Témata
Foto: archiv P. Janečka

Pavel Janeček působí v energetice celý svůj profesní život. S redakcí MM Průmyslového spektra se podělil o své dlouholeté zkušenosti z plynárenského byznysu a o názory na řešení energetické krize v České republice. Navrhuje konkrétní východiska a apeluje na rychlé jednání české vlády.

Tento článek je součástí seriálu:
Otevírací rozhovory vydání
Díly
Iva Ruskovská

Stála u zrodu PR v ČR. Od 90. let se této problematice aktivně věnovala jako odborný konzultant nebo tiskový mluvčí v komerční a státní sféře. Mimo jiné vedla první tisková centra v období povodní v ČR nebo působila jako tisková mluvčí a vedoucí oddělení PR a marketingu ÚVN Praha. V současné době se věnuje copywritingu.
Vystudovala sociologii a aplikovanou psychologii na FF UP Olomouc, kde také dokončila doktorské studium. Dlouhodobě se věnuje problematice sebereflexe a efektivní komunikace. V této oblasti absolvovala studium na FF UK Praha a řadu certifikovaných kurzů v zahraničí.

Reklama

MM: Podle údajů Českého statistického úřadu se loni dovezl zemní plyn v hodnotě zhruba 76 miliard korun, z toho bylo 81 % z Ruska a 18 % z Německa. To přitom těží jen minimální objemy plynu, muselo se tedy jednat o reexport dodávek z jiných zemí? Není mi úplně jasné, odkud nakoupený plyn pro české firmy a spotřebitele pochází. Můžete mi rozklíčovat, jaká je aktuální situace v oblasti nákupu plynu? Kdo je největším exportérem plynu a kdo drží zásadní kartu dodávek pro evropské země?

P. Janeček: Citujete ČSÚ, který uvádí, že 81 % plynu do ČR bylo dovezeno z Ruska. Musím tuto informaci opravit, do ČR bylo dovezeno z Ruska 99 %, jedno procento je vlastní těžba Moravských naftových dolů. Německo pro nás žádný plyn netěží. Pokud se jedná o fyzickou dodávku ruského plynu, tak jeden kanál vede přes Slovensko a jeden přes Německo. Plynovod Gazela se táhne přes naše území a je napojen na Nord Stream 1, který má přepravní kapacitu 55 miliard kubíků ročně. Dále je zde plynovod Bratrství, který má kapacitu 130 milionů kubíků denně, ale běžně jím denně proteče 90 milionů kubíků. Bratrství zásobuje mimo jiné i Rakousko a Itálii. Jinými slovy, do České republiky je fyzicky dodáván jen ruský plyn, žádný jiný.

Pavel Janeček vystudoval Fakultu elektrotechnickou ČVUT v Praze, absolvoval mnoho odborných praxí a zahraničních pobytů v oblasti plynárenství. Aktuálně pracuje pro společnost Karma Český Brod. Dříve pracoval jako obchodní a marketingový ředitel různých společností, poradce pro firmy Feg Maďarsko, Pergo Švédsko a Explorer Capital Investments, NY a jako předseda představenstva Pražské plynárenské. Patří mezi odborníky v oblasti energetiky a plynárenství. V poslední době je často oslovovanou osobou k tématům souvisejícím s problematikou cen energií, je autorem mnoha článků souvisejících se současnou krizí v tomto oboru. Ve volném čase se věnuje hudbě, tenisu, lyžování, myslivosti a cestování. (Foto: archiv P. Janečka)

A kdo je klíčovým hráčem? Německo drží zásadní kartu a je z velké části odpovědné za tento krizový stav. Německý odběratel kupuje od Gazpromu plyn za cca šest korun za kubík plynu, do ČR prodává za 80 Kč (začátkem září, pozn. redakce). Německá společnost Uniper je největším dovozcem ruského zemního plynu do Německa. Ta také prodává plyn do ČR. Při české roční spotřebě 9 miliard kubíků plynu a současných cenách plynu, které se aktuálně na trhu pohybují okolo 80 Kč za kubický metr, ČR přeplácí Uniperu až o cca 500 miliard.

MM: V únoru 2022 jste se pro média vyjádřil, že vláda musí být v současné energetické krizi daleko aktivnější, například tlačit na dlouhodobé smlouvy s Gazpromem, odkoupení zásobníků plynu, a hlavně na fixaci cen energií. Je srpen 2022 – cena plynu pro evropský trh klesla, ČR získala od Nizozemska kapacitu v terminálech na zkapalněný plyn, dividendy ČEZ prý letos a příští rok půjdou na snížení cen energií, od podzimu by mohla platit mimořádná daň pro energetické firmy, vláda zvažuje také zdanění zisků bank. Domníváte se, že takový výčet už by mohl přispět ke zlepšení situace?

