Témata
Reklama

Dělám věci jinak, než jsou zaběhlé stereotypy

Královstvím Vladimíra Kováře je jeho firma Unicorn. Firma vznikla v roce 1990 poté, co Vladimír Kovář pracoval na VŠE jako systémový programátor. Poté za zlomek ceny originálních školení vyškolil spoustu uživatelů, systémáků i programátorů v Sinixu, operačním systému založeném na Unixu od společnosti Siemens. Tady poznal, co firmám chybí, co potřebují ke svému chodu - a tak se mu rozšířily obzory o další témata. Tady lze viděl počátek Unicornu.

Tento článek je součástí seriálu:
Podnikatelské příběhy
Díly
Milan Loucký

Absolvoval ČVUT v Praze, Fakultu elektrotechnickou, obor Radiotechnika. Poté pracoval v laboratoři ČSD na přenosových systémech. Zde se setkal s výpočetní technikou, kterou napomáhal zavádět. V té době začal publikovat v odborných časopisech. V roce 1989 byl u zrodu prvního počítačového časopisu P+C u nás. V roce 1992 nastupuje do časopisu Chip, který vedl jako šéfredaktor a je i autorem mnoha úspěšných projektů. Po odchodu uvedl mj. časopis Digitální byt a podílel se na tvorbě odborných i firemních časopisů mj. pro Eurotel nebo Siemens. Byl šéfredaktorem časopisu Technik. Před deseti lety založil projekt zaměřený na problematiku chytré domácnosti DigitálníDomácnost.cz, ve kterém působí dodnes. Od roku 2017 pro MM Průmyslové spektrum vytváří články o lidech, kteří ve svém oboru dosáhli nepřehlédnutelných úspěchů.

Vladimír Kovář založil v roce 1990 Unicorn. Tato úspěšná ryze česká společnost bez zahraničního kapitálu v současné době zaměstnává na 2 300 lidí. Spolu s internetovou službou Plus4U dosáhly tržby Unicornu v roce 2019 přes 4,25 miliardy korun. Jako absolvent Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT Praha, kde vystudoval obor Matematické inženýrství, měl dostatečný nadhled a dokázal během okamžiku spojit spoustu věcí. (Zdroj: archiv Unicorn)

Počátky Unicornu

Vladimír Kovář je naprosto neformální člověk, který dovede být tvrdý šéf, ale na druhou stranu dokáže lidi povzbudit, takže ve firmě vládne přátelská atmosféra, doplněná o různé „bejkárny“, jak sám Kovář nazývá akce typu brainstorming nebo tmelení kolektivu.

MM: Začněme trochu neobvykle, proč vlastně Unicorn?

V. Kovář:
Vždyť to je známý příběh, ale rád vám ho zopakuji. Seděl jsem se svými kamarády u stolu a vysvětloval jsem jim, že nechci, aby se firma jmenovala Kovář Software, jak je běžné. Chtěl bych i nějakou bytost, které bych si mohl vážit, aby tam byl vidět Unix, a aby tam bylo spojení i na ty „kompjútry“. Položil jsem na stůl pětistovku s tím, že kdo vymyslí vhodný název, tak si ji může vzít. V tom okamžiku si ji vzal můj kamarád Petr Tuka a povídá: „Unicorn. Tam máš Unix, kompjútry i tu bytost.“ A bylo to.

MM: Nastala doba budování firmy. Musel jste se zadlužit?

V. Kovář:
Ne, ne. To byl trochu zázrak té doby, po sametové revoluci byly příznivé podmínky, kdy se spousta věcí začínala měnit. Bylo tady ale několik věcí, které představovaly obecně velký problém: lidé neuměli cizí jazyky, nedokázali pracovat kreativním způsobem a byl obrovský rozdíl v síle koruny a západoněmecké marky.
Představte si, že jedete na školení Unixu do Německa, to školení stojí 2 500 marek, k tomu vám musejí dát diety. V tehdejších cenách jste se dostal k částce 30 tisíc korun za člověka. A já jsem v mnoha firmách dokázal za 30 000 vyškolit 10 lidí. Ušetřili, a ještě dostali 10x víc. V době začátků jsem absolvoval školení v Siemensu na jejich verzi Unixu, která se jmenovala Sinix, první den na školení v Mnichově jsem poslouchal školitele, který nám zadával úkoly – a byl tam i příklad, na němž nám ukázal řešení na tři řádky. A já ho udělal na jeden. Druhý den jsme přišli a začali jsme spolu komunikovat před fórem, načež on si sedl mezi posluchače a já se stal pro zbytek školení kantorem. Tři dny jsem přednášel v Mnichově Sinix lidem ze Siemensu!

MM: To zní dobře.

