Témata

Stroje rostou se zákazníkem, říká pamětník českého obrábění Miroslav Otépka

Česká republika si v letošním roce připomíná 100 let od svého vzniku. Mezinárodnímu strojírenskému veletrhu v Brně je 60 let. Redakce MM Průmyslového spektra se rozhodla také zavzpomínat a k rozhovoru pozvala Miroslava Otépku, který stál u zrodu konstrukce a výroby českých obráběcích strojů. Miroslav Otépka se z profese dělníka vypracoval na respektovaného majitele jedné z největších českých strojírenských firem. Aktivita, optimismus a dobrá nálada ho neopouštějí ani ve věku, kdy se jiní věnují odpočinku. Možná je to jeho filozofií a jak sám říká: „Práce mi nikdy nic nevzala, vše, co jsem dělal, dělal jsem rád.“

Tento článek je součástí seriálu:
Otevírací rozhovory vydání
Díly
Iva Ruskovská

Stála u zrodu PR v ČR. Od 90. let se této problematice aktivně věnovala jako odborný konzultant nebo tiskový mluvčí v komerční a státní sféře. Mimo jiné vedla první tisková centra v období povodní v ČR nebo působila jako tisková mluvčí a vedoucí oddělení PR a marketingu ÚVN Praha. V současné době se věnuje copywritingu.
Vystudovala sociologii a aplikovanou psychologii na FF UP Olomouc, kde také dokončila doktorské studium. Dlouhodobě se věnuje problematice sebereflexe a efektivní komunikace. V této oblasti absolvovala studium na FF UK Praha a řadu certifikovaných kurzů v zahraničí.

MM: Mají české obráběcí stroje ve světě stále dobré jméno, jak se již dlouhá léta veřejně deklaruje, nebo je to jen takové plácání po ramenou a realita je už jiná? V čem jsou dobré, a naopak, co českým obráběcím strojům chybí?

Miroslav Otépka: V první řadě bych chtěl říci, že nás českých výrobců obráběcích strojů je méně a méně. To je velká škoda, protože o naše produkty je ve světě pořád velký zájem. Dokážeme držet krok se světovou špičkou a české stroje jsou konkurenceschopné. Z historie nám zůstala dobrá pověst v podobě vysoké technické kvality představované především trvanlivostí a přesností strojů. Pamatuji si doby, kdy k nám přijel zákazník a na vyšší cenu reagoval tím, že si koupil lacinější stroj a za šest let jej vyměnil. V této souvislosti mne napadá, jak na jedné mezinárodní výstavě byl v 80. letech prezentován japonský obráběcí stroj za velmi přijatelnou cenu. Někteří majitelé ho koupili, ale za šest až sedm let ho museli vyměnit. A to se jim opravdu nelíbilo. Dnes zákazníci preferují technickou kvalitu a delší trvanlivost. Dospěli k názoru, že se musí vrátit k českým strojům, které mají nesrovnatelně lepší parametry. V současné době většina z nás vyrábí stroje převážně na zakázku. Zákazník si diktuje, co chce. A to je velká přidaná hodnota. Každý takto vyrobený stroj je vlastně originál.

V čem máme velké rezervy? Pokulháváme v servisu obráběcích strojů. Podle mého názoru nám chybí větší dravost, pružnost, rychlost reagovat na poptávku a péči o zákazníka. Druhá věc, kterou moc neumíme, je cenotvorba, práce s cenou stroje. Možná, že jsem ze staré školy a situace se trochu zlepšila. Ale přesto, profesionální tvorba oceňování stroje je nám pořád vzdálená. Cenu stroje určujeme plus minus amatérsky, podle toho, jakou má soused. Nedívali jsme se a nedíváme se na skutečné náklady spojené s výrobou stroje. Kolikrát je neumíme ani spočítat a správně vše zkalkulovat. Tento handicap souvisí s celkovou efektivitou a plánovaním práce, morálkou na pracovišti a loajálností k firmě. Bohužel ceny ovlivňují i vnější faktory. Firma by měla být minimálně svázaná předpisy. Ty se u nás bohužel každý rok mění. My neustále děláme nějaká školení, která jsou již za rok k ničemu, jelikož se předpisy na státní úrovni neschválí. Nemám nic proti tomu, kdyby stát přišel s jasnou linií podpory podnikání, jako je tomu například ve Francii nebo Itálii, kde se vyhlásí státní dotace pro podnikatele a stát tuto strategii důsledně dodržuje.

