Témata
Zdroj: ov-a

Podíl architektury na konkurenceschopnosti firmy

Česká architektura zažívá po letech stagnace svůj restart. Poptávka po kvalitním designu a funkčnosti staveb je na vzestupu. Jak si stojí česká komerční a průmyslová architektura, jak ovlivňuje image firmy, její kulturu, včetně mediálního obrazu, na to se naše redakce zeptala Ing. arch. Jiřího Opočenského.

Tento článek je součástí seriálu:
Otevírací rozhovory vydání
Díly
Iva Ruskovská

Stála u zrodu PR v ČR. Od 90. let se této problematice aktivně věnovala jako odborný konzultant nebo tiskový mluvčí v komerční a státní sféře. Mimo jiné vedla první tisková centra v období povodní v ČR nebo působila jako tisková mluvčí a vedoucí oddělení PR a marketingu ÚVN Praha. V současné době se věnuje copywritingu.
Vystudovala sociologii a aplikovanou psychologii na FF UP Olomouc, kde také dokončila doktorské studium. Dlouhodobě se věnuje problematice sebereflexe a efektivní komunikace. V této oblasti absolvovala studium na FF UK Praha a řadu certifikovaných kurzů v zahraničí.

Reklama

MM: Tomáš Baťa se zásadně podílel v meziválečném období nabudování Zlína. Firma postupně expandovala a Baťova architektura se dostala do celého světa. Když se podívám na jeho industriální haly, komerční budovy a obytné domy, tak mám pocit jednolitosti, z krajiny nic nevyčnívá, nic není chaotické, barevně vše ladí. V čem tkví unikátnost Baťovy architektury?

Ing. arch. Opočenský: Baťův odkaz je v českém prostředí opravdu unikátní. Baťa se inspiroval průmyslovými podniky v Americe, a to nejen jejich organizací výroby, ale i celkovou architekturou uspořádanosti budov, které s výrobou souvisejí. Proto se také rozhodl z malého města Zlín udělat průmyslové centrum, které v té době nemělo v Evropě obdoby. Výsledek je výjimečný z jednoho prostého důvodu – Baťa a jeho firma uměli snít a mířili vysoko, daleko za hranice naší republiky. Baťa rovněž spolupracoval s vynikajícími prvorepublikovými architekty, jako byl například Karfík a další. Architekty zakázkově nenajímal, ale byli u něho přímo zaměstnáni v samostatném oddělení. Baťa významným způsobem také ovlivňoval výslednou podobu návrhů. Měl tak silnou vizi, že ji byl schopen architektům doslova vnutit a ve spolupráci s nimi ji postupně naplňovat.

Jiří Opočenský je absolventem Fakulty architektury ČVUT v Praze. K architektuře ho přivedla rodina i náhoda. Ve svých 29 letech, po práci v kancelářích KAVA a DNA, zakládá se Štěpánem Valouchem architektonickou kancelář ov-a. V kanceláři v současnosti pracuje 15 architektů. Mezi největší úspěchy ov-a patří ocenění Česká cena za architekturu za sídlo Lasvit v Novém Boru a další architektonická ocenění, vítězství v architektonických soutěžích: Apartmá sv. Vavřinec Pec pod Sněžkou (2010), školka Černošice (2016), KD Neratovice (2017), Sportovní hala Suchdol (2018), Sportovní hala Kolín(2018), lávky VŠCHT (2019), Tržní náměstí Liberec (2019), Bytový dům Humpolec (2020), Terminál vysokorychlostní železnice Praha východ (2020), Školka a DPS Jeřmanice (2020). Jiří Opočenský přijal v roce 2019 funkci městského architekta v Libčicích nad Vltavou, je pravidelným porotcem architektonických soutěží a oponentem diplomových a bakalářských prací architektonických škol v ČR. (Foto: archiv Jiřího Opočenského)

Jeho vize je založená na budovách, které jsou na čtvercovém rastru ocelové konstrukce s určitým konkrétním fixním modulem. Tato základní jednotka se stala stavebním kamenem, z kterého byla poskládána většina budov baťovského Zlína. Dále byla použita ocel a červené cihly. Výsledkem je unikátní vybudování architektury jednotné vize. Baťa nestavěl jen jednotlivé haly a administrativu k halám, stavěl i obytné rodinné domy pro své zaměstnance, kina, banky apod. Jeho vize překročila průmyslový areál a vytvářela unikátní prostředí.

