Témata

Stroje rostou se zákazníkem, říká pamětník českého obrábění Miroslav Otépka

Česká republika si v letošním roce připomíná 100 let od svého vzniku. Mezinárodnímu strojírenskému veletrhu v Brně je 60 let. Redakce MM Průmyslového spektra se rozhodla také zavzpomínat a k rozhovoru pozvala Miroslava Otépku, který stál u zrodu konstrukce a výroby českých obráběcích strojů. Miroslav Otépka se z profese dělníka vypracoval na respektovaného majitele jedné z největších českých strojírenských firem. Aktivita, optimismus a dobrá nálada ho neopouštějí ani ve věku, kdy se jiní věnují odpočinku. Možná je to jeho filozofií a jak sám říká: „Práce mi nikdy nic nevzala, vše, co jsem dělal, dělal jsem rád.“

Tento článek je součástí seriálu:
Otevírací rozhovory vydání
Díly
Iva Ruskovská

Stála u zrodu PR v ČR. Od 90. let se této problematice aktivně věnovala jako odborný konzultant nebo tiskový mluvčí v komerční a státní sféře. Mimo jiné vedla první tisková centra v období povodní v ČR nebo působila jako tisková mluvčí a vedoucí oddělení PR a marketingu ÚVN Praha. V současné době se věnuje copywritingu.
Vystudovala sociologii a aplikovanou psychologii na FF UP Olomouc, kde také dokončila doktorské studium. Dlouhodobě se věnuje problematice sebereflexe a efektivní komunikace. V této oblasti absolvovala studium na FF UK Praha a řadu certifikovaných kurzů v zahraničí.

Reklama

MM: Mají české obráběcí stroje ve světě stále dobré jméno, jak se již dlouhá léta veřejně deklaruje, nebo je to jen takové plácání po ramenou a realita je už jiná? V čem jsou dobré, a naopak, co českým obráběcím strojům chybí?

Miroslav Otépka: V první řadě bych chtěl říci, že nás českých výrobců obráběcích strojů je méně a méně. To je velká škoda, protože o naše produkty je ve světě pořád velký zájem. Dokážeme držet krok se světovou špičkou a české stroje jsou konkurenceschopné. Z historie nám zůstala dobrá pověst v podobě vysoké technické kvality představované především trvanlivostí a přesností strojů. Pamatuji si doby, kdy k nám přijel zákazník a na vyšší cenu reagoval tím, že si koupil lacinější stroj a za šest let jej vyměnil. V této souvislosti mne napadá, jak na jedné mezinárodní výstavě byl v 80. letech prezentován japonský obráběcí stroj za velmi přijatelnou cenu. Někteří majitelé ho koupili, ale za šest až sedm let ho museli vyměnit. A to se jim opravdu nelíbilo. Dnes zákazníci preferují technickou kvalitu a delší trvanlivost. Dospěli k názoru, že se musí vrátit k českým strojům, které mají nesrovnatelně lepší parametry. V současné době většina z nás vyrábí stroje převážně na zakázku. Zákazník si diktuje, co chce. A to je velká přidaná hodnota. Každý takto vyrobený stroj je vlastně originál.

V čem máme velké rezervy? Pokulháváme v servisu obráběcích strojů. Podle mého názoru nám chybí větší dravost, pružnost, rychlost reagovat na poptávku a péči o zákazníka. Druhá věc, kterou moc neumíme, je cenotvorba, práce s cenou stroje. Možná, že jsem ze staré školy a situace se trochu zlepšila. Ale přesto, profesionální tvorba oceňování stroje je nám pořád vzdálená. Cenu stroje určujeme plus minus amatérsky, podle toho, jakou má soused. Nedívali jsme se a nedíváme se na skutečné náklady spojené s výrobou stroje. Kolikrát je neumíme ani spočítat a správně vše zkalkulovat. Tento handicap souvisí s celkovou efektivitou a plánovaním práce, morálkou na pracovišti a loajálností k firmě. Bohužel ceny ovlivňují i vnější faktory. Firma by měla být minimálně svázaná předpisy. Ty se u nás bohužel každý rok mění. My neustále děláme nějaká školení, která jsou již za rok k ničemu, jelikož se předpisy na státní úrovni neschválí. Nemám nic proti tomu, kdyby stát přišel s jasnou linií podpory podnikání, jako je tomu například ve Francii nebo Itálii, kde se vyhlásí státní dotace pro podnikatele a stát tuto strategii důsledně dodržuje.