V. Kovář:
Ale tím to nekončí. Informace o tom, že tady chodí „českej kluk“ a školí odborníky za rozumné peníze, se brzy rozkřikla. A já měl možnost poznat pana Mariana Leščinského ze Siemensu, který tam pracoval jako obchodník. Ten pochopil, že jsem pro ně zlatá žíla, protože když budou posílat lidi, kteří neumějí ani německy, ani anglicky do Německa, což je navíc pro firmy šíleně drahé, tak si jejich počítače nikdo nekoupí. Ale když necháme Kováře, aby vyškolil 300 lidí u nás, prodáme třeba 100 počítačů, například i za 70 tisíc marek za jeden. Takže on v tom viděl obrovský potenciál – zavolal si mě a sdělil mi, že o mně ví, že školím, ale otočil to, a zeptal se mě na to, co potřebuji. Pro mě byl důležitý počítač, který mi zapůjčil, a já tak měl nástroj, na kterém jsem mohl pracovat. A tak se ze mě stal člověk, který byl schopen dělat věci, jež by jinak dělat nemohl, protože by se k takové technice tehdy normálně nedostal. Já dělal, co mě bavilo, a oni vesele prodávali počítače. Vznikla řetězová reakce, protože mi z podniků, kde jsem školil, začali volat, kdy zase přijedu. Navíc mi tu a tam sdělili, jaký mají problém, a ptali se, jak jej mají řešit. Stávalo se, že jsem odjel s problémem v hlavě a po večerech jsem ho vyřešil. V tom mi pomohlo zázemí systémového programátora – a sem se vlastně datují počátky Unicornu.

MM: Pokud je mi známo, dělal jste pak i pro Siemens ve Vídni?

V. Kovář: V letech 1991–1992 si mě všimli i v Siemensu ve Vídni, v divizi Program System Entwicklung, a já dělal programátora za – na tu dobu nevídané peníze – 260 šilinků na hodinu. Už za 14 dní jsem si uvědomil, že není třeba se ničeho obávat. Řešili jsme tehdy na pracovní stanici SUN Solaris se 16 MB operační paměti real-time vysílání rakouského rozhlasu, což byla zakázka za několik milionů šilinků. Řešení potřebovalo jen na operační systém 4 MB paměti, a dále podle původního návrhu dalších 12 MB operační paměti pro databázi. Problém byl ale v tom, že počítači paměť nestačila. Tak jsem si „to“ vzal domů na víkend a se svým kamarádem Petrem Wojtovičem jsme nasimulovali databázi pořadů a převedli ji do normální formy – a věřte nevěřte – v pondělí jsem se vrátil do práce a měl jsem databázi navrženou tak, že místo do 12 MB, do kterých se nemohla vejít, jsem ji dostal do 800 KB! V deset hodin se konala porada, kde jsem odprezentoval své řešení a ukázal jeho funkčnost – a ve dvě hodiny odpoledne si mě pozval – opět neočekávaně – sekční šéf a lámanou angličtinou se mě zeptal: „Kolik ty mít kamarádů programátor?“ Odpověděl jsem, že dám dohromady asi osm lidí, a on na to reagoval: „Tak je všechny přivez, dostanete 350 šilinků za odpracovanou hodinu, a pokud bude řešení hotové do konce září 1992, tak ty ještě dostaneš za každou hodinu, kterou odteď odpracujete, 100 šilinků jako prémii.“ Rovnou od něj jsem šel dolů na pobočku Erste, která byla přímo v budově, založil jsem si nový účet a stal se ze mě milionář.

MM: Očekávaný termín jste splnili?

V. Kovář
: Už tehdy jsme zavedli „fabrický“ způsob výroby softwaru. S Petrem Wojtovičem jsme si rozdělili úkoly, já dělal jednu část, Petr druhou, a ti ostatní snazší věci. Byli jsme obrovsky efektivní a produktivní. A za rok jsme řešení dotáhli do konce. S odstupem času si myslím, že jsme odvedli pořádný kus práce – a pro mě to mělo jeden obrovský význam: získal jsem sebevědomí k tomu, že jsem schopen věci nejen dělat tak, jak se mi řekne, ale že jsem schopen řešení vymyslet, nebo i podstatně zlepšit. Takových okamžiků v mém životě bylo několik. Další se týkal České spořitelny, když jsem je učil datové modelování pomocí normalizace databází – a tam jsem se seznámil s řešením podpisových vzorů, které „Spořka“ nutně potřebovala vyřešit. Na přepážkách vznikaly dlouhé fronty, protože podpisy se kontrolovaly podle podpisových vzorů na papíře – což trvalo dlouho. Bylo to v době, kdy přišla první amnestie a většina finančních ředitelů podniků a firem začala posílat výplaty na účet, aby nemuseli vozit velké částky do firem a vyplácet je v hotovosti. V podstatě jedinou možností, jak tehdy získat elektronický účet, bylo Sporožiro. Protože nebyly platební karty a bankomaty, lidé si chodili pro peníze na pobočky.

