Současné ceny energií jsou pro firmy likvidační

MM: Podle údajů Českého statistického úřadu se loni dovezl zemní plyn v hodnotě zhruba 76 miliard korun, z toho bylo 81 % z Ruska a 18 % z Německa. To přitom těží jen minimální objemy plynu, muselo se tedy jednat o reexport dodávek z jiných zemí? Není mi úplně jasné, odkud nakoupený plyn pro české firmy a spotřebitele pochází. Můžete mi rozklíčovat, jaká je aktuální situace v oblasti nákupu plynu? Kdo je největším exportérem plynu a kdo drží zásadní kartu dodávek pro evropské země?

P. Janeček: Citujete ČSÚ, který uvádí, že 81 % plynu do ČR bylo dovezeno z Ruska. Musím tuto informaci opravit, do ČR bylo dovezeno z Ruska 99 %, jedno procento je vlastní těžba Moravských naftových dolů. Německo pro nás žádný plyn netěží. Pokud se jedná o fyzickou dodávku ruského plynu, tak jeden kanál vede přes Slovensko a jeden přes Německo. Plynovod Gazela se táhne přes naše území a je napojen na Nord Stream 1, který má přepravní kapacitu 55 miliard kubíků ročně. Dále je zde plynovod Bratrství, který má kapacitu 130 milionů kubíků denně, ale běžně jím denně proteče 90 milionů kubíků. Bratrství zásobuje mimo jiné i Rakousko a Itálii. Jinými slovy, do České republiky je fyzicky dodáván jen ruský plyn, žádný jiný.

A kdo je klíčovým hráčem? Německo drží zásadní kartu a je z velké části odpovědné za tento krizový stav. Německý odběratel kupuje od Gazpromu plyn za cca šest korun za kubík plynu, do ČR prodává za 80 Kč (začátkem září, pozn. redakce). Německá společnost Uniper je největším dovozcem ruského zemního plynu do Německa. Ta také prodává plyn do ČR. Při české roční spotřebě 9 miliard kubíků plynu a současných cenách plynu, které se aktuálně na trhu pohybují okolo 80 Kč za kubický metr, ČR přeplácí Uniperu až o cca 500 miliard.

MM: V únoru 2022 jste se pro média vyjádřil, že vláda musí být v současné energetické krizi daleko aktivnější, například tlačit na dlouhodobé smlouvy s Gazpromem, odkoupení zásobníků plynu, a hlavně na fixaci cen energií. Je srpen 2022 – cena plynu pro evropský trh klesla, ČR získala od Nizozemska kapacitu v terminálech na zkapalněný plyn, dividendy ČEZ prý letos a příští rok půjdou na snížení cen energií, od podzimu by mohla platit mimořádná daň pro energetické firmy, vláda zvažuje také zdanění zisků bank. Domníváte se, že takový výčet už by mohl přispět ke zlepšení situace?

P. Janeček: Výčet, který prezentujete, vláda představuje jako svá řešení. Myslím, že opak je pravdou a mnoho věcí nedokáže a nemůže ovlivnit. Vláda říká, že zajištuje plyn přes rezervovanou kapacitu plovoucího terminálu z Holandska. Fakticky však tuto kapacitu zajistil ČEZ. Jediné, co se podařilo, je dodávka 240 milionů kubíků plynu do státních hmotných rezerv (SHR). To je jediná zásoba, kterou na konci srpna 2022 máme k dispozici. V České republice je devět zásobníků, z toho osm komerčních a jeden takzvaně rychlý, který je u Příbrami a měl by sloužit pro Prahu. Stát má malou pravomoc, jelikož ostatní plyn, který se plní do těchto komerčních zásobníků, je nakoupen obchodníky, kteří obchodují na území ČR. Jeden z nich je vlastněn MND a Gazpromem. Dalších šest zásobníků vlastní německá společnost RWE. Současná naplněnost osmi komerčních zásobníků je 80 %. Fakticky může tedy vláda disponovat s 240 miliony kubíků, které jsou uloženy v SHR. V zimě je denní spotřeba v ČR 50 milionů kubíků. Vláda zatím ovládá plyn na úrovni pětidenní spotřeby. Ta by circa pokryla kritickou infrastrukturu nebo další nutné provozy k bezprostřednímu fungování státu. Vše ostatní patří obchodníkům. Nejsem právník, ale dle mého názoru má stát k těmto zásobám minimální možnost přístupu. Dovedete si představit, kdyby došlo k zastropování cen energií, že by se tito obchodníci zdráhali prodat plyn do zahraničí za úplně jiné a vyšší ceny? Vláda tvrdí, že má legislativní nástroje, jak tyto zásobníky čerpat ve prospěch českého obyvatelstva. Pan generální ředitel společnosti RWE, která tyto zásobníky vlastní, říká, že legální zamezení a důvod, aby obchodníci vyvezli plyn do jiných zemí EU, není. Domnívám se, že možné by to bylo pouze v nouzovém stavu. Je otázkou, zda by stačilo vyhlášení nouzového stavu, nebo by musel být vyhlášen stav válečný.

