Od vydavatelství po startupy

MM: Jak jste se dostal k myšlence vydávat časopisy a knihy?

J. Hlavenka: Autorsky jsem činný prakticky odjakživa – už od gymnázia jsem zvyklý hodně psát, tvořit. K vydavatelskému podnikání jsem se dostal, jak už tomu bývá docela náhodou, někdy říkám že „z naštvanosti“. Původně totiž byl plán být zaměstnanci jednoho anglického vydavatele, který zde chtěl postavit licenční pobočku svého počítačového časopisu, všechno slíbil, včetně financí, ale pak přijel, zjistil že měsíční mzda odpovídá ceně oběda v lepší londýnské restauraci, usoudil že tahle země je jenom hromada hnoje a od všech slibů odstoupil, navíc ještě docela hanebným způsobem.

Tím nás naštval, takže jsme si řekli „kašlem na něj, uděláme to sami, ukážeme mu“. Pikantní je, že už po třech letech jsme byli dokonce i obratem větší než jeho anglické vydavatelství, které dnes už mimochodem dávno neexistuje...

MM: Co Živě.cz? k tomu jste došli samospádem, nebo jste mysleli na ty uživatele, kteří potřebují co nejrychlejší zprávy v přesně daném čase?

J. Hlavenka: Živě.cz vzniklo z nápadu dělat „reportérskou“ činnost z brněnského počítačového veletrhu Invex. Tehdy to byla opravdu obrovská událost, na pár dní centrum všeho dění, a my jsme si vyzkoušeli něco jako „živý přenos“ – redaktoři šli na představení produktu na Invexu a do pěti minut z toho byla zpráva na webu, k dispozici komukoli v zemi či na světě. Dnes je to samozřejmost, tehdy to bylo bezmála světové novum. Chytlo se to a Živě.cz bylo na světě, i mimo veletrh.

MM: Živě.cz pomohlo k vytvoření skupiny čtenářů, kteří se orientovali na webu internetového zpravodajství, což způsobilo i pokles prodejů tištěných odborných magazínů, mj. Computeru, vaší vlajkové lodi. I jiných časopisů, jako byl Chip, některé zavedené tituly, jako třeba PC World byly nuceny vyklidit pole. Dnes spousta lidí chodí za informacemi jen na web. Myslíte si, že tištěné magazíny jednou definitivně skončí v propadlišti dějin a číst se bude z tabletů (které jsou mimochodem taky na ústupu) nebo na počítačích a mobilní technice, kterou s sebou tahá dneska už každý snad od první třídy základní školy?

J. Hlavenka: S určitým ústupem tabletů a digitálních čteček máte naprostou pravdu, nejvíc se to projevuje u knižního trhu, kde se široce prognózoval zánik papírové knihy a opak je pravdou, kniha prožívá renesanci. Sám si dnes kupuju víc papírových knih než kdykoli dříve a na můj Amazon Kindle padá prach. U časopisů však vidím jiný obrázek – není to souboj digitální versus papírové vydání, ale spíš zcela jiný model konzumace „krátkých“ informací prostřednictvím webu či ještě více šířených před sociální sítě, přes různé mobilní kanály a podobně. Je to generační věc: nastupující generace funguje v režimu „dudlík v puse, mobil v ruce“. Obrazovka smartphonu je pro nastupující generaci oknem do světa informací – kdykoli dostupné okno, 24 hodin denně. Nebude to papírový časopis.

MM: V návaznosti na předchozí otázku, myslíte si, že webové zpravodajství má tu kvalitu, kterou bychom jako matadoři počítačových časopisů u nás očekávali nebo jinak – jak vůbec poznat kvalitní server s kvalitními informacemi v době, kdy se to hemží influencery a youtubery, kteří vědí minimum o principech činnosti toho, o čem mluví?

J. Hlavenka: Tak i onak. Máme tu vynikající odborné weby i weby amatérské. Tohle spíš vnímám jako znak doby: to že se tu míchá vysoké a nízké, vysoká kvalita i vyložené bludy. To za „našich starých dob“, kterou sám dobře pamatujete, nebylo – hlídala se odborná i jazyková kvalita, vše procházelo kontrolou, i vícenásobnou. Je to vlastně širší otázka rozeznání pravdy od lži v dnešní době, která jde daleko za hranice odborných magazínů. Odpověď zní, že těžko a že to vlastně vyžaduje od čtenářů novou dovednost, onu „mediální gramotnost“: mít znalosti a techniky, jak oddělit zrno od plev, a použít je pokaždé, když před nás vyskočí nějaká písmenka. Vědět, že co je psáno, není dáno.