To mi sdělili ve čtvrtek a v pátek jsem zavolal kolegu Pavla Fialu, tehdy už byl ve firmě, a řekl jsem mu, jak to uděláme. Vznikl prototyp, který jsme už v úterý předvedli. Předstoupil jsem s popisem celého procesu, jak to dělat, což je velmi důležité! Byly tam rozpracovány jednotlivé role – pracovnice na přepážce, klient, pracovníci v zázemí pobočky, i to, jak bude šéf pobočky dohlížet. Vytvořili jsme procesy na založení podpisového vzoru, na jeho změnu… prostě vše, jak se to bude používat. Tím jsme jim úplně vyrazili dech. A v pátek jsem šel se smlouvou k podpisu, ale nevěděl jsem, kolik si na ní mám napsat. Nevěděl jsem ani to, že oni už utratili několik stovek milionů za řešení s jednou zahraniční společností, které bylo k ničemu... Ale můj dobrý pocit z toho pramenící je ten, že jsme odevzdali fungující řešení v čase, který jsme si dohodli. Řešení jsme nasadili za pět měsíců. Ihned po nasazení zmizely fronty na pobočkách. Navíc naše řešení nabídlo i možnost výběru peněz u kterékoli pobočky na okrese, protože před tím – logicky – bylo možné vybírat jen v místě, kde jste měli veden účet. Po roce a půl, v druhé etapě, pak přibyla možnost vybírat po celé republice. V tehdejší době to byla nejmodernější pobočková síť po celé Evropě.

Reklama
Reklama
Reklama

Firma řízená i na dálku

MM: Jak se řídí firma na dálku? Náš rozhovor probíhá přes Skype, z horské chaty ve Francii, kam vždy jezdíte na několik měsíců. Máte kolem sebe lidi, na které se můžete spolehnout, nebo jste tím, kdo má vždy poslední slovo?

V. Kovář:
Je to taková kombinace. Jsem člověk, který chce velmi přesně vědět, co se ve firmě děje, na druhou stranu musíte lidem dát kompetence. I novým lidem důvěřuji, předložím jim věci – třeba i důvěrného charakteru – a sleduji, jak s nimi nakládají. A pokud vidím, že dobře, můžu jim přidat, svěřit jim další i složitější věci. Lidi kolem sebe si systematicky a dlouhodobě vychováváme, filtrujeme – ale hlavně vytváříme prostředí, které vede k tomu, že se u nich projeví jejich lepší stránky. Pokud by ale věci řešili jinak, tedy jejich chování a práce by nevedly k cíli, tak je naše firma nepustí dál. I když se to ke mně nedostane, tak ostatní spolupracovníci jim řeknou, že to, co a jak dělají, není dobré.

MM: Někteří šéfové firem se ani na chvíli nevzdálí na dohled od své firmy, aby jim něco neuteklo.

V. Kovář:
Nejde jen o mě, to je o tom, že my máme takový systém práce, kdy nemáme vše jen ve skypových diskuzích a e-mailových schránkách, ale máme to uloženo v systému pod určitými právy, které kopírují organizační strukturu firmy, a v tom systému jsou uloženy důležité informace, na kterých se pracuje. A my neustále pracujeme na zlepšování tohoto systému.

The Architecture

MM: Vycházíte při vývoji ze stávajících systémů, nebo jste si udělali vlastní?

V. Kovář:
Napsali jsme si architekturu, i s návodem, jak dnes dělat moderní cloudová řešení. Říkali jsme tomu Unicorn Mobile First IoT Ready Cloud Architecture. Postupně jsme název zjednodušili na The Unicorn Software Architecture a nyní používáme už jen The Architecture. U nás software už nikdo nechce dělat jinak. Trvalo mi ale přes pět let, než jsem firmu přesvědčil, že právě tohle je ta správná cesta. Dnes už nikoho přesvědčovat nemusím. Je to rychlé, skvělé, je to cool.

MM: A kde lze najít její počátek?

V. Kovář:
Na Vánoce 2014 jsem si položil notebook na kolena a při sledování pohádek v televizi jsem si řekl, že se doučím další technologie, protože software děláme ne úplně dobře – i když stále nejlépe ze všech, které znám. A začal jsem pracovat na všem, co je dostupné, a přitom je to potřeba, na Internetu věcí, cloudu, responzivním rozhraní, mobile first a takových věcech. A všechno, co mě napadlo, jsem dal dohromady a řekl jsem si, že musíme dělat vše tak, aby tyto věci byly splněny a bylo to cool. Během pěti let jsem vše s poměrně úzkým týmem dotáhl do finále. A dnes v naší architektuře vyvíjí už na 300 lidí a dalších 200 v tom začíná být skutečně doma a jsou dobří. Mým cílem je udělat několikatisícovou armádu lidí, která bude neporazitelná, protože je to naprostá bomba.