Vždy jsem tvrdil, že energetika a plynárenství jsou pro stát strategickou záležitostí. Plyn je důležitá a rozhodující komodita, není to spotřební zboží. Se vstupem do EU jsme se začali tvářit, že se jedná o zboží jako každé jiné. Dnes vidíme, že nejedná.

Co se týká sektorové daně, jsem jejím zásadním odpůrcem. Nedovedu si představit, že budeme zdaňovat energetiku nebo banky. Jsou úplně jiné techniky, jak postupovat. Například v ČEZu by mohlo dojít k navýšení dividendy. Proč čekat až do příštího roku? Podle českého zákona můžete svolat valnou hromadu společnosti za 40 dní a okamžitě situaci řešit. ČEZ má podle účetních dokladů nerozdělenou dividendu 150 miliard korun. Nevidím důvod, proč tento nerozdělený zisk během dvou měsíců nevyužít. Dalším krokem je vykoupení akcionářské minority. Myslím, že do tohoto okamžiku s minoritou nikdo vážně nejednal. Akcie ČEZ mají dnes cenu 1 000 korun za akcii. Pokud by se vykupovalo 30 % vlastněných akcionářskou minoritou, tak by cena byla 300 miliard. Přeplacení v cenách elektrické energie je 700 miliard ročně při cenách, o kterých jsem již hovořil. ČEZ za zcela nestandardních podmínek obdržel od státu 74miliardovou půjčku na podporu exportu, vývozu elektrické energie z ČR. Nepochopitelná věc. Stačí se podívat a analyzovat energetickou situaci v Evropě – například Francie, která je největší exportní energetickou zemí v EU, je delší dobu deficitní, takže evidentně bude nedostatek elektrické energie. Myslím, že by bylo jednoduché říci ČEZu – pokud nemáte přes svůj gigantický cash-flow dostatek peněz na podporu exportu, tak nebudeme obchodovat přes burzu. To je legitimní řešení, které by musel akceptovat i minoritní vlastník. Nic z toho, co jmenujete ve své otázce, se neděje. Vše je jen na papíře.

MM: Tvrdíte, že vláda nekoná. Jaké kroky, mimo již zmiňované, byste navrhoval? Existují nějaká okamžitá zásadní řešení?