MM: Jak dneska vidíte tu krásnou dobu, bohatou na informace a tiskové konference, kdy jsme společně poznávali neobjevené a překládali to čtenářům do přijatelné (pro ně) podoby?

J. Hlavenka: Jako na dobrodružnou dobu, kdy se z moří vynořoval obrovský neznámý kontinent, my byli jeho prvními objeviteli a o svých objevech jsme psali nadšeně „cestopisy“, které naši čtenáři podobně nadšeně hltali… Tahle doba se nevrátí, ale ta dnešní je pro mě úplně stejně vzrušující.

MM: Co z této doby pionýrských začátků psaní o ICT vidíte jako největší pozitivum pro sebe? Čeho si nejvíc vážíte?

J. Hlavenka: Toho, že jsem se seznámil s řadou skvělých lidí napříč oborem – od vlastní firmy přes lidi v tzv. „počítačových“ firmách, a třeba i s lidmi u konkurentů: zajímavé bylo, že jsme se navzájem uznale respektovali, že zcela minimálně docházelo k nějakému špinění konkurence. Vlastně mně celá ta doba přišla jako extrémně férová, v porovnání s tvrdostí byznysu nyní. Dále, že jsem se spoustu věcí naučil, zejména v oblasti podnikatelských dovedností a celkového nadhledu, což mně pak pomohlo v další podnikatelské i investorské dráze.

MM: V době, kdy se objevila spousta internetových zdrojů, se váš zájem přesunul jinam. Stal se z vás investor. Takový „taťka startupů“. Můžete přiblížit ty nejdůležitější – a jejich přínos pro uživatele?

J. Hlavenka: Nerad bych vystrkoval jeden startup před jiný. Jsou odlišné, některý má v torně onu maršálskou hůl, kterou nakonec získá, jako je Kiwi.com, jeden je pak menší, ale přináší lepší život, jako je startup FaceUp.com, zabývající se bojem proti šikaně na školách, a jiný není vlastně ničím světoborný, ale je „pouze“ ekonomicky úspěšný… Startup má být obecně inovativní – přináší něco, co tu dosud nebylo. Objevuje, otevírá nové možnosti, technologie, postupy, vyrábí jedinečné věci, obohacuje svět.

MM: Když řeknu Kiwi.com, snad půlka národa si představí skvělý nápad. Zlí jazykové tvrdí, že jste majitelům nápadu „jen koupil“ počítače. Ale tak snadné to asi nebylo. Můžete to komentovat?

J. Hlavenka: Investor je fakt jenom chodící peněženka – nedělejme z nás nějaké národní umělce. Ale už přece v rozpoznání toho, který nápad v kombinaci se zakladatelem má šanci na úspěch, tedy vybrat ten jeden ze 30 nebo 50, je jakási dovednost.

To, o co se při investování snažím – ale jak to umím, to musí posoudit jiní – je, že zakladatelům startupů pomáhám, jak dovedu. Od toho, jak byznys nastavit, jak vyřešit různé agendní věci, jak se vyhnout karambolům v raném věku – cokoli je potřeba. Trávím tím hodně času, ale je to víceméně na požádání: nikam netlačím a jen říkám, pokud chcete něco probrat, prodiskutovat, zavolejte, jsem k dispozici. Též se říká, že investor je člověk, který by se měl umět správně ptát – správné otázky jsou totiž často prospěšnější než nějaké chytré rady.

MM: Jak si Kiwi.com vedl a vede? Přinesl vám tento projekt pocit jakéhosi vnitřního uspokojení? Dokázali jste světu, že geniální nápad může zbořit staré nebo zastaralé a složité metody…

J. Hlavenka: Poté, co jsem svůj podíl v Kiwi.com prodal, už se o to logicky zajímám méně. Firma nadále roste a sílí. Myslím, že nyní, když má nového hlavního investora, prochází určitou fází „přípravy na další tygří skok“, která bude chvilku trvat. Ale víc o tom nyní hovořit nemohu.