MM: To je ale zatím jen takové povšechné hodnocení, můžete být konkrétnější?

V. Kovář:
Můžu. Podívejte se na web Red Monster. Napsali jsme v tom elektronickou knížku, web, online kurzy. Mým velkým snem je udělat celé portfolio výuky základní a střední školy, studijní materiály v elektronických kurzech. Na webu lze nalézt kurzy na zkoušku nebo kurzy za – podle mého – symbolických 39 korun. Najdete tam i zaměření na lidské tělo i další témata. Výhoda všeho je, že dáváme nahlédnout pod pokličku, a učíme při tom i naši architekturu, tedy to, jak Unicorn pracuje.

MM: Takže celkový přínos lze charakterizovat…

V. Kovář:
…jako systém, kterým lze vzdělávat své spolupracovníky i zájemce, přičemž je stále možné ihned doplňovat nejnovější informace a poznatky. Knihy jsme si napsali proto, abychom měli dokonalé dokumentace. A je to nesrovnatelně lepší než všechno, co je na trhu obvyklé.

MM: A když jste The Architecture spustili, šlo vše hladce?

V. Kovář:
V okamžiku, kdy jsme jej spouštěli, tak se sem tam nějaký kolega bránil, ale já jsem rozhodl pokračovat. Taková situace by vedla k tomu, že bychom se do budoucna nehnuli z místa. Takže žádné výjimky, šli jsme do toho! A nakonec nikdo z architektů neodešel, právě naopak. Generuje to výsledky a zákazníci nám to trhají z rukou.

MM: A můžete uvést nějaký příklad nasazení, kdy jste The Architecture použili?

V. Kovář:
V The Architecture jsme například udělali projekt LIBRA za několik milionů pro energetiku v Evropě. Evropští energetici připravovali projekt asi šest let. Vymýšleli legislativu, a my jsme to pak za 18 měsíců udělali. Měli jsme jen šest dnů zpoždění, ale ne naší vinou. Bylo to tím, že se mělo začít 1. ledna, ale po Silvestru by to nebylo úplně ono – a tak se to spustilo až 6. ledna, což vycházelo na pondělí. Na projektu za 4,5 milionu eur jsme v akceptačních testech postupně měli jen 97 chyb. Ty jsme bez problémů opravili daleko dřív, než vypršel časový limit. Dřív by nás u věci takového formátu čekalo v akceptačních testech třeba 1 500 chyb. To je ale normální stav, tak to na trhu chodí. Překlep, chyba zaokrouhlování, to se musí vše opravit. Za celou dobu provozu se objevila jen jedna drobná závada, a navíc lokální. Je to k neuvěření. A když byl ten výsledek tak dobrý, kolegové pochopili, že děláme něco, co je opravdu cool a je to strašně dobré. V současnosti máme za sebou v The Architecture již více než stovku řešení.

MM: Říkal jste mi, že vás zásadní vnuknutí napadají tehdy, když to nečekáte. Důležité pak je nezapomenout a pustit se do toho, jak to děláte?

V. Kovář
: Třeba s naším systémem Unicorn Universe a internetovou službou Plus4U je to podobné. Začátek byl na procházce se psem Merlinem v roce 1999, kdy jsem volal Davidu Kimrovi, jak bych si představoval, že by všechno mohlo jít, jak všechno propojit se vším. David zprvu nevěřil, že se to dá spočítat, ale než jsem došel se psem domů, tak David už seděl u nás s tím, že o tom přemýšlel – a že se to spočítat dá. Napsali jsme si prototyp, tehdy v Microsoft Accessu. A od té doby to pořád budujeme. Dokonce jsme to pak přepsali do několika cloudových platforem, získali za to několik ocenění, a moji kluci a holky to dodnes přednášejí na různých konferencích po světě, třeba v Microsoftu.

Děláme to jinak

MM: Jste znám svými naprosto nekonvenčními způsoby a nejde jen o prezentace, ale i o řízení firmy. Jak to má pan Kovář vymyšlené?