P. Janeček: Plyn i elektřina mají určitá jednotlivá specifická řešení. Náš stát se v podstatě chová jako 17. spolková země Německa. Jak všichni víme, cena elektrické energie je dlouhodobě odvozována od ceny plynu. Elektrickou energii obchodujeme přes lipskou burzu. Co by vláda tedy měla dělat, aby snížila ceny elektrické energie? Především na zmíněné burze obchodovat pouze přebytky elektrické energie, které nejsou zobchodovány na území ČR. Ta vyrábí elektrickou energii, kdy 15 % vyrobené v ČR se exportuje. Proč by ČEZ nemohl prodávat vlastním obchodníkům za ceny stanovené mimo vliv EEX (EEX Group je globální komoditní burza, která sídlí v německém Lipsku). Když byl na návštěvě ČR ministr pro hospodářství a ochranu klimatu a vicekancléř Spolkové republiky Německo pan Habeck, obdržel dotaz – Česká republika vyváží do Německa denně cca 2 000 MWh energie, co kdybychom vám již nedodávali? Pan Habeck odvětil, že to není pro německé hospodářství až tak důležité, jelikož Němci budou masivně investovat do stavby obnovitelných zdrojů a 2 000 MWh z ČR je nezachrání. Přesto, pan Habeck dodal, že by českým partnerům tento krok nedoporučil, jelikož by to znejistilo jednotný energetický trh, a dále doporučuje nakupovat přes lipskou burzu. Já se ptám – my nakupujeme přes lipskou burzu 1 MWh za 500 eur, ale ve stejném evropském prostoru platí jiné země daleko méně. Proč bychom měli platit trojnásobek nebo více ceny? Argumenty typu, když nebudeme obchodovat na lipské burze, Němci nám nedodají plyn, nejsou na místě. Na začátku rozhovoru jsme si řekli, že Němci žádný plyn netěží. Ptám se – proč nemáme dlouhodobý kontrakt s Gazpromem?

Jaké je řešení? Vyšleme lidi, kteří jsou schopni kontrakt dojednat. Bulharsko v červenci začalo vyjednávat o dlouhodobém kontraktu s Gazpromem. Bulhaři to umí a my ne? Maďarský ministr zahraničí vycestoval a získal od Gazpromu jednu miliardu kubíků plynu navíc. Neznám politické konsekvence, a situace je natolik vážná a ceny tak vysoké, že bychom měli zvážit, co je pro nás důležité.

MM: Vrátím se ještě k nákupu plynu pro českého zákazníka. Vy jste se dále vyjádřil, že plyn je v ČR drahý, protože není nakupován na základě dlouhodobých kontraktů, jako téměř v jediné zemi v Evropě. Z logiky věci, takové dlouhodobé kontrakty se neuzavírají ze dne na den a obvykle na začátku myšlenky takového kontraktu nebyla z různých důvodů vůle, podmínky, prostor pro vyjednávání apod. Vy se pohybujete v energetickém průmyslu celý svůj profesní život, můžete přiblížit vývoj, který předcházel současné české energetické situaci?

P. Janeček: Jak jsem již uvedl, ČR jako jediná země v Evropě nemá uzavřený dlouhodobý kontrakt s žádným dodavatelem plynu. To je velmi špatná pozice, ve které se nacházíme již od roku 2017. Navíc v roce 2006 došlo k tzv. unbundlingu, což byl krok EU, který oddělil dopravní cesty od komodity. Této situaci však předcházely, pro mne zcela nepochopitelné, kroky tehdejších vládních reprezentací. V letech 2001 a 2002 došlo k privatizaci českého plynárenství a tehdejší Transgas byl prodán německému RWE. Stát si ponechal tzv. zlatou akcii. Na základě jejího vlastnictví jsme měli přednost ovlivnit základní a zásadní aspekty plynové politiky ČR. To však netrvalo dlouho a katastrofa přišla v podobě prodeje této zlaté akcie. Stát tak přišel o možnost cenového a bezpečnostního rozhodování. A tato situace trvá dodnes.

Trh fungoval velmi dobře cca do roku 2021. Plynu bylo dostatek. Burza fungovala a dodávky plynu běžely i nad dlouhodobé kontrakty. Ale pouze do času. Absence dlouhodobého kontraktu s přímým dodavatelem plynu se nevyplatila. Situaci, že je nutné dlouhodobé kontrakty uzavírat nebo si je dále držet, umocnilo rozhodnutí soudu, kdy německý RWE, jako nabyvatel dlouhodobých kontraktů v ČR, vyhrál nad Gazpromem. Podle verdiktu arbitráže ve Vídni musel Gazprom vrátit 3,5 mld. amerických dolarů, protože RWE bylo nuceno nakupovat plyn za nevýhodných podmínek dlouhodobého kontraktu. Toto rozhodnutí se nám nyní vrací v podobě velmi vysokých cen plynu.