Miroslav Otépka je místopředsedou představenstva společnosti Toshulin a jednatelem společnosti Modikov. Začínal jako strojní zámečník. V 70. letech nastoupil jako montér do TOS Hulín, kde postupně zastával významné pozice. Po úspěšné privatizaci v 90. letech se stal jejím generálním ředitelem a předsedou představenstva. Celý život mu je práce koníčkem. Ve volném čase se věnuje sjezdovému lyžování a jeho velkou vášní je štípání dřeva. Jeho dcera Dagmar Herring je předsedkyní představenstva Toshulin a TOS Kuřim.

MM: Stál jste u zrodu konstrukce a výroby obráběcích strojů v České republice. Pokud se ohlédnete zpět, jaké byly začátky?

Miroslav Otépka: Začátky konstrukce a výroby prvních českých obráběček se datují do 50. let. V TOS Hulín se vyrobil první karusel v roce 1953. Byla to převzatá dokumentace ze Škodovky Plzeň a v roce 1951 ji konstrukčně přepracovali Baťovi inženýři. Významným mezníkem byl rok 1959, kdy v TOS Hulín byl vyroben první numericky řízený obráběcí stroj v Československu, a možná i v Evropě, který nesl název SKJ 8 NC. Do provozu byl uveden v roce 1960. Na jeho konstrukci se podíleli čeští konstruktéři jako například pan Patík, Košář, Smejkal atd. Zdeněk Patík pracuje v Toshulin 60 let. Dnes mu je 79 let a pořád do konstrukce dochází.
Ale abych nemluvil jen o Toshulin. Významné české konstruktéry měly, a jistě stále mají, i jiné české podniky. Myslím, že Zlíňáci měli výborné kopírovací frézky, které se dlouhá léta dobře prodávaly. Další vynikající průkopnické stroje zkonstruovali v TOS Varnsdorf. Nechci na nikoho zapomenout, ale myslím, že v dalších letech se již nikdy nepodařilo navázat na konstruktérské úspěchy z 50. let.

Začátky konstrukce a výroby prvních českých obráběček se datují do 50. let. Významným mezníkem byl rok 1959, kdy byl v TOS Hulín vyroben první numericky řízený obráběcí stroj v Československu, a možná i v Evropě, který nesl název SKJ 8 NC. Do provozu byl uveden v roce 1960.

MM: Velkým bojem o přežití českých obráběcích strojů byly pravděpodobně 90. léta…

Miroslav Otépka: Ano, máte naprostou pravdu. Byla to velmi těžká doba. V minulosti jsme byli handicapováni tím, že jsme nesměli používat zahraniční komponenty a neměli jsme přímý obchodní styk. Prodávalo se přes podniky zahraničního obchodu. Nemohli jsme být v kontaktu se zákazníky, neznali jsme jejich potřeby. To se po roce 1989 změnilo a paradoxně získaná svoboda byla daleko těžší. Nikdo z nás neuměl moc obchodovat. To za nás dělal Strojimport. Všechno se začínalo od nuly. Nikdo nepomohl. Neměli jsme peníze. Export pokulhával. Bylo nutné propouštět. Některé firmy to zvládly. Některé zkrachovaly. Někomu se restart podařil dřív, někomu později.

