MM: Světový trend se ubírá směrem hi-tech technologií a vysoce sofistikovaných multifunkčních obráběcích strojů. Mohou čeští výrobci držet krok se světovými výrobci? Mají dostatek investic na složité technologie, které s sebou přináší Průmysl 4.0? Vyplatí se jim investovat například do umělé inteligence?
Miroslav Otépka: Stroje rostou se zákazníkem. Nemyslím si, že nástupem umělé inteligence začneme masivně tuto technologií nakupovat. Jsem přesvědčen, že drtivá většina českých konstruktérů umí s umělou inteligencí pracovat a využívat ji tam, kde je potřeba. Určující je zákazník, který zatím takový produkt nepožaduje. To, že někde přidáme robota, to je naprosto v pořádku. Sériová výroba to vyžaduje. Určitě jsou to odvětví jako např. automobilový průmysl nebo výroba ložisek. Zde si nic jiného než automatizovanou výrobu nedovedu představit. Ale pokud pracujete pro letecký průmysl, kde soustružíte přibližně čtyři hodiny jeden dílec z tenkostěnného titanu, tak musíte pracovat velmi opatrně a volit technologii, která danému produktu přísluší.
MM: I pro ekonomické experty je poměrně obtížné definovat seriózní výhledy v posilování či oslabovaní české koruny vůči euru. Jak může růst nebo pokles tuzemské měny ovlivnit české strojírenství, potažmo výrobu českých obráběcích strojů, které jsou na exportu přímo závislé?
Miroslav Otépka: Majitel firmy musí plánovat tak, aby si zajistil dostatečné množství finančních prostředků, včetně eura. Pokud má firma představu o tom, co bude dělat za rok, tak je schopná finance dobře naplánovat. Druhá věc. Pokud bylo euro za 27 korun, tak nám podnikatelům to moc nevadilo. Spíš bych řekl, že nás to trochu pokazilo. Za třetí. Osobně si myslím, že v oblasti prodeje obráběcích strojů je to jedno, zda je euro za 25 korun, nebo 26 korun. Důležité je, aby do podnikatelských procesů co nejméně nebo vůbec nezasahovala politika. Myslím, že takové zásahy, jako je embargo, sankce a další, jsou pro byznys velmi špatným signálem. Dále pak musím vzpomenout některá naše ministerstva, která jsou v implementacích některých pravidel EU a další mezinárodní legislativy byrokratická a dost nám práci stěžují.
MM: V únoru 2018 jste uskutečnili významnou akvizici. Od skupiny Alta jste koupili dalšího českého výrobce obráběcích strojů TOS Kuřim a ČKD Blansko-OS. Nedostatek kvalifikované pracovní síly v technických oborech se táhne všemi strojírenskými obory. Nemáte obavu z plnění zakázek?
Miroslav Otépka: Nedostatek kvalifikovaných technických pracovníků je problém. Nevím, jak pro ostatní firmy, ale pro Toshulin to není až tak fatální. Velmi dobře kooperujeme se střední školou Centrem odborné přípravy technické Kroměříž. Posledních pět let usilovně pracujeme se žáky, kteří k nám chodí na praxi a obvykle po ukončení studia nastupují i do provozu. Letos přijde osm absolventů, a to je opravdu poměrně velký počet. Snažíme se zaměstnance stabilizovat. Nabízíme různé bonusy a dobré pracovní podmínky. Hodně nám záleží na tom, aby se u nás cítili dobře. Máme velkou konkurenci v okolí. Je zde mnoho strojírenských podniků. Ale zatím od nás nikdo neodchází.
Co se týká TOS Kuřim a ČKD Blansko-OS, tak zde je situace jiná. Na hodnocení je velice krátká doba. Bilancovat budeme až v roce 2020. Předpokládám, že v té době bude firma již stabilizována. Má dost zakázek. Pouze je zatěžují některé závazky z minulosti. Hlavní firemní strategií je synergie s Toshulin.