Reklama
Reklama

Nedokážu posoudit ekonomickou situaci tehdejší doby v souvislosti s poměrem kvality a ceny jeho industriální architektury. Baťův modulový systém byla však ekonomicky promyšlená racionální konstrukce, jejíž velká výhoda byla v opakovatelnosti a multiplikovatelnosti, takže s jedním charakterem stavební konstrukce byl schopen zrealizovat velké množství objektů. Baťova architektura je přísně racionální, velmi podobá koncepci automatizované výroby. Jsou to opakovatelné racionální kroky, které ve výsledku vytvoří velké dílo. Jeho styl nemusí být pro každého stoprocentně přijatelný. Někomu se může zdát strohý, přísný a příliš tvrdý. Čas však ukázal, že jeho koncepce jsou jedinečné, a dnes z nich hodně čerpáme.

Českou cenu za architekturu získala budova Lasvitu. Hlavní cenu porotci udělili Jiřímu Opočenskému a Štěpánu Valouchovi za realizaci sídla firmy Lasvit (2019). Autoři navrhli pro investora v Novém Boru citlivou rekonstrukci původních domů z počátku 19. století, které doplnily o dva nové. (Zdroj: ov-a)

Jeho odkaz pro nás může být inspirativní. Baťa se nebál snít a mít obrovské vize. Bohužel se mu podařilo naplnit jen část svého potenciálu. Víme o jeho nerealizovaných plánech – vodním kanálu, který měl propojit povodí Odry a Dunaje, a dalších projektech, které si také vysnil. Jen ten, kdo míří za výraznými nápady a idejemi, je schopen velké vize naplnit.

MM: Předpokládám, že se v roce 1989, tak jako jiným oborům, i architektuře otevřely dveře. Podařilo se v některých regionech, městech navázat na promyšlený design Tomáše Bati? Jak hodnotíte podporu a rozvoj průmyslové, komerční architektury v ČR? Je doposud v ČR průmyslová architektura opomíjená, včetně urbanismu?

Ing. arch. Opočenský: Na odkaz Tomáše Bati se nepodařilo zcela navázat. V 90. letech jsme museli znovu etablovat roli architekta. V době socialismu a normalizace byli architekti uzavřeni v projektových ústavech. Byli odtrženi a pracovali většinou na prominentních zakázkách pro tehdejší komunistickou garnituru. Museli jsme prodělat určitou demokratizaci architektury. Architekti se začali věnovat jiným a menším úkolům. Nový společenský systém začal generovat více peněz a také odpovědnosti za prostředí. Vzniká nová generace architektů, která se za posledních 10 až 15 let postupně dostává k větším zakázkám, které se mohou rovnat stavbám, jež byly vytvořeny za první republiky.

Bohužel průmyslový segment přišel na řadu jako poslední. Nejdříve se architektura věnovala obytným domům, pak veřejným stavbám, jako jsou například radnice a instituce. Design výrobních budov je dodnes v České republice opomíjené téma. Stavíme haly velmi prosté a levné. Ekonomický imperativ zatím převažuje nad kreativou a prostředím s charakterem. V této oblasti vidím velký nevyužitý potenciál, přestože se do průmyslové výroby investuje velké množství finančních prostředků.