MM: Komu je vlastně Kiwi.com určen? Mladým cestovatelům, nebo spíše firmám, ve kterých „zaspala“ sekretářka, včas nezajistila šéfovi letenky a ten se potřebuje přesto dostat – i v době videokonferencí – tam, kam potřebuje, i když poletí třeba o šest hodin déle?

J. Hlavenka: Tuto otázku jsme si kladli zvláště na začátku a pak jsme si ji klást přestali. Používá nás totiž úplně „kdekdo“. Kiwi.com principiálně objevuje nové cestovní trasy díky datové integraci, kterou neumí nikdo jiný. Jako když si představíte, že k oficiálnímu jízdnímu řádu ještě přidáte jeden „tajný“, kde jsou další spoje. Jsou tak různorodé, že nemají žádnou společnou zákaznickou charakteristiku, i když je pravda, že někde jsme silnější – obecně v levnějších letenkách, i když let trvá déle, a někde slabší – například vyšší třídy letenek a přímé lety.

MM: Pokud vím, věnujete se i novinkám v oblasti průmyslu. Jaký je váš názor na Průmysl 4.0? Je to radikální cesta k novým zítřkům? Co to přináší? Já mám spíše dojem, že to je jen jakási nálepka, představují evoluční vývoj. Někam jsme došli – a teď je třeba trochu zatraktivnit další dění, tak si Němci vymysleli Industrie 4.0 a většinou se o něm jen plácá na konferencích. Takže nic radikálního… Jaký z toho máte pocit? Je to přínos, nebo jen prázdná sláma?

J. Hlavenka: Mně dává Průmysl 4.0 jasnou logiku; dávám stranou tuhle nálepku. Je to „systemizovaný postup digitální disrupce výrobních podniků“, což zní tedy hrozně a Průmysl 4.0 je lepší, ale myslím že vaši čtenáři to pochopí...

MM: Když jsme u Průmyslu 4.0, vidíte jako vizionář a znalec mnoha startupů, nějaký jeho konkrétní přínos do budoucna, nějaká revoluce v chodu společností, zažitém schématu výroby?

J. Hlavenka: Naprosto! Přece digitální disrupce už prokázala, že dramaticky změnila každé odvětví, do kterého vstoupila, a to nejenom kompletním překopáním trhu a jeho hráčů, ale opravdovým a silným benefitem typicky pro koncového uživatele. Přesně totéž nastane i u výroby: vyšší efektivita, vyšší flexibilita, vyšší kvalita, zjednodušení celého procesu.

MM: Ideálem – jak jsem zaslechl na jedné z konferencí – je, že vyplním pár políček na žádance výroby a místo elektromobilu na konci linky vyjede traktor… Trochu úsměvné, ne?

J. Hlavenka: Jenomže za 100 let to opravdu takto může být, byť samozřejmě tenhle příklad je trochu nesmyslný. V prvních fázích, v době, kam umíme dohlédnout, 10 až 20 let, to bude především vyšší efektivita a výkon (vyladění výrobních linek na minimum prostojů, nefunkčních vztahů a vad, například), postupně pronikání robotizace, od nejjednodušších linek až po komplexnější výrobní postupy. Zákaznická řešení, tedy to, že si koncový uživatel někde něco „nakliká“ a druhý den mu to přiveze před dveře autonomní elektromobil, je věc, která je taky už na obzoru. Samozřejmě půjde nejdříve o jednodušší výrobky; ale už dnes si na webu „naklikáte“ třeba design trička nebo ponožek a za pár dní vám s nimi u dveří přistane balíček. Už na té cestě jsme.

MM: Hodně se v souvislosti s Průmyslem 4.0 hovoří o automatizaci a digitalizaci firem. Myslíte si, že v této oblasti zaostáváme za světem, nebo máme skvělé nápady, které mohou tento věk katapultovat směrem vpřed a „Made in Czechia“ zase bude vzorem pro ostatní země?

J. Hlavenka: Systémově vpředu jsou Němci, kteří na to vlítli právě se svým pověstně pečlivým plánováním, když si řekli – ok, tohle je trend, takže to znamená paralelně to zavést do školství všech stupňů, do duálního vzdělávání, do vládních agentur a výzkumných ústavů, podporou sdílení nejlepší praxe. Zavádějí to vlastně systematicky napříč celou svou výrobní ekonomikou. U nás vidím spíš vlaštovky, individuální talenty – řada z nich je však skvělých, patří i mezi evropské lídry. Ale jsou to vlaštovky, zatímco v Německu to je systém přes celou ekonomiku.