Reklama
Reklama
Reklama
Miroslav Otépka je místopředsedou představenstva společnosti Toshulin a jednatelem společnosti Modikov. Začínal jako strojní zámečník. V 70. letech nastoupil jako montér do TOS Hulín, kde postupně zastával významné pozice. Po úspěšné privatizaci v 90. letech se stal jejím generálním ředitelem a předsedou představenstva. Celý život mu je práce koníčkem. Ve volném čase se věnuje sjezdovému lyžování a jeho velkou vášní je štípání dřeva. Jeho dcera Dagmar Herring je předsedkyní představenstva Toshulin a TOS Kuřim.

MM: Stál jste u zrodu konstrukce a výroby obráběcích strojů v České republice. Pokud se ohlédnete zpět, jaké byly začátky?

Miroslav Otépka: Začátky konstrukce a výroby prvních českých obráběček se datují do 50. let. V TOS Hulín se vyrobil první karusel v roce 1953. Byla to převzatá dokumentace ze Škodovky Plzeň a v roce 1951 ji konstrukčně přepracovali Baťovi inženýři. Významným mezníkem byl rok 1959, kdy v TOS Hulín byl vyroben první numericky řízený obráběcí stroj v Československu, a možná i v Evropě, který nesl název SKJ 8 NC. Do provozu byl uveden v roce 1960. Na jeho konstrukci se podíleli čeští konstruktéři jako například pan Patík, Košář, Smejkal atd. Zdeněk Patík pracuje v Toshulin 60 let. Dnes mu je 79 let a pořád do konstrukce dochází.
Ale abych nemluvil jen o Toshulin. Významné české konstruktéry měly, a jistě stále mají, i jiné české podniky. Myslím, že Zlíňáci měli výborné kopírovací frézky, které se dlouhá léta dobře prodávaly. Další vynikající průkopnické stroje zkonstruovali v TOS Varnsdorf. Nechci na nikoho zapomenout, ale myslím, že v dalších letech se již nikdy nepodařilo navázat na konstruktérské úspěchy z 50. let.

Začátky konstrukce a výroby prvních českých obráběček se datují do 50. let. Významným mezníkem byl rok 1959, kdy byl v TOS Hulín vyroben první numericky řízený obráběcí stroj v Československu, a možná i v Evropě, který nesl název SKJ 8 NC. Do provozu byl uveden v roce 1960.

MM: Velkým bojem o přežití českých obráběcích strojů byly pravděpodobně 90. léta…

Miroslav Otépka: Ano, máte naprostou pravdu. Byla to velmi těžká doba. V minulosti jsme byli handicapováni tím, že jsme nesměli používat zahraniční komponenty a neměli jsme přímý obchodní styk. Prodávalo se přes podniky zahraničního obchodu. Nemohli jsme být v kontaktu se zákazníky, neznali jsme jejich potřeby. To se po roce 1989 změnilo a paradoxně získaná svoboda byla daleko těžší. Nikdo z nás neuměl moc obchodovat. To za nás dělal Strojimport. Všechno se začínalo od nuly. Nikdo nepomohl. Neměli jsme peníze. Export pokulhával. Bylo nutné propouštět. Některé firmy to zvládly. Některé zkrachovaly. Někomu se restart podařil dřív, někomu později.

S přechodem na nové hospodářské podmínky jsem měl osobní zkušenost. V roce 1991 jsem nastoupil na pozici generálního ředitele TOS Hulín. Bylo třeba velmi rychle reagovat na změnu trhu. Pamatuji si, jak jsme s našimi konstruktéry během čtyř měsíců přepracovali všechny české komponenty na zahraniční. Od tohoto okamžiku jsme v oblasti obchodního jednání neměli větší problém. Byl to jeden ze zásadních mezníků pro změnu systému v obchodní politice. Další zásadní a velmi bolestivý řez bylo propouštění zaměstnanců. V té době se výroba rapidně snížila. Export byl minimální a v TOS Hulín pracovalo 1 200 zaměstnanců. V září 1991 jsem musel propustit 300 lidí. Rok na to dalších 300 lidí. Pro záchranu podniku to byl zásadní krok. Možná mne některé rodiny dodnes nemají rády, ale jinak to nešlo. Pokud bychom tak neučinili, asi bychom zde spolu neseděli. Bylo to bolestivé, ale zachránilo nás to. V 1990 jsme měli ztrátu 30 milionů. V roce 1993 už bylo 30 milionů zisku. Neumím posoudit, jak si s touto nelehkou situací poradily ostatní firmy, ale bez zásadních řezů to prostě nešlo.

