Mohou být startupy tahounem ekonomik?

MM: S rozvojem byznysů se často skloňuje slovo startup. Definicí jsem četla několik. Liší se startupová firma od začínající firmy, nebo je to jen jejich anglikanismus?

P. Šíma: Startup je rychle rostoucí firma, která ke svému rozvoji potřebuje investice. Co je na startupech specifické, jsou technologie, globalizovaný trh a investoři, kteří jsou připraveni do příslušné komodity investovat. Z mého pohledu není startupem každá začínající firma. Rozdíl mezi nimi vidím v rychlosti rozvoje, který musí být bleskový a razantní. Startupista má počáteční finanční vklad, svoje know-how v podobě již hotového produktu a potřebuje investora pro další rychlý rozvoj a růst.

MM: Co se aktuálně děje na startupové scéně v Americe, Evropě a v ČR?

P. Šíma: Investiční fond Atomico vydal analýzu The State of European Tech 2020, která hodnotí technologické startupové prostředí v Evropě. Co se týká objemu peněz a procent do startupů investovaných, je situace v České republice tristní. Dle statistiky Atomico se Česko dlouhodobě umisťuje v rozličných žebříčcích mezi zeměmi jako Makedonie, Albánie či Bělorusko. Investovaný kapitál u nás za posledních pět let nedosáhl ani 100 milionů dolarů. Například v sousedním Polsku to za stejné období dělalo 772 milionů. Ve státech jako Velká Británie a Německo se křivka šplhá do výše desítek miliard. A zdrcující je i pohled na statistiku počtu startupů na milion obyvatel, kde jsme se ocitli hluboko pod evropským průměrem.

Ve střední a východní Evropě hodně investorů nakupuje prostřednictvím zahraničních fondů, které jsou zde etablované. Mnoho zajímavých startupů, původně i českých, je následně vlastněno zahraničními společnostmi. Čeští investoři do startupů vkládat kapitál nechtějí. Čím je startup zajímavější, tím více do něj přitékají zahraniční investice. Mezinárodní firmy a fondy si totiž uvědomují, že ve střední a východní Evropě je velký technologický potenciál.

Velké finanční investice přicházejí především z amerických firem. Obecně v Americe, zvláště pak v Kalifornii, stojí byznysová mentalita na modelu – vybudovat, postavit a prodat. Tento proces je daleko přirozenější a jednoduší než kdekoliv jinde na světě. V Evropě je mentalita jiná – vybudovat, postavit a vlastnit. Prostředí pro začínající podnikání je zde konzervativnější a rigidnější. Pokud srovnám úroveň a kvalitu startupového prostředí – na prvním místě je Amerika, následuje Velká Británie a pak zbytek Evropy, možná Francie a severské státy. Čím více se ubíráme na východ, tím je startupová scéna rigidnější. Střední a východní Evropa ne zcela chápe, že nejhodnotnější firmy na světě jsou bývalé startupy.

MM: Jan Zadák, bývalý viceprezident pro globální prodej Hewlett-Packard, se pro náš časopis mimo jiné vyjádřil, že v ČR „bohužel nefunguje zapojení velkých korporací do startupových projektů a nelíbí se mi názory, že péče o ně je pouze kompetence a odpovědnost státu“. Jaký je váš názor?

P. Šíma: Stát by měl a musí vytvářet lepší podmínky pro rychle rozvíjející se firmy, kterými startupy rozhodně jsou. Je v nich silný ekonomický potenciál a velká přidaná hodnota. Termín zlaté české ručičky je dávno pryč. Nemáme žádnou ucelenou hospodářskou koncepci, o nic se nesnažíme, jedeme setrvačností dál ve formě subdodávek a montoven. Nepodporujeme chytré, podnikavé a podnikající. Přežívá pejorativní pojem podnikatel, který vznikl v 90. letech. Dnes je podnikatel startupista. Koncentrovanost, schopnost riskovat a vložit se do podnikání je právě v těchto startupech.

České startupy se často přesouvají do zahraničí, jelikož tuzemskému trhu věří málo investorů. Stát by jim měl daleko více nabízet podněty, především ve formě zvýhodněných daňových podmínek. České ministerstvo financí má již tři roky k dispozici doporučení od světové banky. Jejich studie jasně hovoří, jak podpořit investování do startupů, daňové struktury, včetně daňových zvýhodnění.

Pro ilustraci uvedu příklad startupové podpory státu. V začátcích rozvoje startupů, již zmíněný stát Kalifornie do tohoto segmentu podnikání hodně investoval. Ale v okamžiku, kdy do nich začal masivní finanční vstup firem, stát vycouval. Pro americké firmy je nákup startupu levnější investicí než vytvoření vlastní přidané hodnoty. Ve velkých korporacích není tento proces až tak funkční a rychlý jako ve startupech.