V. Kovář:
Celý život je protkaný různými situacemi, které jsou vlastně o trochu nekonvenčním pohledu na to, jak se to dělá dosud, a přitom přijdete na jinou věc. A je to spojené s tím, že naše firma je organizovaná způsobem, který už sice není úplně neobvyklý, ale před deseti patnácti lety jsme byli úplní exoti. Všichni měli různá oddělení, marketingové útvary a já nevím, co dalšího, ale my jsme byli organizovaní jinak. Vždy jsem si vzal moudré knihy, které popisovaly soudobý stav, a hledal, kde v tom je chyba. Protože kdyby se to všechno dělalo tak, jak je psáno v knihách, a ty byly správně, tak by všechno muselo vzkvétat – ale tak jednoduché to není. Nacházel jsem slabá místa a teorie, kde všechno je OK, až do určitého okamžiku, a pak se to zlomí – a přišel jsem na to, že není potřeba vše dělat tak, jak vám radí ostatní, ale je třeba dělat to tak, jak to má smysl. Smysl je třeba pochopit, a hlavně: je třeba se nebát. Věci, které je možné dělat jinak, je možné kombinovat – a prostě dělat jinak. A z toho třeba plyne, že musíte vymyslet nové pojmy, i když třeba ta slova už existují – my jsme jim dali nový smysl nebo rozšířili jejich použití.

Tak například při řízení lidí jsme začali používat slovo „kmotr“, přestože moje personální ředitelka navrhovala slovo „strejda“. Vysvětlil jsem jí, že „strejda“ zní fakt blbě, že to je úplně úchylné. A proč kmotr? Když zavedete strukturu, kde lidé z principu nemají jen jednoho svého šéfa, ti pak různě migrují – podle toho, jaká je jejich možnost a kapacita – v průběhu roku mezi různými projekty, tak nemáte nikoho, kdo je vlastně dobře zná. Ale vy potřebujete mít někoho, kdo všechny tyhle lidi zná dlouhodobě a je nezávislý, tím myslím, že si ty lidi „nesyslí“. Pokud je někdo šikovný, tak si ho chcete nechat i v době, kdy ho úplně nepotřebujete. Ale ta jeho šikovnost by měla potenciál třeba v jiném projektu, ale protože ho máte v liniové struktuře, tak ho nechcete pustit. Tak jsme zavedli vnitropodnikový trh práce, burzu. A k tomu je ještě třeba někdo, kdo toho člověka zná, stará se o něj, ví, jaký je, protože ten člověk má v roce třeba šest i devět šéfů. No a na to jsme potřebovali zavést pojem – a to je právě kmotr. A kmotry máme v Unicornu od roku 2004, ale jsou to úplně jiní kmotři než ti, co byli kolem ODS.

MM: Měnil se váš pohled na svět během doby?

V. Kovář:
Spoustu věcí, které patří ke klíčovým myšlenkám mého přístupu k podnikání, jsem opravdu změnil. Ne, že bych je otočil o 180 stupňů, a jednou byl s bílými a podruhé s rudými, to ne. Ale doplnil jsem je tak, jak si myslím, že to skutečně má být. Třeba takhle zněla definice podnikání: „Podnik považuji za úspěšný tehdy, pokud dlouhodobě prostřednictvím svých produktů a služeb přidává hodnotu svým klientům a prosperuje.“ Před asi čtyřmi lety jsem ji změnil na: „Podnik považuji za úspěšný tehdy, pokud dlouhodobě prostřednictvím svých produktů a služeb přidává hodnotu svým klientům, má spokojené a motivované zaměstnance a spolupracovníky, je společensky prospěšný a prosperuje.“ Tohle přichází s věkem, kdy už jsem – slovy jedné kolegyně – „vyklidněný“. Takových věcí je víc…

Hlavní sídlo společnosti Unicorn je v Praze 7 v Holešovicích. Vedle České republiky má své pobočky rozsety po Evropě, jako například v Nizozemsku, Ukrajině či Norsku.(Zdroj: archiv Unicorn)

Vysoká škola Unicornu

MM: A co vaše college? Taky jste šel se psem a učinil jste rozhodnutí?

V. Kovář:
Naše college povýšila na Univerzitu. Unicorn vysoká škola s oficiálním anglickým názvem, schváleným MŠMT, je Unicorn University. Jste první z novinářů, komu tuto informací dávám.

MM: A proč jste do toho šli?

V. Kovář: Myslím si, že každý z podnikatelů, který něčeho dosáhl, by měl dělat určité společensky prospěšné věci. Já byl vždycky pro to, že vzdělávání je velmi důležitá věc. Takže jsem si řekl, že tu školu uděláme. Každý mladý člověk, který absolvuje Unicorn University, má skvělý základ pro celoživotní kariéru. Navíc ve škole máme velmi rozsáhlý vzdělávací program, který se jmenuje Unicorn Top Gun Academy, ve kterém vzděláváme spolupracovníky, zastřešuje naše vnitropodnikové vzdělávání. Akreditovali jsme výukové předměty tak, abychom mohli učit to samé naše vysokoškolské studenty a naše spolupracovníky v Top Gunu. Náš rektor se loni stal profesorem a pod Unicorn University je i vydavatelství, které má za úkol vytvářet elektronické knihy a kurzy, o kterých jsme se bavili. Patnáct procent studentů je ze zahraničí. Unicorn University je jedním ze základních pilířů naší společnosti.