Reklama

Dobrým příkladem mohou být různé technologické firmy. Ty jsou často ambiciózní ve svých cílech, včetně architektury a designu. Zmíním například laserové centrum v Horních Břežanech. Tato evropská vědecká instituce má provoz, který je částečně administrativní a částečně výrobní a laboratorní. K této budově přijdete a dýchne na vás její význam. Architekt, včetně realizačního týmu, usiloval o kvalitu vnitřního prostředí a propojenost budovy s vnějším světem. Určitou nevýhodou některých průmyslových areálů je jejich uzavřenost do sebe. Z podstaty věci řeší bezpečnost svých výrobků a zboží. Jsou obklopeny množstvím plotů, okna budov nejsou směřována do okolí. Obvykle se jedná o do sebe uzavřené buňky. Tento koncept bohužel omezuje cílový vizuální stav. Chybí mu kontakt a komunikace s okolním prostředím. Budova laserového centra v Horních Břežanech je krásný příklad takového komunikačního řešení. Čelo budovy vstupuje do veřejného prostoru a je v přímém kontaktu s centrem obce. Tento areál může být inspiračním zdrojem pro toho, kdo uvažuje o přestavbě svého průmyslového areálu, nebo alespoň části budov. Mám na mysli například vstupní část administrativních budov, které by vždy měly komunikovat s okolím. Měly by vytvářet zárodky veřejného prostoru, jak pro zaměstnance, tak pro návštěvy. Vše to již známe z prvorepublikových továren, kdy často před průmyslovým areálem bylo malé prostranství a vedle stála vila pana majitele. Celý areál měl urbanistický záměr. Na tyto principy bychom neměli v architektuře rezignovat, a i v samotné urbanistice se těmto tématům více věnovat.

„Dobrým příkladem průmyslové architektury mohou být různé technologické firmy. Ty jsou často ambiciózní ve svých cílech, včetně architektury a designu. Zmíním například laserové centrum v Horních Břežanech. Tato evropská vědecká instituce má provoz, který je částečně administrativní a částečně výrobní a laboratorní. K této budově přijdete a dýchne na vás její význam. Architekt, včetně realizačního týmu, usiloval o kvalitu vnitřního prostředí a propojenost budovy s vnějším světem,“ říká Jiří Opočenský. (Zdroj: AED)

MM: Jak moc se změnilo myšlení majitelů firem v této oblasti, jak moc je zajímá, jak budou jejich firmy zvenku a uvnitř vypadat a fungovat?

Ing. arch. Opočenský: Myšlení majitelů firem se v posledních 10letech mění. Reprezentativní složka firem nabývá na významu, i když především u zahraničních majitelů musíme chápat, že míra investice je vždy přísně kontrolovaná. Na prvním místě je účelovost a ekonomika vynaložených prostředků. Firmy mají větší ambice a také vědí, že podoba jejich areálů je součástí jejich firemní kultury a celkového mediálního obrazu. Do budoucna budou hrát tyto aspekty větší roli tak, aby podniky byly úspěšnější v konkurenčním prostředí. Řekl bych, že v Čechách jsme na začátku, ale věřím, že se tento segment bude hodně rozvíjet.

MM: Investice do výstavby nebo rekonstrukce firmy, včetně výrobních prostor, je zásadní a náročný krok. Jakou přidanou hodnotu může vnést architektura? Domníváte se, že se firma může v očích zákazníka, HR a široké veřejnosti posunout díky designu a architektuře? Nepřeváží nakonec technická a mnohdy méně náročná finanční řešení?

