Svět zpoza volantu zatraceně rychlého náklaďáku

Jeho nástupcem se stal synovec, Aleš Loprais, který nyní třímá v rukou volant hbitých nákladních aut. Společně pak způsobují křeč v rukou těm, kdo Alešovi i dalším českým účastníkům Dakaru drží palce. Naši jsou stále v koloně vozidel na Dakaru nepřehlédnutelní. Ale nedejte se zmást, tak snadné to není. Všechno řídí rozpočet, technika a technologie. Vydrží, či nevydrží? To je vždy na startu velká otázka.

Dakar se hodně změnil, ze závodu se stal nesmlouvavý zápas o přední příčky. Firemní týmy vydávají neskutečné peníze na to, aby právě jejich kamion obsadil první nebo alespoň přední příčku v cíli závodu. Je to drsný sport.

Vše je ale především o penězích, tvrdé přípravě, ladění, odříkání a snu být první. I o tom jsme sis naším nejznámějším kamionovým závodníkem, Alešem Lopraisem, mohli popovídat v otevřeném rozhovoru.

MM: Jak se změnil Dakar za dobu, kdy závodíte?

A. Loprais: Neuvěřitelně zrychlil a také výrazně podražil, především co se týká nákladů na techniku. Jelikož přišel „zelený downsizing“ objemů motorů, je vše náročnější převážně z hlediska přípravy a testování motorů, jelikož je třeba vykřesat 1 000koní z relativně malého objemu 13litrů, což s sebou nese zvýšené nároky na materiály, testování a finance.

MM: Lze srovnat Dakar v době, kdy jezdil váš strýc, Karel Loprais, s dneškem?

A. Loprais:  Srovnávat se dá vždy, náročnost je ale stále obrovská, nicméně časové rozdíly ve špičce jsou nyní doslova ve vteřinách a příchod dvou továrních týmů a jednoho polotovárního z toho dělají velikou výzvu současnosti.

MM: Díky vašemu strýci, Karlu Lopraisovi, můžeme hovořit o rodinném podnikání. Účastní se strýc ještě příprav vozu nebo vám nějak pomáhá ve vašem závodění i nadále? Jak?

A. Loprais:  My spolu se strejdou Karlem probíráme Dakar vždy, to ani jinak nejde, nejlépe při sklence dobrého vína. Spíše obecné věci, trasu, současné podmínky a jednotlivé změny. Jsou to vždy hezké dakarské debaty (smích).

MM: Jak ovlivňuje takzvaná týmová režie výsledek závodu? Je to čím dál tím horší, nebo je to – z vašeho pohledu – čím dál tím víc stejné?

A. Loprais:  Je to stále horší, někdy je mi z toho smutno, chce to vnitřní sílu a vydržet to. Týmová strategie Kamazu je neuvěřitelná a bohužel ze strany organizátorů soutěže není nikterak limitována.

MM: Jaké jsou vlastně vztahy mezi účastníky Dakaru? Dá se hovořit o nějakých přátelských vztazích, nebo tohle je „už dávno“ za námi?

A. Loprais:  Vztahy jsou korektní, některé i velmi přátelské, máme hodně kamarádů převážně mezi španělskými a francouzskými účastníky, výborně historicky vycházíme s Japonci, jejichž účast má podobnou dakarskou historii jako ta naše.

MM: A jaká je vlastně ekonomika Dakaru? Je možné dostat něco „ze zápisného“ zpět, nebo si každý jede na svoje triko od A až do Z?

A. Loprais:  Dakar je taková obchodní značka, že platíte za vše, a to doslova na každém kroku. Prizemoney za případné umístění vám nezaplatí ani palivo, natož třeba pneumatiky. Zájemců je stále hodně čili o klienty není nouze. Je to motoristický pojem, a navíc toho dokáže ve všech směrech skvěle využívat.

MM: Nedá nám nezeptat se na pozadí celé soutěže. Jednou jste řekl, že účast jednoho podpůrného vozu vyjde na milion. Je to pořád tak, nebo se situace už změnila? K lepšímu, či horšímu, co se týče financí?

A. Loprais:  Tato suma bude pouze za účast posádky, za milion jste schopni se na Dakar dostat maximálně v press car vozidle, které jede podél trati, respektive asistenční trasu mimo soutěž. Samotná účast v soutěži, a ještě ve vozidle nebo kamionu, který chce útočit v první desítce nebo pětce, je v řádech milionů až desítek milionů korun. Záleží na úrovni techniky, testování, přípravných soutěžích a servisním zázemí týmu.

MM: A jaká je účast vašeho týmu na Dakaru, kolik aut a lidí si s sebou vezete?

A. Loprais:  Letos jsme měli dva soutěžní kamiony, tři doprovodné kamiony, jeden osobní vůz, jeden press car, jeden trailer, 22 lidí, včetně fyzioterapeuta – a to jsme stále relativně malý tým.

MM: Logistiku přepravy na místo soutěže, tedy převoz kamionů, si řešíte sami, nebo to svěřujete nějaké specializované firmě?