„Historicky významné byly např. kopírovací frézky ze Zlína, které se dlouhá léta dobře prodávaly. Další vynikající průkopnické stroje zkonstruovali v TOS Varnsdorf. Přechod na nové podmínky, i přes těžké turbulence, perfektně zvládla i moravská společnost TOS Olomouc. Dnes vyrábí malé nástrojařské frézky, které mají na světovém trhu svého zákazníka. Nechtěl bych na nikoho zapomenout, ale myslím, že v dalších letech se již nikdy nepodařilo navázat na konstruktérské úspěchy z 50. let,“ říká Miroslav Otépka.

Pokud je mi známo, a kolegové mě jistě omluví, když zapomenu někoho jmenovat, tak velmi dobře se podařilo naskočit TOS Varnsdorf s horizontální vyvrtávačkami. O něco později ZPS, Kovosvit a některým dalším. Určitě bych chtěl jmenovat firmu, která o své přežití bojovala, a i přes těžké turbulence přechod na nové podmínky perfektně zvládla. A to je společnost TOS Olomouc. Dnes vyrábí malé nástrojařské frézky, které mají na světovém trhu svého zákazníka. Myslím, že jdou správným směrem.

Montážní hala TOS Hulín 70. léta 20. století a současnost

MM: Světový trend se ubírá směrem hi-tech technologií a vysoce sofistikovaných multifunkčních obráběcích strojů. Mohou čeští výrobci držet krok se světovými výrobci? Mají dostatek investic na složité technologie, které s sebou přináší Průmysl 4.0? Vyplatí se jim investovat například do umělé inteligence?

Miroslav Otépka: Stroje rostou se zákazníkem. Nemyslím si, že nástupem umělé inteligence začneme masivně tuto technologií nakupovat. Jsem přesvědčen, že drtivá většina českých konstruktérů umí s umělou inteligencí pracovat a využívat ji tam, kde je potřeba. Určující je zákazník, který zatím takový produkt nepožaduje. To, že někde přidáme robota, to je naprosto v pořádku. Sériová výroba to vyžaduje. Určitě jsou to odvětví jako např. automobilový průmysl nebo výroba ložisek. Zde si nic jiného než automatizovanou výrobu nedovedu představit. Ale pokud pracujete pro letecký průmysl, kde soustružíte přibližně čtyři hodiny jeden dílec z tenkostěnného titanu, tak musíte pracovat velmi opatrně a volit technologii, která danému produktu přísluší.

MM: I pro ekonomické experty je poměrně obtížné definovat seriózní výhledy v posilování či oslabovaní české koruny vůči euru. Jak může růst nebo pokles tuzemské měny ovlivnit české strojírenství, potažmo výrobu českých obráběcích strojů, které jsou na exportu přímo závislé?

Miroslav Otépka: Majitel firmy musí plánovat tak, aby si zajistil dostatečné množství finančních prostředků, včetně eura. Pokud má firma představu o tom, co bude dělat za rok, tak je schopná finance dobře naplánovat. Druhá věc. Pokud bylo euro za 27 korun, tak nám podnikatelům to moc nevadilo. Spíš bych řekl, že nás to trochu pokazilo. Za třetí. Osobně si myslím, že v oblasti prodeje obráběcích strojů je to jedno, zda je euro za 25 korun, nebo 26 korun. Důležité je, aby do podnikatelských procesů co nejméně nebo vůbec nezasahovala politika. Myslím, že takové zásahy, jako je embargo, sankce a další, jsou pro byznys velmi špatným signálem. Dále pak musím vzpomenout některá naše ministerstva, která jsou v implementacích některých pravidel EU a další mezinárodní legislativy byrokratická a dost nám práci stěžují.

MM: V únoru 2018 jste uskutečnili významnou akvizici. Od skupiny Alta jste koupili dalšího českého výrobce obráběcích strojů TOS Kuřim a ČKD Blansko-OS. Nedostatek kvalifikované pracovní síly v technických oborech se táhne všemi strojírenskými obory. Nemáte obavu z plnění zakázek?

