P. Knap: Vaši otázku bych rozdělil na dvě oblasti. První – co může přinést samotný průmysl propojený s těmito technologiemi? To znamená, jestli bude polovodičový průmysl, nebo jestli tu budou vznikat další firmy například v oblasti umělé inteligence. Dnes se v této oblasti snaží prosadit například Francouzi, aby se nestala dominantou čistě amerických technologických gigantů. Druhá část se týká způsobu využití těchto technologií, jejich výrazného zefektivnění a posunu na úplně novou úroveň, včetně celé evropské výroby. A nejen výroby, ale i výzkumu a vývoje. S tím souvisí marketing a logistika – jak nově a efektivně obsloužit zákazníka, jak proaktivněji dělat zákaznický servis, který se dá automatizovat, a tím pádem strašně zlevnit, zrychlit a personalizovat. Domnívám se, že maximální a efektivní využití technologií je opravdovým jádrem toho, aby průmysl mohl ve větší míře zůstávat na starém kontinentě. Evropa nebude mít lidskou kapacitu a bude stále čelit stále se snižujícím nákladům těch, kteří mají nižší nákladové báze. ČR musí směřovat do odvětví s přidanou hodnotou. Některé jsme už jmenovali, například materiálové inženýrství, obory související s optikou a výrobou polovodičů. Meopta, hezký příklad, velký dodavatel do ASML, což je dnes jeden ze dvou, tří hlavních dodavatelů výrobních zařízení pro polovodičovou výrobu. Dále nanotechnologie a podobné prvky, ty opravdu mohou tvořit základ inovativních směrů. Toto jsou fantastické směry, kterým je třeba se věnovat. Jedna výhrada, která nás docela svazuje: Před sedmi či osmi lety jsme po vzoru německých kybertechnických systémů začali prosazovat Průmysl 4.0. Bohužel, toto slovo jsme trochu vyprázdnili a u nás z něho zůstaly pouze kousky. Původní vize, úplná změna výrobního systému tak, jak Siemens ukazoval v některých typech své výroby, kde docházelo k rychlé překonfigurovatelnosti výroby, v ČR nebyla a není. Spíše něco a nějak náhodně skládáme po kouskách a je toho málo, kde vidíme opravdu dramatický posun. Systémová práce chce vizi, dlouhodobé uvažování a kapitál na investice. Při svém doktorském studiu jsem hledal příklady implementací Průmyslu 4.0. a velmi těžko jsem je nacházel. A to bylo před čtyřmi, pěti lety a bohužel se toho neděje moc ani teď, v roce 2024. Daří se nám aplikovat model digitálního dvojčete, který se postupně stává standardním nástrojem, a pak nějaké technologie Internetu věcí.