A. Loprais:  Většinou sami s naším letitým partnerem, společností JAPO, a organizátorem soutěže ASO, který vypravuje hromadnou loď z jednoho z francouzských přístavů.

MM: Dá se vůbec říct, na kolik taková přeprava celé závodní smečky přijde?

A. Loprais:  Tak například z italského Janova do Spojených arabských emirátů, kam se chystáme letos na testy, se pohybuje okolo 300 tisíc korun plus k tomu další náklady na letenky, palivo, ubytování, transport do pouště, a ještě další náklady s tím vším související.

MM: Otázka na závěr tématu o Dakaru: Dají se Kamazy porazit?

A. Loprais:  Dají, je to těžké, ale v určité konstelaci a periodě to vesmír dovolí. Nám se to prozatím jako jediným podařilo na jejich domácí půdě přímo na Silk Way Rally, kterou sami pořádají. Ve finiši za námi stálo snad osm Kamazů. Věřím, že se nám to opět podaří i na Dakaru.

MM: Co vy osobně považujete za nejdůležitější změnu ve vybavení a konstrukci vozidel, která se odehrála v poslední době? Globálně a u vašeho týmu?

A. Loprais:  Automat, mají jej ze špičky dnes všichni, řadí v milisekundách. Je to až neuvěřitelné. Na druhou stranu já jsem pro klasiku, manuál. Je to těžší, fyzicky i jezdecky náročnější, musíte přemýšlet, jaký kvalt tam kdy správně v duně zařadit, nezapadnout, nespálit spojku. To vše je ale pryč, nicméně je to evoluce a my se musíme přizpůsobit, pokud chceme mít rychlost.

MM: Přešel jste od Tatry k Pragovce. Co bylo důvodem vašeho rozhodnutí?

A. Loprais:  Praga chtěla, my také, a tak jsme se domluvili.

MM: Jaký motor, s jakým výkonem a točivým momentem, používáte a proč?

A. Loprais:  Iveco C13 Cursor, právě dnes brzdíme nový kus s výkonem 1 000 koní a krouticím momentem 4 800 Nm.

MM: To je ale pořádná porce. A svůj vůz si stavíte sám s podporou firem? Čím vlastně firmy přispívají k tomu, abyste postavil pořádně ostrý kamion, schopný vítězit i v těch nejnáročnějších rallye?

A. Loprais:  Máme dlouholeté sponzory, ale i partnery v oblasti techniky, spolupracujeme i s VUT v Brně, Romanem Krestou a dalšími. Je to dlouhodobý proces postavený na velmi dobrých vzájemných vztazích.

MM: Využíváte ke stavbě standardní díly, nebo speciální? Kdo vám radí, že třeba tohle je lepší použít od téhle firmy a tohle zase od jiné? Je to jen vaše zkušenost, nebo zkušenost techniků týmu, kteří vůz staví? Či se firmy samy předhánějí v nabídkách, abyste použil právě tuto věc a právě od nich?

A. Loprais:  Snažíme se vycházet ze sériových náhradních dílů, ty následně upravovat, vylepšovat, vyztužovat, anebo případně i odlehčovat. O všech komponentech rozhoduje testování a samotný závod, což je rozhodující prověrka naprosto všeho.

MM: Je zcela jasné – a už jsme to nakousli, že rozpočet je důležitá a limitující věc. Dá se říct, kolik příprava a stavba závodního kamionu stojí?

A. Loprais:  Dříve stály stroje kolem 12 milionů, dnes se blížíme k částce 1 milion eur. Každé vozidlo se ne vždy podaří hned ze startu, je třeba jej řádně otestovat, a velmi často i následně upravit či přestavět. Záleží na tom, kam cílíte, zda „jen dojet“ Dakar, anebo atakovat přední příčky. V tom druhém případě částky astronomicky letí nahoru. Například jedno z našich nejslavnějších aut, Královna, má již čtvrtou verzi motoru a tři evoluce tlumičů. Motorsport je vývojová never ending story.

MM: Je jasné, že všechny náklady spojené se závodem nejsou v rukou samotného jezdce, jak pokrýváte náklady na stavbu, logistiku a účast? Jsou to jen sponzoři, kdo vám umožní vyjet do dun závodů?

A. Loprais:  Dlouholetí partneři, sponzoři, nebo třeba i reciproční partneři, kteří za svou práci či produkt nechtějí zaplatit, ale chtějí se prezentovat společně s námi na Dakaru a ukázat světu, co jejich výrobky a umění dokážou.

MM: A jak se shánějí? Máte už své jméno, dokázal jste, že jste špičkový jezdec, nabídky sponzorů se jen hrnou, nebo je to mravenčí práce, abyste dal dohromady finanční obnos potřebný pro účast na soutěžích?

A. Loprais:  Je to celoroční proces, v naší republice je Dakar velice známý, nicméně máme i zahraniční partnery, kteří nám pomáhají vše zrealizovat. Všem do posledního bych chtěl opět moc poděkovat, protože bez nich by to jednoduše nebylo vůbec možné. Jsou to většinou lidé a firmy, které mají k tomuto neskutečnému dakarskému dobrodružství určitý vztah.