S přechodem na nové hospodářské podmínky jsem měl osobní zkušenost. V roce 1991 jsem nastoupil na pozici generálního ředitele TOS Hulín. Bylo třeba velmi rychle reagovat na změnu trhu. Pamatuji si, jak jsme s našimi konstruktéry během čtyř měsíců přepracovali všechny české komponenty na zahraniční. Od tohoto okamžiku jsme v oblasti obchodního jednání neměli větší problém. Byl to jeden ze zásadních mezníků pro změnu systému v obchodní politice. Další zásadní a velmi bolestivý řez bylo propouštění zaměstnanců. V té době se výroba rapidně snížila. Export byl minimální a v TOS Hulín pracovalo 1 200 zaměstnanců. V září 1991 jsem musel propustit 300 lidí. Rok na to dalších 300 lidí. Pro záchranu podniku to byl zásadní krok. Možná mne některé rodiny dodnes nemají rády, ale jinak to nešlo. Pokud bychom tak neučinili, asi bychom zde spolu neseděli. Bylo to bolestivé, ale zachránilo nás to. V 1990 jsme měli ztrátu 30 milionů. V roce 1993 už bylo 30 milionů zisku. Neumím posoudit, jak si s touto nelehkou situací poradily ostatní firmy, ale bez zásadních řezů to prostě nešlo.

„Historicky významné byly např. kopírovací frézky ze Zlína, které se dlouhá léta dobře prodávaly. Další vynikající průkopnické stroje zkonstruovali v TOS Varnsdorf. Přechod na nové podmínky, i přes těžké turbulence, perfektně zvládla i moravská společnost TOS Olomouc. Dnes vyrábí malé nástrojařské frézky, které mají na světovém trhu svého zákazníka. Nechtěl bych na nikoho zapomenout, ale myslím, že v dalších letech se již nikdy nepodařilo navázat na konstruktérské úspěchy z 50. let,“ říká Miroslav Otépka.

Pokud je mi známo, a kolegové mě jistě omluví, když zapomenu někoho jmenovat, tak velmi dobře se podařilo naskočit TOS Varnsdorf s horizontální vyvrtávačkami. O něco později ZPS, Kovosvit a některým dalším. Určitě bych chtěl jmenovat firmu, která o své přežití bojovala, a i přes těžké turbulence přechod na nové podmínky perfektně zvládla. A to je společnost TOS Olomouc. Dnes vyrábí malé nástrojařské frézky, které mají na světovém trhu svého zákazníka. Myslím, že jdou správným směrem.

Montážní hala TOS Hulín 70. léta 20. století a současnost

MM: Světový trend se ubírá směrem hi-tech technologií a vysoce sofistikovaných multifunkčních obráběcích strojů. Mohou čeští výrobci držet krok se světovými výrobci? Mají dostatek investic na složité technologie, které s sebou přináší Průmysl 4.0? Vyplatí se jim investovat například do umělé inteligence?

Miroslav Otépka: Stroje rostou se zákazníkem. Nemyslím si, že nástupem umělé inteligence začneme masivně tuto technologií nakupovat. Jsem přesvědčen, že drtivá většina českých konstruktérů umí s umělou inteligencí pracovat a využívat ji tam, kde je potřeba. Určující je zákazník, který zatím takový produkt nepožaduje. To, že někde přidáme robota, to je naprosto v pořádku. Sériová výroba to vyžaduje. Určitě jsou to odvětví jako např. automobilový průmysl nebo výroba ložisek. Zde si nic jiného než automatizovanou výrobu nedovedu představit. Ale pokud pracujete pro letecký průmysl, kde soustružíte přibližně čtyři hodiny jeden dílec z tenkostěnného titanu, tak musíte pracovat velmi opatrně a volit technologii, která danému produktu přísluší.

MM: I pro ekonomické experty je poměrně obtížné definovat seriózní výhledy v posilování či oslabovaní české koruny vůči euru. Jak může růst nebo pokles tuzemské měny ovlivnit české strojírenství, potažmo výrobu českých obráběcích strojů, které jsou na exportu přímo závislé?