Miroslav Otépka: Nedostatek kvalifikovaných technických pracovníků je problém. Nevím, jak pro ostatní firmy, ale pro Toshulin to není až tak fatální. Velmi dobře kooperujeme se střední školou Centrem odborné přípravy technické Kroměříž. Posledních pět let usilovně pracujeme se žáky, kteří k nám chodí na praxi a obvykle po ukončení studia nastupují i do provozu. Letos přijde osm absolventů, a to je opravdu poměrně velký počet. Snažíme se zaměstnance stabilizovat. Nabízíme různé bonusy a dobré pracovní podmínky. Hodně nám záleží na tom, aby se u nás cítili dobře. Máme velkou konkurenci v okolí. Je zde mnoho strojírenských podniků. Ale zatím od nás nikdo neodchází.

Co se týká TOS Kuřim a ČKD Blansko-OS, tak zde je situace jiná. Na hodnocení je velice krátká doba. Bilancovat budeme až v roce 2020. Předpokládám, že v té době bude firma již stabilizována. Má dost zakázek. Pouze je zatěžují některé závazky z minulosti. Hlavní firemní strategií je synergie s Toshulin.

Sofistikovaný svislý soustruh s paletizací Experturn z produkce Toshulin. „Stroje rostou se zákazníkem. V současné době většina z nás vyrábí stroje převážně na zakázku. Zákazník si diktuje, co chce. A to je velká přidaná hodnota. Každý takto vyrobený stroj je vlastně originál,“ říká k aktuálnímu trendu konstrukce a výroby obráběcích strojů Miroslav Otépka.

MM: Od roku 1962 se věnujete vývoji a výrobě obráběcích strojů a stále jste osobně v tomto oboru aktivní. Co vám tato práce dala, a naopak, pokud něco, i vzala?

Miroslav Otépka:
Práce mi nikdy nic nevzala. Začínal jsem na montáži koželužských strojů v Otrokovicích. V roce 1968 jsem přišel do TOS Hulín na pozici údržbáře na kovárně. Pak jsem pokračoval v oddělení montáží. Po vojně jsem si udělal průmyslovku a začal pracovat jako servisní mechanik a pak jako technolog. Ale už na vojně jsem si přál pracovat v zahraničí. Trochu jsem uměl francouzsky. Objevila se příležitost jet do Alžíru a montovat tam 36 strojů z produkce TOS Hulín. Vedl jsem partu deseti chlapů. Byla to velká škola a mě to ohromně bavilo. Vrátil jsem se zpět a ze Strojimportu přišla nabídka práce ve Francii. Vůbec nevím, jak na mne přišli. V té době bylo normální, že se do zahraničí vysílali buď prověření kádři, nebo se uplácelo. Já ani do jedné šablony nepasoval. Ve Francii jsem byl šest let. Byla to perfektní práce a zase mne to moc bavilo. V té době obchod s Francií moc nešel. Nebyly dobré roky. Vymýšlel jsem nové obchodní strategie a procesy, které nakonec přinesly své úspěchy. Po návratu z Francie jsem se dostal do nákupu. Zde jsem byl asi rok a zase mne práce těšila. Pak mne vedení společnosti vytáhlo do výroby. To se přiznám, že jsem nikdy nechtěl, ale situace si to vyžadovala. Taky jsem se v tom našel a práce mne zase obohatila. Rád vzpomínám i na dobu ředitelování v Toshulin. Byla to nesmírně těžká doba, ale právě ta vás někam posune.

MM: Děkuji vám za rozhovor a přeji do dalších let vše dobré.

PhDr. Iva Ruskovská

Reklama
Vydání #9
Kód článku: 180935
Datum: 05. 09. 2018
Rubrika: Servis / Rozhovor
Seriál
Firmy
Související články
České obráběcí stroje stále splňují nejpřísnější parametry pro uplatnění

V červnu tohoto roku byl zvolen prezidentem Svazu strojírenské technologie Jan Rýdl ml. Mezi jeho priority patří návrat duálního vzdělávání do českého školství. Více chce také podpořit spolupráci firem s vysokými školami, prosazovat zájmy českých strojařů v zahraničí a ve státní správě. Rychlé tržní změny vnímá jako největší výzvu pro management všech firem.