MM: Co chybí vysokému školství? Třeba i to je jeden z důvodů, proč jste do toho šli?

V. Kovář:
Na dobré škole se učí zejména to, co umí její kantoři. Na horších školách se učí i to, co ti kantoři neumí. Na Unicorn University učíme to, co má smysl. A umíme to. Mnoho oborů na různých vysokých školách je takových, jako byste se učil kuchařem a předměty by byly třeba: rýže, základy servírování, hovězí maso a indické koření. To proto, že tam je někdo, kdo se zamiloval do indického koření, napsal o něm knihu, 16 článků a dvě monografie. Ale to, aby vás naučili, a měl jste pak na trhu skutečnou přidanou hodnotu, ovládat nějaký celek, tak to mnohde moc neřeší. A to je to, co my na prakticky orientované škole skutečně chceme. A software? To je něco jako noty, platí po celém světě. Snažíme se, aby uplatnění lidí v oblasti softwaru bylo celosvětové. Dovolím si konstatovat, že absolvování Unicorn University je nejlepší důchodové pojištění na trhu. Udělejte si potomka, chovejte se k němu tak, aby si k vám vytvořil dobrý vztah, nechte ho vystudovat Unicorn University v oblasti softwaru nebo grafického designu, a protože bude uplatnitelný za velmi dobré peníze po celém světě, tak se o vás v důchodu postará. A to je ta esence, proč Unicorn University dělám. Pro absolventy je důležité umět něco, co trh potřebuje.

MM: Máte ještě nějaké add-in?

V. Kovář:
Unicorn University by měla být v Evropě uznávanou školou, kde veškeré studijní materiály budou dostupné online. A přitom je zajištěna naprostá transparentnost a průkaznost, protože všechny testy, včetně písemných, jsou součástí protokolu a jsou uloženy v systému.

Mým cílem je, aby na Unicorn University studovala půlka Evropy. To zní samozřejmě nadneseně, ale ptal jste se, co mě trápí. Takže třeba to, že si naše legislativa protiřečí. Škola může zahraničního uchazeče přijmout, pouze pokud se prokáže takzvanou nostrifikací maturitního vysvědčení. Aby získal nostrifikaci, musí mít trvalý pobyt u nás, aby byl přidělen k příslušnému krajskému úřadu. A aby člověk dostal trvalý pobyt, musí být přijat na vysokou školu. A to prostě nejde splnit. Ale z toho jsou vyjmuty některé státní a veřejné školy, takže to celé je diskriminační a nesmyslné. A hlavně – odporuje to základní politice, kterou náš stát má nebo má mít. Máme dělat vše, abychom sem ty chytré lidi dostali. Třeba jen na studia. Už během nich si totiž vytvoří vazby, které v budoucnosti mohou přitáhnout jejich podnikání k nám, získají tu kontakty, takže se sem třeba vrátí nebo se jejich budoucí podnikání dotkne našeho státu…

MM: Je něco, co vás brzdí v podnikání?

V. Kovář:
Ne, nebrzdí nás nic, my jedeme tempem, které nám dovoluje stihnout vše, co děláme.

MM: A jaké je tajemství úspěchu Vládi Kováře a Unicornu, dá se to nějak shrnout?

V. Kovář:
Podle ekonomických pouček je váš čas rozdělen na ten, kdy pracujete a tvoříte nějakou hodnotu, a na čas, kdy si užíváte. Někdo dělá proto, aby se jel podívat na horské gorily, jiný chce vidět Saharu a třetí jet s dětmi k moři. Ale tajemství Vládi Kováře je, že jeho lidé dokážou tvořit, i když si užívají. Tak třeba někdo, když vidí ty vysněné gorily, dostane nápad, který ho inspiruje k dalšímu rozvoji jeho samotného nebo je to nápad přínosný pro firmu. A tak nám někde na gorilách vymyslí produktovou rodinu, na které budeme prosperovat dalších 10 let.

MM: A jak vy vlastně dělíte svůj čas?

V. Kovář:
Já nedokážu dělat celý den. Ale když je čas, kreslím si obrázky, piktogramy nebo si – třeba i v noci, když na mě přijde myšlenka nebo nápad – píšu poznámky, a to posunu ke svým spolupracovníkům do týmů, které se postarají, abychom mohli myšlenky dál rozvinout. Proto si svých spolupracovníků velmi vážím, a je to i z toho důvodu, že stačí 40minutové sezení nebo rozhovor přes Skype, abychom měli zase tři měsíce co dělat a něco nám to přineslo.