Miroslav Otépka: Majitel firmy musí plánovat tak, aby si zajistil dostatečné množství finančních prostředků, včetně eura. Pokud má firma představu o tom, co bude dělat za rok, tak je schopná finance dobře naplánovat. Druhá věc. Pokud bylo euro za 27 korun, tak nám podnikatelům to moc nevadilo. Spíš bych řekl, že nás to trochu pokazilo. Za třetí. Osobně si myslím, že v oblasti prodeje obráběcích strojů je to jedno, zda je euro za 25 korun, nebo 26 korun. Důležité je, aby do podnikatelských procesů co nejméně nebo vůbec nezasahovala politika. Myslím, že takové zásahy, jako je embargo, sankce a další, jsou pro byznys velmi špatným signálem. Dále pak musím vzpomenout některá naše ministerstva, která jsou v implementacích některých pravidel EU a další mezinárodní legislativy byrokratická a dost nám práci stěžují.

MM: V únoru 2018 jste uskutečnili významnou akvizici. Od skupiny Alta jste koupili dalšího českého výrobce obráběcích strojů TOS Kuřim a ČKD Blansko-OS. Nedostatek kvalifikované pracovní síly v technických oborech se táhne všemi strojírenskými obory. Nemáte obavu z plnění zakázek?

Miroslav Otépka: Nedostatek kvalifikovaných technických pracovníků je problém. Nevím, jak pro ostatní firmy, ale pro Toshulin to není až tak fatální. Velmi dobře kooperujeme se střední školou Centrem odborné přípravy technické Kroměříž. Posledních pět let usilovně pracujeme se žáky, kteří k nám chodí na praxi a obvykle po ukončení studia nastupují i do provozu. Letos přijde osm absolventů, a to je opravdu poměrně velký počet. Snažíme se zaměstnance stabilizovat. Nabízíme různé bonusy a dobré pracovní podmínky. Hodně nám záleží na tom, aby se u nás cítili dobře. Máme velkou konkurenci v okolí. Je zde mnoho strojírenských podniků. Ale zatím od nás nikdo neodchází.

Co se týká TOS Kuřim a ČKD Blansko-OS, tak zde je situace jiná. Na hodnocení je velice krátká doba. Bilancovat budeme až v roce 2020. Předpokládám, že v té době bude firma již stabilizována. Má dost zakázek. Pouze je zatěžují některé závazky z minulosti. Hlavní firemní strategií je synergie s Toshulin.

Sofistikovaný svislý soustruh s paletizací Experturn z produkce Toshulin. „Stroje rostou se zákazníkem. V současné době většina z nás vyrábí stroje převážně na zakázku. Zákazník si diktuje, co chce. A to je velká přidaná hodnota. Každý takto vyrobený stroj je vlastně originál,“ říká k aktuálnímu trendu konstrukce a výroby obráběcích strojů Miroslav Otépka.

MM: Od roku 1962 se věnujete vývoji a výrobě obráběcích strojů a stále jste osobně v tomto oboru aktivní. Co vám tato práce dala, a naopak, pokud něco, i vzala?