P. Janeček: Výčet, který prezentujete, vláda představuje jako svá řešení. Myslím, že opak je pravdou a mnoho věcí nedokáže a nemůže ovlivnit. Vláda říká, že zajištuje plyn přes rezervovanou kapacitu plovoucího terminálu z Holandska. Fakticky však tuto kapacitu zajistil ČEZ. Jediné, co se podařilo, je dodávka 240 milionů kubíků plynu do státních hmotných rezerv (SHR). To je jediná zásoba, kterou na konci srpna 2022 máme k dispozici. V České republice je devět zásobníků, z toho osm komerčních a jeden takzvaně rychlý, který je u Příbrami a měl by sloužit pro Prahu. Stát má malou pravomoc, jelikož ostatní plyn, který se plní do těchto komerčních zásobníků, je nakoupen obchodníky, kteří obchodují na území ČR. Jeden z nich je vlastněn MND a Gazpromem. Dalších šest zásobníků vlastní německá společnost RWE. Současná naplněnost osmi komerčních zásobníků je 80 %. Fakticky může tedy vláda disponovat s 240 miliony kubíků, které jsou uloženy v SHR. V zimě je denní spotřeba v ČR 50 milionů kubíků. Vláda zatím ovládá plyn na úrovni pětidenní spotřeby. Ta by circa pokryla kritickou infrastrukturu nebo další nutné provozy k bezprostřednímu fungování státu. Vše ostatní patří obchodníkům. Nejsem právník, ale dle mého názoru má stát k těmto zásobám minimální možnost přístupu. Dovedete si představit, kdyby došlo k zastropování cen energií, že by se tito obchodníci zdráhali prodat plyn do zahraničí za úplně jiné a vyšší ceny? Vláda tvrdí, že má legislativní nástroje, jak tyto zásobníky čerpat ve prospěch českého obyvatelstva. Pan generální ředitel společnosti RWE, která tyto zásobníky vlastní, říká, že legální zamezení a důvod, aby obchodníci vyvezli plyn do jiných zemí EU, není. Domnívám se, že možné by to bylo pouze v nouzovém stavu. Je otázkou, zda by stačilo vyhlášení nouzového stavu, nebo by musel být vyhlášen stav válečný.

Vždy jsem tvrdil, že energetika a plynárenství jsou pro stát strategickou záležitostí. Plyn je důležitá a rozhodující komodita, není to spotřební zboží. Se vstupem do EU jsme se začali tvářit, že se jedná o zboží jako každé jiné. Dnes vidíme, že nejedná.

Reklama
Reklama

Co se týká sektorové daně, jsem jejím zásadním odpůrcem. Nedovedu si představit, že budeme zdaňovat energetiku nebo banky. Jsou úplně jiné techniky, jak postupovat. Například v ČEZu by mohlo dojít k navýšení dividendy. Proč čekat až do příštího roku? Podle českého zákona můžete svolat valnou hromadu společnosti za 40 dní a okamžitě situaci řešit. ČEZ má podle účetních dokladů nerozdělenou dividendu 150 miliard korun. Nevidím důvod, proč tento nerozdělený zisk během dvou měsíců nevyužít. Dalším krokem je vykoupení akcionářské minority. Myslím, že do tohoto okamžiku s minoritou nikdo vážně nejednal. Akcie ČEZ mají dnes cenu 1 000 korun za akcii. Pokud by se vykupovalo 30 % vlastněných akcionářskou minoritou, tak by cena byla 300 miliard. Přeplacení v cenách elektrické energie je 700 miliard ročně při cenách, o kterých jsem již hovořil. ČEZ za zcela nestandardních podmínek obdržel od státu 74miliardovou půjčku na podporu exportu, vývozu elektrické energie z ČR. Nepochopitelná věc. Stačí se podívat a analyzovat energetickou situaci v Evropě – například Francie, která je největší exportní energetickou zemí v EU, je delší dobu deficitní, takže evidentně bude nedostatek elektrické energie. Myslím, že by bylo jednoduché říci ČEZu – pokud nemáte přes svůj gigantický cash-flow dostatek peněz na podporu exportu, tak nebudeme obchodovat přes burzu. To je legitimní řešení, které by musel akceptovat i minoritní vlastník. Nic z toho, co jmenujete ve své otázce, se neděje. Vše je jen na papíře.