Ing. arch. Opočenský: Toto je klíčová otázka celé architektury. Proč tedy spolupracovat s architektem a neřešit stavby ve smyslu navrhnu si, co potřebuji! Většina architektů věří, že tvoří prostor a utváří vztahy mezi lidmi. Dobře navržená stavba je nejen krásná, ale i funkční, zlepšuje vztahy lidí, kteří v ní pracují nebo bydlí. Výrobní provoz může být po konzultaci s architektem dobře navržen. Osvícený investor a realizátorské týmy přemýšlejí nejen nad ergonomií a racionalitou výrobní technologie, ale také nad potřebami zaměstnanců, kteří jsou motorem každé firmy. Společně vytvářejí prostor, kde se jejich kolegové budou cítit dobře. To znamená osvětlení pracovního prostoru, dispoziční rozložení – pracovní zóny by měly navazovat na odpočinkové zóny, výrobní zóna by měla přirozeně navazovat na exteriér, kde mohou zaměstnanci relaxovat a pěstovat minimální sociální vazby. Principy, které se hojně používají v administrativních budovách, odpočinkové, kavárenské zóny nebo pulty, by se měly stát přirozenými centry neformální komunikace mezi lidmi i v prostředí výrobních budov. Moderní firmy je proto budou postupně přenášet i do svých výrobních prostor a hal. Zaměstnavatelé budou muset více dbát o kvalitu prostředí, které svým zaměstnancům nabízejí, aby byli konkurenceschopní i na trhu práce. Ten není nekonečný a všichni ví, že o dobrého zaměstnance je dobré pečovat a nabízet mu kvalitní zázemí k jeho kvalitnímu výkonu. Doposud témata v oblasti výrobních prostor stojí trochu stranou. Výrobní hala může být krásná tím, že má výrazný plášť a nejedná se o standardní sendvičový ocelový panel lakovaný do šedé barvy. Moderní hala může být porostlá zelení, perforovaným plechem, který může obsahovat stěžejní sdělení, vize o firmě nebo PR obraz.

„Baťa se nebál snít a mít obrovské vize, včetně architektury. Nedokážu posoudit ekonomickou situaci tehdejší doby v souvislosti s poměrem kvality a ceny jeho industriální architektury. Baťův modulový systém byla však ekonomicky promyšlená racionální konstrukce, jejíž velká výhoda byla v opakovatelnosti a multiplikovatelnosti. Jeho styl nemusí být pro každého stoprocentně přijatelný. Čas však ukázal, že jeho koncepce jsou jedinečné a dnes z nich hodně čerpáme,“ komentuje přínos Baťovy architektury Jiří Opočenský. (Zdroj: architekturazlin.cz)

Většina odborníků napříč různými obory se shoduje, že pandemie nám změnila život, nic už nebude jako před ní. Jak moc to bude platit o architektuře, jakým směrem se budou ubírat průmyslové objekty, kanceláře a home office?

Ing. arch. Opočenský: Koronavirová doba urychlila procesy, které byly nastartované už před ní. Rovněž i architektura získala novou dynamiku. Větší kancelářské prostory a budovy již před koronavirovou krizí nebyly naplněny na celou kapacitu svých zaměstnanců a počítaly s určitým procentem pracovních míst home office. Před krizí se mluvilo o 10 %. Dnes může být realistický cíl 15–20 %lidí, kteří nesedí přímo v práci a pracují formou vzdáleného přístupu. Nepředpokládám, že by toto číslo nějak závratně rostlo. Některým rok strávený doma ukázal, že práce v kolektivu má své nesporné výhody. Z dlouhodobého hlediska je pro mnohé z nás výhodnější práce v kanceláři než z domova, kde se má především odpočívat. V kanceláři se můžeme opravdu plně soustředit, máme kvalitní pracovní židli a dobré podmínky pro svou práci. Zcela jistě bude home office určitému procentu z nás vyhovovat, přesto setkávání se, fyzickou práci v kolektivu, ať už je to administrativa, nebo výroba, nelze z velké míry ničím nahradit.

V tomto duchu se budou také měnit detaily pracovního prostředí. Například se budou ve větší míře sdílet pracovní místa v kancelářských budovách. V administrativních provozech nabydou na významu prostory pro neformální pracovní setkávání. Již dnes se pracuje z firemních kaváren, firemních obýváků nebo z firemních zahrad. Myslím, že pracovní prostředí bude rozmanitější a pracovní den bude složen z několika částí. Budeme více sdílet společné firemní prostory pro týmová jednání a setkávání.