V Evropské unii, včetně České republiky, je situace rozdílná. Do startupů proudí většina financí z Investičního evropského fondu. Není to dobře, ale je to lepší než nic. Dalším zdrojem jsou tzv. limited partners – bohaté evropské rodiny a penzijní fondy – ty rovněž investují daleko méně než američtí podnikatelé. Nedostatek investorů pak supluje stát. To, co pan Zadák zmiňoval, je bolest celé Evropy, a u nás to platí dvojnásob. V Evropě se investuje daleko méně, než bychom měli a než bychom mohli.

MM: Chápu, že se v koronavirové době čeští investoři do nákupu nebo podpory českých startupů nehrnou. Nehrozí některým perspektivním českým startupům, že majoritní podíl koupí zahraniční investor, který je lokalizovaný v ČR nebo jinde na světě, a jejich nadějný konkurenceschopný produkt opustí ČR?

P. Šíma: Neviděl bych to až tak tragicky. Je třeba se oprostit od našeho občasného ekonomického nacionalismu. Zásadní pro tento stát je více pracovat hlavou, investovat do výzkumu a vývoje. Současný svět je propojený. Role a funkce jednotlivých států je menší, než bývávala, a soupeřit mezi sebou je špatné a kontraproduktivní. Proč světovým ekonomikám vládnou právě americké a asijské firmy? Protože mají nejvíce finančních prostředků a nejlepší kapitálový trh. V těchto lokalitách je nejfunkčnější právní stát a zákon trhu zde nejlépe prosperuje.

Celá Evropa bojuje s tím, aby se nadějné startupy nepřesouvaly do Ameriky. Na druhou stranu si musíme upřímně přiznat, že americký trh je daleko propracovanější, efektivnější. Zdroj velkého objemu finančních prostředků je daleko větší než v Evropě. Velké americké a některé německé skupiny běžně postupují tak, že peníze dobře zainvestované následně prodejem startupu opět inkasují a dále investují a vrací zpět do ekonomiky.

Startupy, které jsou zajímavé a inovativní, jsou většinou globální. U většiny těch dobrých vidíme týmy složené z mezinárodních odborníků. Příkladem výborně rozvíjející startupové scény jsou například baltské země, jelikož mají otevřenou vízovou politiku. Kdokoliv chce začít podnikat, nemá problém dostat vízum. Estonsko a Litva začínají být silně kosmopolitní země, a to včetně právě startupové scény.

MM: Co byste mi jako investorovi poradil – do kterého startupu by bylo výhodné investovat, případně ho koupit? Podle jakých kritérií bych měla vybírat?

P. Šíma: Zajímavý startup, který dobývá svět, je obvykle postaven na unikátních softwarových, hardwarových nebo kombinovaných technologiích. Vyrobit něco, co není technologicky nové, nikoho nenadchne. Svět ženou kupředu technologie, a startupy jsou z 90 % technologie. Většinou se jedná o softwarové výrobky, jelikož produkce, oproti klasické výrobě, je relativně nenáročná a laciná. Technologie, které jsou unikátní, s vysokou přidanou hodnotou, jsou velice žádané, a v současné době se za ně velmi dobře platí.

Pro potenciální investory má velkou budoucnost virtuální realita a rozšířená realita. Cokoliv, co změnilo svět, jako například chytré telefony nebo chytré hodinky, bude během dvou let doplněno chytrými brýlemi. Hrozně věřím databázové technologii, která bude v pozadí téměř všeho. Podívejte se na covid, který nás vrhl do online prostředí. Přesouváme se do virtuálního světa. Dalšími zajímavými investičními komoditami jsou kvantové počítače nebo tzv. deep tech.

MM: Mám skvělý nápad, chci založit startup. Na co se zaměřit, bez kterých priorit to absolutně nejde?

P. Šíma: Startup není jen nápad. Obrovsky dlouhá cesta je od nápadu k realizaci, na níž se dělá mnoho chyb. Na začátku dobrého startupu jsou minimálně dva zakladatelé. Technik a obchodník. Vymyslí skvělý produkt, ale vůbec nepřemýšlejí, jak ho dostat na trh a zda o něj bude zájem. Jedna věc je produkt vymyslet a druhá věc je ho prodat. Postavit tým a udělat pro něj zázemí, je rovněž složité. Dost zásadní je i připravenost. Pokud chci začít podnikat, musím na sobě pracovat a něco si nastudovat. Pomocí a rad, jak začít se startupem, je plný internet. Pokud nic nenastuduji a přicházím k investorovi nepřipravený, jeho důvěru ani finance nezískám. Často se stává, že zakladatelé neudělají ani minimální přípravu. Vrhnou se do podnikání a pak se diví, že nemají šanci uspět. Nepomůže vám žádná škola, pokud se o to nesnažíte sám. Když se startup rozjede, potřebuje investory. Investoři a jejich připravenost poskytnout nejen peníze, ale i rady, v České republice chybí. My potřebujeme tisícinásobek investorů. Čím více jich bude, tím více bude startupů.

MM: Děkuji vám za rozhovor.