Štěstí musíte jít naproti, negativní zkušenost vás nesmí zlomit

MM: Vybudovala jste firmu, která je svými aktivitami známá především v zahraničí. Pohybujete se po celém světě? Kolik ročně nalítáte hodin?

Kateřina Haring: Kolik hodin trávím v letadle, to přesně nevím. Ale hodně. Jen pro vaši představu. V dubnu tohoto roku jsem byla v Chile. Tam se letí 15 hodin. Doma jsem byla dva dny a odlétala jsem do New Yorku na celosvětové setkání asociace podnikatelek a manažerek FCEM (Femmes Chefs d´Entreprises Mondiales). Pak jsem do konce dubna ještě musela zvládnout cestu do sousedního Německa. Ale cesty po Evropě nepočítám. V posledních dvou letech jsem ale létání hodně omezila. Na zahraniční cesty posílám především své spolupracovníky. Snažím se být doma. Máme malou dceru, která chodí do první třídy. S manželem se na služebních cestách střídáme. Ale jinak cestuju velmi ráda.

MM: Začala jste podnikat před rokem 2007. Jaké byly začátky? Kde jste viděla možnosti, potenciál na trhu? Jaké byly vaše investice do podnikání, finanční i duševní?

Kateřina Haring: V roce 2007 jsem si založila vlastní firmu. Začátky nebyly lehké, ale s odstupem času to vnímám jako obrovskou, a v některých momentech i trochu úsměvnou zkušenost. V roce 1997 jsem ukončila vysokou školu v Moskvě. Byla jsem jediná česká studentka, která po sametové revoluci absolvovala studium v Rusku. Byla jsem rarita. Všichni se hodně divili. Hlavně když jsem se rozhodla i po škole zůstat v Rusku. V té době jsem byla svobodná, nikdo mne doma nečekal, takže jsem si řekla, proč ne. Začala jsem pracovat na české ambasádě. Měla jsem na starosti více než 300 zastoupení českých firem v Rusku. Po revoluci se většina těchto podniků privatizovala. Získala jsem velké množství kontaktů a poznala jsem mentalitu ruského byznysu. Ale státní sféra pro mne moc nebyla. Postupně jsem pracovala u dvou firem, které měly zastoupení v Rusku nebo ho chtěly vybudovat. Nebylo to jednoduché, jelikož v obou případech se představy moje a šéfů značně lišily. Zákazníci byli často nespokojení. Pořád jsem řešila průšvihy. V té době jsem změnila místo a začala pracovat na IČO. Finančně to bylo velmi náročné, jelikož před deseti lety stál pronájem bytu v Moskvě 2 000 euro a kancelář v centru cca 1 000 euro. Pro firmu jsem zajistila zakázky v hodnotě cca 2 milionů euro. Bohužel, provizi, která mi byla slíbená, jsem nedostala. Moskva je poměrně drahá destinace a vy z něčeho žít musíte. Zdravě jsem se naštvala. Cítila jsem to jako podraz, ale bojovala jsem.

MM: Hodně cílíte na ruského zákazníka. Dotkly se vás protiruské sankce, které trvají nepřetržitě téměř čtyři roky?

Kateřina Haring: Osmdesát procent našich zákazníků jsou Rusové z leteckého, zbrojního a energetického průmyslu. Mimo Austrálii jsme pro ně expozice stavěli na každém kontinentě. Rusové jsou ve službách hodně nároční. Funguje zde direktivní styl řízení. Musíte čekat, než na vás dojde řada. Vše si obejít a vyleštit kliky. Než získáte první zakázky, trvá to rok.

Příchod sankcí nám práci hodně zkomplikoval, ale neřekla bych, že zásadně. V Moskvě máme stále své zastoupení a platíme si kancelář. V roce 2014 jsme měli tržby 85 milionů, což není v naší branži málo. Ale kvůli trvajícím sankcím jsme na tržbách z roku 2010. Museli jsme řešit otázku zaměstnanců. Měli jsme 15 stálých zaměstnanců, dnes máme dva a další služby většinou outsourcujeme.

Daleko komplikovanější bylo období světové hospodářské krize v letech 2009 až 2010. Téměř všichni klienti den ze dne přestali mít zájem. V té době jsem byla těhotná a byla jsem připravená, že pokud byznys nepůjde, budu se nějaký čas věnovat rodině a pak se uvidí. Toto období bylo jako na houpačce. Dítě bylo na cestě a zakázky začaly chodit. Rusové se z krize rychle vzpamatovali a tržby nám mnohonásobně stouply. Tyto turbulence se odehrály během roku 2010. V listopadu se narodila dcera a v červnu jsme se vrátili do Čech. Bylo nám jasné, že v Moskvě zůstat nechceme. Centrum města je špinavé. Je zde smog a děti mívají často alergii.