15 % elektrické energie vyrobené v ČR se exportuje. „Elektrickou energii obchodujeme přes lipskou burzu. Ke snížení cen elektrické energie bychom měli obchodovat na této burze pouze přebytky elektrické energie, které nejsou zobchodovány na území ČR,“ navrhuje Pavel Janeček. (Graf zdroj: www.kurzy.cz)

MM: Tvrdíte, že vláda nekoná. Jaké kroky, mimo již zmiňované, byste navrhoval? Existují nějaká okamžitá zásadní řešení?

P. Janeček: Plyn i elektřina mají určitá jednotlivá specifická řešení. Náš stát se v podstatě chová jako 17. spolková země Německa. Jak všichni víme, cena elektrické energie je dlouhodobě odvozována od ceny plynu. Elektrickou energii obchodujeme přes lipskou burzu. Co by vláda tedy měla dělat, aby snížila ceny elektrické energie? Především na zmíněné burze obchodovat pouze přebytky elektrické energie, které nejsou zobchodovány na území ČR. Ta vyrábí elektrickou energii, kdy 15 % vyrobené v ČR se exportuje. Proč by ČEZ nemohl prodávat vlastním obchodníkům za ceny stanovené mimo vliv EEX (EEX Group je globální komoditní burza, která sídlí v německém Lipsku). Když byl na návštěvě ČR ministr pro hospodářství a ochranu klimatu a vicekancléř Spolkové republiky Německo pan Habeck, obdržel dotaz – Česká republika vyváží do Německa denně cca 2 000 MWh energie, co kdybychom vám již nedodávali? Pan Habeck odvětil, že to není pro německé hospodářství až tak důležité, jelikož Němci budou masivně investovat do stavby obnovitelných zdrojů a 2 000 MWh z ČR je nezachrání. Přesto, pan Habeck dodal, že by českým partnerům tento krok nedoporučil, jelikož by to znejistilo jednotný energetický trh, a dále doporučuje nakupovat přes lipskou burzu. Já se ptám – my nakupujeme přes lipskou burzu 1 MWh za 500 eur, ale ve stejném evropském prostoru platí jiné země daleko méně. Proč bychom měli platit trojnásobek nebo více ceny? Argumenty typu, když nebudeme obchodovat na lipské burze, Němci nám nedodají plyn, nejsou na místě. Na začátku rozhovoru jsme si řekli, že Němci žádný plyn netěží. Ptám se – proč nemáme dlouhodobý kontrakt s Gazpromem?

Domnívám se, že ceny energií jsou již za hranou. Vloni na začátku června byla cena plynu 161 eur za MWh. To byl silný signál, že se na trhu energií něco dramatického děje. I laikovi přijde zvláštní, že letní ceny plynu jsou vyšší, než byly v zimě,“ říká k vývoji cen plynu Pavel Janeček. (Graf zdroj: www.kurzy.cz)

Jaké je řešení? Vyšleme lidi, kteří jsou schopni kontrakt dojednat. Bulharsko v červenci začalo vyjednávat o dlouhodobém kontraktu s Gazpromem. Bulhaři to umí a my ne? Maďarský ministr zahraničí vycestoval a získal od Gazpromu jednu miliardu kubíků plynu navíc. Neznám politické konsekvence, a situace je natolik vážná a ceny tak vysoké, že bychom měli zvážit, co je pro nás důležité.

MM: Vrátím se ještě k nákupu plynu pro českého zákazníka. Vy jste se dále vyjádřil, že plyn je v ČR drahý, protože není nakupován na základě dlouhodobých kontraktů, jako téměř v jediné zemi v Evropě. Z logiky věci, takové dlouhodobé kontrakty se neuzavírají ze dne na den a obvykle na začátku myšlenky takového kontraktu nebyla z různých důvodů vůle, podmínky, prostor pro vyjednávání apod. Vy se pohybujete v energetickém průmyslu celý svůj profesní život, můžete přiblížit vývoj, který předcházel současné české energetické situaci?