MM: Co byste doporučil lidem, kteří uvažují o založení své firmy?

V. Kovář:
Ta práce je pro mě nádherná právě tím, že není přesně načasovaná od–do, ale třeba že mohu pracovat tehdy, když mě něco napadne, a díky svým spolupracovníkům pak můžeme nápad rozvinout. A to nás živí. Takže pokud dostanete nápad třeba na ulici, nezahánějte ho silou a neignorujte ho, protože jsou třeba dvě v noci, ale zapište si ho, třeba se vám hned zítra bude hodit. Ale myslím si, že nejdůležitější ze všeho je přemýšlet, systematicky pracovat, věřit v to, co děláte, a vytrvat. No, a nezapomeňte si při tom také užívat.

MM: Děkuji vám za rozhovor.

MIlan Loucký

„Podnik považuji za úspěšný tehdy, pokud dlouhodobě prostřednictvím svých produktů a služeb přidává hodnotu svým klientům, má spokojené a motivované zaměstnance a spolupracovníky, je společensky prospěšný a prosperuje.“

„Naše college povýšila na univerzitu. Unicorn vysoká škola s oficiálním anglickým názvem, schváleným MŠMT, je Unicorn University. MM Průmyslové spektrum je první médium, kterému tuto informací dávám.“

Vladimír Kovář

www.unicorn.com

Reklama
Seriál
Firmy
Související články
Život podle profesora Kassaye

Profesor Štefan Kassay se řadí mezi klíčové osobnosti podnikatelského a vědeckého života, a to nikoliv pouze na Slovensku, ale i v okolních evropských zemích. Vyučil se jako soustružník a díky své neskonalé touze po poznání se vypracoval mezi evropskou elitu a nenašli byste zde jemu rovnému, který by dokázal v takové míře integrovat podnikatelské, ekonomické, vědecké, pedagogické a diplomatické znalosti, jako právě profesor Kassay. V oblasti vědy a vzdělávání vidí zásadní impuls pro rozvoj jednotlivce a společnosti a proto mj. založil svoji nadaci, která tyto kroky podporuje.

Od vydavatelství po startupy

Jiří Hlavenka není pro mnoho lidí neznámou osobností. Jde o člověka, který stál u zrodu vydavatelství i nakladatelství Computer Press a později i u prvního interaktivního webu o počítačích a počítačových technologiích, kde se neznalci mnohdy dozvěděli i odpověď na svou otázku. Jiří Hlavenka se ale v současné době věnuje investování do projektů, které mají smysl, a tak jeho jméno figuruje především u webu Kiwi.com, který vám najde - třeba i na poslední chvíli - nejlepší a nejlevnější letecké spojení kamkoli. Někdy může let po více "mezidestinacích" sice trvat déle, ale vždy se můžete spolehnout na to, že doletíte tam, kam jste si vysnili nebo kam potřebujete dolétnout.

Nebojte se výzev!

Tuto větu mi na konec rozhovoru řekl Ing. Radomír Zbožínek, člen představenstva Tajmac-ZPS, který se stále podílí na dění v mateřské firmě. Slovo "mateřská" pro pana Zbožínka platí dvojnásob, do firmy totiž nastoupil 1. listopadu 1972, takže zde "kroutí" již svou 46. sezonu. Tak akorát na to, aby jeho slova mohla posloužit i dalším lidem.

Související články
Lesk a bída českých obráběcích strojů

Česká republika, resp. tehdejší Československo, mělo bohatou historii ve výrobě obráběcích strojů. Kde v období největší slávy byli ve svých inovačních počinech současní světoví lídři, když např. kovosviťácký konstruktér Ladislav Borkovec se již v roce 1977 začal zaobírat myšlenkou multifunkčního soustružnicko-frézovacího stroje? Přes dřevěný kinematický model, který si vytvořil doma v dílně, vedla dlouhá cesta až k prototypu prezentovanému  na EMO v Paříži v roce 1980. Po vyrobení 45 strojů řady MCSY, které nenazval nikdo jinak než „Boháro“, byla z ekonomických důvodů a nedostupnosti kvalitní řídicí elektroniky bohužel výroba v tehdejším Kovosvitu ukončena. Dva bývalé kovosviťáky, srdcem i duší, Jiřího Mindla a Vladislava Čítka, jsem díky jejich letitým zkušenostem celoživotního zasvěcení oboru obráběcích strojů požádal o rozpravu nad současným stavem tuzemského oboru výrobních strojů a nad tím, jaké jsou jeho případné perspektivy.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
V on-line byznysu chybí lidská chemie

Online platforma se i díky pandemii koronaviru stala hitem posledních tří měsíců. Někteří podnikatelé dokonce tvrdí, že se velká část byznysu a obchodování přesune do online prostředí. Bude tento fenomén přetrvávat, změní se konečně české montovny na podniky s přidanou hodnotou, a proč by Čechům mohla i krize prospět? Na to jsme se zeptali ekonoma a člena Národní ekonomické rady vlády Lukáše Kovandy.