MM: Měla jste to jako žena ve střední postkomunistické Evropě, potažmo v Čechách, těžké?

Kateřina Haring: V Rusku jsem problémy nikdy neměla. Ženy jsou tam hodně zaměstnané a tamní společnost vnímá ženy podnikatelky pozitivně. Naopak, jako žena jsem měla a mám velkou výhodu. Ale v průběhu zaměstnání jsem narazila na různé povahy. Někteří šéfové byli totální sociální blbci. Jeden mi dokonce neustále tvrdil, že jsem neschopná. To víte, na sebevědomí to nepřidá. Pokud vám někdo pořád tvrdí, že jste neschopná, tak tomu můžete nakonec uvěřit. A to jsem věděla, že nechci. Nevím, jestli by si to k muži dovolil.

MM: Bylo pro vás těžké začít podnikat? Co byste poradila začínajícím podnikatelkám?

Kateřina Haring: Musíte být optimista. Negativní zkušenost vás nesmí zlomit. Není to lehké. Často máte velké starosti a v noci nespíte. Ale musíte si věřit a spolehnout se na sebe. Lidi se bojí neúspěchu, ale ten k tomu patří. Neúspěch neznamená, že jste neschopný nebo že jste něco udělal špatně. Model negativní zkušenosti dobře funguje v Americe. Myslím, že muži jsou v pohledu vnímání neúspěchu lepší. Nad neúspěchem mávnou rukou. Mně hodně pomohl můj tchán, psycholog, který mě zásoboval pozitivní literaturou duševní hygieny. Pořád na sobě pracuji. Když si budete stokrát říkat, že to nedokážete, tak to skutečně nedokážete. Určitě je dobré si budovat pozitivní myšlení. V tomto se lišíme od západních zemí. Ženy tam obvykle vědí, co chtějí, a dokážou si dodat sebevědomí.

Mít štěstí, bez toho to také nejde. A tak jako ve všem, musíte jít tomu naproti a hodně pracovat. Rodina hraje velmi důležitou roli. K nám chodí na praxi studenti ze střední školy. Zde je vidět, v jakém rodinném prostředí studenti vyrůstají. Někteří práci dávají hodně. Pracují odpovědně i večer. Někteří odmítnou udělat i drobnost. Nechápou, a často i jejich rodiče, že jsou sami proti sobě. V současné době děti vědí hodně o svých právech, ale málo o svých povinnostech.

Dnes je doba těžší. Ale myslím, že když člověk opravdu něco chce, tak to dokáže i bez velkých peněz. Pokud má vedle sebe fajn lidi, na které se může spolehnout a věřit jim, tak to jde ještě líp.

MM: Majitel holdingu Student Agency Radim Jančura v jednom rozhovoru říká, že ženy preferuje, protože jsou, na rozdíl od mužů, pečlivé, pracovité a loajální. Dáváte mu za pravdu? Jak si vybíráte své spolupracovníky? Jakou máte zkušenost s muži a ženami?

Kateřina Haring: Se ženami se mi vždy pracovalo dobře. Mám pocit, že práci dávají více než muži. Je to individuální. Zažila jsem hodně podrazů. Například bývalý obchodní ředitel nám přetáhl největšího klienta. Lidsky vás to mrzí. Ale je to zkušenost a já jsem za ní ráda. Ženy na pracovišti? Někdy je to složitější. V ženských kolektivech se častěji objevuje pomlouvání a drby. Muži jsou v tomto lepší. Dokáží si říct věci na rovinu a jít dál.

Jako žena se lépe orientuji v oblasti služeb. Myslím, že se dokážu do klienta daleko lépe vžít. Většina žen lépe naslouchá, komunikuje a je více empatická. Muži spíše vysvětlují, že to nejde. Jako šéf se spoléhám na to, že lidi budou automaticky dělat to co já. Bohužel se mi tento přístup nevyplatil. Takhle to nefunguje.

MM: Ve kterých zemích jsou ženy na byznys nejlépe připraveny? V čem vidíte rozdíl oproti ČR?

Kateřina Haring: Jednoznačně západní Evropa. Hodně zkušeností a vhled do této problematiky jsem získala v celosvětové organizaci podnikatelek FMCE, kde jsem od roku 2017 členkou nejužšího vedení. Ženy na Západě mají o podnikání lepší povědomí. Více chápou souvislosti. Dokáží lépe komunikovat veškeré nástrahy, náročnou odpovědnost a další aspekty spojené s podnikáním. V Čechách se vnímá jen jedna strana mince, a to je úspěch a dostatek finančních prostředků. Bohužel u nás existuje pořád závist a určitý druh sobectví, urvat si něco pro sebe. Nevím, asi to je pozůstatek bolševika a výchovou v rodinách.