P. Janeček: Jak jsem již uvedl, ČR jako jediná země v Evropě nemá uzavřený dlouhodobý kontrakt s žádným dodavatelem plynu. To je velmi špatná pozice, ve které se nacházíme již od roku 2017. Navíc v roce 2006 došlo k tzv. unbundlingu, což byl krok EU, který oddělil dopravní cesty od komodity. Této situaci však předcházely, pro mne zcela nepochopitelné, kroky tehdejších vládních reprezentací. V letech 2001 a 2002 došlo k privatizaci českého plynárenství a tehdejší Transgas byl prodán německému RWE. Stát si ponechal tzv. zlatou akcii. Na základě jejího vlastnictví jsme měli přednost ovlivnit základní a zásadní aspekty plynové politiky ČR. To však netrvalo dlouho a katastrofa přišla v podobě prodeje této zlaté akcie. Stát tak přišel o možnost cenového a bezpečnostního rozhodování. A tato situace trvá dodnes.

Trh fungoval velmi dobře cca do roku 2021. Plynu bylo dostatek. Burza fungovala a dodávky plynu běžely i nad dlouhodobé kontrakty. Ale pouze do času. Absence dlouhodobého kontraktu s přímým dodavatelem plynu se nevyplatila. Situaci, že je nutné dlouhodobé kontrakty uzavírat nebo si je dále držet, umocnilo rozhodnutí soudu, kdy německý RWE, jako nabyvatel dlouhodobých kontraktů v ČR, vyhrál nad Gazpromem. Podle verdiktu arbitráže ve Vídni musel Gazprom vrátit 3,5 mld. amerických dolarů, protože RWE bylo nuceno nakupovat plyn za nevýhodných podmínek dlouhodobého kontraktu. Toto rozhodnutí se nám nyní vrací v podobě velmi vysokých cen plynu.

Reklama

MM: V březnu 2022 přijala Evropská komise tzv. Dočasný krizový rámec, který členským státům umožňuje poskytnout zasaženým podnikům státní podporu ke zmírnění negativních ekonomických dopadů, včetně zvýšených nákladů na energie. Na konci července také došlo k dohodě členských států EU. Energetičtí ministři Unie se domluvili, že jednotlivé státy uspoří do konce roku dalších 15 % plynové spotřeby a slíbili si vzájemnou solidaritu při rozdělování snížených dodávek. Podle nových pravidel se také zařízení pro skladování plynu stanou kritickou infrastrukturou. Probíhají jednání o společném unijním zastropování cen energií. Jak vnímáte kroky EU?

P. Janeček: Energetická politika EU je přeregulovaná. EU nás svými nařízeními nutí ke specifickému energetickému mixu. Z toho vznikají pokřivené prostředí s vysokými cenami a likvidační ceny energií pro české spotřebitele a firmy, včetně dalších firem na území ČR. Domnívám se, že v této problematice by měl mít každý stát privilegium a mohl si zvolit svoji cestu.

Systém emisních povolenek je totální nepřístojnost. Jestliže někdo říká, že bylo jejich zavedení motivováno dobrými úmysly, tak já si to nemyslím. Považuji je za dodatečné zdanění s tím, že výnos je přímým příjmem EU. Pokud by systém emisních povolenek byl veden dobrými úmysly, nikdy by nemohly být cílem investičního nákupu čínských a dalších investičních fondů.

Společný nákup plynu proklamovaný EU? Dovedete si představit, že Německo, Rakousko a další země se dobrovolně vzdají svých dlouhodobě uzavřených kontraktů, z nichž některé jsou podepsány až do roku 2030, a i déle, a umožní ČR participovat na jejich nadstandardně dobrých podmínkách?

Co se týče podpory EU realizace obnovitelných zdrojů, to je dobrý krok, samozřejmě souhlasím, obnovitelné zdroje by měly existovat a fungovat. Jsou to špičkové technologie a osobně se přikláním k fotovoltaickým systémům.

MM: Zdá se, že éra levného plynu skončila. Dokonce se zdá, že i éra plynu bude končit. Možná, jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré – jednotlivé země byly nuceny se daleko více a rychleji zamýšlet, jak a lépe postavit energetický mix. EU zjistila, že bez vzájemné soudržnosti se asi neobejde, řešení klimatických změn se pravděpodobně trochu oddálí, přesto, využívání obnovitelných a alternativních zdrojů se zdá být nevyhnutelným faktem a realitou jak v našem běžném životě, tak i v průmyslu. Možná nás to všechny trochu zastaví a nechá zamyslet nad zjevnou spotřebou, a v konečném důsledku nás to posune kupředu?

