox

Výroba oceli je dlouhodobě strategickým odvětvím, na němž nevyhnutelně stojí obrovská část strojírenské výroby. Jak může být ocel „bezuhlíková”, když je uhlík její nedílnou součástí? Odpovědí je změna výrobního procesu – nové technologie, které místo uhlíku využívají vodík a zelenou elektřinu, již v dnešní době přispívají k dekarbonizaci tohoto odvětví.

Od vydavatelství po startupy

Jiří Hlavenka není pro mnoho lidí neznámou osobností. Jde o člověka, který stál u zrodu vydavatelství i nakladatelství Computer Press a později i u prvního interaktivního webu o počítačích a počítačových technologiích, kde se neznalci mnohdy dozvěděli i odpověď na svou otázku. Jiří Hlavenka se ale v současné době věnuje investování do projektů, které mají smysl, a tak jeho jméno figuruje především u webu Kiwi.com, který vám najde - třeba i na poslední chvíli - nejlepší a nejlevnější letecké spojení kamkoli. Někdy může let po více "mezidestinacích" sice trvat déle, ale vždy se můžete spolehnout na to, že doletíte tam, kam jste si vysnili nebo kam potřebujete dolétnout.

Elektromobilita pro energetickou nezávislost

Téměř veškeré hlavní fosilní zdroje energie planety – ropa nebo uhlí, se nacházejí v nějak problematických oblastech, ať už místem, nebo politicky, či ekonomicky, a závislost na nich je snadno zneužitelná. Proto je snaha o energetickou samostatnost tak strategicky důležitá pro celou Evropu.

Fórum děkanů strojních fakult

Uveďte prosím stěžejní exponát, který bude vaše fakulta na MSV v Brně prezentovat a proč se škola rozhodla právě pro něj?

Pod dvou letech opět na EMO do Hannoveru

Od 16. do 21. září 2019 se uskuteční 22. ročník největšího světového veletrhu zpracování kovů EMO. Megaakce se koná opět v Německu, které je po Číně a USA třetím největším trhem obráběcích strojů na světě. Veletrhu se účastní téměř 2 100 vystavovatelů ze 47 zemí světa. Z České republiky se očekává účast 28 firem na ploše necelých 1 700 m2. Na minulý veletrh v roce 2017 přijelo do Hannoveru z České republiky přes 2 200 odborníků.

CIMT Peking, Část 1. Obecný pohled

V předvelikonočním týdnu se v Pekingu uskutečnil veletrh obráběcích strojů CIMT 2019. V asijském regionu se jedná o obdobu veletrhu EMO Hannover. A stejně jako EMO je velkou měrou národní výstava německé výrobní techniky, tak CIMT je převážně čínský. V tomto prvním vstupu se podíváme na letošní ročník trochu s odstupem, aniž bychom se zaměřili na konkrétní exponáty.

Firmy oceňují studentskou mezioborovou spolupráci

Už po patnácté se na Západočeské univerzitě v Plzni uskutečnil ojedinělý výukový projekt DESING, v němž studenti z několika zdejších fakult pracují v multioborových týmech na tématech zadaných průmyslovými podniky. Vyvrcholením jeho, již 15. ročníku, byl jubilejní 10. mezinárodní workshop, který proběhl začátkem dubna ve Vědeckotechnickém parku Plzeň. Čtyři nejúspěšnější plzeňské a dva bavorské studentské týmy tu v anglicky vedených prezentacích představily návrhy svých technických produktů.

Výzkum rozděluji pouze na dobrý a špatný, říká Libor Kraus

Prezident Asociace výzkumných organizací Libor Kraus se pohybuje v oblasti výzkumu a vývoje 30 let. Jaká vidí pozitiva, úskalí a rezervy v této důležité součásti našeho ekonomického růstu? Na to jsme se ho zeptali v rozhoru, který poskytl redakci MM Průmyslového spektra.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě a mnoho dalších benefitů....  již 30 let zkušeností s odbornou novinařinou
Předplatit