Jiří Opočenský ve svých 29 letech, po práci v kancelářích KAVA a DNA, založil se Štěpánem Valouchem architektonickou kancelář ov-a, kde v současnosti pracuje 15 architektů. (Foto: archiv Jiřího Opočenského)

MM: Můžete uvést příklad dobré industriální a komerční architektury? Kde a čím bych se jako podnikatelka mohla inspirovat?

Ing. arch. Opočenský: V tuzemsku za posledních 10let vznikly velmi zdařilé industriální stavby. Omlouvám se, pokud jsem na některé zapomněl, ale snad za všechny –například v Pardubickém kraji novostavba dílny Opatov, v Hulíně výrobní a administrativní objekt firmy Pilana Karbid nebo přístavba administrativní budovy firmy Story Design v Litomyšli. Myslím, že česká architektura má těmito a dalšími stavbami slibně nakročeno a těším se na další zdařilé projekty.

MM: Děkuji vám za rozhovor.

Vydání #6
Seriál
Firmy
Související články
Soumrak strojírenských bohů

Až do nedávné doby, dalo by se říci před covidem, bylo jednání některých tradičních firem vyrábějících obráběcí stroje bez pokory, a někdy hraničilo až s arogancí. Jednání bez úcty nejen vůči zákazníkům (což zní přímo drze), ale také vůči partnerům dodávajícím subdodávky, vysokým školám a také spolupracujícím partnerům. Mají za sebou přeci tradici desítek let, kdo jim bude co radit, jak mají jednat a dělat. Nikdo přeci. A nyní? Padla kosa na kámen a otupila se, možná se i pokřivilo ostří.

Štěstí přeje připraveným!

Cesta antivirového řešení Avast od prvních nápadů ve Výzkumném ústavu matematických strojů k firmě o 1 700 zaměstnancích Avast Software obývající několik pater nové budovy na Pankráci, byla dlouhá a někdy trnitá. Zakladateli a tvůrci myšlenky na vytvoření vlastního antivirového programu, ze kterého se postupem doby stal ochranný systém bránící napadením, jsou Pavel Baudiš a Eduard Kučera.

Budoucnost české výroby

Česká výroba prochází složitým obdobím. Naši výrobci musí každý den řešit složité úkoly a problémy, za které si z části ani nemohou. Doba už je taková, je potřeba se jí ale postavit čelem.

Související články
Budoucnost výroby tkví v inovacích Část 4. Využití modelu BIM

Jsme zemí s průmyslovou tradicí, díky níž jsme se z provincie stali jednou ze předních ekonomik světa. Dnes ale nedokážeme plně využít inovační potenciál a zaostáváme za vyspělou Evropou. Co nás brzdí? Seriál, který připravují odborníci společnosti Autodesk, se na příkladech dobré praxe snaží nastínit možné cesty, jak by firmy a jedinci mohli zvýšit svůj potenciál a tížený efekt

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Inovace podnikatelského modelu, Část 1. Role inovací v podnikatelském prostředí

Současná doba paralyzující naše osobní a profesní konání nám jasně ukázala realitu, se kterou se budeme setkávat stále častěji. Nastavila zrcadlo důsledků našeho, často konzervativního, přístupu k otázce dlouhodobé inovační strategie, a to jak z pohledu diverzifikace produktového portfolia, tak i marketingové a obchodní podpory zaváděných inovací. V tomto novém světě se musíme naučit žít a odolávat jeho často nepředvídatelným nástrahám.

Ujíždí nám vlak digitalizace?

Rozhovor s Martinem Peňázem ze společnosti Autodesk, nám dává možnost nahlédnout na současnou digitální transformaci optikou, jejichž rámec a obzory se vytvářely dalece před tím, než nás doba covidová naučila přemýšlet a konat jinak a pružněji, než bylo standardem.