Nevyléčitelná nemoc českého průmyslu

V současnosti je realita České republiky, jako malé exportní země, která nemá mnoho domácích firem se svými vlastními finálními výrobky prodejnými do celého světa velmi nebezpečná, neboť zkrachují-li naši odběratelé, zkrachujeme s nimi. Jsme pouze zemí nádeníků a hrozí nám novodobé nevolnictví. Z pozice subdodavatele je dnešní výše přijímaného státního dluhu nesplatitelná.

Prognózovat vývoj ekonomiky by bylo jednodušší, kdyby šlo jen o ekonomiku, říká ekonom Miroslav Zámečník

Složitá geopolitická situace natolik ovlivňuje ekonomické světové dění, že s jistotou prognózovat vývoj české ekonomiky není jednoduché. Klasické spouštěče, které ohlašují krizi, nefungují. Kdo dnes v recesi uspěje, proč je ČR pořád pro zahraniční investory zajímavá a která firma se budoucnosti bát nemusí? To jsou témata, nad kterými redakce MM Průmyslového spektra diskutovala s hlavním analytikem České bankovní asociace Miroslavem Zámečníkem.

Jak budeme podnikat v roce 2017?

Bude světová, potažmo česká ekonomika navzdory turbulentním geopolitickým změnám a nejistým trhům dále růst? Obstojí český podnikatel v těžké světové konkurenci? Měl by přidat? A v čem? Jaké jsou trendy zdravého podnikání? Doplácejí ženy na genderové stereotypy? O tom všem a dalších aspektech světového a českého podnikání jsme si povídali s vedoucí partnerkou EY v České republice Magdalenou Souček.

Co zaměstnavatelé očekávají od příští vlády?

Svaz průmyslu a dopravy ČR v průběhu prázdninového období představil zástupcům všech politických stran (vyjma sociálním demokratům, kteří o to neprojevili zájem) prioritní oblasti pro podporu ekonomiky a životní úrovně, na které by se měla zaměřit budoucí vláda. Od ní mj. očekává, že připraví zemi k přechodu na nízkoemisní ekonomiku a dobře využije předsednictví v Radě Evropské unie. 

Průkopníci využití umělé inteligence v počítačové bezpečnosti

S Miroslavem Trnkou se známe dlouhou dobu – od dob Invexu, kde jeho přednášky v rámci akcí o počítačových virech a ochraně proti nim patřily vždy k těm nejlepším na této akci. Jeho vždy velmi pečlivě připravené příspěvky vedly k zamyšlení o problematice ochrany uživatelů proti napadení počítačů.

Ve svém životě bych nic neměnil

Tuto charakteristiku nám sdělil na závěr našeho rozhovoru Zdeněk Pelc, šéf GZ v Loděnicích, který je další osobností našeho seriálu podnikatelských příběhů. Byl dlouhá léta ředitelem Gramofonových závodů, po Sametové revoluci pak pokračoval jako ředitel společnosti GZ Media, které se roku 2007 stal většinovým vlastníkem.

Dělejte to, co chcete vy, a nenechte se řídit blbci!

Paní Markéta Šichtařová je ředitelkou společnosti Next Finance, ve které spolupracuje se svým mužem Vladimírem Pikorou, hlavním ekonomem Next Finance, například na tvorbě ucelených zpráv pro odběratele jejich denního zpravodajství.

Nastal čas očisty a posílení

V rámci našeho seriálu podnikatelských příběhů vám představujeme lidi s mozkem a srdcem na pravém místě, kteří celý svůj profesní život věnují tvorbě firemního ekosystému pro společenské uspokojení a profesní realizaci svých zaměstnanců podílející se na vzniku produktu, jež zajistí stabilitu a perspektivu pro další léta existence firmy. Tentokráte jsme hovořili s ing. Lubošem Švecem, který před 27 lety zprivatizoval tehdejší Teslu Vráble nedaleko slovenské Nitry, kde nyní naleznete špičkový strojírenský provoz.

Od konstrukce strojů po parkovací věže

Mezi starší generací strojařů pravděpodobně není nikoho, kdo by neznal původem škodováka Josefa Bernarda z Jičína. Tento strojírenský nadšenec příští rok oslaví své sedmdesátiny. Před třiceti lety po odchodu z místního Agrostroje položil základy společnosti Vapos, která dává perspektivní práci patnácti desítkám lidí z Jičína a blízkého okolí.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě

a mnoho dalších benefitů.

... již 25 let zkušeností s odbornou novinařinou

      Předplatit