Podnikání, to je docela náročný obor. Mentální úroveň západních žen je někde jinde. Ale myslím, že současná generace mladých žen je sebevědomější a dokáže se daleko více prosadit.

MM: Která lokace je vám byznysově a lidsky blízká?

Kateřina Haring: Mimo Ruska je to Asie. Lidsky Srí Lanka a Singapur. Co se týká byznysu, tak jednoznačně Rusko. Vždy jsem se také dobře domluvila v Singapuru, Malajsii a na Dálném východě. Singapur je vynikající lokace. Lidé jsou zde vstřícní, ochotní a velmi pokorní. Vzpomínám na jednu zkušenost, která dokresluje jejich přívětivou a laskavou povahu. Při jedné expozici jsme dávali do klimatizace v halách speciální směs. Bohužel, z nějakých příčin došla. Příští den měla výstava začít. Expozici měl otevírat premiér, ministr a další významní hosté. Byla jsem zoufalá. Šla jsem si vyčistit hlavu na vídeňské kolo. Doufala jsem, že mne něco napadne. Na výstaviště jsem se vrátila pozdě v noci. K mému velkému údivu někdo naplnil klimatizací odpovídající směsí. Dodnes jsem nevypátrala, kdo to byl. Asijská vstřícnost funguje i v byznysu. To v našem segmentu podnikání nezažívám ani v Americe, ani nikde na Západě. Druhá, opačná zkušenost je z Peru a Chile. Slova a činy se radikálně míjejí. I prověření dodavatelé mohou zklamat.

MM: V prosinci 2016 jste byla zvolena prezidentkou Českomoravské asociace podnikatelek a manažerek (ČMAPM) a v minulém roce pak do třetí nejvyšší pozice v nadnárodní asociaci pro podnikatelky a manažerky FCEM. Jak mohou takové spolky a organizace ženám podnikatelkám pomoci, jaký je jejich přínos?

Kateřina Haring: Naše asociace byla založena v roce 1995 a je ze sdružení tohoto typu nejstarší v ČR. Jsme dobrovolné sdružení žen podnikatelek, které mají buď svoji firmu, nebo podíl ve firmě, nebo jsou manažerkami ve vrcholovém managementu. Jsou to ženy sdílející své zkušenosti. Pro nikoho nebylo v 90. letech snadné začít podnikat. Dokážeme si pomáhat v byznysu i běžných osobních věcech. Pořádáme setkání se zajímavými lidmi a osobnostmi. Jsou to inspirativní workshopy, které mohou povzbudit v podnikání. Pokud máte starosti se svojí firmou, můžete požádat o pomoc, názor nebo radu toho, kdo má podobnou zkušenost. Jako jediná česká asociace jsme členem světové asociace podnikatelek FCEM a máme exkluzivní možnost dostat se na další zajímavé trhy. Máme velkou databázi 120 zemí a pět milionů žen z celého světa.

Pro mne je toto prostředí velmi inspirativní. Potkávám zahraniční kolegyně z byznysu a zjišťuji, že máme stejné problémy, jako mají v Americe nebo kdekoliv jinde na světě, kde jsou podmínky někdy daleko tvrdší, než jsou zde.

MM: Velkým úspěchem ČMAPM byla organizace konference FCEM, kde se sjelo na 200 významných byznysmenek z celého světa, včetně dědičky módní a kosmetického značky Gucci Laury Gucci, kuvajtské princezny, která předsedá Lize arabských podnikatelek, nebo dědičky a šéfky Power Comp, Diane Thompsonové, jejíž firma patří mezi největší solární společnosti v Austrálii. Jak zásadní bylo toto setkání? Jaký má reálný dopad na postavení českého ženského byznysu v ČR a ve světě?

Kateřina Haring: V roce 2013 jsem byla na konferenci FCEM v Maroku. Poprvé mně napadlo – když to umí v Maroku, tak proč bychom to nezvládly my v Čechách? Nebylo to jednoduché. O pořádání takové konference musíte usilovat. Na celosvětových setkání FCEM jsem pravidelně prezentovala ČR. Dlouho dopředu jsme připravovaly program. Myslím, že se konference povedla. Někteří naši kolegové ze zahraničí na to vzpomínají jako na jedno z nejlepších setkání. Co mne však trochu mrzí je, že se nezúčastnil nikdo z oficiálních vládních představitelů. Praha byl náš velký úspěch. Celá Česká republika, včetně naší asociace, je vnímána velmi pozitivně.

MM: Děkuji vám za rozhovor.

PhDr. Iva Ruskovská