Miroslav Otépka:
Práce mi nikdy nic nevzala. Začínal jsem na montáži koželužských strojů v Otrokovicích. V roce 1968 jsem přišel do TOS Hulín na pozici údržbáře na kovárně. Pak jsem pokračoval v oddělení montáží. Po vojně jsem si udělal průmyslovku a začal pracovat jako servisní mechanik a pak jako technolog. Ale už na vojně jsem si přál pracovat v zahraničí. Trochu jsem uměl francouzsky. Objevila se příležitost jet do Alžíru a montovat tam 36 strojů z produkce TOS Hulín. Vedl jsem partu deseti chlapů. Byla to velká škola a mě to ohromně bavilo. Vrátil jsem se zpět a ze Strojimportu přišla nabídka práce ve Francii. Vůbec nevím, jak na mne přišli. V té době bylo normální, že se do zahraničí vysílali buď prověření kádři, nebo se uplácelo. Já ani do jedné šablony nepasoval. Ve Francii jsem byl šest let. Byla to perfektní práce a zase mne to moc bavilo. V té době obchod s Francií moc nešel. Nebyly dobré roky. Vymýšlel jsem nové obchodní strategie a procesy, které nakonec přinesly své úspěchy. Po návratu z Francie jsem se dostal do nákupu. Zde jsem byl asi rok a zase mne práce těšila. Pak mne vedení společnosti vytáhlo do výroby. To se přiznám, že jsem nikdy nechtěl, ale situace si to vyžadovala. Taky jsem se v tom našel a práce mne zase obohatila. Rád vzpomínám i na dobu ředitelování v Toshulin. Byla to nesmírně těžká doba, ale právě ta vás někam posune.

MM: Děkuji vám za rozhovor a přeji do dalších let vše dobré.

PhDr. Iva Ruskovská

Vydání #9
Kód článku: 180935
Datum: 05. 09. 2018
Rubrika: Servis / Rozhovor
Seriál
Související články
MM Podcast: Glosa - Poselství Garcíovi

Jsou věci, které ovlivnit nemůžeme, avšak máme možnost se k nim svobodně postavit. Pokud tak ale činíme ve stresu a se strachem, negativní dopad to jen znásobí. Naopak, uvedeme-li se do klidu s vědomím své vnitřní síly, víry a odhodlání, vše se může nakonec vyvíjet úplně jinak. 

Technická podpora vždy po ruce

Prostřednictvím nové aplikace LiveTechPro nabízí společnost Ceratizit kompetentní okamžitou technickou podporu i v období místního a národního lockdownu vyvolaného pandemií covid-19.

Názorové fórum odborníků

Výzkum a vývoj v oblasti řezných nástrojů podle doc. Jany Petrů z Vysoké školy báňské – Technické univerzity v Ostravě (www.mmspektrum.com/200519) mj. dlouhodobě soustřeďuje svou pozornost na vývoj řezných materiálů, systémů povlakování a konstrukce nástrojů využívajících princip minimálního mazání a chlazení MQL.
Zabývá se těmito trendy také vaše společnost? Naleznou uživatelé výše popsané inovace ve vašich produktových portfoliích? Uveďte příklad.

Související články
Všechno pro obrábění kovů

Česká pobočka firmy Walter AG letos oslaví třicáté výročí svého založení. Nejen o třicetiletém působení společnosti v Česku, ale především o její současnosti a také o plánech do budoucna jsme si povídali s Jiřím Majerem, jednatelem firmy Walter CZ.

Související články
Rodná čísla nástrojů v kódech Data Matrix

Společnost Seco uvádí do života nový projekt – označování každého vyrobeného nástroje jedinečným strojově čitelným kódem. O tom, jak tento nápad vznikl a jak jej firma hodlá využít, jsme si povídali s Ing. Janem Matějíčkem, vedoucím technického vzdělávání STEP a reprezentantem Seco Consultancy.

Další krok k bezobslužné výrobě

Studie čínské univerzity Beihang, publikovaná v časopise International Journal of Production Research, přímo spojuje prediktivní údržbu s kvalitou výrobků. Jak je však pro výrobce tato dosahovaná prediktivita a vynikající kvalita u operací využívaných při soustružení oceli slučitelná se snižováním počtu pracovníků na dílenských pracovištích nebo s bezobslužnou výrobou? Článek objasňuje důvody, proč jsou pro kvalitu obráběných součástí nezbytné vhodné nástroje ve spojení s procesy zabezpečenými proti selhání.