Výzkum rozděluji pouze na dobrý a špatný, říká Libor Kraus

Prezident Asociace výzkumných organizací Libor Kraus se pohybuje v oblasti výzkumu a vývoje 30 let. Jaká vidí pozitiva, úskalí a rezervy v této důležité součásti našeho ekonomického růstu? Na to jsme se ho zeptali v rozhoru, který poskytl redakci MM Průmyslového spektra.

Lesk a bída českých obráběcích strojů

Česká republika, resp. tehdejší Československo, mělo bohatou historii ve výrobě obráběcích strojů. Kde v období největší slávy byli ve svých inovačních počinech současní světoví lídři, když např. kovosviťácký konstruktér Ladislav Borkovec se již v roce 1977 začal zaobírat myšlenkou multifunkčního soustružnicko-frézovacího stroje? Přes dřevěný kinematický model, který si vytvořil doma v dílně, vedla dlouhá cesta až k prototypu prezentovanému  na EMO v Paříži v roce 1980. Po vyrobení 45 strojů řady MCSY, které nenazval nikdo jinak než „Boháro“, byla z ekonomických důvodů a nedostupnosti kvalitní řídicí elektroniky bohužel výroba v tehdejším Kovosvitu ukončena. Dva bývalé kovosviťáky, srdcem i duší, Jiřího Mindla a Vladislava Čítka, jsem díky jejich letitým zkušenostem celoživotního zasvěcení oboru obráběcích strojů požádal o rozpravu nad současným stavem tuzemského oboru výrobních strojů a nad tím, jaké jsou jeho případné perspektivy.

Související články
Prognózovat vývoj ekonomiky by bylo jednodušší, kdyby šlo jen o ekonomiku, říká ekonom Miroslav Zámečník

Složitá geopolitická situace natolik ovlivňuje ekonomické světové dění, že s jistotou prognózovat vývoj české ekonomiky není jednoduché. Klasické spouštěče, které ohlašují krizi, nefungují. Kdo dnes v recesi uspěje, proč je ČR pořád pro zahraniční investory zajímavá a která firma se budoucnosti bát nemusí? To jsou témata, nad kterými redakce MM Průmyslového spektra diskutovala s hlavním analytikem České bankovní asociace Miroslavem Zámečníkem.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Jak se transferuje know-how

„Pokud někde postavím pět strojů a budou z nich padat šrouby, které budu odesílat do zahraničí, tak to je samozřejmě jiná přidaná hodnota, než když vybuduji vývojové centrum, kde mám devadesát procent vysoce sofistikovaných pozic, spojené s výrobním závodem,“ říká programový ředitel GE Aviation pro Českou republiku Milan Šlapák, který poskytl redakci MM Průmyslového spektra rozhovor.

Sázejme olivovníky, ať mají naši potomci co sklízet

Profesor Stanislav Hosnedl se celý svůj odborný život věnuje oboru konstruování výrobních strojů a zařízení. Značným podílem přispěl k rozvoji konstrukční vědní disciplíny Engineering Design Science and Methodology, ve které se stal uznávaným odborníkem nejen u nás, ale i v zahraničí. K jeho pedagogické a vědecké činnosti jej přivedly kroky z výrobní praxe. Tak by tomu mělo být. Stanislav Hosnedl je Plzeňák tělem i duší s aktivními kontakty po celém světě. Bylo nám ctí, že jsme mu mohli na letošním MSV v Brně předat Zlatou medaili za celoživotní tvůrčí technickou práci a dosažené inovační činy.

EMO zrcadlem pokroku a inovací

Při příležitosti prezentace veletrhu EMO 2017 Hannover před evropskou novinářskou obcí se uskutečnilo i pražské zastavení. Zastoupení Deutsche Messe pro ČR zorganizovalo tiskovou konferenci, které se vedle generálního ředitele EMO Hannover Christopha Millera účastnil i tiskový mluvčí hannoverského veletržního komplexu Hartwig von Sass spolu s ředitelem českého svazu SST Ing. Paclíkem a předsedou Společnosti pro obráběcí stroje doktorem Smolíkem.