P. Janeček: Na tuto problematiku mám odlišný názor. Domnívám se, že ceny energií jsou již za hranou a do budoucna mohou být zdrojem obrovských problémů, a to si určitě nikdo z nás nepřeje. Vloni na začátku června byla cena plynu 161 eur za MWh. To byl silný signál, že se na trhu energií něco dramatického děje. I laikovi přijde zvláštní, že letní ceny plynu jsou vyšší v létě než ceny plynu v zimě. Zde bych se přimlouval za nutnost mít na svých místech opravdové odborníky, kteří by takové signály vnímali a chápali jednotlivé konsekvence.

Vysokými cenami energií budou trpět nejvíce ohrožené skupiny – staří lidé a mladé rodiny s dětmi. Lidé jsou psychicky unavení i situací kolem covidu. Pokud skončí některé firmy, dojde nejen k propouštění, ale i do státní pokladny, která je již dost vyčerpaná, nebude mít kdo přispívat, a postarat se tak o nejohroženější skupinu obyvatelstva. Pozice plynu je v energetickém mixu nezastupitelná. Energetickou situaci je nutné rychle a razantně řešit, pokud možno s chladnou hlavou a s ohledem na dlouhodobou udržitelnost. Přeji si, aby krize skončila co nejdříve, za cenu co nejmenších obětí.

MM: Děkuji vám za rozhovor.

Vydání #10
Kód článku: 221017
Datum: 27. 09. 2022
Rubrika: Redakce / Rozhovor
Seriál
Firmy
Související články
Fórum výrobních manažerů

Silné rozkolísání cen energetických a materiálových vstupů stále není ustáleno, a bohužel se nezdá, že by tomu tak mělo v blízké budoucnosti být. Jak se vám daří tato skutečnost ve střednědobém výhledu promítat do stability vaší firmy? Byli jste již nuceni tento fakt zohlednit do cen vašich produktů? Spatřujete zde určitou nápomocnou roli státu?

MM Podcast: Glosa - Hra o energii o třech dějstvích

Mysleme na to, že Evropa je nyní blíže okamžiku bodu zvratu, protože již několik let trvající trend postupného poklesu konkurenceschopnosti tohoto regionu se dostane do ještě strmější trajektorie. Toto obrovské riziko zde reálně hrozí, a pokud na něj nebudeme reagovat a věnovat se jeho řešení, hrozí nám obrovské sociální problémy, které jsme zde za posledních několik desetiletí neřešili. A válka na Ukrajině, která není jeho prvotní příčinou, tento trend dále eskaluje.

Jak vést firmu k prosperitě ve složité době, část 7: Ekonomika a controlling

Společně s Českou asociací interim managementu připravujeme v průběhu celého roku sérii 10 podcastů, do kterých si renomovaný krizový manažer Petr Karásek jako své hosty zve kolegy ze společných projektů. V úvodním rozhovoru s ním novinářka a tisková mluvčí Jana Dronská hovořila o smyslu podnikání a strategii firmy. Ve druhé a třetí části společně s pozvanými hosty diskutovali o vzniku nových produktů a zavádění inovací do praxe, čtvrtá část byla věnována aspektu obchodování a péče o zákazníka, pátá pak plánování a průchodu zakázky firmou a šestá část nákupu a logistice. Dnes se zaměříme na oblast ekonomiky.

Související články
Deset zastavení s JK: 3P - Pozoruj/Pochop/Podnikej

Série 10 rozhovorů s legendou inovační sféry Jánem Košturiakem je retrospektivou dílčích milníků, které jej na jeho osobní a profesní cestě potkaly a umožnily mu realizovat jeho sny, touhy a přání. Nahlížejme postupně do minulosti a hledejme společně okamžiky, které vytvářely Jánovu budoucnost a umožňovaly mu vidět za horizont zřetelněji než nám ostatním.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Jsem optimista, letos se přikláním k mírnému růstu

Evropa, včetně České republiky, se potýká s ekonomickými problémy. České firmy a domácnosti bojují s téměř 20% inflací, vysokými cenami energií a zdražování nemá konce. Růst hrubého domácího produktu má na letošní i příští rok klesající tendenci a oživení se jeví v nedohlednu. Přesto, ekonom Petr Zahradník hlubokou recesi v 2. pololetí 2022 neočekává. Doufá, že na konci roku budeme aspoň mírně růst, a máme příležitosti se z recese proinvestovat.

Deset zastavení s JK: Obnova Slovenska

Série 10 rozhovorů s legendou inovační sféry Jánem Košturiakem je retrospektivou dílčích milníků, které jej na jeho osobní a profesní cestě potkaly a umožnily mu realizovat jeho sny, touhy a přání. Nahlížejme postupně do minulosti a hledejme společně okamžiky, které vytvářely Jánovu budoucnost a umožňovaly mu vidět za horizont zřetelněji než nám ostatním.