MM: Co si myslíte o internetu věcí? Pro jedny je to bezpečnostní hrozba, pro jiné spása. Kde vidíte ze svého úhlu pohledu zajímavé oblasti využití?

J. Hlavenka: Všechno je bezpečnostní hrozba, když se to tak vezme; nejhorší bezpečnostní hrozbou je člověk a zasloužil by si proto zrušit :). IoT je obrovská příležitost a uvedu příklad úplně z první ruky – investoval jsem s kolegy do společnosti Senzoor, která právě v IoT působí: chytré senzory komunikující přes nízkoenergetickou mobilní síť. Malá krabička za pár stovek, která nevyžaduje internet ani elektřinu, někam ji položíme nebo přišroubujeme, a ona pět let funguje, než se jí vybije tužkovka: obousměrně komunikuje a posílá do cloudu (tj. do mobilu, do řídicích systémů, kam to připojíme) informace o čemkoli – pohyb, světlo, teplota, kouř, voda, CO₂, cokoli si vymyslíme. Tohle je revoluce, přestože taková čidla už dávno existují – ale nikoli v podobě, že to je za pár stovek a že instalace probíhá tak triviálně, že vezmeme krabičku a někam ji umístíme – a je vymalováno.

MM: Na co si dávat v souvislosti s prudkým nástupem IoT pozor?

J. Hlavenka: V souvislosti s výše uvedeným na jedinou věc – kvalitu produktu a o jaký cloud se jedná. Aby to neposílalo data přes nějaký čínský kvazicloud. Tak tomu dnes většinou je!

MM: Jaké jsou vaše další aktivity?

J. Hlavenka: Zajímá mě v podstatě všechno. Líbí se mně třeba oblast progresivního zemědělství, „beyond farming“ či „indoor farming“. Myslím, že to je megatrend, který se začne stále více etablovat, protože dnešní outdoorové zemědělství přestává být z mnoha ohledů udržitelné, či dokonce provozuschopné.

MM: A co politika a politikaření?

J. Hlavenka: Politika je „péče o polis“, polis znamená obec, veřejný prostor. Ve veřejném prostoru přece všichni žijeme, jsme jeho součástí, a myslím si, že by to měla být přirozenost každého člověka, se o ni přinejmenším zajímat, a pokud má chvilku času, tak k tomu přispět, i nepatrně, a klidně i mimo tu oficiální sféru, tedy občansky. Momentálně jsem krajským zastupitelem v Jihomoravském kraji a věnuji se tam pár odborným oblastem, ke kterým mám blízko: jedním je IT a inovace, druhou je progresivní vzdělávání. Posouvám věci dopředu, kde můžu.

MM: Co myslíte, že bude hlavním oborem, který bude hýbat světem v nejbližší době?

J. Hlavenka: Velmi obecně řečeno to bude pokračující „digitalizace“, tedy proměny tradičních oblastí vlivem takzvaných „digitálních technologií“, dnes tedy zejména mobilních zařízení, cloudových systémů, včetně řídicích, a zmíněného internetu věcí. Promění se i ty nejtradičnější odvětví, jako je energetika, doprava, finančnictví nebo výroba. Za 30 až 50 let budou všechny tyto obory vypadat k nepoznání jinak.

MM: Je vám 55 let. Říká se, že kdybychom měli dříve zkušenosti, jaké máme teď, dělali bychom tehdy věci jinak.

J. Hlavenka: Ano, třeba bych do Kiwi.com nepustil další investory, zafinancoval to celé sám a dnes bych při exitu z toho měl asi tak trojnásobně víc… Po bitvě je každý generál, že… Tohoto fakt nelituji. Ale lituji jedné věci. V době rychlého rozvoje prvních internetových startupů, někdy okolo roku 2000, jsem se rozhodl s kolegy je všechny držet pod pokličkou CPressu, tedy naší „korporace“. Měl jsem to udělat úplně jinak – „vykopnout“ je ven jako startupy, mít tam jen investici a nechat jejich zakladatele řídit je jako svoje startupy. Věřím, že výsledkem by byl jejich o několik řádů větší úspěch.