MM: V březnu 2022 přijala Evropská komise tzv. Dočasný krizový rámec, který členským státům umožňuje poskytnout zasaženým podnikům státní podporu ke zmírnění negativních ekonomických dopadů, včetně zvýšených nákladů na energie. Na konci července také došlo k dohodě členských států EU. Energetičtí ministři Unie se domluvili, že jednotlivé státy uspoří do konce roku dalších 15 % plynové spotřeby a slíbili si vzájemnou solidaritu při rozdělování snížených dodávek. Podle nových pravidel se také zařízení pro skladování plynu stanou kritickou infrastrukturou. Probíhají jednání o společném unijním zastropování cen energií. Jak vnímáte kroky EU?

P. Janeček: Energetická politika EU je přeregulovaná. EU nás svými nařízeními nutí ke specifickému energetickému mixu. Z toho vznikají pokřivené prostředí s vysokými cenami a likvidační ceny energií pro české spotřebitele a firmy, včetně dalších firem na území ČR. Domnívám se, že v této problematice by měl mít každý stát privilegium a mohl si zvolit svoji cestu.

Systém emisních povolenek je totální nepřístojnost. Jestliže někdo říká, že bylo jejich zavedení motivováno dobrými úmysly, tak já si to nemyslím. Považuji je za dodatečné zdanění s tím, že výnos je přímým příjmem EU. Pokud by systém emisních povolenek byl veden dobrými úmysly, nikdy by nemohly být cílem investičního nákupu čínských a dalších investičních fondů.

Společný nákup plynu proklamovaný EU? Dovedete si představit, že Německo, Rakousko a další země se dobrovolně vzdají svých dlouhodobě uzavřených kontraktů, z nichž některé jsou podepsány až do roku 2030, a i déle, a umožní ČR participovat na jejich nadstandardně dobrých podmínkách?

Co se týče podpory EU realizace obnovitelných zdrojů, to je dobrý krok, samozřejmě souhlasím, obnovitelné zdroje by měly existovat a fungovat. Jsou to špičkové technologie a osobně se přikláním k fotovoltaickým systémům.

MM: Zdá se, že éra levného plynu skončila. Dokonce se zdá, že i éra plynu bude končit. Možná, jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré – jednotlivé země byly nuceny se daleko více a rychleji zamýšlet, jak a lépe postavit energetický mix. EU zjistila, že bez vzájemné soudržnosti se asi neobejde, řešení klimatických změn se pravděpodobně trochu oddálí, přesto, využívání obnovitelných a alternativních zdrojů se zdá být nevyhnutelným faktem a realitou jak v našem běžném životě, tak i v průmyslu. Možná nás to všechny trochu zastaví a nechá zamyslet nad zjevnou spotřebou, a v konečném důsledku nás to posune kupředu?

P. Janeček: Na tuto problematiku mám odlišný názor. Domnívám se, že ceny energií jsou již za hranou a do budoucna mohou být zdrojem obrovských problémů, a to si určitě nikdo z nás nepřeje. Vloni na začátku června byla cena plynu 161 eur za MWh. To byl silný signál, že se na trhu energií něco dramatického děje. I laikovi přijde zvláštní, že letní ceny plynu jsou vyšší v létě než ceny plynu v zimě. Zde bych se přimlouval za nutnost mít na svých místech opravdové odborníky, kteří by takové signály vnímali a chápali jednotlivé konsekvence.

Vysokými cenami energií budou trpět nejvíce ohrožené skupiny – staří lidé a mladé rodiny s dětmi. Lidé jsou psychicky unavení i situací kolem covidu. Pokud skončí některé firmy, dojde nejen k propouštění, ale i do státní pokladny, která je již dost vyčerpaná, nebude mít kdo přispívat, a postarat se tak o nejohroženější skupinu obyvatelstva. Pozice plynu je v energetickém mixu nezastupitelná. Energetickou situaci je nutné rychle a razantně řešit, pokud možno s chladnou hlavou a s ohledem na dlouhodobou udržitelnost. Přeji si, aby krize skončila co nejdříve, za cenu co nejmenších obětí.

MM: Děkuji vám za rozhovor.