Deset zastavení s JK: Síťování

Série 10 rozhovorů s legendou inovační sféry Jánem Košturiakem je retrospektivou dílčích milníků, které jej na jeho osobní a profesní cestě potkaly a umožnily mu realizovat jeho sny, touhy a přání. Nahlížejme postupně do minulosti a hledejme společně okamžiky, které vytvářely Jánovu budoucnost a umožňovaly mu vidět za horizont zřetelněji než nám ostatním.

Byznys je o přidané hodnotě

Česká ekonomika dlouhodobě vykazuje nerovnovážný stav. Budoucnost montoven, a to i úspěšných, nemá z dlouhodobého hlediska perspektivu. Pokud nezvýšíme konkurenceschopnost našich produktů, více se nezačleníme do ekonomiky eurozóny a pokud bude ČNB dále diktovat českému trhu, problémy budou podle kybernetika, podnikatele a manažera Libora Witasska přetrvávat.

Pravděpodobně jsme na prahu stagflace

Český export tvoří 80 % HDP a polovina všech tuzemských zaměstnanců působí v oblastech propojených s exportem. Jaká je současná situace u českých výrobců a exportérů? Jsou kroky ČNB pro ně přijatelné? Vyřeší migrační vlna situaci na českém trhu práce, a proč musí byznys počítat s politikou více než kdy jindy? Redakce MM Průmyslového spektra tentokrát diskutovala s místopředsedou Asociace exportérů České republiky Ing. Otto Daňkem.

Role technické univerzity
v udržitelné společnosti:
Prof. Ľubomír Šooš, STU v Bratislavě

Smyslem série této řady podcastů je představit současnou roli univerzity a hledat její skutečné postavení a poslání ve vztahu k vývoji konkurenceschopnosti tuzemské ekonomiky a společnosti jako takové. Hovoříme s rektory a děkany technických univerzit a fakult, kteří dávají nahlédnout do své denní operativy, o dílčí realizaci dlouhodobé strategie a jejich pohledu na ukotvení vzdělávací instituce ve společnosti. V tomto díle je naším hostem profesor Ľubomír Šooš, děkan Strojnické fakulty Slovenské technické univerzity v Bratislavě.

Trnitá cesta české vědy a výzkumu

Třicet let je diskutovaným tématem propojení české vědy a výzkumu s průmyslem. Podařilo se konečně v této oblasti učinit pokroky? Proč se čeští vědci nehrnou do tuzemských firem a proč české školství negeneruje kreativní osobnosti? K diskuzi o těchto otázkách jsme pozvali docenta Jiřího Krechla, který se problematice výzkumu a vývoje dlouhodobě věnuje.

Smysl a úspěch podnikání

Český podnikatel Leon Jakimič věří, že pokud byznysmen dobře chápe smysl svého podnikání a obklopí se kvalitními lidmi, tak se úspěch dostaví. O hodnotách, budování a vedení globální firmy, která si umí najít koncového zákazníka po celém světě, je rozhovor se zakladatelem nadnárodní společnosti Lasvit.

Role technické univerzity v udržitelné společnosti, Doc. Milan Edl, ZČU v Plzni

Smyslem této série podcastů je představit současnou roli univerzity a hledat její skutečné postavení a poslání ve vztahu k vývoji konkurenceschopnosti tuzemské ekonomiky a společnosti jako takové. Hovoříme s rektory a děkany technických univerzit a fakult o jejich denní operativě, o realizaci dlouhodobé strategie, jejich pohledu na ukotvení vzdělávací instituce ve společnosti a dalších tématech. Tentokráte jsme o rozhovor požádali docenta Milana Edla, děkana Fakulty strojní Západočeské univerzity v Plzni.

Reformy nestačí. Je nutná transformace

Je současná ekonomická krize příležitostí k progresu národního hospodářství? Bude avizovaná 7% inflace v tomto roce velkou hrozbou? Proč by se čísla měření životní úrovně ČR neměla srovnávat s některými státy EU? Je iniciativa českých podnikatelů k druhé transformaci české ekonomiky oprávněným voláním po změnách? Na tyto a další otázky odpovídala v rozhovoru pro MM Průmyslové spektrum hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě

a mnoho dalších benefitů.

... již 25 let zkušeností s odbornou novinařinou

      Předplatit