MM: Vrátili bychom se ještě k finanční stránce podnikání. Je závodění v postaveném speciálu ekonomicky vůbec udržitelné? Existuje nějaký strop, kdy byste si musel říct, a dost, tohle už je za hranicí, dál nejdu?

A. Loprais:  Jelikož investice, náklady na techniku a testování, a startovní poplatky stále stoupají, obávám se, že do budoucna nebude Dakar vůbec pro týmy našeho typu. Nůžky se čím dál více rozevírají a defacto to ustojí pouze tovární týmy nebo extrémně bohaté týmy s vládní podporou, což vidíme převážně u Rusů, Bělorusů či jednotlivých jezdců z královských rodin arabského poloostrova nebo extovárních jezdců WRC či Formule 1, kterých stále přibývá.

MM: Do jaké míry jsou pro chod vaší stáje důležité doplňkové aktivity jako 69 Energy Drinks a e-shop s oblečením?

A. Loprais:  Je to aktivita, jejíž veškerý zisk jde opět do projektu Dakaru, a pomáhá tak s náročnou účastí. Na druhé straně nás také například Loprais Drink 69, vyvinutý pro řidiče, marketingově zviditelňuje a posouvá dále. Přece jen naše stimulační nápoje testujeme na nejnáročnější rallye maratonské soutěži světa.

MM: A dají se v souvislosti se závoděním – jedete několik závodů ročně – vysledovat roční náklady takového podnikání?

A. Loprais:  Defacto se jede to, na co máme, dříve jsme byli schopni absolvovat v jednom roce jak Dakar, tak Silk Way Rally, a ještě další soutěže. Nyní v rámci zvýšených nákladů spojených speciálně s vývojem motorů, automatem, elektronikou, covidem a omezenou možností testování a dodávek některých materiálů, plánujeme testování u nás v České republice, Polsku a na Slovensku. Následně podzim ve Spojených arabských emirátech na Abu Dhabi Desert Challenge a potom přesun na lednový Dakar 2022 v Saúdské Arábii. Je to letošní maximum, co se z hlediska finančních a časových možností – dá-li Bůh – dá zvládnout.

MM: Plánujete finance hodně dopředu?

A. Loprais:  Každým skončeným Dakarem začíná hned nový, prioritně řešíte repase a nové komponenty a možnosti dalších trénovacích podniků, rezervování výrobních kapacit, konstruktéry, a samozřejmě finance. Je to stále otevřené a partnery přirozeně pořád hledáme, jsme otevřeni všem a jsme vděční za jakoukoliv pomoc.

MM: V čem vidíte přínos Dakaru? Chápeme, že radost z vítězství je třešničkou na dortu, ale abyste mohl vyhrát, musíte nejprve vydělat, aby celá tato „mašinerie“ mohla vůbec vyrazit…

A. Loprais:  Je to výjimečný svět, ve kterém se potkává neuvěřitelná ekipa lidí z řad současného nebo historického motorsportu. Od jezdců F1, WRC, Rally crossu až po ty, kteří jsou čistě a jen dakaristy do morku kostí. Je to mix amatérů, snílků až po profesionální jezdce a továrny. Takto barevný Dakar dnes je. Dakar je neuvěřitelná výzva, která se nedá popsat, ale musí se zažít.

MM: Měl covid nějaký velký vliv na rozpočet vašeho týmu?

A. Loprais:  Ano, prodražení určitých materiálů, nedostupnost některých dílů, omezení možnosti testování a soutěžení, ale Dakary jsme během covidu zvládli dva, což je veliký úspěch, a to ještě s umístěním v první pětce. Ve finále velmi slušné, i když jsme jako správní soutěžáci chtěli víc (úsměv).

MM: Zrajete. Loni jste oslavil čtyřicítku. Přemýšlíte o nějaké generační výměně? Že třeba pověsíte aktivní závodění na hřebík a budete se věnovat například řízení závodní stáje a volant předáte někomu jinému? Uvažoval jste o tom už někdy, nebo je to ještě pro vás příliš vzdálené?

A. Loprais:  Přemýšlím o tom velmi často, zatím bez konkrétního výsledku, na druhou stranu mám stále pro Dakar optimální věk a zkušenosti (smích).

MM: Co považujete osobně za největšího nepřítele podnikání ve vašem oboru?

A. Loprais:  Pravidla Dakaru, které jdou na ruku pouze továrním týmům nebo bohatým majitelům týmů s neomezeným rozpočtem, pro něž platí zcela jiná pravidla.

MM: A co byste vzkázal těm, kteří by rádi vyzkoušeli povolání závodníka?

A. Loprais:  Jeďte s pokorou – dokud nejste v cíli, neslavte – vnitřně si to užijte a z neúspěchu se netrapte, Dakar je maraton a v další etapě nebo ročníku může být vše úplně jinak (smích).

MM: Děkujeme za rozhovor.