Nahrajeme si vědomí do počítače?

Profesor kybernetiky Michael Šebek nevylučuje svoji přítomnost v jiném, uměle vytvořeném prostoru. Průmysl 4.0 chápe jako zásadní a přelomovou změnu a současné školství nás na budoucnost nepřipraví. Firmám radí „nechte své zaměstnance tvořit nesmysly“‎.

Výzkum rozděluji pouze na dobrý a špatný, říká Libor Kraus

Prezident Asociace výzkumných organizací Libor Kraus se pohybuje v oblasti výzkumu a vývoje 30 let. Jaká vidí pozitiva, úskalí a rezervy v této důležité součásti našeho ekonomického růstu? Na to jsme se ho zeptali v rozhoru, který poskytl redakci MM Průmyslového spektra.

V řízení týmů preferuji naslouchání a spolupráci, říká statutární ředitelka Monika Šimánková

O tom, proč k prezentaci firemní strategie nepoužívá excelové tabulky, proč slušnost je ve firmě základ a proč věří v české strojírenství, si naše redakce povídala se statutární ředitelkou strojírenské společnosti Hestego Monikou Šimánkovou.

„Kdo neumí řídit sám sebe, neumí obvykle řídit ani druhé,“ říká prezident České manažerské asociace Pavel Kafka

Pavel Kafka je jedním z nejzkušenějších českých manažerů, který mimo jiné v 90. letech vybudoval skupinu Siemens v ČR. O své znalosti z oblasti řízení, kompetenci českých manažerů a připravenosti české ekonomiky měřit se s konkurencí v zahraničí, jsme si povídali v redakci MM Průmyslového spektra.

Jak se transferuje know-how

„Pokud někde postavím pět strojů a budou z nich padat šrouby, které budu odesílat do zahraničí, tak to je samozřejmě jiná přidaná hodnota, než když vybuduji vývojové centrum, kde mám devadesát procent vysoce sofistikovaných pozic, spojené s výrobním závodem,“ říká programový ředitel GE Aviation pro Českou republiku Milan Šlapák, který poskytl redakci MM Průmyslového spektra rozhovor.

Podnikatelův průvodce galaxií byznysu

Řekne-li se Kiwi.com, Y Soft nebo GINA Software, většina z nás ví minimálně to, že jde o úspěšné, mladé a původně české firmy. Ne každý však tuší, že na počátcích jejich úspěchu měla velký podíl spolupráce s Jihomoravským inovačním centrem. Na to, kam se tato agentura vydá nyní, po 14 letech svého působení, jsme se zeptali jejího nového ředitele Petra Chládka.

EMO zrcadlem pokroku a inovací

Při příležitosti prezentace veletrhu EMO 2017 Hannover před evropskou novinářskou obcí se uskutečnilo i pražské zastavení. Zastoupení Deutsche Messe pro ČR zorganizovalo tiskovou konferenci, které se vedle generálního ředitele EMO Hannover Christopha Millera účastnil i tiskový mluvčí hannoverského veletržního komplexu Hartwig von Sass spolu s ředitelem českého svazu SST Ing. Paclíkem a předsedou Společnosti pro obráběcí stroje doktorem Smolíkem.

Ve svém životě bych nic neměnil

Tuto charakteristiku nám sdělil na závěr našeho rozhovoru Zdeněk Pelc, šéf GZ v Loděnicích, který je další osobností našeho seriálu podnikatelských příběhů. Byl dlouhá léta ředitelem Gramofonových závodů, po Sametové revoluci pak pokračoval jako ředitel společnosti GZ Media, které se roku 2007 stal většinovým vlastníkem.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě

a mnoho dalších benefitů.

... již 25 let zkušeností s odbornou novinařinou

      Předplatit