Abeceda komunikace (nejenom) pro strojaře, Část 1. Komunikace je jako mariáš

Člověk je tvor společenský a komunikace je jeho stěžejní dovednost. Komunikujeme proto, aby se něco stalo. Aby se naplnil náš záměr. Ať už chceme někoho pobavit, poučit, informovat, nebo přimět ke spolupráci, potřebujeme, aby nám rozuměl. Cílem úspěšné komunikace je dosáhnout určitého efektu. Aby se tak stalo, musíme použít správný obsah, formu, ale i správné načasování. Hranice mezi úspěchem a neúspěchem je velmi často daná právě (ne)schopností komunikovat. Ve spolupráci s odbornicí na strategickou komunikaci Mirkou Čejkovou pro vás připravujeme seriál, který, jak věříme, bude inspirací pro zlepšení vašich komunikačních dovedností.

Fórum výrobních průmyslníků

Jak se současná doba odráží nachodu vaší společnosti – jak z pohledu objemu zakázek, jejich realizace a kompletace, tak ikaždodenního přístupu k zamezení šíření koronaviru mezi vašimi zaměstnanci. Dokážete vyčíslit náklady, které jste již do těchto opatření investovali?

Fórum děkanů strojních fakult

Jak se současný způsob výuky odráží na studentech – na jejich osobnosti, přístupu ke studiu, k dosahování dílčích výsledků, na přípravě k finální části studia, k následujícímu profesnímu působení, ale i v sociální/osobní rovině vazby pedagog – student?

Pět principů pro zvýšení efektivity

Tork, spadající pod společnost Essity, uvádí na trh novou příručku představující princip „kaizen“. Díky němu mohou podniky zavést filozofii kontinuálních vylepšení.

Když je řemeslo posláním

V součinnosti se zákazníkem navrhovat nástroje s maximální hospodárností a produktivitou – to je cílem rodinné nástrojářské společnosti UniCut, jejíž produkty můžete najít ve výrobních firmách prakticky po celém světě. Její jednatel, Ing. Petr Inemann, s nímž jsme měli možnost hovořit, převzal vedení firmy po svém otci. Nezdědil však jen firmu, ale především, jak sám říká, lásku k řemeslu.

Abychom na změny zareagovali včas

Covid-19 je humanitární krize, která má bezprecedentní dopady na všechna průmyslová odvětví. Podniky stojí před novou výzvou, na kterou musí reagovat. Některé podniky tuto výzvu využijí ke svému rozvoji a expanzi, některé ji jen přežijí, a budou i takové, které zaniknou. První reakcí bývá zastavení všech investic, včetně investic do informačních technologií. A právě informační technologie ukážou, kdo bude vítězem, a kdo poraženým.

Firma a příroda mají k sobě blízko.
Více, než si myslíme.

Společnosti Fosfa je největším zpracovatelem žlutého fosforu v Evropě. Z něho pak vyrábí esenciální směsi zejména pro potravinářské i speciální průmyslové aplikace, které vyváží do více než 80 zemí světa. Vedle toho vyrábí také přírodní ekologické produkty, jako jsou přírodní prostředky péče o tělo i domácnost Feel Eco. Její záběr je ale širší, provozuje první českou vertikální farmu Feel Greens, ve které s pomocí hydroponie pěstuje microgreens, bylinky a saláty zcela bez jakýchkoliv pesticidů, GMO či růstových regulátorů.

Technologie pro mistry horkého tváření

Zavítáte-li do části města Olomouc s názvem Bystrovany, bezpochyby vás zaujme architektonicky velmi čistá budova, součástí jejíž fasády je velké plastické červené logo Weba. Když pak vejdete dovnitř, ohromí vás výrobní hala monumentálních rozměrů s množstvím sofistikovaných strojů různých značek – zejména pak značky Mazak. Od loňského roku mezi nimi můžete spatřit i automatickou obráběcí linku se dvěma stroji Mazak Variaxis 1050.

Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členy naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě

a mnoho dalších benefitů.

... již 25 let zkušeností s odbornou novinařinou

      Předplatit