MM: A co ve svém životě vidíte jako největší úspěch, kterého jste dosáhl?

J. Hlavenka: Podnikatelsky Computer Press, investorsky Kiwi.com, a prostě lidsky moje rodina s fajn ženou a šikovným synem.

MM: A jaké jsou vaše současné cíle a čeho chcete dále dosáhnout?

J. Hlavenka: Takovéto otázky jsem si nikdy nekladl. Postupuji vpřed džunglí a další krok promýšlím, když přijdu na křižovatku. Woody Allen řekl: „Chceš-li rozesmát Boha, řekni mu o svých plánech.“

MM: Kdo vás v životě nejvíce ovlivnil?

J. Hlavenka: Beru si vždycky „rozinku“, když nějakou uvidím. Každý, s kým se setkám – doslova každý – mě může něčím obohatit, i třeba nějakou drobností. Vzít si, popřemýšlet, zařadit někam do své výbavy, použít tvůrčím způsobem, vytvořit z toho „novou kvalitu“. Nejsem vlastně příznivec nějakých příkladů typu „dělej to jako Steve Jobs“ a tak. Myslím, že tohle někdy až slepé následování vzorů potlačuje myšlení. Masaryk napsal, že vzdělání pro něj rovná se tvorba – že až když člověk tvoří, například i syntetizuje znalosti či je aplikuje, tak se vzdělává. To že si něco zapamatovává, ještě není vzdělávání. To mně přijde jako výstižné a v souladu s tím, co si sám myslím a co dělám.

MM: A protože toto číslo vyjde před silvestrem, jaký nápoj byste jako rodilý Moravák doporučil k oslavě příchodu nového roku?

J. Hlavenka: Dobré víno, ideálně v režimu tzv. koštování čili ochutnávání z mnoha lahví, se nikdy neomrzí. Potom oskerušovicu a spát.

MM: Děkuji za rozhovor.

Jiří Hlavenka

Absolvent VUT v Brně nedávno oslavil své půlkulaté narozeniny. Je známý především jako iniciátor a vůdčí osobnost společnosti Computer Press, která dala v 90. letech České republice další počítačový magazín. Ten formou zajímavých a úderných článků představoval moderní technologie a radil uživatelům, jak a co nejlépe uchopit do ruky nebo položit na stůl, abyste se mohli dostat do světa IT. Jiří byl neuvěřitelnou sopkou nápadů i skvělých článků, které se později posunuly do roviny vizionářské – a spousta jeho uveřejněných nápadů se pak skutečně stala. Je dodnes mimořádně aktivní na mnoha sociálních sítích, a vyplatí se sledovat jeho uveřejňované posty.

České republice dal Hlavenka i skvělé knížky z nakladatelství Computer Press, které se zpočátku zaměřovaly na IT, později i na další obory. Autor článku dodnes používá skvělou knihu „Mistrovství v Excelu“ od pana Milana Brože, což je kniha o více než 1 000 stránkách, která má dodnes co říci. Nutno dodat, že ve vydavatelství i nakladatelství působilo mnoho skvělých osobností, někteří z nich stále informují o dění v ICT. Jiřímu Hlavenkovi patří obrovská pocta, že se mu podařilo sestavit tým skvělých lidí i obchodníků…

Výrazným počinem, u jehož zrodu stál rovněž Jura Hlavenka, jak ho přátelé nazývají, bylo spuštění webu Živě.cz, které při rozvíjejícím se internetu rychle informovalo o novinkách, a bylo proslulé odbornými moderovanými diskuzemi, které pomáhaly utříbit názory mnoha návštěvníkům tohoto webu na jednotlivé výrobky či služby. Tento web sehrál obrovskou roli při rozvoji ICT v „dřevních dobách“ rozvoje ICT a internetu u nás.

Po odprodeji Computer Pressu se Jiří Hlavenka věnuje investorské činnosti a místní politice. Za jeden z nejproslulejších nápadů, kde se podílel na raketovém startu, je server Kiwi.com, pro hledání letenek, který odsunul na vedlejší kolej doposud používané těžkopádné a nepřehledné systémy.

Ing. Milan Loucký

milan.loucky@gmail.com