O budoucnost českého průmyslu strach nemám říká prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Jaroslav Hanák

Při příležitosti konání MSV v Brně oslovila redakce MM Průmyslového spektra výraznou osobnost českého byznysu – prezidenta Svazu průmyslu a dopravy ČR Jaroslava Hanáka.Povídali jsme si s ním o tom, žese našemu průmyslu mimořádně daří, jaká jsou největší rizika pro další růst tuzemské ekonomiky, jak vnímá státní podporu v oblasti podnikání a proč fandí Evropské unii, přestože si myslí, že je to byrokratický moloch.

Těžká váha z Plzně v první třetině zápasu

Historie strojírenské výroby na Plzeňsku se datuje do poloviny 18. století, kdy byly položeny základy společnosti Škoda. Výroba prvních unikátních obráběcích strojů pro vlastní potřebu byla zahájena v roce 1911. Po první světové válce se pak začaly obráběcí stroje vyrábět pro tuzemské zákazníky i do zahraničí. V novodobé historii prošla firma celou řadou změn ve vlastnické struktuře, které bezesporu ovlivnily její současnou podobu. Škoda Machine Tool patří k lídrům trhu v oblasti výroby horizontek a horizontálních vyvrtávaček, aktuálně prochází významnými změnami k udržení si této pozice.

Podpora rozvoje mladých technologicky orientovaných firem

Je všeobecně známo, že zejména v počátečních fázích podnikání či inovačního cyklu, kdy firma vyvíjí nový, nebo modifikuje již existující produkt pro zcela nové využití, vzniká celá řada otázek spojených s designem produktu, se strategií jeho komercializace, s definicí vhodných zahraničních trhů a se smysluplným byznys modelem. Jedná se o kritickou fázi rozvoje firem, protože jen malé části z nich se podaří touto fází projít bezi zásadních problémů.

Od oprav ke špičkovým portálovým obráběcím strojům

Strojírna Tyc se v současné době zabývá produkcí a vývojem vlastních portálových multifunkčních center. Jedná se o plně řízená obráběcí centra a brusky na rovinné a tvarové plochy. Jako vedlejší činnost společnost nabízí firma modernizaci a generální opravy různých strojů.

Je třeba udělat seriózní diagnózu českého průmyslu

Český průmysl je nemocný subdodavatelstvím a pouhým montováním. Jsme nad únosnou míru pouhým subdodavatelem Evropské unie, především Německa, mnohokrát subdodavatelem subdodavatelů. Z řemeslníka kdysi světové úrovně jsme se stali nádeníkem. Je třeba to změnit, přestat být závislý na odběratelích, kteří diktují, za kolik jim můžete jejich součástku nebo jejich díl vyrobit. Chopte se příležitosti a vytvořte svůj vlastní finální výrobek s vyšší mírou lidského umu, který můžete prodat komukoliv na světovém trhu, abyste se stali nezávislými!

Pavel Sobotka: Příležitost je nutné v pravý čas chytit za pačesy

Píšeme první kapitolu knihy příběhů, v níž chceme představit úspěšné české podnikatele, kteří něco dokázali a kteří se za svou práci rozhodně nemusejí stydět. I když v České republice má slovo „podnikatel“ spíše pejorativní význam – a zasloužili se o to tzv. „rychlí podnikatelé“, kteří ostrými lokty dokázali rychle zbohatnout na úkor ostatních –, tento seriál ukazuje druhou stranu mince. Nápad, záměr, tvrdá práce, stanovení filozofie firmy, vztah k lidem. Pro mnohé to nebylo jednoduché a my chceme představit právě ty, kteří svou usilovnou prací dokázali, že Česká republika má stále na to, aby se pohybovala na špičce nejen v technologiích, ale i v managementu. Nechť vám tento seriál slouží jako příklad toho, jak nelehká cesta na samotný vrchol v určitém oboru mnohdy vede.

Výrobce & zákazník = spolupráce2

Více než tři roky uplynuly od naší poslední návštěvy strojírenské firmy STT Servis v Dlouhé Loučce u Uničova. V rodinném podniku vedeném sourozenci Šárkou a Tomášem Ticháčkovými, jehož specializací je zakázkové CNC obrábění, se čas rozhodně nezastavil a my jsme s překvapením stanuli před výrobními prostorami, které za uplynulá léta prošly velkou změnou.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě

a mnoho dalších benefitů.

... již 25 let zkušeností s odbornou novinařinou

      Předplatit